Naše spartakiáda (ještě jedna ukázka :o) (54)

29. března 2010 v 22:55 | Tuška |  Videa
Tentokrát natáčím já a aktivně se "cvičení" účastní kromě Ninušky tatínek!

Tohle teď provozujeme x-krát za den. Nina to přímo miluje a jak se někdo z nás ocitne na zemi, už se kolem něj šmrdolí, pusu od ucha k uchu  v očekávání "létání".
Když nám to hned nedodje, nebo spíš schválně nedojde, začne nám šťouchat zepředu do ramen jako "Tak už si, mámo (táto), lehni a jedééém!".


Já se tuto její vášeň snažím využít jako komunikační situaci. Přemýšlela jsem, jak bych to cvičení naznačila, jaký znak vymyslet. Nejprve jsem chtěla, aby mi podávala míček, když se chtěla převracet ve vzduchu. To byla blbost, moc těžké na ni.
Pak jsem vymyslela něco, co by se možná mohlo ujmout, pokud ji to dřív nepřestane bavit.

Vždy než ji chytnu a převrátím, se Niny ptám: "Co chceš?" A teď ten znak se slovním doprovodem - říkám "hop hop" a dvakrát tlesknu. Takže je to vlastně takhle: "Co chceš? Hop hop, hop hop? (a tleskám 2x a ještě jednou).
Někdy se i zvednu a sednu si, Nina do mě začne žďuchat a já zase svoje "Co chceš? Hop hop?" Navíc jí beru její ručičky a tleskám s nimi - nejdřív já hop hop a  pak Nina hop hop. A následně volám: "Jasně! Uděláme hop hop! Tak pojď! Hop hop!" A provedeme kotoul vzdušmo.

Nina zatím ještě netleská, když chce dělat hop hop.

Zato si to nějak spojila s tím, že se asi tleská, když se něco (cokoliv) chce. Takže nám poslední 3 dny tleská u linky, když chce pít, u lednice, když chce jíst, tleská, když je netrpělivá, protože já jsem moc pomalá s jídlem či pitím, či s přípravou koupání ... a tak.

No, docela zábava.
Ale hlavně máme činnost! Zjistila jsem, že u ní zatím musíme opravdu od základů, že nelze nic přeskočit, že činnost u stolečku je pro ni zatím extrémně náročná, vzhledem k tomu, že půl roku za ní všechny věci u stolku dělám  já, což je frustrující jak pro mě, tak pro ni.

Půjdem na to přes jídlo a přes pohyb. A přes handle.
Půjdem na to hrou, jak už před před staletími doporučoval Komenský, který by mi zřejmě řekl: "Sestro, tvoje hop hop se nekryje s hop hop tvojí dcery! Zpomal!"
Já bych se ptala: " Ale jak mám zpomalit, já už nemůžu, víc už to nejde!"
Jan Ámos by mohl odpovědět: "Když si člověk myslí, že už nemůže, může ještě dvakrát. A proto, ty sestro, zpomal minimálně dvakrát. Tvoje dítě to potřebuje!"

PS:
Ach jo, když já jsem tak netrpělivá! Jenže něco na tom asi bude.
Dnes mi Nina podala několikrát na požádání míč i flaštičku od sprcháče Johnson´s baby. Stačilo říct několikrát  a důrazně: "Dej mi míč."
Několik málo týdnů mi pomáhá při oblékání a ruce nejen nastavuje, ale i s nima šátrá a hledá, kde nechal tesař díru. A pozor!!! To tu ještě nebylo - nastavuje ve stoje nohy, když jí oblíkám tepláky, pyžamo apod.! 

Nu, a naši spartakiádní cvičenci? Zde jsou:



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anny | 30. března 2010 v 9:49 | Reagovat

No vidíš, půjde to!:-)

2 Míša | 30. března 2010 v 10:07 | Reagovat

Taky myslím... To je fajn, že Nina pochopila, že když něco chce má tleskat, to by se mohla brzy naučit i prosit. :-)

3 Evina | E-mail | 30. března 2010 v 11:35 | Reagovat

To s tím Komenským je dobré. Moje máma říká, že když člověk nemůže, může ještě 3x. Je náročnější než Komenský. :-D
P.S. Já vím, že jsem poznamenaná naším handicapem, ale co třeba znakovka. V. před implantací nemluvila vůbec, ale znakovala celkem obstojně. A vím, že se to používá i u jiných postižení, kdy děti nemluví.

4 Anny | 30. března 2010 v 13:12 | Reagovat

No nevím, ale myslím, že znakovka je pro děti s opožděným vývojem hodně těžká. My jsme například docela nedávno zkoušeli Babysigns, což je pro zdravé děti od 8 měsíců (Bártovi bylo přes 3). DVD se znakujícími dětmi se mu moc líbilo, rád se na děti díval, občas zkoušel i mávat rukama, ale kvůli špatné jemné motorice a tomu, že ručičky prostě neovládá, není schopen žádný znak zopakovat tak, aby to někdo kolem pochopil. A co se týče porozumnění, tak po hodně dlouhém opakování pochopil, co se mu snažím naznačit (byl to znak kniha), ale zase veškerá aktivita byla na mně. A to už bylo v době, kdy třeba nosil boty, jako že chce jít ven, nebo ukazoval na bublifuk, tahal nás do koupelny k vaně, že je čas koupání, takže porozumnění už tu nějaké bylo.

Takže jsme to vzdali a teď zkoušíme obrázky a předměty a ukazování. Funguje to líp, ale je to hlavně tím, že Bárt udělal skok ve vývoji a hodně se mu zlepšilo chápání...

5 Míša | 30. března 2010 v 13:41 | Reagovat

Taky myslím, že znakování je těžké, na to je třeba zvládat imitaci a ta se začíná trénovat tak, že třeba dítě učíme foukat bubliny z bublifuku nebo foukat do peří,... možná i vyplazovat jazyk. To je snadnější než znakovat rukama, řekla bych. Ale dá se docela dobře naučit něco, kdy dítěti vedeme ruce - prošení jde celkem dobře, i když až za čas. Teď, když mě syn někam tahá za ruku, tak mu řeknu "popros" a jde to, takže rozumí i tomu slovu.

6 Markéta | 30. března 2010 v 13:50 | Reagovat

Souhlasím s Anny, znakovka je úžasná pro děti, které mají jediný problém s řečí (at receptivní nebo expresivní). U dítěte, které má narušenou i motoriku, jsou znaky náročné na provedení. B. se naučila jediný nám čitelný znak "prosím" - ostatní byly natolik neurčité, že jsme stejně nevěděli o co jde. Takže za nás obrázky.

A Luci - vidíš, Ninuška dopředu jde, jen svým tempem. Jste šikovné.

7 Tuška | E-mail | Web | 30. března 2010 v 14:11 | Reagovat

Evino, to o tom, že můžeš ještě 2x mi taky říká mamka. A jim to prý tvrdil na gymplu učitel na tělák. :-D

Komenský tohle zřejmě (no spíš určitě)neříkal, proto jsem radši napsala, že BY TO MOHL říct, ale jinak říkal spoustu užitečných věcí ohledně výchovy a vzdělávání.

S tou znakovkou ... taky mám pocit, že u nás aspoň zatím ne. Ukazuju jíst a pít a teď tleskáme u toho hop hop. Ale Nina teda na to zatím nereaguje. Znakovka je těžká pro dítě s mentálním hendikepem (i pro autisty - kvůli problémům s nápodobou) podle mě.
Problém je, že ona nereaguje ani na obrázky, takže nevím, jak na to. Teda pokouším se o zástupné symboly zatím, ale teprve jsou ve výrobě.

Už jsme totiž fotky zkoušely a nic. Zkouším furt něco a většinou nic. Vytvořím si vždycky super teorii, že tohle už určitě zabere :-? ... no budu teoretizovat dál a třeba se to jednou v praxi projeví.

U nás je fakt ta mentální stránka na hodně nízký úrovni zřejmě, hlavně aby se to posunovalo!

8 Míša | 30. března 2010 v 14:23 | Reagovat

U nás obrázky taky moc nejdou, ale budeme to trénovat prostřednictvím úkolu, kdy nafotíme známé předměty - př. hrníček, autíčko, kostku,.... a budeme se učit přiřazovat předmět k fotce. Uvidíme, jak to nacvičíme....
Ono dítě musí pochopit, že to co mu nabízíme je ten obrázek na fotce a ne, že mu dáváme kus papíru, o který nestojí.

9 Anny | 30. března 2010 v 17:22 | Reagovat

Já bych se k těm fotkám třeba po nějaké době vrátila, protože co když už třeba nastala doba, že fotky ano?:-) Co se týče zástupných předmětů, tak s tím jsme moc neuspěli, to mi na Bárta přišlo moc abstraktní - že kostička lega bude vždycky znamenat, že teď si budeme hrát a panďulák z Teletubbies, že bude pohádka na DVD, a lžička, že jídlo. To jsme teda opustili docela rychle. Na fotky teď Bárt reaguje moc pěkně, prý dokonce dává správnou babičku ke správnému dědečkovi (říkala teda babička:-) Doporučuju všechno nafotit hodně zblízka nebo třeba s neutrálním pozadím, aby nemátlo nic kolem.

10 Tuška | E-mail | Web | 30. března 2010 v 20:04 | Reagovat

Fakt to nešlo, Anny? Ty zástupný předměty? Já jsem si právě myslela, že lžučka bude jídlo a hrnek pití ... zatím. Ale mělo by to prej být třeba ve folii, aby to nemátlo, že s touhle lžičkou, co ukazuju se jde jíst. Musí to být pořád jedna lžička a jen jako předmět, nikoliv  na jídlo. No uvidíme.
Ty fotky hodlám zkusit znovu určitě.

11 Eva | 31. března 2010 v 2:08 | Reagovat

No vidíte, my zkoušíme právě tu znakovku. Nejde o to naučit se znaky přesně podle návodů, ale především sledovat řeč těla dítěte. Verča se tak začala projevovat zhruba od čtyř let, kdy začala ukazovat. Obrázky byly pro ni tehdy moc těžké. Pár znaků jsem ji naučila podle knížek, většinu si ale tvoříme samy podle možností Verunky. A funguje to!
Už to, že si Ninuška zatleská, když chce jídlo, je vlastně znak a je perfektní, že se tak vyjadřuje. Jen tak dál :)

12 Sikorka | E-mail | Web | 31. března 2010 v 6:58 | Reagovat

Nina je s tím zatleskáním je moc šikovná. Super:-). Mě to přijde,jakoby tím nahrazovala takové to ukazování prstíkem.
Nám ty zástupný předměty taky nejdou:-(.
A taky Klárka lépe pracuje s fotkami.
A přiřadit předmět k fotce zkoušíme(někdy to umí a někdy jí to vůbec,ale vůbec nejde-záleží na tom, jak jí to zaujme, jak jí to baví-a máme za předmětem černé nebo bílé pozadí-kupodivu se jí to lépe poznává s tím bílým).
Znakovku také zkoušíme a zatím jsme se naučili asi tak 5znaků(hodně jednoduchých). A nejlépe jí jde znak - nelíbí se mi to:-),ten tedy používá Klárka hodně často.
A taky dávám důrazné a jednoduché pokyny. A čekám a čekám a čekám........,a snažím se být fakt trpělivá, protože Klárka má na všechno času dost:-)(když se učíme,pracuje dobře,ale velmi pomalým tempem).

13 Tuška | E-mail | Web | 14. dubna 2010 v 23:24 | Reagovat

Tak už zase netleskáme. :-? Teda Nina, já jo, ale není mi to nic paltný! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama