Výšlap na rozhlednu

1. května 2010 v 0:04 | Tuška |  Fotodeník
Ve čtvrtek 29. dubna jsem s Ninuškou, mými kamarádkami a jejich dětmi vyrazila na výšlap.

Jednalo se o slavnostní otevření nové rozhledny u nás, za naším městem. Lépe by bylo tedy použít předložku NAD naším městem.

Vyšli jsme v půl čtvrté, od pěti začínaly projevy s hudou. Také se tam prodávalo pivo a buřty, což mi ve fázi redukce hmotnosti absolutně nic neříkalo. V šest jsme odešli, i když to ještě nekončilo a v sedm jsme dorazili domů.


Pro mě osobně (ale myslím, že nejen pro mě) to bylo tedy fyzicky dost náročné, stoupání bylo opravdu strmé a prostředí terénní se spoustou kamenů. Myslela jsem, že kočár, na kterém kralovala Nina, chvílemi pospávající, ani nahoru nevytlačím ... ale s vypětím sil se dobrá věc podařila a my byli nahoře jako jedni z prvních.

Ve chvilce se plácek kolem rozhledny zaplnil a za moment byl téměř problém najít dost místa k vyvádění našich dětí.
Ninuška si hluku a lidí kolem moc nevšímala (alespoň to tak vypadalo) a chovala se jako jindy ... tzn., že soukromničila .

Problém nastal, když se rozhodla, že je právě vhodná chvíle na vykonání velké potřeby.
Za pomoci kamarádky (díky, Renčo!!!) jsem ji vestoje přebalila. Bohužel moc brzo, a tak jsem si tuto činnost za chvilku zopákla, na štěstí jsem už na to stačila sama ... musím konstatovat, že mi Nina v tomto ohledu připravila perné chvilky, protože "to" bohužel nebyl "pěkný tuhý bobek".
A takto na veřejnosti jsem "to" s ní musela řešit poprvé od doby, co není miminko ... a zrovna na akci, kde bylo milion lidí (teda vlastně kolem dvou set, ale i to stačilo! )

Zpátky - z kopce - se šlo podstatně lépe, tudíž rychleji. Opět jsme byly s Ninou první dole, stejně jako předtím nahoře, protože se nesmí stát, jinak Nina na kočáru "vyvádí".

Nemám zrovna úplně tu správnou náladu to tady rozebírat, ale jen chci říct, že to pro mě bylo celkem náročné i psychicky. A to ne proto, že jsem na "akci" byla s Ninou, takže jsem z ní moc neměla. To je klasika a celkem jsem si už zvykla a počítám s tím.

Jde o to, že jsem mezi tolika známými lidmi byla s Ninou vlastně poprvé. Myslela jsem si, že o nás skoro nikdo nic neví, nezná naši situaci, ale jak se ukázalo, opak je pravdou. Měla jsem pocit, že o nás ví úplně všichni ... někteří jen tak pokukovali, někteří se přímo zeptali ... až mě to překvapilo.

Ale co, ustála jsem to, pomohly mi svojí přítomností kamarádky, ani o tom nevědí.
A ve finále mám z toho celkem osvobozující pocit. Jako bych svojí přítomností s Nindou tam veřejně přiznala, že máme sice dítě s hendikepem, ale že se za něj nestydíme a já s ní "bez problémů" razím i na takovou megaakci.

............................
Zde přikládám "pár" fotek.


Ninuška začala hned usínat, ještě ve městě ... zrovna dnes výjimečně neusnula - jako na potvoru.

Usínající Nina

Partička mých kamarádek s dětmi, s babičkou jedné z nich a maminkou druhé z nich.
Jsme s Ninou kus před nimi, protože kočár musí být stále v pohybu ... jinak je zle.

kamarádky

Toto je informační tabule  o Šibeničním vrchu, na kterém nová rozhledna stojí.

infotabule


infotabule


Ještě hromadné foto před ní, aby byl důkaz, že jsme tam byli!

společné foto


společné foto

No a zde máme onu slavnou rozhlednu.

rozhledna

Ninušku jsem vypustila z kočárku, což kvitovala s radostí a hned se pustila do sbírání nedopalků, kamínků a podobných šikovných věcí. Samozřejmě, že nejlepší bylo, si je cpát do pusy.

konečně venku z kočáru


konečně venku z kočáru

Opozdilci přicházejí.

přicházejí opozdilci :o)


přicházejí opozdilci :o)


konečně venku z kočáru

Nina stále prozkoumává terén.

konečně venku z kočáru


konečně venku z kočáru

Zde jsem vyfotila takové ty děkovací řeči, kdo se všechno o rozhlednu zasloužil apod.

děkovačky

Našli jsme si lepší místo, travnatější ... ale pořád tam jsou na zemi nevhodné věci.

konečně venku z kočáru


konečně venku z kočáru


válenda

Nina se konečně, letos asi poprvé, mohla válet v trávě, bylo horko, slunečno, tak jsem ji nechala.

válenda

Na závěr jsme objevili takovou "pěknou travičku" naproti. Hrála si v ní chvíli spousta dětí, včetně nás, než nás můj strejda upozornil, že je to pole s obilím a že být na našem místě by radši šel pryč, protože jeho správce bývá v takových případech dost nepříjemný.

Docela se stydím, že jsem si to neuvědomila dřív, že to není travička, ale obilí. Ono by se to našemu taťkovi taky nelíbilo, kdyby se mu parta dětí válela po poli, v právě vyrašeném obilí.

v obilí


v obilí


rozhledna


v obilí

No a to je vše. Bylo to pěkné a jsem ráda, že jsem nakonec šla.

v obilí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vendy | 1. května 2010 v 8:52

Lucko,uplne te chapu,my byli vcera na staveni maje...bylo tam snad cele mesto,ty pohledy nepreju nikomu,ale musim rict,ze ja jsem vysla jako vitez,prekvapila jsem sama sebe,ze jsem prvne po dvou letech doma nebrecela.... :-D

2 Sikorka | E-mail | Web | 1. května 2010 v 9:26

Bezva akce, koukám,že jste si pěkně užili...to že lidi pokukují je normální, já Klárku tahám všude sebou,tak už jsem si na to tak nějak zvykla:-), a už mi to ani nepřijde.
A Ninušce se líbilo,jak je vidět a to je hlavní.
A vypadá to dobře, asi si tam uděláme malý výlet:-).
PS: i my včera byly u nás na stavění májky..večer je k tomu i táborák, pečou se buřty(to si holky pochutnaly), vydrželi jsme s Klárkou do půl desátý, Aničku přivedl taťka před jedenáctou, akorát já se dneska nějak nemůžu vzpamatovat:-).
Jo,a byla celá ves, jenže tady Klárku znají od malinka,tak už jim to nepřijde, je jim tak nějak jedno:-) (to je výhoda,těch malých vesniček, lidi si prostě zvyknou a nepřijde jim to).

3 Markéta | 1. května 2010 v 9:27

Lucko, to jste měli pěkný výlet. A jsi dobrá, žes ten kočár s Ninuškou nahoru vytlačila - takových obr procházek více a hubnutí půjde samo ;-). Nevím, v jak velkém městečku bydlíte, my se přestěhovali v podstatě na vesnici a ačkoliv já tu i za skoro čtyři roky zase tak moc lidí neznám, nás tu znají všichni. Naštěstí v přímém kontaktu jsou všichni OK. Bude dobré podobné akce absolvovat častěji a je fajn, že máš kamarádky, se kterýma tam můžeš jít.

4 Anny | 1. května 2010 v 12:37

Pěkný výlet, rozhledny máme rádi, škoda že ta Vaše je tak daleko... ale třeba někdy uděláme výlet Vaším směrem a pak si to necháme od tebe a Ninušky všechno ukázat. A gratuluju - ke všemu:-)

5 Betuzilka | E-mail | 1. května 2010 v 16:10

Luci, bezva výlet s dětma a kámoškama. Ty tvé pocity chápu a vím jaké to je. Když byly našemu Míšovi dva roky, tak v té době už chodil, ale dost hrozně a my byli tenkrát na koupališti. Museli jsme ho pořád držet za ruku, aby nepadal a ustál to, byl už dost velký a stejně staré děti tam běhaly jako o závod. Tenkrát jsem to obrečela..... Člověk chce být silný, ale já to neustála. Zvlášť, když některé "maminky" měly trapné poznámky a dotazy.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama