Únor 2010 (1.2. - 14.2.)

16. února 2010 v 23:54 | Tuška |  Fotodeník
1. února
___________________________________________________________________

Ahoj lidi!
1. února bylo pondělí a my jsme s mamčou čekaly na tetu Pavlu z rané péče. Jezdí k nám až z Prahy a jsme s nimi moc spokojeni.
Teta přivezla hezké hračky a pomůcky ... a já jsem se překonala a vytáhla z téhle dlouhé pixly svoje oblíbené kousátko, které mi tam mamka hodila.
Já to nemám totiž moc ráda, něco odněkud vytahovat, takže, jak říkám, po chvíli zkoušení byla moje snaha odměněna a kousátko jsem vlastními silami získala ... stačilo jen sáhnout ... a bylo moje!
A máma jásala.



2. února
______________________________________________________________________


Hned druhý den jsme čekaly další návštěvu - Jiříka s maminkou.

Jiříkovi se zalíbily moje punčocháče a nosil je kolem ramen - pěkný růžový doplněk. Seklo mu to. Já mu je klidně půjčila, žádnej problém.






Kolo kolo mlýnský jsem zkoušela dokonce jen s Jiříkem a docela mi to na poprvé i šlo. Ale pak mi to přestalo bavit a ženský to po mě furt chtěly ... jéje, pak už jsem na to kašlala.






No a tady Jiřík asi žárlí, že si jeho maminka hraje se mnou! Chacha!






Jirka kouká nějak nevěřícně, jak jsem dobrá v třepání hlavou.



Večer ještě okousat magnetickou hračku, ...


...zakvedlat se a jít do hajan.


3. února
_____________________________________________________________________


Dneska tu byl pán na zaměření kočárku, o který mamka možná požádá u neuroložky. Ještě pořád ale naši nejsou rozhodnutý, jestli jo nebo ne.

Je to těžký rozhodování, jojo, já to chápu. To víte, já vám taky dopředu neslíbím, že budu chodit. Třeba budu, třeba nebudu.





Tyhle klíče, co jsem dostala k Vánocům mě opravdu oslovily, mám je vždy po ruce a hlavně jsou vynikající, a to až tak, že už přestala hrát písnička po zmáčknutí čudlíku ... hahaha, pěkně
jsem je vevnitř zaslintala!




4. února
______________________________________________________________________


Den, kdy vyrážíme do Prahy.

Máme toho před sebou moc! Tak si ráno ještě s taťkou funíme do ucha. Ale máma už nám přišla dát budíček.


A už jedem.


Hračky mám přidělané na šňůrce, abych je pořád neválela po zemi.


A tady už je Praha ... a jízda v tramvaji. Paráda, akorát mně se chce děsně spát.


Bohužel, museli jsme taky vystoupit a jít PĚŠKY na autobus k nemocnici, kde jsme objednáni na genetiku.





Tady čekáme na bus na zastávce. Koukám, že v tý Praze je všechno všude rozkopaný.



V čekárně před ordinací MUDr. Alice Baxové. Za chvíli vstoupíme dovnitř.




To jsem ještě nevěděla, že budu za film star, protože mě bude paní doktorka natáčet na kameru.


A tohle je čekárna v jiné budově, kam mě naši odvedli, aby mi tu vzali tři koňský zkumavky krve! Hrůůůůza!


Klouzačka dobrá, taky bych ji doma brala. Určitě bych se tu ale tolik nesmála, kdybych věděla, co mě za chvíli čeká.



A tady už jdeme z nemocnice. Já hotová, unavená, za chvíli mě táta vezme na ruce.

Jdeme si odpočinout do bytu ve Vršovicích, kde bydlí moje tety ... a pak hurá na HANDLE vyšetření.
Táta teda nadšením nezářil, párkrát mamince řekl, že by nejradši jel domů, ... no, ale provést svůj nápad radši nezkoušel.

Na místo jsme dorazili včas, ale já všem udělala čáru přes rozpočet a dostala jsem záchvat. Takže jsem první půlhodinu u "tety" Jany "Handlový" prospala.


Po handle diagnostice jsme zakotvili u maminky tety a strejdy.
Strejdu jsem si děsně oblíbila a pořád mu lezla na klín!





Večer před spaním jsem se ještě nezapomněla zakvedlat. To víte, já na své koníčky nezapomenu ani na návštěvě.




5. února
_______________________________________________________________________


Ráno po snídani taťka povídá s tetou, mamka se šlechtí v koupelně a já poslouchám a pokvedlávám se.




Nastala chíle rozloučení. Děkujeme tetě a strejdovi, že nás nechali u sebe přespat!

Strejda povídal, že zase můžeme klidně přijet. Prý měl trochu strach, že budu řádit jako černá ruka, ale já jsem byla k jeho překvapení úplně v pohodě!!!
Chacha! Teda strejdo! Já jsem přeci vždycky v pohodě.






Za necelou hodinku jsme dorazili opět k paní Janě, dnes už na prezentaci aktivit. Také se to dnes už obešlo bez záchvatu.





Tady zkoušíme aktivitky, teta je ukazuje našim, aby mamka mohla se mnou správně cvičit.


Jooo, tak to je příjemný. Eště!


Taky tam v bytě byl pejsek! Na závěr obou dnů jsme ho pustili a já si s ním docela pohrála.














Tak a tady už jsme dávno z Prahy pryč, zastavili jsme se po cestě v Holýšově v Lidlu. Za chvíli budeme doma. Už se těšííím!


Jéje! Doma je doma! Už dělám hají hají. Těším se do své (pardon, do našich) postele.



6. února
______________________________________________________________________

U prarodičů na farmě. Konkrétně tu diskutuju s dědou. Povyprávěli jsme o Praze a já se musela na chvíli ztratit z dohledu. Taky musím mít chvíli klidu.





Večer ve čtvrt na 9 ještě s tátou skáču. Nějak se mi nechce spát.




7. února
________________________________________________________________________

Dopoledne pomáhám tátovi vařit.


Odpoledne to po té námaze zalomím u mamky na klíně, u babičky na farmě.








8. února
_______________________________________________________________________


Dnes byl pro moji prababičku, která mě hlídá, když je mamka v práci, DEN D!


Představte si, že venku uklouzla a zlomila si ruku v zápěstí!!!
dostala sádru na 6 týdnů!

Mamka byla zrovna to dopoledne v práci, nemohli se jí dovolat, protože jako zodpovědná učitelka si nebere mobil do hodin, takže to zjistila až v půl 12 o pauze na oběd.
To už ale bylo vše zařízeno. U mě byla místo prababičky teta (babičky Mirky sestra), a to do čtvrt na 1. Pak musela do práce.

Dohlídat mě přišel maminčin bratránek (tety syn), který měl na štěstí pro mě zkouškové období na vejšce, takže mohl přijít na zhruba půl hodiny, než se vrátila z práce mamka! Jinak bych se musela pohlídat sama.

Díky teto a Honzo, zachránili jste mě! To víte, znáte mě, kdo ví, co bych provedla, kdybych tu byla sama!




9. února
____________________________________________________________________


S taťkou blbnem, nechávám se zaklánět. Tuhle polohu mám fakt ráda. Pořád ještě.










10. února
_____________________________________________________________________


Den ve znamení canisterapie.
Podrobnosti ten, kdo to ještě nečetl, může zhlédout na odkaze (o řádku výš).

Jinak kromě zaklánění ještě přímo miluju koupání! Mami, pojď už!! Jdem na to!
Do vany naházím vše, na co dosáhnu, nejradši bych tam sama hned vlezla. Tý mámě to tak trvá!!
















11. února
______________________________________________________________________


Dnes jsme zase vrazili do SPC za tetou Janou.



Objevila jsem tam malou plyšovou lišku - talisman stavební spořitelny. Hrozně mě už po třetí uchvátila.






Dnes jsem si s ní dokonce i chvilku hrála, ne že jsem ji strkala do pusy, ale normálně jsem si ji prohlížela a jako s ní skákala po stole!!!
Mamka žasla.









Ještě malá procházka ve sněhu.




Musím se trošku provětrat.




U poplenic je to nejlepší, vždycky se tam něco najde.


No a večer, ten mi to zkazil. Dostala jsem záchvat ... a tady jsem po něm. Čučím, jak čerstvě vyvoraná myš, co?





12. února
_________________________________________________________________________

Dopoledne jsem se brutálně kvedlala, jak to zhodnotila mamka.


K večeru jsem se proháněla po vaně a házela jsem do ní všechny sprcháče a šampony.














Ani dudlík u toho nechyběl. Před tím, než jsem se do ní dostala, jsem si ho ukradla.




A večer jdeme na návštěvu k prababičce, jak se jí vede s tou rukou v sádře.
Prodali jsme odpoledne naše autíčko ... a tak musíme šlapat pěšky.
Ale ono nám to neuškodí!!!!









13. února
_____________________________________________________________________

Dnes jsme si pořídili auto nové.
Tady jedu v dědově autě, on nás odvezl na farmu, kde mě naši nechali babičce a děda je vezl dál, do Domažlic, kde to nové auto koupili.

Tady už sedím v tom našem novém autíčku. Sedačku jsme nachali doma v ložnici, takže jsem jela jako velká holka jen tak připoutaná pásem.


Hned jsem si u nového autíčka zapózovala.
Sérii fotek s novým autínem už mamka vyvěsila na blog, kdo je neviděl, může se podívat tady.

Ještě drobet osahat sníh ... a hybaj domů!














14. února
______________________________________________________________________


Dnes taťka dělal oběd - guláš s bramboráčky.
Já dostala své oblíbené bramboráčky pomaštěné máslem. Ty jediné (ještě s palčinkami) můžu teplé.


Mňam!!!


Odpoledne jsme vyrazili navštívit tetu se strejdou, potkali jsme se tam i s babičkou a dědou a s prababičkou s rukou v sádře.

Zpátky domů jsme nešli s prázdnou, ale jeli s vypůjčenými sáňkami!!! Teda JÁ jela!


Možná jste už viděli jak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Markéta | Web | 17. února 2010 v 21:12 | Reagovat

Teda ta fotka, jak Ninuška ráno vyspává s tátou fakt nemá chybu. (To u nás se nemůže stát - největší ospalec ráno je maminka :-D ).

A nevím jestli jsi to četla, ale na blogu O Šíšovi psala JanaC něco ohledně DMG a vlivu na epilepsii - já, že si u toho hned vzpomněla na Ninušku.

2 Tuška | E-mail | Web | 17. února 2010 v 22:37 | Reagovat

Aha, díky Markéto, mrknu tam.

U nás jsem taky největí ospalec já, ale ta fotka je ze dne, kdy jsme jeli do Prahy a já vstávala v 6, měla jsem nařízenýho budíka. Je dva jsme budila v půl 7. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama