Na školení v "APLE" - pokračování II

17. března 2010 v 0:10 | Tuška |  Informace a podněty
Práce s dítětem s PAS

Je třeba dítěti poskytnout pomoc při orientaci v čase a prostoru (dodává to pocit bezpečí) - děti

s PAS nemyslí prý v pojmech, ale v obrazech, je třeba jim pomoci VIZUÁLNĚ. Vnímají okolí jako obraz nahraný na videu, vidí tedy to okolo, ale sebe ne.

Je třeba pracovat na jejich sebevědomí, aby nebyly pořád neúspěšné.

Musíme dětem poskytovat dostatečnou motivaci k učení, ke kontaktu - ODMĚNA.
Když chci dítě pochválit, vždy musím říci, za co konkrétně je chváleno (hezky jdeš, hezky sedíš,...)
Nemáme se bát odměňovat v nácviku, pak už nemusíme, až to dítě umí.

Musíme dítěti důvěřovat!!!


STRUKTURA DNE (režim dne)
Orientace v čase
poskytujeme dítěti přehled, co se bude dít - začíná tak být aktérem, není pouze pasivně vláčen, ví, na co se připravit, může i protestovat, důležitá pro dítě je předvídatelnost toho, co se bude dít.

Orientaci v prostoru
umožňují tzv. volací karty (ne každé dítě je potřebuje). Dítě dostane kartičku (třeba určité svojí barvy) a jde na místo, kde ji odloží do svého košíku s tou jeho barvou, než začne na tom určitém místě pracovat, jíst nebo si hrát.

Na mě už moc strukturované, možná jsem to vysvětlila špatně, pokud někdo ví lépe, o co jde,
klidně napiště koment!


Imitace

Nacvičujeme motorickou imitaci. Části těla souvisí s vnímáním vlastního těla a schopností
sledovat druhého.

Důležitá je nápodoba prací v domácnosti!

Dítě může mýt umyvadlo, zametat, krájet banán, mazat chleba, vynést koš, prostírat, odnést talíř... Je vhodné ho zapojit do domácích prací.

Měli bychom dbát na to, aby dítě rostlo a já se menšila!!! Mým cílem je, aby dítě vyrostlo!!!

Děti vycítí naši radost při tom, když nám pomáhají s domácími pracemi!

Při nácviku imitace (je k tomu třeba často víc lidí než jen jeden) je dobré dělat pohyby, které po něm chceme, s dítětem, ale z BOKU, ne čelně!
Děláme to s ním - plazíme se s ním (vedle něj), jdeme s ním (vedle něj), nepředvádět aktivitu naproti němu, ale vedle něj a s ním. (Tedy nejprve ukázat a pak to dělat s ním.)


Verbální imitace - na příklad vytleskávání rytmu.


Strach a nervozita, práce s úzkostí
Vyskytují se 2 protipóly - anxiózní (úzkostné) projevy a absence pudu sebezáchovy, strach chybí.
Nejlepší je postupná expozice.
Dále je důležité se připojit - říkat dítěti, že je to normální, že jsme se taky báli (strach z jídla, výšek, hluku, větru ...). Chválit, chválit, chválit!!!

Možná motivace k jídlu něčeho, co dítě nemá rádo:
Za každou lžíci odloží dítě (nebo my) jeden kroužek nebo kostičku. Dobré je (u někoho) kvůli zvuku s tím třeba klepnout, nebo jiný zvuk vyloudit.
Je to vlastně procesuální schéma - dítě vidí, kolik lžic musí sníst a jak to postupně ubývá, kroužky, kostičky se sundavají a je viditelné, kolik lžic ještě zbývá.
Pro práci se strachem je dobře, aby dítě mohlo předvídat, co se bude dít (cestovní kniha).


Hra a zábava, struktura volného času

Vést k dětem, ale musíme upravovat vnější podmínky, aby dítě zvládlo jít do kontaktu s ostatními.

Učíme dítě, aby umělo požádat o kontakt s dětmi (pokud může): oslovení - oční kontakt - MŮŽU si s tebou hrát?


Kreslení - zajímavý nácvik, možná to znáte, ale já to neznala.

Třeba nějaké zvíře - je to rozkreslené na několik obrázků, dítě (nebo my) jeden po druhém dáváme pryč.
Na každém obrázku je to zvíře celé, ale šedě a vždy jen jedna část je obtažená černě, výrazně, aby dítě vidělo, co teď namalovat, takže nejprve hlavu, pak krk, tělo, nohy postpně a ocas ... třeba. A dítě maluje, podle toho, co vidí, že právě má, a nakonec se mu povede vlastně namalovat zvíře, které by jinak ani nenamalovalo.

Když na dítě voláme, neběžíme pro něj (doma v nácviku, venku je to jiné)!!! Ale naopak si přidřepneme (a třeba něco zajímavého můžeme nbízet).

Mnoha dětem (a rodičům) se osvědčilo, že rodiče dětem natočili nějakou hru na video a pak jim to pouštěli (několikrát). A najednou dítě pak dělalo to řesně stejné, co bylo na tom videu. dítě je prý bez inspirace, neumí si hrát a takto m u dáváme možnost, jak vyplnit volný čas hrou.
Fakt to bylo zajímavý, viděli jsme to na videu - ukázky.

Maminka natočila zblízka hračky, pojmenovávala je a u každé udělala něco, co se s ní dělá, třeba: panenka pije (a dávala jí k puse hrníček), méďa se směje (a zahejbala s ním), auto jede (a strčila do auta, aby jelo) apod.
Pak bylo vidět, že klučina (autík každým coulem) přišel k těm hračkám a dělala to samý, co máma na videu!!! Dával panence pít, autem jel, s méďou hejbal, .... to jsme zírala!

Nebo pak rodiče natočili malé sourozence, jak nosí postupně do ohrádky figurky zvířat a jdou s nima ke žlabu, tam jako jí, pak se jsou napít a pak si zvíře stoupne do kouta a "přijde" další a zase tohle všechno do kola.
Klučina se na to díval několikrát a najednou všichni koukali, jak bere zvířátka jedno po druhým, jako s nima jí, pije a dává je do kouta ... a pak, když už tam byli všechny, udělal to, že je všechny zase vyndal a jel nanovo (to byla jeho inovace).

Další hra - posílání náklaďáku.

Nahoru umístíme (přilepíme) kelímek, vedle má košík, ve kterém je 5 kostek, dítě jednu naloží a pošle, já ji vyndám a místo kostky pošlu medvídka, piškot, ...
Důležitý je počet kostek, aby dítě vidělo, že to posílání auta není neomezené, ale bude trvat, jen co zmizí kostky. Navíc je dobré si vymezit i prostor, takže třeba sedět na podsedácích (česky podprdelnících).

Pokračování příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tuška | E-mail | Web | 17. března 2010 v 6:54 | Reagovat

Měla jsem udělaný krásný odstavce, aby to bylo přehledný.
Bohužel, odstavce nefungují. V administraci je udělám, pak to uložím a ve výsledku nejsou. :-!

Tak až to půjde, ještě to trochu rozhodím, aby to bylo přehlednější a ne tak namačkaný všechno na sebe.

2 Míša | 17. března 2010 v 9:02 | Reagovat

Tuško, já znám název tranzitní karta - používá se např. houba na nádobí. A používá se, když má dítě změnit činnost, tak se mu ukáže ta houba a řekne se "změna" a pak symbol toho, co bude dítě dělat. Houbu si položí vedle sebe, což by mělo znamenat, že dokud tam houba leží - dělá tu činnost.

Možná jsem to taky nepochopila úplně správně... Myslím, že by to mělo být dobré taky na to, aby se dala zavést nová činnost, kterou dítě ještě nezná. Má význam obecné změny.

Děti si časem zvyknou i na slovo změna a tím se jim činnost strukturuje. Snadněji chápou, že teď bude něco jiného. Dá se to použít i při tom, když dítě nechce jít novou cestou, zasekne se, tak se mu může říct "změna" popř. ukázat tu houbu a ukázat kudy se půjde.

3 Markéta | 17. března 2010 v 23:04 | Reagovat

Tuško,

pěkně sepsané. Těším se na další pokračování.

4 Tuška | E-mail | Web | 18. března 2010 v 0:23 | Reagovat

U Moniky na facebooku jsem našla odkaz na ytto stránky
http://www.i-creative.cz/2010/03/09/jak-nakreslit-psa-kocku-a-dalsi-domaci-zvirata/ ,
kde jsou právě rozkreslená ta zvířata ... akorát na školení je měli pro autistické děti každý ten "náčrt" na zvláštním papíře a obraceli stránky, aby se jim to nepletlo.
Taky vlastně bylo zvíře všude namalováno celé, jen světle šedě (třeba) a výrazně černě byla ta část, která se měla zrovna dokreslit.
Snad je to srozumitelné?

6 evap | E-mail | 20. března 2010 v 19:38 | Reagovat

Dobrý večer,
ještě bych se chtěla podělit o svoji zkušenost, která mě hodně pomohla při péči o syna (NFA, ST MR). Ve 3 letech jsme dostali diagnózu a začala jsem se synem doma pracovat, neměl tehdy školku. Učili jsme se pracovat s dělenými krabicemi a také rozvíjeli alternativní komunikaci. Nejdříve jsme používali předměty, potom fotografie a pak jsme doma zavedli PECS. Na radu naší logopedky jsem si k synovi sehnala asistentku (VŠ) studentku, která k nám několikrát týdně docházela a pomáhala nám při nácviku komunikace. Trvalo 3-4 měsíce nežli syn pochopil princip výměny (podal předmět nebo fotku a dostal za ni, odměnu, to co chtěl), ale velmi nám to pomohlo. Museli jsme zvlášť nacvičovat podávání mě, asistentce, manželovi a dceři. Když syn pochopil, jak si může říci o to, co chce, tak mu to moc pomohlo (je nemluvící). Nyní po 3 letech práce doma a 2 letech práce s naší asistentkou syn komunikuje pomocí PECS piktogramů a fotek. Skládá větu já chci plus oblíbený předmět, jídlo nebo činnost. Je schopen si sám najít piktogram sám v deníku a donést mě větný proužek z jedné místnosti do druhé (to dělá rok). Procvičujeme znalost ano a ne, chápe větu co chceš a dovede si vybrat ze dvou nabízených věcí nebo činností. Asistentku jsem si našla přes inzerát, který jsem si dala na pedagogickou fakultu, platím jí 65 Kč za hodinu.

7 Tuška | E-mail | Web | 22. března 2010 v 23:34 | Reagovat

Evo, to je super, že se synek tak pěkně chytil. JAk komunikuje, to je skvělý! Skoro závidím!!!! :-!

Ale ne, hlavně vám to přeju!

A ta asistentka, kolik hodin týdně ji využíváte?
Škoda, u nás žádná fakulta není. Jen střední škola a to mi přijdou ty holky ještě takový "telátka" ... a navíc, když tam učím, tak se mi do toho moc nechce shánět si pomocnici tam ... i když, taky mě to už napadlo.

A jak se vůbec synek jmenuje?

8 evap | E-mail | 23. března 2010 v 12:24 | Reagovat

Tuško,
syn je Adam, jsme z Břeclavi, inzerát jsem si dávala do Brna, poradila mě to naše logopedka. Asistentka k nám chodí někdy 2x týdně na 1-2 hodiny, někdy 3-4x, podle toho jak má čas. Teď ho má spíše méně, je v 5.ročníku, dopisuje o práci se synem diplomovou práci, studuje logopedii a sogdopedii (logopedie pro sluchově postižené). Nevím, jestli si časem nebudeme muset hledat nějakou novou, až si tato najde práci, ale zatím to neřeším. Také jsem zkoušela sehnat asistentku přes APLU JM, ale tam se nám to nepovedlo. Na tuto jsme čekali myslím 3 měsíce od podání inzerátu, vybírala jsem si ze 3 studentek. Tato shodou okolností bydlí také v Břeclavi, což je výhoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama