Nové špatné zprávy

10. března 2010 v 0:28 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Bohužel, dříve než se dostanu k poreferování o vzdělávací akci pořádané APLOU, které jsem se zúčastnila v sobotu 6. března, musím napsat to, co jsme se dozvěděli den před tím, na psychologickém vyšetření u Dr. Krejčířové.

... Tedy nemusím samozřejmě napsat nic, ale už jsem se s tím zase tak trochu sama v sobě poprala, že už o tom zase můžu mluvit ... a taky myslím, že i vás zajímá, jak jsme dopadli. No a hlavně, potřebuju to ze sebe dostat.


Ač jsem si myslela, že už mě nemůže NIC překvapit, opět jsem odjížděla od paní doktorky celá zmražená. I když ona za to samozřejmě nemůže.
Po jejím závěru jsem si říkala, že snad ani na ten kurz o výchově předškolního dítěte s PAS nepůjdu ... ale nakonec jsem si to rozmyslela a šla ... když už jsem do toho vrazila tu tisícovku...

Je možné, že se s námi po tomhle článku rozloučí maminky autíků ... ach jo, tak jsem si na vás všechny holky zvykla, ... ale ani bych se nedivila.

Naše Ninuška totiž definitivně NEMÁ poruchu autistického spektra, tzn. ani pervazivní vývojovou poruchu ... tvrdí Dr. Krejčířová.

Má zkrátka "jen" mentální hendikep ... jenže, abysme z toho nevyšli tak lacino (ve své podstatě je MR bez autismu lepší než MR s autismem, s tím se to vlastně vše komplikuje - aspoň podle mě), její mentální úroveň je naprosto stejná jako před rokem touto dobou, což jinými slovy znamená, že se Ninda nachází co se rozumových dovedností týče stále na úrovni jednoho roku!

Přijde mi to docela šílený, že po roce, co jsem se s ní snažila opravdu cíleně pracovat a podněcovat ze všech stran, mám doma stále roční dítko, akorát metr vysoké a skoro 17 kg těžké.
Teď je otázka, jestli je ten její vývoj jen taaak straš-ně po-ma-louč-ký (což by byla ta lepší varianta), anebo se úplně zastavil. Já tedy doufám v první možnost.

Taky je samozřejmé, že Ninka má už čtyřletou životní zkušenost, takže se přeci jen liší od ročního batolete tím, že se za svůj život stihla více "socializovat" ... ale ten rozoumek je prostě někde jinde.

Doslova paní doktorka řekla, že když prochází tu zprávu z loňska, tak by to v podstatě mohla opsat.
Je fakt, že některé nové dovednosti Ninuška získala (pije z hrnečku, lépe chodí po schodech, více spolupracuje při oblékání - už nastavuje i nohy!, více žvatlá, nepochybně více rozumí než loni ...), ale to vše ji v očích psychologa nepovyšuje do kategorie třeba 15 nebo dokonce 18 měsíců. Jiné věci už třeba zase nedělá (papapa), takže když to prý sečtem, jsme tam, kde jsme byli.

Co se konkrétního testování týče, loni třeba Nina nenašla věc schovanou pod hrníčkem nebo ani nesáhla pro věc do průhledné krabičky, která měla vepředu díru. Tentokrát to udělala, ale nebylo to jisté ... prý to nebylo na 100%.
Schovali jsme jí tam klíč od skříně, který jsem vzala za tímto účelem z domova, protože jsem ty testy už znala a bylo mi jasné, že se musí schovat něco silně motivujícího, jinak se nám na to Nina vykašle.
Poté, co ho paní doktorka schovala, Nina jí nejdříve dlouze prohlížela ruce ... jednu, druhou ... a pak se pomalu a nesměle začala dobývat pod hrneček.
S krabičkou to bylo podobné ... pomalé a nejisté, ale nakonec klíč vydolovala.
Zřejmě je nutné na to, aby výkon byl uznán, aby vše proběhlo hladce a bez zaváhání.

Další testy už ale byly na Nindu moc těžké. Například nepochopila, že si může věc na konci provázku přitáhnout právě za ten provázek. Dokonce jí tam paní doktorka přidělala její klíč (kolečko ji nezajímalo), ale Nina se rozčilovala a sápala se vztekle přímo na klíč, provázku si ani nevšimla, ačkoliv jsme jí ukazovali, jak se na něm klíč houpe a podávali jsme jí ho do ruky.
Tak nic, no.

Knoflíček v plastové zkumavce ji nezaujal vůbec, takže ho taky nevysypala ven, kostky na sebe nestavěla a tvary na vkládání, které si pamatuju z loňska, radši paní doktorka už ani nevytahovala, protože to opravdu nemělo cenu.

Jinak byla paní doktorka tentokrát velice příjemná, i když říkala nepříjemné věci.
Byla vstřícná i k Nindě. Když se vztekala a nechtěla na mě sedět, normálně ji vypustila a test se dělal jakoby mimochodem, když k nám ke stolu Nina přišla.
Celkem i s konverzací mezi námi rodiči a jí, s příchodem a odchodem jsme tam strávili jednu hodinu.

Ještě jsem se paní doktorky ptala, že mě jen tak teoreticky zajímá, jak se rozezná těžká MR s autismem a těžká MR bez autismu. Nebo jestli už to pak není jedno.
Ona odpověděla, že to tak nějak asi jedno je, ale poznat se to dá prý tak, že manipulace s předměty a zájem o předměty je opravdu na ten rok, ale "manipulace", vztahy s lidmi a zájem o ně je tak maximálně na 9 měsíců.

A u nás právě prý je vše na stejné úrovni ... komunikace, sociální chování i hra. Nic není výrazně vyšší ani nižší.
Když jsem paní doktorce popisovala, jak si s malou hrajeme, ... že já si lehnu na záda, Nina ke mně zezadu přijde k hlavě, začne se smát a předklánět se, já ji chytnu za boky, vynesu nohama do výšky, havou dolů, přetočím ji na sebe a položím si ji zádama na svoje břicho, na vyskočí a se smíchem běží zase k mojí hlavě a chce to znovu ..., řekla mi na to: "Vidíte, a to by autista nikdy nedělal, takovouhle interaktivní hru."

...........................................

Ještě mám ale jednu "bombu". Paní doktorku stále straší ty Ninuščiny ručičky věčně v pusince!

Zkrátka a dobře, stále si vede svou, že by to mohl být Rett syndrom. Nám sice genetika na něj vyšla negativní, ale! Tento syndrom se prý lokalizuje na více místech, než jen na tom klasickém genu (já osobně vím o 2 genech, tak jich je asi zřejmě ještě víc ...), čili doporučuje nám, ať to necháme prošetřit.
Ona sama totiž má prý v péči 2 holčičky s geneticky diagnostikovaným atypickým RS, které chodí a dokonce trochu mluví! Ani úchop prý neztratily, s hračkami si sice prý moc nehrají, ale když něco potřebují nebo je něco zaujme, tak si pro to prostě bez problémů sáhnou.

Fakt je ten, že Nina je teď s těma rukama opravdu úplně šílená. Má je POŘÁD v puse. A navíc s nima divně hejbe a kroutí i mimo i v pusince. Tak nevím. Jemná motorika je stále celkem dobrá, nezdá se mi, že by se horšila. Tak opravdu nevím.

Taky se Nina začal dost vztekat a přitom si kouše ruce, hlavně pravou. Kouše se do nich svrchu a má je někdy i dost pokousané .. sice ne do krve, ale kolikrát si říkám, že už ani moc nechybí. To pak teda šílím, držím jí je a křičím, aby se nekousala do ručiček! Ona brečí, snaží se mi ruce vytrhnout a když to nejde, tak se snaží kousnout mě! Je to teda někdy síla!

Takže tak.

Psala jsem paní doktorce Baxové, která nám dělá podrobné genetické vyšetření tyto nové informace a co teď vlastně s tím. Tak uvidím, zda a co odepíše.

Já jsem stále doufala, že se Nina posunula aspoň o 2, o 3 měsíce za ten rok, ale nedopadlo to tak. Vidím to sama, i přes malé úspěchy při takových těch věcech na myšlení , tam to prostě nejde.
2 roky už trénujeme navléknout kroužek na trn a nic. 3 roky už trénujeme postavit na sebe 2, 3 kostky a nic.
Je to někdy náročný s tím nešlehnout a říct si, že to nemá cenu ... žádný pokroky, natož zázraky se nekonají.
Pak mi to ale stejně nedá ... a jdu na to znovu a doufám tajně, že jednou se to podaří.
Třeba za pár měsíců, třeba za pár let.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dana (s Betynkou) | E-mail | 10. března 2010 v 7:01 | Reagovat

Luci, opravdu chápu,jak tě to vyšetření "zdrblo", je těžké něco napsat, aby to nevypadalo jako fráze. Ale opravdu NEZOUFEJ! Vždyť ti neřekli nic nového,ty znáš přece Ninušku nejlíp - už jsi tenhle stav překonávala o pár článků zpátky.Zrovna asi zažíváte období stagnace,už je to dlouho,co to trvá, jsi z toho unavená,ale já pořád věřím, že se to pohne. Že vás posune handle. Je to prostě běh na dlouhou trať.(proč to takhle píšu?,sama teď procházím krizí ohledně Bětušky a snažím se s tím nějak poprat).Na to,že bysme už nepsaly (my,maminky autíků)-no TEDA!!!Na to ani nemysli-natož to napsat  [:tired:] Mmch s tvou pomocí a ještě po přečtení jiných zkušeností s handle terapií,jsem se já,skeptik,rozhodla, že to s Betynkou zkusíme.Na tvůj web chodím pravidelně,sleduju tvojí mravenčí práci s Nindou a moc mi to pomáhá v boji s handicapy Betky.Máme vás rádi: holky, nedejte se!!! :-)  :-)  :-)

2 Monika | Web | 10. března 2010 v 7:51 | Reagovat

Lucko, výsledky testů mě zdrbnou pokaždé, takže vím jak ti je. Já k tobě nakukuju pravidelně a pokrok Ninušky za ten rok vidím, ten tam prostě je. Jen asi není tak velký, aby se podchytil v testech. Jára např. vůbec nemluvil, během roku začal mluvit, řekl vše (samozř. nesrozumitelně) i jednoduché věty - u nás tedy posun jak hrom. Testy  přesně po roce ukázaly posun jen o 4 měsíce?!? To testování je prostě jen srovnávání se zdravými vrstevníky a to pak dopadá v naprosté většině pro děti s postižením špatně...
MR bez autismu je opravdu lepší, autismus táhne dítě víc mentálně dolů. Navíc má sociální problémy...Ale ten příklad, co jsi popsala, to by Jára klidně udělal - on nemá problém s kontaktem v rodině, proto má atypický autismus. On má ale schopnosti hodně nevyrovnané,celkový graf mu hodně lítá...Nemá to v rovině jako Ninuška.
Přeju, ať se Rett syndrom neprokáže v dálším genet. vyšetření!
Jinak co se týče práce s Ninuškou, mám pocit, že jste na dobré cestě. Já si vždycky ze všech metod, rad, návodů, vyzobu vhodné věci pro nás, neřídím se striktně mětod. Kamarádky syn nemá autismus, má těžší MR a hodně těžkou dysfázii a začala používat strukturované učení, vizualizaci a náhr. komunikaci a on se chytil!:-)Já mám pocit, že pro děti s MR je toho dost málo, alespoň já jsem moc praktických rad na netu ani v literatuře nenašla...Klidně tedy využij poznatky z kurzu podle svého.
Nakukovat k vám budu, i když nejde u ninušky o autismus. Za ten rok jsem vás holky poznala( i když ne osobně) a přirostly jste mi k srdíčku:-) Myslím na vás a přidávám se k Daně: Holky, nedejte se!!! :-)

3 laskonka | 10. března 2010 v 8:38 | Reagovat

tusticko..ija budu nakukovat nadale..a plen souhlasim s monikou-jako ostatne skoro se vsim co cini:-)) ze skutecne muzes jet i dle strukturovaneho uceni..ci si vybirat vecicky z naseho spektra co by se hodily i na ninusku..protoze treba u zdravych deti vidim,ze i nisinciny veci...hracky ukolkyje BAVI...vim u vas nejde o baveni,ale o neco delani..a to mi prijde skoro totez..ze zacinat zkouset to nej a nejjednodussim..
doufam plne a drzim palce s rett syndromem..ja okolo roku male jsem myslela,ze ho ma taky..podezreni bylo..a brecela jsem jak zelva..uz smirena s autismem a pak zeby rett syndrom? to vim jeste jako dneska jak jsem pri procitani na nettu brecela..ale tuzticko..jestlize existuje i atypicky rett syndrom..tak je to pul napul spatne..to ja kdysi nevedela..to by jeste slo..teda mysleno v uvozovkach..vsak vis jak to myslim...ze by clovek vedel,ze neztrati schopnost chodit a celkove kriveni tela a podobne hnusoty..no nestrsme a doufejme a modleme se..myslim na vas..
a to je dobre,ze jsi sla na prednasku..jednak penize..dale mezi lidi a urcite ti to neco dalo..nacvik toalety a oblekani..nejake rady..vid..
a zprava od dr krejcirove..no..pravda boliiiii...ja vim..ja tedy take na videu si rikala,ze ninda kdyz chce,tak krasne po vas pokukuje..a celkove takova socialni..coz ja neznam u nisinky vuuuuuuuuuuuubec..bohuzel..ta ma ten svuj pruhledny pohled a kontakt zvlastni prazvlastni.. tak se az tak moc nedivim..
a mravenci pürace jsem presvedcena ,ze pujde pomalinku svym tempem dopredu..pokroky u ni vidim..ale jak pise monca..s porovnanim se zdravymi to holt neni videt.. treba nisik je dobra v ukolkach.. ale propad v triade autisticky je prisernyyyyyyyyy... myslim, ze zlepseni v logice ci trideni,prikaldani je enormni..oproti letu..ale socialni trakce je nula..tak prisernej rozdil..ze jsem z toho smutna..fakt i 9 mesicni dite je na tomo moc lip v tomto nez nisik..to je taky sila..kdyz vidim,ze se to nehybe takrka..takze jsem zvedava co nam dr.krejcirova rekne.. fakt ten autsimus je desnej hajzl:-(((
mejte se krasne a nesmutnete hoky..do bojeeeeeeeeeeee....

4 Honkytonky | 10. března 2010 v 11:44 | Reagovat

Lucko, drž se! Přidávám se k holkám nahoře, nepřestávej věřit!!!!!! a bude líp, uvidíš, chce to trpělivost a sílu, a ty ti dá víra, že to dokážete! A jde to, mám to vyzkoušené. Andrea.

5 Míša | 10. března 2010 v 13:35 | Reagovat

Taky od lékařů odcházím vždycky zdrcená, proto se jim snažím vyhýbat... Souhlasím s holkama a je pravda, že je lepší čistá MR než ještě s autismem. Doufám, že se vám ten Rett vyhne!!!

Já jsem se teda o MR dočetla, že dítě se vyvíjí stejně jako zdravé, jen pomaleji a taky se s nima pracuje na základě struktury. Rozdíl asi je, že autíkům je struktura blízká a učí se tímto způsobem rychleji. Ale pro všechny děti je úkol srozumitelnější, když je zadaný ve struktuře. Zase se můžeš těšit na lepší pokroky v komunikaci a sociální interakci!

Tvůj blog je můj oblíbený a určitě sem budu chodit dál. Ony jsou ty naše děti podobné, ať s autismem nebo bez. Taky si poslední dobou moc nejsem jistá, jak moc je Martin autík, možná bude taky atypický...? Pořád o tom přemýšlím, takže jsem ráda, že o tom píšeš. Takže držte se a věřte na pokrok... a nebo na zázraky :-)

Diagnóza je jen byrokratická nálepka...

6 Daita | 10. března 2010 v 14:09 | Reagovat

Tuštičko, i když to všechno nevypadá růžově a člověk to "rozdýchává" dlouho, tak to neznamená, že pokroky nebudou. Ninuška je šikulka a určitě nás všechny ještě překvapí. Piš dál co spolu děláte, moc mě to zajímá a ráda tady nakukuji. :-)

7 Andrea | E-mail | Web | 10. března 2010 v 14:38 | Reagovat

Tuško já sem s dovolením chodit taky budu. Nemám autistu, však víš.
Ale co mám u tebe ráda a co mně osobně motivuje a pomáhá mi, ŽE SE NEVZDÁVÁŠ!!!
Já už dávno neposlouchám prognosy dr. A ty to taky nedělej. Tedy, v rozumné míře. Přesně jak psaly holky. Ty vidíš ten posun, my ho vidíme a dr. má "jen" tabulky. Ono by možná někdy nebylo úplně blbě mít neurologa který sám má postižené dítě. Možná bychom nechodily tak zdrbnuté...možná by ti dr. byli víc lidi a míň profesionálové...a já četla tolik příběhů o autistech a dětech s DMO a MR, že prostě věřím, že Ninuška zničehož nic ve vývoji poskočí. A pak zase budete třeba dlouho stát, ale za čas zase přijde odměna...věř tomu. A ještě si myslím, že Ninuška má veliké štěstí, že tě má. Že ji tak miluješ a že si s ní umíš užívat života a věnuješ se ji. Já bych tě chtěla za mámu hnedka. :o))

8 Lucka(kopretina) | 10. března 2010 v 15:35 | Reagovat

Ahoj Luci a Ninuško..Je nám moc líto co vám řekli,ale nezoufej..Ninuška je krásná holčička a myslím, že se tvá oddaná práce s ní jednou musí vyplatit a ukázat... Bych ti chtěla jen napsat, že mám Váš webík v oblíbených a každý den koukám co píšeš a čtu jedním dechem,tvoje příběhy,hry je to pro mě hrozně velká motivace a dodáva mi to další sílu...A myslím stejně jako holky ,že se Ninda zlepšuje sice pomalu,ale určitě je to vidět i z videí a fotek ,že je mnohem šikovnější...My máme za sebou vyšetření u psycholožky a máme diagnozu PAS,ještě to není jisté,asi jsme nevybrali moc dobrou psycholožku..byla strašne zmatená a ve svých zápiskách přidala Justýnce 1 rok a podle toho jí zkoušela a hodnotila a nakonci řekla, že má Justýnka teda 4 roky a 2 měsíce a ona má 3 roky a 2 měsíce...A prostě ji brala o rok starší a tím měla i to vyhodnocení posunuté o rok... :-? no škoada mluvit ještě že jdeme už 30.3. do Aply zatím jen my a s Justy až v květnu jdem k paní Thorové takže ta snad objektivně posoudí o co se jedná...No je to boj,já jsem v hloubi duše doufala ,že diagnozu autismus nedostaneme...A dost mě zarazilo co říkala ta Krejčířová že dítě s autismem nikdy nerozvíjí interaktivní hru,tak naše Justy jí vyvíjjí za den snad 100x ona pořád potřebuje společnost nechce být sama a pořád si chce hrát posílat míč,autíčko,blbinky taky miluje a che je pořád dokola a umí si o ně říct...Je to zajímavé u ní jen problém že nemuví,neukazuje(ale vodí nás k tomu co chce)takže pořád jen lítáme jak hadr na holi a pořád nosí plyšovou žabičku od krtečka..jinak je to pohodová usměvavá bytost a normálně rozumí,sice dle psycholožky jen naučeným věcem,což teda nechápu co je to za výrok,protože co nezná tomu nemůže rozumět... :-D A přesto jí dr označila, za že má autismus a že určitě nedoženě vrstevníky :-| já si ale myslím že to tak zlé není a že autismus jako takový nemá,možná atipický nebo tak něco..a myslím že u Ninušky to taky není tak zlé jak to řekla ta Dr.prostě je člověk musí brát s rezervou,ty sama víš jaká Ninuška je a že pokrok udělala i když třeba pro Dr.žádný pro tebe a rodinu určitě zásadní...Chtěla jsem se zeptat jestli držíte bezmléčnou a bezlepkovou dietu?My 14 dní a myslím tam určitý pokrok je...Určitě to zkuste,malá mi skoro nic nejedla ani před dietou a ted je to bída,ale snažím se jí přiravit co jí chutná,je to náročné,ale třeba by vám to taky pomohlo a přineslo uspěchy...Přejem hodně štěstíčka a dál prosím piš a foť Ninušku je to moc hezké od tebe a já to ráda o Vás čtu,jste fajn rodinka...Doufám, že ten Rett se nepotvrdí a držíme pěsti...Hodně sil holky a nezoufejte,my to dokážeme :-)

9 Sikorka | E-mail | Web | 10. března 2010 v 17:43 | Reagovat

Lucko,že jedny testy dopadly špatně ještě nemusí nic znamenat. Třeba až za rok(předpokládám,že častěji se nechodí) půjdete znova,tak to dokáže mnohem snáz. Jo a z blogu je naprosto patrné,že se Ninuška vyvíjí. Rozhodně je jasné,že jde dopředu(koukni se na tvá videa,jak si kope míčem, co myslíš, zvládla by to před rokem???,asi ne. ). Ty jsi ta,kdo je s ní každý den, kdo se s ní učí, a s kým je Ninuška  nejvíc,takže myslím,že víš,že nestojí. Jasně je to dřina, a ještě bude.
A Klárka by také neuspěla. Rozhodně to,co píšeš umí, ale dělá to fakt pomalu, má na všechno čas, vždycky musím takovou dobu čekat,než něco udělá, než jí to sepne...a nám ale říkala naše speciální pedagožka,že právě ten čas jí máme dát(a ne hned úkol odpískat, jako ne, to nezvládne),tak je mi teda divné,že paní psycholožka vám to neuznala.
Budeš zkoušet psychologa ještě jinde??? Já bych asi zkusila, nějakého toho u vás(nějakého mnohem méně slavného), jen pro srovnání. Víš ono se řekne rett syndrom, a šup s ní do škatulky,a jestli to do ní až tak úplně nepasuje-šup přidá se k tomu atypický...
Hodně síly přeju a také to,ať se ten Rett syndrom nepotvrdí. Nikdy a nijak.
A ty ruce v puse?Četla jsem,že tyhle dětičky hodně dlouho zkoumají věci(i tělo) pusinkou,protože chuť mají vyvinutou nejvýrazněji.A necucá si Nina jenom ruce, ožužlává přece všechno.

10 Sikorka | E-mail | 10. března 2010 v 17:45 | Reagovat

Jo, tam jak je ten smajlík s otevřenou pusou(vůbec nevím,kde se tam vzal) a vypadá,jako že se diví, tam mají být otazníky.

11 Markéta | 10. března 2010 v 19:40 | Reagovat

Lucko,

tak nějak celý den přemýšlím, co napsat. Co napsat, aby to neznělo jako fráze. Vím, že po takovém vyšetření jsi zdrbnutá. Ale taky vím, že se zase oklepeš a budeš bojovat dál. Pokroky budou, asi pomalejší než by sis přála, ale budou.

Co se týká toho Retta - asi dokud nebudete mít nějakou dg., tak tu pořád bude nějaký strašák. Ale já mám občas z doktorů pocit, že má každý nějakou oblíbenou dg. (já ji třeba u psů taky mám :-o) a tu se pak snaží napasovat na "nejasné" pacienty. Každopádně přeju, at je to, co má Ninuška (at už to má jakékoliv jméno) neprogreivní.

Holky držte se !

12 tanzi | E-mail | 10. března 2010 v 21:25 | Reagovat

Pan primář na psych. klinice v Motole vždy o Pétovi říkal, že pusu používá jako svou třetí RUKU. (vše do ni strkal a strká)
Tedy vlastně říkal něco podobného co tady nahoře píše Sikorka.
Jo a nijak zvlášt se nad tím nepozastavoval.

13 Eva | Web | 10. března 2010 v 22:05 | Reagovat

Lucko, chodím k tobě už rok a za tu dobu jste udělaly s Ninuškou velké pokroky. Vždyť to znáš, pro nás maminky je i malý úspěch velkým pokrokem. Vše, co jsme si vydřely a vypotily s našimi dětmi, nám právě ony tisíckrát vrací zpět. Vrací nám to svým úsměvem a pohlazením.

14 Jarka | 11. března 2010 v 4:26 | Reagovat

Ahoj Lucko a Ninuško,připojuji se k holkám,také k Vám chodím již delší dobu a Ninušky pokroky VIDIM!!!Vezmi si z toho vyšetření jen to lepší,že to není autismus,ten vše jen zhoršuje.Přeji mnoho sil do další společné práce a také věřím v postupné pokroky s cvičením-Handle.Určitě k Vám budu i nadále nakukovat,jste pro nás taková sluníčka!!!

15 Tuška | E-mail | Web | 11. března 2010 v 8:24 | Reagovat

Děkuju vám všem za milé reakce na moje trochu pochmurné informace. Moc mě to zahřálo, že na nás myslíte.
Ani jsem to nečekala, protože jsem si v duchu říkala, že na tohle se ani nedá nic moc říct a napsat ... a tak že jen poinformuju, jak jsme dopadli.

Ještě jednou díky vám všem za ta povzbuzující slova.

Už mám v plánu, co budu s Ninou procvičovat - musí zvládnout ten provázek!!!! A taky jsem už přišla na to, jak to udělám. Dám jí klíč na provázku do průhledné plastové flašky, aby na něj nemohla rukama, takže jí nezbyde nic jiného, než ho vytáhnout za ten provázek!
To jsem si to naplánovala, co?:-D :-P

Taky mám ještě nějaké tipy z toho apláckýho školení na jednodušší úkoly, než s ní dělám, tak až to vyrobím, vyfotím to a dám to sem.

Taky něco na komunikaci ... jsem probírala s tetou Pavlou z rané péče, drobátko "opravovala" paní Krejčířovou, tak se do toho taky pustím ... ;-) Jo, vidíte, o tom jsem ani nepsala, tak to někdy příště.

Jo a ještě jsem nepsala o těch golfkách.
Neuroložka mi je napsala a VZP schválila!!! :-)
Tak se na ně těším, protože Nina se nechá každou chvilku poponášet.

Říkala jsem o těch golfáčích Dr. Krejčířové, že si jako nejsme jisti, jesti jsme udělali dobře, aby nepřestala venku chodit úplně ... a ona na to, že ne, že jsme udělali výborně 8-) , protože prý děti až tak kolem 2. roka začínají chodit za ruku cíleně, do té doby nechtějí.
Chtějí si běhat, jak sami uznají za vhodné, ale za ruku ne. A pokud je Nina na rok, takže se vůbec nediví, že se jí nechce a že ten kočár je přímo nutný, když se potřebuju rychle někam přemístit, nebo i něco vyřídit na úřadě v klidu, aby mi neutíkala (tak posadím do kočáru).

Trochu mi to přijde divný u tak velký holčičky, no ale něco na tom asi bude. Takovéhle vysvětlení mě doteď nenapadlo.

TAk se už těšíme, až kočár dorazí. ;-)

16 Pavel | E-mail | 11. března 2010 v 10:47 | Reagovat

Ahoj Tuško, i když sem moc napíšu, čteme Tvoje stránky i s manželkou pravidelně. Pořád si tak nějak myslím, že žádný odborník nemůže za necelou hodinu poznat dítě víc než rodič. Odborník si určitě může všimnout některých věcí, které nás rodiče nenapadnou, protože je neznáme, ale na druhou stranu nevěřím tomu, že by za tak krátkou dobu mohl do hloubky posoudit stav dítěte, které vidí maximálně poněkolikáté v životě. Poslední věta paní doktorky, že autista by nikdy nedělal takovou interaktivní hru, jakou popisuješ, mi nesedí vůbec. My máme u našeho malého autismus diagnostikovaný od dvou různých psychologů a má takové interaktivní hry rád taky. Je to o tom, jak si člověk s dítětem hraje, jaký má přístup. My máme takovou zkušenost, že když se nedělá s dítětem jenom "struktura", ale rozvíjí se i spontánní hry založené na jeho motivaci, stává se postupně interaktivnějším a flexibilnějším.

17 Jana C | 11. března 2010 v 12:01 | Reagovat

Ahoj Lucko, je to moc těžké smířit se se špatnými zprávami, ale vidím, že přes všechno to negativní je Ninuška šťstná a spokojená holčička a je vidět jak se máte všichni rádi. :-) To je moc důležité. Vím, že jsi žena činu a i když jsou občas chmury, nikdy to nevzdáš. ;-) Možná to jsou fráze, ale myslím to, jako všechny přispívající maminky, upřímně. Držíme palce a přejeme Vám jen samou radost a žádné trápení. Nemá to cenu. A samozřejmě že k Vám budem se Štěpkou nakukovat i nadále. :-D

18 Dita Šuléřová | E-mail | 11. března 2010 v 13:40 | Reagovat

Zdravím Lucko, nevím jak, ale mám obrovskou potřebu Vás podpořit ve Vašem úsilí a touze Ninušku rozvíjet. Znám Váš příběh z blogu Žlababy a vy můj možná taky (Dita a Bára)a to co popisujete mi strašně připomíná Barču, keré je dneska 10let.Ale fakt strašně!!!!Taky šlo všechno hrozně pomalu,psychologické testy-minimální pokroky, zoufalství, smutek........ale pak ten vývoj nějak nabral obrátky a ty pokrkoy se dostavily.Barča začala chodit do spec.školky a myslím si,že ten pobyt mezi dětmi ji hodně dal.Pomalu se naučila mluvit a dnes bych jí někdy pusu nejraději na chvíli zalepila.Stále má dost opožděný vývoj oproti vrstevníkům,atypický autismus jí diagnistikovali až v šesti letech.Bohužel má těžkou poruchu pozornosti a stejně jako Vaše Nina se nedokáže na nic dlouho soustředit a možná i díky tomu, jsou ta psychologická vyšetření tak zkreslená.Barče teď podstoupila nějaká testy, které jsou určené pro desetileté děti a absolutně pohořela.Takže z lehké mentální retardace teď máme středně těžkou.Ale zase je to jen výsledek nějakého testu......no a co, tak to nezvládla, ale já vím, že toho v životě dokáže ještě spoustu.........nenechte se zdeptat nějakým výrokem lékaře, který Ninu vidí jednou za tři měsíce tak asi hodinu(tak jak to tady píše nějaký taťka přede mnou)i když je to lékař, vy své dítě znáte mnohem lépe a můžete mu dát mnohem více, než všichni doktoři.Jo a s těma rukama v puse, to taky znám a máme to pořád.Buď jenom ruce až v krku, nebo cokoliv co je po ruce, taky až v krku.Vidíte a tohle mi nikdo nikdy neřekl, že to může být nějaký syndrom.My jsme se stím naučili žít.Každopádně hodně štěstí , pevné nervy a hlavně se nevzdávejte, ony nám to ty naše děti potom někdy vrátí jinak. Dita.

19 Eva | Web | 11. března 2010 v 15:21 | Reagovat

Přesně tak, až začne Ninuška chodit do školky, uvidíš, že se bude rychleji rozvíjet. Jiné prostředí a lidé většinou děti "nakopne" ve vývoji. Podívej se na Verču, celou dobu nic a ve školce najednou rozkvetla.

20 Tuška | E-mail | Web | 11. března 2010 v 21:31 | Reagovat

[8]: Lucko, já nejsem žádný diagnostik, ale podle toho, co jsi psala tady na Žlababě ... možná to fakt bude "jen" vývojová dysfázie. To by bylo určitě lepší než autismus. A občas se to i stane, že se to zamění.
No ale jak říkám, dcerku jsem neviděla a doktor nejsem. Radši počítej s horším a třeba tě Thorová příjemně překvapí.
Držím moc palce!!!! :-)

21 Lucka(kopretina) | E-mail | 11. března 2010 v 22:16 | Reagovat

Luci,uvidíme co Thorová řekne,to víš že počítám s horším ;-) A at je to jak chce,budeme se s tím muset nějak porvat...Hodíme chmury za hlavu a budeme bojovat...
A mohla by jsi zase přidat něco do fotodeníku,nějaké super fotečky Ninušky:-)Máš k tomu dobrý komentíky:-)

22 Katka | E-mail | 12. března 2010 v 6:03 | Reagovat

Lucko, naprosto souhlasím s Pavlem, ohledně té interaktivní hry. Aďa je autík naprosto typický, učebnicový případ, ale tyhle škádlivé hry miluje. Vlastně jsou to kromě manipulativních her jediné, které si umí hrát.
Jinak taky nemíním přestat "nakukovat", jednou už jsi naše, tak co! :)))Diagnóza - nediagnóza.
Krejčířová je myslím, ale fajn, hodně nám ve škole přednášela. Průšvih je, že nám lékaři musí podat pravdivé informace o vyšetření, takže i kdyby to zabalili do celofánu a dali tam růžovou mašli, ten obsah, i když často dost blbý, tam zůstane.
Taky chodím od vyšetření zdrbnutá, ale pak si řeknu, že Aďa zůstane stejná a je to pořád ona, tak mi ji žádná lékařská zpráva nezmění. Taky mě netěší, že je stále větší rozdíl mezi ní a zdravým osmiletým dítětem, z původně VFA až SFA ve třech letech mi teď v osmi skončila na SFA až NFA. A to se taky můžu rozkrájet. :)))
S tím RS - všechno lepší, než ta nejistota, takže snad vás vyšetří co nejdříve. Moc přeji, aby Retta vyloučili.
Držte se , holky moje!

23 Míša | 12. března 2010 v 12:22 | Reagovat

Když tady zmiňujete tu hru, tak autíci mají rádi hlavně pohybové a takové fyzicky dráždivé hry... Ale problém mají s napodobivou hrou, to znamená, že si neumí hrát na něco, např., že jsou indiáni nebo, že panenka je jejich miminko,....

Já jsem si říkala, "no a co", tak si nebude hrát, ale umět si hrát je důležité pro to, aby děti pochopily abstraktní pojmy jako nebezpečí, i vlastnictví (že si nemůžou brát věci, které se jim líbí, protože můžou patřit nekomu jinému), taky ironii a humor...

Tyhle pojmy se učí děti chápat tím, že se učí prostřednictvím hry vžívat do různých situací a pocitů.....

24 Lucka(kopretina) | 13. března 2010 v 12:48 | Reagovat

Luci,tak mě napadlo..když ta Krejčířová říká že Ninda je jako roční dítě..To zase není tak hrozný,vem si že naše generace byla od nějakých 9 měsíců bez plen a byli jsme aktivně vysazovaní na nočník :-D Já bych s tím nočníkem nezoufala a zkusila to třeba měsíc vydržet,já vím že se to lehce říká a bude to asi práce pro vraha(i u nás),ale dneska jsem si řekla, že to zkusím taky,že přeci není možný aby nebyl uspěch když my jsme to tak brzo zvládli :-D Někde jsem se dočetla,že nejlepší je dítěti nakoupit punčocháče aby se to počuraný hezky rozlilo po látce a taky aby nebyla mokrá zem a loužičky:-)Docela zajímavý...¨my jsme na tom s plínama tak že malá to chápe,co se tam dělá a někdy nás k nočníku dovede,ale z toho to zase drží dokud nedostane plínku a pak hned lulá do plínky,říkám si ,že je to už fakt síla zvyku a proto s tím tak bojujeme...začala bych asi s nočníkem záchod bych nepoužívala (zatím)Koukala jsem jaké máte krásné kalhotky to je o důvod více to trénovat:-)Já jsem ted taky nějaké nakoupila a ted jdu nakoupit aspon 6x punčocháče a jdu do boje,je jaro tak kdy jindy by byla lepší možnost začít:-) ;-) říkám si když počkám do léta až bude teplo,tak se to taky nemusí za to léto stihnout naučit a na podzim já už zase chytám chmury a na nic nejsem trpělivá a všechno rychle vzdám:-)Jdu do toho a právě jsem ti chtěla nabídnout aby jsi šla do toho se mnou a budem si vyměňovat nápady a poznatky a samo uspěchy a byl by v tom čert kdyby se nám to nepovedlo:-) :-D

25 Míša | 13. března 2010 v 13:06 | Reagovat

V devíti měsících není žádné dítě zralé ani fyzicky, ani psychicky. To, že je schopné sedět na nočníku, neznamená, že umí čurat!!!

26 Lucka(kopretina) | 13. března 2010 v 14:09 | Reagovat

Míšo to vím!!!Je jasné, že 9 měsiční dítě není ještě připravené a určitě si neumí na nočník říct,ale když se pravidelně vysazuje je schopné si zapamatovat co se do nočníku dělá a je schopné vydžet něž se znova vysadí(třeba po pul hodině)...na to říkání si o vyčůrání je čas,ale tohle si myslím, že by tak marné nebylo...Určitě ne,protože jak už píšu výše naše generace to zvládla max. do roka a půl a už od půl roku nás vysazovali...My jsme tři sestry a dle mamky jsme byly všechny do roka bez plínek...Za zkoušku to určo stojí.Ale tím tady nechci někoho pobuřovat, je to jen můj nápad ;-)

27 Míša | 13. března 2010 v 15:07 | Reagovat

Lucko - kopretinko, tak ti držím palce a rozhodně poreferuj, jak vám to jde... :-)

Jinak, devítiměsíční dítě ještě nemá dost velký močový měchýř, tudíž čurá dost často, po menších dávkách - asi co půl hodinu, jak píšeš.

28 Tuška | E-mail | Web | 13. března 2010 v 15:44 | Reagovat

Já jsem holky zjistila, jak jsem si psala, v kolik se Nina vyčůrala a kam, že po čůrání přišlo další většinou až za dvě hodiny i víc, plus minus.
Takže když se vyčůrala (třeba i na zem), tak jsem byla šťastná, že teď budu mít aspoň hodinu a půl stoprocentního klidu, že nemusím být jako ostříž.
Po té hoďce a půl jsem už zase začala být jako šmírák a furt jí koukala do rozkroku. ;-)

29 Lucka(kopretina) | 13. března 2010 v 22:35 | Reagovat

jojo je to prostě boj to vysazování,Justy čurá tak po hodině,občas se trefí do nočníku,ale vesměs se schová a už to teče,bude to ještě boj,ale kdo nebojuje nevyhraje :-D

30 Máša | 14. března 2010 v 12:25 | Reagovat

Autismus, neautismus, to co nás spojuje je péče o děti, které se nevyvíjejí standardním způsobem. Tvoje psaní mě oslovuje a určitě ještě dlouho bude.

Také mě zarazila poznámka paní dr., že autistické dítě by nebylo schopno interaktivní hry. Tyto hrátky neminuly ani našeho autistu a myslím, že ta autistická stránka věci se projevovala následovně: tatínek přichází z práce, nemůže se najíst, napít ..., protože na programu je dovádění odehrávající se podle stále stejného scénaře, změna pořadí či obohacení repertoáru o nové prvky dlouhodobě téměř absolutně vyloučeno, každá činnost vyžaduje tisíc opakování, je problém ji ukončit i přes využití všech dostupných fíglů. Napadá mě však, jestli to paní doktorka nemyslela tak, že odpovídá-li Ninuščin vývoj ročnímu dítěti, pak autista na stejné vývojové úrovni by interaktivní hry schopen nebyl. Pardon za tu hroznou formulaci.

31 evap | E-mail | 15. března 2010 v 13:51 | Reagovat

Dobrý den,
ještě já si dovolím připojit se svým názorem. Můj syn (nízko funčkní autista,středně těžká MR) si se mnou hraje podobným způsobem. Skáká rád na gymnastickém míči a dívá se mě přitom do očí, pokládá si mě na zem na záda a leze po mě, mazlí se, pusinkuje mě. Je dost velký rozdí jak se chová ke mě, manželovi, dceři nebo cizím lidem. Někdy bývá pasivní, nekontaktní, někdy se snaží různými způsoby na sebe upoutat pozornost třeba i cizích lidí (skáče a víská u toho, snaží se jim lézt na klín, chce se nechat chovat - toto mě dělal u psychiatra na kontrole). Já bych tedy ještě zajela kvůli tomu autismu za paní doktorkou Thorovou nebo jiným odborníkem, abych měla jistotu, ale berte to prosím pouze jako můj názor.

32 evap | E-mail | 15. března 2010 v 20:27 | Reagovat

Dobrý večer,
napadla mě ještě maličkost. Nechci Vás strašit, ale domnívám se, že Rettův syndrom se řadí do poruch autistického spektra. Pokud tedy doktorka Krejčířová zmiňuje možnost Rettova syndroma a tvrdí, že Vaše dcera nemá PAS poruchu, tak si dle mého názoru protiřečí.Přeji Vám samozřejmě, aby se tato diagnóza nepotvrdila a Vaše dcera se posunula ve vývoji dopředu.

33 Tuška | E-mail | Web | 15. března 2010 v 22:58 | Reagovat

Dito, díky za vaše postřehy s dcerkou Baruškou. Doufám, že i u nás se to vylepší!!! :-)
A s těma rukama v krku jste mě pobavila!!!
Někdy se těším strašně na okamžik, až to jednoho dne přestane dělat a ruce bude způsobně používat na jiné věci, že jednou taky nebudou oslintané ... no, tak se nechám překvapit, ale už tuším, že to nebude jhned tak. ;-)

34 Tuška | E-mail | Web | 15. března 2010 v 23:04 | Reagovat

Mášo, nevím, jak přesně to paní Dr. myslela, ale už když to řela mi to přišlo divný.

Ne že bych tak prosazovala autismus u naší malý ... ale hned jsem si představila třeba Járu (od Moniky) nebo i jiný autíky, které sice neznám, ale rodiče popisovali jejich záliby a zábavy.
U spousty z nich to jsou právě podobní zábavičky (viz i tady třeba Pavel, Máša, Monika, evap ... ), i když je fakt, že to nemá Nina tak promyšlený, aby to vyžadovla 1000x za sebou a vždy třeba v nějakou dobu.

Jak si ale lehnu na zem ... šup, už ji mám za hlavou a pak jedem do zblbnutí ... nebo dokud nevstanu. :-D

Ale to je v podstatě jedno, jak to myslela ... jen že mě to taky zarazilo už na tom vyštření.

35 Tuška | E-mail | Web | 15. března 2010 v 23:08 | Reagovat

No jo, vidíte i Katka s Aďkou ... to mají rády. ;-)

A s tím Rettem ... evop, jsem se dočetla, že ty autirysy u děvčat jsou, ale spíš v raném věku (absence očního kontaktu, problémy s komunikací a vztahy, neumí si hrát s hračkami ...), ale časem ty rysy prý mizí.
Dokonce ten oční kontakt je později velice výrazný ... prý často dívenky očima přímo ulpívají na jných, až je to nápadné ... PRÝ.

Ale jinak se s nimi taky asi pracuje za pomoci určitého stupně struktury ... která ale určitě v rozumné míře neškodí ani dětem s MR.

36 Tuška | E-mail | Web | 15. března 2010 v 23:14 | Reagovat

Evo, já taky doufám, že Nině školka velice prospěje, už teď vidím, že když se dostane do kontaktu s děmi, tak je více registruje než dřív. Obzvlášť když u toho nejsem já.

Někdy se směju, že její vývoj zpomaluju já, protože jak je se mnou, tak na ostatní (i děti) kašle a leze pořád jen po mě.
Jak vytáhnu paty (se špatným svědomím, že ji nechávám napospas), začne si najednou všímat i jiných lidí, potažmo dětí. Až tomu nemohu uvěřit, ale je to tak. ;-)

Jen máme trochu teď problém ... paním učitelkám se prý nelíbí moc, že má Nina stále plenky, tak jsem zvědavá, jestli nás nakonec vůbec vezmou ... i když to mám už od ředitelky slíbené, zápis teprv bude. Jsem z toho dost nervózní.

Tak to vypadalo všechno slibně ... a ejhle ... Anny, asi jsem opravdu byla mooooc velký optimista!!!! 8-O

37 Katka | E-mail | 24. března 2011 v 22:50 | Reagovat

Dobry den, cetla jsem vas clanek, a na neco jsem si vzpomela.... mela jsem klentku, ktera je na tom dost podobne jako vase dcera... kouse si ruce, ma diagnostikovany autismus,(ale nikdo presne nevi ktery!!) ma dokonce i lehce podobnou fyziognomii, u ni se jednalo o syndrome Cornelie de Lange... mozna by stalo za to se zeptat, jestli by to nemohlo mit neco spolecneho... nechci vas strasit, i tento syndrom ma ruzne stupne, znam cloveka, ktery je dokonce schopen se o sebe v urcitych vecech postarat... takze neveste hlavu ;-)  ;-)  :-)

38 Dáda | E-mail | 29. února 2012 v 2:29 | Reagovat

Zdravím. Po přečtení vašich článků jsem přesvědčena, že to co se průběžně  dozvídáte od různých odborníků v oblasti medicín je určitě podloženo vzděláním a praktickými zkušenostmi zmíněných odborníků, přesto z vlastní zkušenosti vím, že není dobré všechno brát ,,až tak vážně". Prognóza je jedna věc realita a hlavně stálá péče o dítě druhá věc. Narodil se mi syn  /dnes mu je 22 let/ se sy cri du chat. Je to vzácná genetická vada a takto postižení lidé umírají hned po porodu, v tom opravdu nejvzácnějším, nejoptimističtějším a nejpříznivnějším případě se dožívají  10 let. Synovi je dnes 22 let. Proto je dobré brát věci s nadhledem. Jedna z dalších prognóz zněla, že zústane zasondován, na plenách, ležák na úrovní 3 měsíčního dítěte. Dnes chodí, i když má stále psychomotorický neklid, hyperaktivitu, nesoustžředěnost atd., /Mluví /sice patlavě/ ale ve větách, nají se lžicí ikdyž nečistě, použije sám toaletu-po vykonání stolice musím synovi provést hygienu, ale je to úžasné aspoň pro naší rodinu a to je hlavbní. Jestli se syn nevejde do tabulek to mě až tak netrápí. Samozřejmě, že je ve většině odkázaný na mou pomoc /čištění zubů, mytí, utírání po koupeli i po vykonání potřeby, krájení jídla a dokrmování, atd, ale především musí být stálý dohle. Přesto se prognózy lékařů nenaplnily. Samozřejmě máme stále hodně problémů, starostí a trápení, která nepominou a z věkem se budou zhoršovat, ale máme i spoustu radosti a lásky co nám syn dává a za to to stojí. :-D  Nejsem masochista co se vyžívá v trápení, ani přehnaný optimista co všechno vidí růžově a umí se ze všeho radovat. Chci jen říct, že i nám říkala psycholožka, že dělá jen malé pokroky a do zprávy psala ,,bez zjevných známek postupu ve vývoji", i dnes po vyšetření o synovi píší, že je těžce mentálně postižený / a opravdu je /. Přesto stále pokroky dělá, vyzrává jeho osobnost, integuje se a stále probíhá socializace a  je to moc šikovný kluk. Je to především o tom jak vy to vnímáte, jak o vidíte a jak se s tím umíte poprat a vyrovnat. Vím jak je to těžké, mnohdy neúnosné a nesnesitelné a ubíjející, jak je člověk nepochopen a to někdy i ze strany nejbližších /manžela atd./ ale věřte že bude líp. Naší poslední diagnózou je, že syn do 30 let bude imobilní. Ano obrečela jsem to, má onemocnění pohybového aparátu a prognóza je na místě, přesto věřím, že to dopadne opět jinak a že se lékaři zase ve svých prognózách zmílili. Jen chci dodat u syna je diagnostikován částečný autismus, sebepoškozuje se /okusu je se, strhává si kůži uvnitř rtů-to je teď jeho novinka, umí si vyškrábat i naprosto zdavou kůži a to má ostříhané nehty tzv. na paličky, nespí pouze s práškama, které bere od 7 let / do té doby jsme spali jen 2 hod. denně a to ani ne v kuse. I dnes pod práškama se často stává, že usne z večera na 1 hod. a pak jsem až do rána vzhůru, nebo se budí v průběhu noci. A když spí tak se dusí a musím k němu vstávat Je to stálá 24 hodinová péče. Má oslabenou imunitu a stále marodíme a to opravdu hraničí s životem, syna může usmrtit i rýma. Nestraším vás spíš vám chci dodat sílu. Přesvšechno trápení a ztrátu práce, ,,kamarádů", svého osobního života jsem začala žít jiný plnohodnotný život. Když byl syn z ,,nejhoršího" venku před 5lety tak jsem začala navštěvovat rekvalifikační kurzy, posléze jsem založila společnost poskytující sociální služby /jsme plně profesionální a registrovaní na Krajském úředě i v obchodním rejstříků neziskových o organizací- bylo nám přiděleno IČO u krajského soudu a studuji vysokou školu, kde letos skládám státná zkoušky. Takže věřte , že bude líp ale co je nejdůležitější aby jste se cítila vy i vaše dcera opravdu dobřre. :-D  :-)  :-P Zdravímn Dáda

39 Dáda | E-mail | 29. února 2012 v 2:51 | Reagovat

Lucko ještě jednou ,,přispěji" do vínku svými zkušenostmi. Jak jsem se již zmínila založila jsem společnost a ta poskytuje soc. službu osobní asistence  i osobám s poruchou autistického spektra. V současné době mám 4 klienty s poruchou autistického spektra ve věku od 6 - 18 a mohu ti říct, že  každý klient je naprosto odlišný. Všichni jsou  jedinečné, skvělé a vyjímečné osobnosti. U jednoho je velmi znát pozitivní pomoc prostřednictvím správné medikace. Držím palce ve vašem snažení a neztrácej hlavu ani víru v lepčí zítřka.
Zdraví Dáda

40 Lenka | 9. března 2017 v 22:11 | Reagovat

Hmmm zajímavé, takovouhle interakční hru máme se syny také a to mají od paní doktorky přiklepnutý autismus.... a ted se v tom vyznat O_O  Ale ono je to vlastně jedno, prostě jsou to děti,které potřebují intenzivní péči ať se to jmenuje tak či onak ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama