Anketa o vztahu otce postiženého dítěte k jeho speciálnímu rozvoji, aktivitám a terapiím

23. ledna 2010 v 23:20 | Tuška |  Ankety
Jak z názvu ankety vyplývá, nemusí být její zakliknutí každému příjemné. Pochopím tedy, že asi nebude moc hlasů ...

... ale tomu, kdo se jí zúčastní, moc předem děkuji!!!

Rozhodla jsem se pro toto téma, protože bych ráda vyšpiónovala (anonymně samozřejmě!!!), jak je to jinde, v jiných rodinách.


Já sama totiž v poslední době právě tyhle problémy trošku řeším. Ještě sice zatím úplně nevím, kterou odpověď zakliknu ... ale bohužel vím přesně, že první to nebude! A asi ani druhá ne.

A tak mě to moc mrzí ... strašně bych ráda, abychom se všichni v rodině podíleli aspoň na radosti z úspěchů a zkoušeli s elánem nové věci (terapie apod.) ... bohužel, to vše zůstává jen na mě.
A nemohu přitom říct, že by taťka byl v práci "od nevidim do nevidim" - což by ho samozřejmě omlouvalo!

Já si nechci opravdu stěžovat. Tatínek Ninušku zbožňuje, to je fakt.

Proto bych ráda věděla, jak je to jinde. Třeba chci skoro nemožné?!

Zkuste se holky zamyslet a zakliknout tu vaši odpověď. Prosíííím!

Kdyby vám tam právě ta vaše chyběla, písněte a já ji doplním!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

JAKÝ JE VZTAH VAŠEHO PARTNERA (MANŽELA) K VÝCHOVĚ, VEDENÍ A ROZVOJI VAŠEHO "SPECIÁLNÍHO" DÍTĚTE?

1. MANŽEL MĚ maximálně podporuje v přístupu k dítěti, mnohdy sám aktivně vymýšlí, plánuje činnosti, vyhledává informace.
2. MANŽELŮV VZTAH je vstřícný, při speciálních aktivitách mi pomáhá, rád se nechává informovat o úspěších a neúspěších.
3. MANŽELŮV VZTAH je celkem vstřícný, moc se sice nezapojuje, ale se zásadními problémy a aktivitami mi pomůže.
4. MANŽELŮV VZTAH k dítěti je vstřícný, ale má pocit, že já přeháním, že dítě vše časem dožene, k mým aktivitám je skeptický, rozmlouvá mi je, ale když o něco jde, nakonec přeci jen pomůže.
5. MANŽEL MÁ svým způsobem dítě rád, ale nerozumí mu, moc si s ním nehraje, v aktivitách mě ale celkem podporuje.
6. MANŽEL MÁ dítě rád, pohraje si s ním, ale o jeho speciální rozvoj se moc nestará.
7. MANŽEL MÁ dítě rád, pohraje si s ním, moje speciální aktivity však bohužel jen toleruje, nezřídka jsou důvodem hádky.
8. MANŽEL MÁ dítě rád, moje aktivity jdoucí nad rámec aktivit pro "normální, zdravé" dítě však bojkotuje, považuje je za hloupost a mrhání časem i penězi.
9. MÁM POCIT, že manžel (otec dítěte) bere dítě jako přítěž, veškeré mé aktivity považuje za hloupost a nesmysl.
10. OTEC DÍTĚTE s námi (již) nežije.
11. POSTIŽENÉ DÍTĚ nemám, nemohu se proto ankety zúčastnit, ale zajímá mě její průběh.

Komentáře

1 Markéta | 23. ledna 2010 v 23:59 | Reagovat

Tak jsem ti Tuško odpověděla :-o

(A možná chybí možnost manžel od toho všeho zdrhnul :-()

2 Lenka | 24. ledna 2010 v 7:08 | Reagovat

Ahoj Luci, tak i já jsem hlasovala, ale ještě mi tu trošku chybí něco mezi body 2 a 3. To je můj přítel.Pro K. udělá vše, ale je skeptický k terapiím, podpůrným vitamínům atd. U nás je hlavní problém, te si přítel pořád myslí, že K. v podstatě nic není a že to dokáže. Dokonce si myslí, že nemáme nárok ani za ZTP. Takže problém je asi trošku tam. Jinak je moc obětavý a chození v přírodě nahrazuje K. nošením v krosně na zádech atd. no uf, já už s ní v terénu ve sněhu neujdu ani km.
Zítra odjíždíme do lázní, mějte se mooooc hezky, už se těším až se vrátím a mrknu na tvůj web. (Tajně doufám, že nás budou na víkendy pouštět domů :-( ) [:tired:]

3 Tuška | E-mail | Web | 24. ledna 2010 v 8:05 | Reagovat

Markéto, jdu to doplnit ... to mě totiž v noci taky napadlo.

Lenko, zkusím něco vymyslet.

4 Dana (s Betynkou) | E-mail | 24. ledna 2010 v 9:20 | Reagovat

Luci,tak to tam máte. Jak tak koukám, řadíme se poměrně hodně do bodu tři,že :-D? No,začíná to vypadat, že je to běžné...Ale jinak jsme s tatínkem moc spokojený, ale prostě ta "zlá", co pořád něco chce a stanovuje pravidla a nutí do úkolů bude asi máma...Něco podobného, jako jste to už někde v jednom z článků psala (občas to manželovi trochu vyčtu, že já musím být ta zlá). Překvapivě se mi dcerka nijak nevzdaluje a nebojí :-)-asi ví, že pro ni chci to nejlepší.

5 laskonka | 24. ledna 2010 v 9:57 | Reagovat

ja nevim kam se zaradit..nanas nas muz kasle.. jen kdyz ho zridka kdy k necemu donutim..tam zajet na zabu pr nisinku a tak to ano..jinakne..nepohraje si sni takrka..nevim..rad ji ma..ale je takovy jaky je,,..ale to i ke mne:-)) takze napis tusko,muz dite prevazne ignoruje ackoliv homa rad..svym zpusobem rad..jojo..smutny.ale pravda...

jste tedy fakt dobre holky..respektive protejsky vase..ja t bojuji sama..a opora kde nic tu nic..ale jinak nas podporuje v terapiich..je pro a vozi nas..to ano..ale jinak jakrkam nic..

6 Agnes | 24. ledna 2010 v 11:39 | Reagovat

Taky jsem hlasovala, je to fajn anketa. Je dobré vědět jak to chodí v jiných rodinách. Mánžel má Lukáška moc rád a velmi často si s ním hraje. Když taťka příjde z práce, tak mamka jde stranou.
Ale dříve to tak nebylo. Našemu tatínkovi trvalo dlouho než se smířil, že má postižené dítě.

7 Míša | 24. ledna 2010 v 11:42 | Reagovat

Ony ty odpovědi nejsou tak jednoduché, i u nás jsou různé problémy a hádky... Manžel taky nechce moc investovat do nějakých nejistých alternativních metod, které já bych ráda vyzkoušela. Ony nestojí jen peníze, ale i čas a energii - ty nám taky chybí. Taky v mém manželovi je zažito, že o děti pečuje hlavně žena... Jo, ale kecat mi do toho, to mu jde... Jeho oblíbený argument je - "když přineseš z práce 40 000,-, klidně budu doma a starat se o děti..." 8-O

No oni to ti naši manželé taky nemají lehké. Vlastně už na pořád, vzhledem k diagnóze našich dětí, přijdou o naši pozornost. S tím se jim těžko smiřuje.... 8-)

8 Olga | 25. ledna 2010 v 10:19 | Reagovat

[7]: Hele, Míšo, a co kdybys to zkusila? To by koukal, co? Za tu legraci bhy to možná stálo (kecám, vím, že to není takhle jednoduchý).
Jinak pěkná anketa, u nás je to vlastně skvělý, zaklikla jsem druhou možnost v pořadí, ALE, holky, to je výsledek dlouholetého vývoje, už bojujeme 13 let. Takže neházejte flintu do žita, chlapům věci docházej pozdějc ;-)

9 Míša | 25. ledna 2010 v 14:00 | Reagovat

No, to by koukal. Aj bych mu to přála.... Olgo, já bych to zkusila, ale u nás na V Moravě by to asi nešlo... leda, že bych prodávala svoje tělo, a to kdo ví jestli.... :-P

10 Iva | 25. ledna 2010 v 21:05 | Reagovat

Lucko, náš taťka má dítě rád, poblbne s ním, ale to, co se týká jeho rozvoje, je opravdu jenom na mě. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem ho přesvědčila na homeopatii. Všechny alternativní metody jsou ztráta času a peněz.

11 Máša | 25. ledna 2010 v 22:25 | Reagovat

Lucko, co kdyby tvůj manžel, stvořil anketu "Jak jste spokojeni s partnerčinou péčí o blaho rodinného krbu, od té doby, co jste se dozvěděli, že máte postižené dítě", mohly bychom  o mužském pohledu zjistit něco víc.
Samozřejmě anonymní, jestli jsem na propadnutí, tak to raději nechci vědět.  :-D

12 Tuška | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 23:18 | Reagovat

Já si nejsem jistá a pořád trochu tápu v tom, kdo to má a nemá lehké nebo těžké.8-O

Můj manžel se mnou téměř nespolupracuje na žádné terapii. Maximálně nás někam odveze, ale to byste měli slyšet těch řečí okolo!
Přitom to vše se snažím dělat nejen pro moje, ale i JEHO dítě, které má opravdu moc rád!
Fakt to nechápu.

Nevěří žádné alternativní metodě - ať je to homeopatie, no léčitel - to už vůbec ne, když jsem se mu snažila trochu povyprávět o reconnection, tak si ťukal na hlavu a obracel oči vsloup.

O handle nechce ani slyšet (a já tomu právě hodně věřím a vkládám do toho dost naděje na aspoň nějaký posun), to je totiž úplná blbost (dle něj), akorát se zase bude někam cestovat a zaplatí se velký prachy ... za nic. Že si tam se mnou bude někdo 3 hodiny povídat.

Co se HANDLu týče ... to je u nás story sama pro sebe.
Termín máme 4. a 5. února v Praze. Shodou okolností máme 4.2. v Praze i genetické vyšetření. Jsem s Janou B. domluvená na odpoledne ve čt a v pá.

Byla jsem ráda, že to takhle nakonec vyšlo, protože původní pátek a sobota by znamenalo být v Praze 3 dny nebo se vracet domů ...

Mluvili jsme o tom s mužem už předtím, sice nebyl nadšen ... ale já ho přesvědčovala, že našetřené peníze na to mám v obálce, takže se to rodinného rozpočtu nedotkne ... o čem to je, to vědět ani nechtěl, vedl si svou, že je to blbost.:-?

Tak jsem zvýšila kalibr a "vysvětlila" mu, že vojtova metoda taky byla zpočátku "neproplácená pojišťovnou", dokonce zakazovaná režimem, kritizovaná ... a ejhle dnes ti ji doporučí každý lékař a hradí ji zdravotní pojišťovna.

Co když to s handlem bude taky tak, ptala jsem se ho. Co když za 5, 10, 20 let to bude úplně normální pojišťovnou hrazená terapie? Víš, jak si to pak jednou budem vyčítat, že jsme do toho nešli?

Něco brumlal pro sebe, ... a tak se to nějak zamluvilo.
Teď jsem přišla už s konkrétním termínem.
Lidi, kdybyste viděli, jak bylo zle! Prý jsem se zbláznila, že si myslel, že mě to už pustilo (nevím, jak na to přišel) ... a teď pozor:

Na genetiku nás odveze (protože to jsou doktoři, že), ovšem jestli tam chci zůstat na handle, tak ať tam klidně zůstanu (s malou), ale ON jede domů!!!

Prosila jsem ho, aby nás tam aspoň zavezl, že MHD po Praze s NInou se trochu bojím, navíc ani pořádně nevím kam. Zatím ani nevím, kde budem spát.(Máme v Praze sice dvoje příbuzný, ale jedny v centru jsou narvaný a druhý zase bydlí na úplným konci Prahy (skoro za Prahou, my bysme museli s Ninou na Dejvickou a pak jedině asi busem a pak stejně by pro nás museli autem a nemají autosedačku pro Ninu... no krize!)

No to už se nějak vymyslí, to spaní, snad, ale ten přístup!
Ani nás tam neodveze ... protože nepojede po tmě domů!  [:tired:] Tím mě dostal!

Zato já s NInou se po tmě budu štrachat po Praze, kde to moc neznám a ještě s taškama.

Druhý den pro nás samozřejmě nepřijede, protože musí být v práci ... takže si budu zjišťovat vlaky, obávám se, že busem by to pro Ninu nebylo. (máme to busem z Prahy 2hodiny minimálně)

Lidi, mám z toho zamotanou hlavu.
Vím, na co hraje, že to bude pro mě tak náročný, že to vzdám a na handle nepůjdu. :-?

A já zase doufám, že nás v tom nakonec nenechá a aspoň nás tam odveze (kéž by pak i na místo noclehu ... a pak teprv by jel domů).

Nevím, jak to dopadne, ale já jsem připravená to zvládnout i bez něj (snad to zvládne i Ninuška).
Připadá mi to tak důležitý, že do toho prostě jdu, i když mi v tomhle případě docela hází klacky pod nohy (je to poprvé, co takhle reagje a jsem z toho v šoku! I jindy má řeči, ale vždy nakonec pomohl.)

On si zřejmě myslí, že já to dělám jemu naschvál. On je proti, tak já to asi extra chci. Ale to je holej nesmysl. I jsem mu to řekla. Tady přece nejde o něj, ale o Ninu.

Opravdu už nevím, co dělat. Ale jestli nás tam nechá ... tak nevím, hrozně mě zklame ... i to, jak jsem ho přemlouvala, už bylo na mě moc ...

Tak jsem se vypovídala. Hrozně mě to v posledních dnech trápí.
Navíc sháníme to auto na příspěvek od města a nemůžeme se shodnout na ceně ... ale to už je zase jiná kapitola. :-(

Připadá mi, že ti tatínkové jsou někdy zbytečně moc litovaní. Já nevím, u maminek je téměř automaticky bráno, že se o dítě, natož postižené, postará.
Taťka nemusí dělat nic, jen chodit do práce a je to chudák.

Já bych si to s ním někdy klidně vyměnila, ale to se bohužel obávám, že by aspoň v našem případě Nina nedělala vůbec nic, ani vojtu (kdysi) - protože u toho brečela, ani spc, protože to ji nebaví, ani vitamíny ... zato by měla každý den zřejmě od tatínka udělaný palačinky a koupený krásný nový obleček. (To je totiž podle našeho taťky zřejmě to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, co pro ni můžeme udělat.)

A co se peněz týče ... tak u nás doma já donesu asi bez 1000 úplně stejně peněz, co muž. Takže nějakých 40 000 nehrozí, Míšo ;-). Mám rodičák (zkrácenej na  polovinu), PnP (II. st.) a výplatu ze školy, která dohromady dělá stejnou částku jako ty 2 předchozí příspěvky, někdy i trošku víc. A to ještě jednou týdně doučuju angličtinu, takže přivýdělek navíc. do rodinného rozpočtu přispívám stejnou měrou co on a stejně se pořád o něco doprošuju!!! Už mě to nějak přestává bavit.
Když ty chlapi jsou tak ješitní.
Někdy si říkám, jestli to mám vůbec zapotřebí.  :-(

No tak jsem vám tu vypsala elaborát, doufám, že nebude zneužit proti mě ... a tatíčkovi budu muset pro jistotu znepšístupnit internet na pár dnů :-D .

I když ani nemám strach, že by se to tu dočetl, jak ho "pomlouvám", protože věřte nebo nevěřte, ale on tenhle můj blog ještě NIKDY nečetl ... nechce. :-(

13 Tuška | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 23:35 | Reagovat

[11]: No, Mášo,
asi bych nebyla vůbec ideální, možná bych u něj i propadla.

Co se týče úklidu, tak to asi jde (jak kdy), co se týče manipulace s prádlem ... to je trochu horší, ale nějak to nakonec zvádnu.
Nejhorší to se mnou bude v kuchyni. Ale to nesouvisí s Ninou ... to už je od počátku.
Muž totiž moc nejí to, co mám ráda já. Vždy jsme se o to dohadovali.

Myslím, že jedna z věcí, která tohle může ovlivnit, je i to, jak staří lidé jsou, když spolu začnou žít.
Mladší chlap se podle mě dá spíš přemluvit na "manželčino jídlo", ale chlap, kterj už má přes 30, žil nějakou dobu sám a vařil si, tak je to asi trochu těžší. Ale nevím, třeba je to nesmysl, já mám tento pocit.

Další věc je, že Petr rád vaří. A tak se stává, že v týdnu několikrát vaří on ... samozřejmě nějaké "svoje" jídlo -o racionální, zdravé kuchyni se tu ovšem nedá mluvit. ;-)

Možná si teď někdo z vás ťuká na hlavu, že si vůbec "stěžuju", a kroutíte hlavou.
á si zase myslím, že v paneláku, kde žijeme, není pro něj absolutně žádná práce. Takže když přijde ze zaměstnání ... tak nemá skoro do čeho píchnout.
Navíc jeden z nás většinou musí být s malou, když druhý vaří, aby neprovedla nějakou lumpačinu ;-) ... takže mi přijde, že se mu zas tak moc nestane, když uvaří.

Ale stejně mě někdy štve, že se po té kuchyni motá ... dává mi věci jinam, než jsem zvyklá, nebo si myslím, že tam je nějaká surovina a zjistím ve chvíli, kdy ji nutně potřebuju, že mi ji už mezitím sdělal ... zkrátka, moc se tam "roztahuje" ... ale to je holt daň za to , že mi uvaří. Něco za něco  ;-).

Ale já mám našeho taťku ráda ... ale někdy je úplně ... :-?  ???  :-P

Ale tahle anketa stejně není o tom, jestli má otec dítě rád!
To předpokládám, že většinou jo.

Ale je to o tatínkově přístupu k tomu, jestli je pro zkoušení alternativ a pomoci při často speciálním vývoji a rozvoji dítka.

14 Míša | 26. ledna 2010 v 9:13 | Reagovat

Tuško, máš to těžký, ale apoň ty terapie zkoušíš. Já to mám v plánu až začnu něco vydělávat a kdo ví, kdy to bude... Kdybych manžela nutila a on neviděl výsledky, brzy by mi to zatrhl. Co se týká peněz, myslí spíš na budoucnost dětí, to považuje za smysluplnější. Ale i z SPC nás varují před podvodníky, kteří vydělávají na zdraví, takže sama si taky moc jistá nejsem...

Jinak jak tu píšeš o tom vaření, tak můj manžel je taky starší, a když jsem ho poznala měl svoje zvyky. Netýkaly se ani tak toho, jak vařit, ale z čeho. Taky jsem ho od té doby vykrmila. Např. nejedl sladké, vlastně pořád ho víceméně nejí, jenže, když něco sladkého uvařím, tak to celé zblajzne a pak mě vyčítá, že to nesmím vařít, že je mu blbě. A na vánoce nemám péct,... Já mu říkám, že to nemusel celé dorazit, stačí trošku na chuť. Jenže on neodolá.... A já pak dostávám přednášku, že musím vařit zdravě... 8-O

Trošku jsem odbočila, že .... Taky raději nechci vědět, jak bych dopadla u manžela. Naštěstí děti jsou pro něho důležité, takže chápe, že jde stranou... ;-)

15 Dana (s Betynkou) | E-mail | 26. ledna 2010 v 9:13 | Reagovat

Vím,že je strašně důležitá podpora manžela ve všem, zvláště když je v rodině handicapované dítě - snad se Luci na mě nebudete zlobit, když napíšu, to co napíšu. Na jednu stranu stojím víc na vaší straně,myslím, že i když s vámi nesouhlasí,neměl by vás nechat na pospas Praze, ale na druhou stranu zase chápu skepticismus manžela, protože sama jsem skeptik a vím, že se tenhle postoj hrozně těžko mění, i když se člověk snaží - prostě tomu ale neuvěří a neuvěří - musel by vidět opravdové výsledky na vlastní oči. (píšu to jenom jako náhled do skeptikovy duše  ;-) )Jako epileptik jsem kdysi z donucení absolvovala některá z těchto "léčení" a naprosto mě to utvrdilo v tom, že ne. Ještě tak homeopatie a nějaké byliny, to ano. Takže já zase možná třeba Bětku o něco ochuzuju, je těžký najít nějakou střední cestu a je hrozně fajn, že si vzájemně můžeme zkušenosti předat. Tak uvidítě. Přeju moc,aby se muž postavil za vás. :-)

16 Olga | 26. ledna 2010 v 10:42 | Reagovat

Ahoj holky,
já jsem takový všemu otevřený skeptik. A hodně věřím intuici. A nemám ráda, když na mě někdo hraje nějakou habaďůru, to poznám, když mnou manipuluje. Dřív nebo pozdějc jdu od toho.
A jsem opravdu značným zastáncem HANDLE, protože to ve skutečnosti žádná čárymáry alternativa není. To je tak materiálně podložené, jako málo co. Prostě v těle všechno souvisí a každý pohyb v rámci vývoje dítěte má zásadní vliv na jeho schopnosti - i intelektuální. Sání při kojení (procvičuje orofaciální svaly - řeč, kousání, pohyb matky v těhotenství-procvičuje vestibulární systém, který řídí nejen rovnováhu, ale koordinuje vlastně všechno...atakdále).
Překládám knížku Fabric of autism od zakladatelky HANDLE a líbí se mi to čím dál víc. Vojtovi to svědčí, ale zázraky se nedějou. Jde to pozvolna, ale lepší se prostě pořád.
Lucko, chápu tvého muže (ono je to spíš o tom, jestli si je ochoten připustit problém, což někdy bolí), ale tebe pochopitelně mnohem víc. Tak se na něj vykašli. Buď milá a usměvavá, ale nesnaž se ho přesvědčit. A jděte do toho. Ty peníze jsou bohužel, jaký jsou, to je nepříjemná stránka věci. Ale rozhodně v tom není jen 3 hodinový rozhovor. K němu přibývá ještě prezentace programu (který Jana Baptie musí na základě rozhovoru vytvořit). Ta trvá taky okolo 2-3 hodin. A pak je v ceně ještě kontrola a následné kontroly co 2 měsíce po celý rok. Ze všech vyšetření a kontrol dostane klient DVD. Já jsem ostřílená a vím, co některé terapie stojí. Tahle je jedna z nejlevnějších - ne-li nejlevnější.
Pardon, trochu jsem se rozohnila :D

17 Tuška | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 10:42 | Reagovat

Já se vůbec nezlobím, když mi někdo řekne jinej názor. Mně by právě zajímalo, jak to teda vlastně muž všechno myslí. Protože sama jsem si jistá, že by Nině dopřál vše, co jí pomůže. Jenže je to nevěřící Tomáš asi a do ničeho nechce jít.

Já jsem úplně jiná. Já zkouším různé možnosti ... ale zase si nemyslím, že bezhlavě! Opravdu to promýšlím ... a taky se nechci nechat nachytat podvodníky.

Ale třeba právě HANDLE nemá s "léčitelstvím" nic společného, je to terapie, která vychází z mnoha věd - psychologie, spec. pedag. neurologie, medicína obecně aj. Akorát je to tu nové.

Trvalo mi rok, než jsem se k tomu odhodlala, takže pro´myšlené to mám. Ale muž prostě nechce slyšet o ničem, co vyloženě nedoporučí lékař ... a co si budem povídat ... lékaři toho mnoho (kromě vojtovky - a ta už pro nás není) nedoporučí.

Tu homeopatii Petr skousnul jen proto, že my ji doporučila lékařka na chirurgii, kde jsme byly s Ninou, když si zlomila ruku. Taky jsem se na ni několikrát odvolávala.  ;-)

Já prostě nedokážu sedět s rukama v klíně ... kromě té drobné mravenčí práce, co děláme s Ninou doma a v SPC, potřebuju nutně i já vědět, že ještě něco dělám, být aktivní, abych si to jednou nevyčítala a abych se teď nezbláznila.

Každá nová aktivita a úsilí, které vyvinu mě vždycky jakoby nabije enrgií a elánem něco dělat. Když se dlouho nic neděje, propadám pocitu, že to k ničemu nevede a vše je zbytečné. :-(

U nás je problém to, že Nina opravdu málo reaguje na podněty a moje "pedagogické" úsilí. Pořád se skoro nemůžeme hnout z místa, vlastně už nějaké 2 roky. O nic se nezajímá, jen vše okousat, sama u stolečku nezvládne opravdu vůbec nic. Někdy jsem fakt zoufalá. Kdyby jen trošku spolupracovala, kdybych viděla jen malý posun, kdyby ji aspoň něco zaujalo a tu věc pak klidně dělala pořád dokola do zblbnutí ... bylo by to aspoň něco.

Ale tohle je stršně vysilující!!!! Vy se snažíte a výsledky několik let žádné.

A náhodou ...  :-D taky jsem něco chtěla a pak to vzdala. Asi tak před rokem jsem opravu vážně uvažovala o kurzu son-rise. Je to domácí program jak pro děti s PAS, tak ale i pro holčičky s Rett syndromem, pro děti s Downem a prostě vůbec děti s MR.
Chtěla jsem tu práci s dětmi vidět naživo, ptát se na náš kon krétní případ ... no ale tech zhruba 50 000 tisíc (možná míň) pro nás bylo a je nedostupný. Tak jsem to prostě vzdala ... ale pořád na to trochu myslím.

Já vím, že na tuto terapii jsou různé názory. Ale mně je sympatická a dítěti určitě neuškodí, každý si ji může ušít namíru ... já třeba věděla, že bych ji určitě neprovozovala s NInou 12 hodin denně, ani 8. Ale to už je každého věc.

No tak ... asi tak. Je to boj na všechny strany. Já bych si spíš přála  spolupráci   :-D , musíme se všichni snažit. ;-)

18 Tuška | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 11:34 | Reagovat

Olgo, dík. Já vím, že HANDLE je dobrej a jen po rozhovoru s Janou Babtie přes skype, když jsme se domlouvaly na termínu a popisovala jsem jí trošku Ninu a ona už přes počítač navrhovala určitý možnosti, jak s ní zkusit pracovat ... chci říct, že jen po rozhovoru s ní jsme se cítila o mnoho lépe, pocit marnosti zmizel ... dostavila se chuť zase něco dělat, působit na malou ... a to byl jen telefonát!

Moc se na ni těším a jsem zvědavá, jak bude vycházet s Ninou a jak se i Ninda pochlapí.

Strašně je mi líto, že o tomhle všem si nemůžu povídat s Petrem ... ale nejde to. :-(

19 Olga | 26. ledna 2010 v 13:02 | Reagovat

No, já si myslím, že se Nindě bude Jana líbit. Většina dětí ji má ráda. Už proto, že jim rozumí, i když třeba nemluví a "nereagují". A ty děti to ocení. Já když jsem Nindě dělala jednu aktivitu - tahání za prsty rukou - zazdálo se mi, že mi ty ručičky sama dala. Prostě že reagovala, líbilo se jí to, možná dokonce instinktivně tušila, že jí to pomáhá... Nejlepší na HANDLE je to, že nás naučí rozumět tomu, jak se asi naše děti cítí, co chtějí. CHování je totiž komunikace. Držím moc palce. Mimochodem, na kurzu v Praze byli rodiče z Polska, oba lékaři. Dokonce nám tam ten tatínek udělal takovej exkurz ohledně hlavových nervů.

20 Tuška | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 13:07 | Reagovat

Ještě bych chtěla dodat, že je mi jasné, že jsem zabrousila na tenký led, že by se mi nemuselo vyplatit, že jsem tu byla poměrně hodně otevřená ...

To, co jsem zde napsala, je dost osobní, vím.
Vzhledem k tomu, že se problémy tohoto typu vrší už minimálně 2 roky ... nějak jsem potřebovala vypustit páru.

A s vědomím toho, že se mi několikrát stalo, že na co jsem si zde na blogu po dlouhé době starostí s problémem postěžovala, to se náhle zlepšilo ... možná se zlepší i tohle ... :-?

Nikde tyto svoje starosti moc neventiluju ... no tak jen tady na internetu ... to je takové neveřejné, že ... :-D

Taky vím, že to tu projíždějí občas někteří moji známí a příbuzní ... tož, nikde není jen nebíčko, někdy je i peklíčko  ;-) 8-O .

21 Monika | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 13:52 | Reagovat

No, já jsem na tom tak, že mi muž pomůže s přesunem - přiveze, doveze, všechno potřebné zaplatí...Zase třeba učení, spec. aktivity, terapie - to je všechno na mě. Sice mi nic nevymlouvá, ale má často připomínky, že bych si ušetřila spoustu práce, starostí i peněz, kdybych nechala Járu být. Nevidí v tom smysl a myslí si, že by na tom byl Jára nejspíš stejně...
No, zkoušíme kde co, protože třeba na dovolenou nemůžeme, tak jsme šli do Handle, k léčitelce, hipoterapii, homeopatii...Ale zatím opravdu nemůžu říct, že bych nějak "viditelně" viděla účinek. Jára se lepší, ale čím to je netuším...Lepší se pořád tak nějak podle svého, bez nějaké reakce na terapie. T

řeba Handle - dělali jsme ho pár měsíců,pak Jára aktivity odmítal, tak jsme zkončili a nic se nedělo. Bylo zlepšení H. nebo nebylo? To nevím.Já ale tam nevnímala účinek na Járu, tak jsme to přerušili. Třeba se ale k aktivitám vrátíme. Ale - Jára nemá žádné zdravotní problémy, jeho postižení není vidět, je to hlavně psychická záležitost - myslím si, že u jiných zdrav. problémů ten vliv H. bude zase třeba velký, to člověk zjistí jen když to zkusí. Jana i Paul Baptie jsou opravdu bezvadní. Jára s Janou výborně spolupracoval, půjčila mu i kameru, čímž si ho zcela získala:-) Byli jsme s mužem i na úvodní přednášce, já pak i na kurzu a oboje se mi moc líbilo.

Od léta zkoušíme dětskou léčitelku. Járovi doporučuje různé bylinné doplňky, působí na něj energií a světlem. Připadá mi, že od té doby mu to víc pálí - začal se zajímat o čísla, písmena atd. Je to ale tím? Fakt nevím...
Pro mě je důležité něco dělat, je jedno co, protože jak píše Lucka i Olga, čekání a nečinnost ubíjí. Chcete to zkusit,klidně (samozřejmě v rámci rozumu ;-)), nechcete, nemáte peníze, muž je proti - netrapte se. Můj názor je, že vždy je cest víc. Já to zkouším, ale stejně nevím jestli to funguje nebo ne:-)

22 Míša | 26. ledna 2010 v 15:55 | Reagovat

My skoro nic nezkoušíme, takže dám vědět, jestli jsou pokroky i bez toho. Můj muž očekává zlepšení v pěti letech, tak uvídíme. Kéž by měl pravdu. ;-)

Jinak, já se i trochu bojím s Martinem někam jít, protože v cizím prostředí je hyperaktivní, a když na něho někdo cizí sáhne, okamžitě odchází.... Když mu to neumožním, udělá scénu.

Tuško, pro nás, kteří jsme skoro pořád jen doma je fajn si pokecat s někým, kdo řeší podobné problémy. Takže díky za takové stránky.  :-)

23 laskonka | E-mail | 26. ledna 2010 v 21:18 | Reagovat

tak tusticko..moc krasne jsi to vypsala...a jelikoz sji se moc hezky otevrela..o co i j se snazim na mem blogku..tak ti i otevrene odpovim....
muj manzel je des..ikdyz teda jak piss..tak : on mlcky prijme,ze se rozhodnu pr to a ono..vadi mu ,ze to stoji penize..ale kdyz to zaplati treba mi rodice.takje mu tojedno a kvituje to.takze je to najednu stranu podvodnik..:-) treba ja nekourim,nepiju,nikam nechodim..dost se tim usetri..tak se proste musi obcas neco zkusit..ja mam treba tik..kupovat nisince hodne veci..ktery si myslim,ze ji pomuzou v rozvoji..vim,ze to prehanim..ze jsemjak terapeutka..ale kdyz vidim,ze se na to chyta a dela pokroky... nabizene veci bud hnedka delame..nebo schovam a jednou za cs vytahnu..stoji to strasne penez..ale ja je i platim z prispevku na nisinku..tady vnemecku jsou vcelku stedri..za rok mam pravo na urcitou cstku,kterou muzu vplytvatna hldiani male..abych si oddychla ci sla k lekari nebo neco zaridit..samozrejme cstku setrim a pakji celou prohajdalam na jeji pomucky..a cooooooo...dela mi to dobre.. takto vzdy zduraznuji muzovi i moji rodine..mamce a tatkovi..ze jsou to völstne nisinky penize.. no zpatky k terapiiim..jsem tke otevrena vsemu..takrka..rozumem si oduvodnim ano ne..nutno podotknouti ,ze nisinka vydrzi krasne na terapiich opravdu tech 45 minut...takze hipoterapii milujeeeeeee..pak specialni terapii,tam take pracuje hezky..nikde neplace...ted novy logoped..a ta muzika rytmika..nebyly jsme ,ale jsou to veci co vim,ze ji pomohou..aspon se za a) nebude nudit a za b) neco to da..muziku ma rada...logopedie je hrou.. no a tema HANDLE: ja se take zamerila asi rok na vse mozne..a instinktivnejsem si vybrala toto..na rok..zavery budu delat az po roce..termin mame presne na velikonocni pondeli..take se mi zda pani jana baptie skvelea.... minimalne opravdu tem nasim detem fakt rozumi..coz tedy fakt malokdo..a skutecne cilne se dela programek na deti..ne jako obracene ,ze deti musi dodrzovat neco..jako je voks a struktura..ktere teda opravdu pomahaji..a mam je rada..ale vite jak to myslim..ze je skro zazrak ,ze taky existuje neco nekdo kdomysli na ty nase deti..jak to ony oni citi.. tusko- jedete drive.snad a ja pevne doufam,vam to dopadne..rozhodne prosim anoooooooo,jdi do toho..jinak by jsi si to vycitala..a to je horsi nez neshody.. v tomto teda je muz lepsi..ze ja to prosadim vse nakonec:-))) ale jinak se o malou nestara vubec..nehraje s i s  i..nic..doma nepomuze..neuvari taky..je to na me..no ale nekam dovezrt a nakup obstara..tak aspon neco..takze tak pul napul... budeme si tusticko vymenovat na blogu zkusenosti..ju s handle... reconnection jsem mela jen jednou zatim..jeste teda pujdu 2x..ale toje jina kapitola..a popravde me to nenadchlo z prvni schuzky..ale projdu to..a pak zhodnotim..jinaks e nechystam na nic..hadnle  mi staci:-)) mamdoma pomucky jako ergoteraput..takze delame terapii i doma..h ahaaaaaaaa:-)))) :-)

24 laskonka | 26. ledna 2010 v 21:18 | Reagovat

je je romaaaaaaaaaaaaaan..jsem romanopisec,pani ucitelko:-)))lec styl a uprava psani des..ale ja silene specham...

25 Silvie | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 22:17 | Reagovat

Ahoj, zatim jsem si precetla jsen anketu, prispevky uz ne. JA jsem nehlasovala, nevim kam svuj hlas zaradit. Manzel Tomaska miluje, podle svych moznosti se mu i venuje, ale co s etyka rehabilitace, uceni - to nechava na me. terapie spolu probereme, vetsinou rozhodnuti je na me. Vitaminove doplnky ci homeo resim sama. Vi o tom, duveruje mi tak to nechava na me. Vozi nas na kontroly-vzdalenejsi. Pokud se jedna o financne narocnejsi terapii, jako ted treba ADELI, tak to probereme, sami bychom to neutahli, ale pomoci sponzoru to uz jde. Ale souhlasil, nebrani se ani tomu, ikdyz pred rokem rikal neco jineho-ale kvuli financim. No a jede s nami-uvidim az tam ci bude frflat nebo nebude.  :-D Asi jsem se zamotala vid?

26 Silvie | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 22:20 | Reagovat

Jeste bych asi dodala, ze ono mozna i zalezi natom kde pracuji ti nasi manzelicci a ci bydlime v byte nebo RD. Myslim si, ze to hraje taky svou roli. Muj manzel ma hodne tezkou fyzickou praci, je neustale venku ci prsi, snezi, sviti nebo pali slunicko. bydlime v RD, takze i tady jed ost prace, potrebujeme opravit plot, strechu, casem udelat i podkrovi ...... presto se snazi mi pomahat, ikdyz ja to nekdy neocenim. V zime mi pomaha vic, v lete je to uz horsi, protoze je sezona ci uz prac na zahrade anebo prave techto nutnych oprav, asi jeste tolik bych dodala.

27 Máša | 26. ledna 2010 v 22:42 | Reagovat

Tuško, já ti tam snad pošlu mojeho, jako zálohu, kdyby to tvůj manžel myslel vážně, i když si nedovedu představit, že by váš taťka nakonec přece jen nevyměkl. Ve čtvrtek by to mohlo být proveditelné (v tomto okamžiku nemám info o manželově pracovním diáři), v pátek už ne. A do autosedačky by se myslím Ninuška vlezla. Pokud chceš, napíšu ti na mail, jestli ho tu někde máš zveřejněný.

28 Markéta | Web | 26. ledna 2010 v 22:54 | Reagovat

Tuško - to je mi líto, že to máte takhle. Přeju ať se to nějak utřepe (i když samo od sebe to asi nebude) a ať vám ta Praha vyjde.

Já jsem peníze na Handle vyřešila tak, že jsem si prosadila, že peníze, které si vydělám extra k rodičáku, půjdou na tohle. A co se týká dojíždění někam, jezdím sama, občas dokonce musím brát i syna (ten dodnes říká, že manžel Jany Paul mluví "tou angličtinou" a on chce taky umět anglicky :-D ).

Na nás se teda Beatčina jedinečnost podepsala spíše tak, že jsme se vzdálili jako partneři, prostě pořád je něco provozního k řešení a na "nás dva" nezbývá čas  :-( . Zajímalo by mě, jak by dopadla anketa, jak změnilo partnerský vztah narození dítěte s postižením .To jen kdybys někdy chtěla dělat další anketu. ;-)

29 Tuška | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 23:11 | Reagovat

Díky laskonko za obsáhlý komentář!  ;-)
Až budu mít po Handle, tak se určo ozvu.

Silvi, myslím, že máš velkou pravdu v tom,  že bydlet v bytě (dokonce ani zahrádku nemáme) a v RD se zahradou je velký rozdíl, co se vytíženosti (ale nejen mužů) týče (proto nemám vůbec špatné svědomí, že taťka vaří).

Já bych si třeba moc přála bydlet v RD (a nejen kvli Ninušce), já i mnažel jsme z venkova a tady v tom paneláku ... prostě to není ono.
Ale na baráček se asi nikdy nezmůžem, aspoň zatím to tak vypadá (ale nikdy neříkej nikdy, já pořád trochu doufám, že jednou ... třeba jo!)

Samozřejmě i na povolání manžela záleží, to určitě, od toho se pak odvíjí jeho aktivity doma - když někdo celej den lítá venku, pak má možná spíš chuť po práci zůstat doma; kdo celej den sedí v kanclu, třeba rád vezme dítě se provětrat ven.

Ale víte, co by mě stačilo?
Já bych vlastně ani nutně nepotřebovala a nechtěla, aby s malou dělal, to co já. Já jsem přeci doma, proto mám na to více času.

A myslím taky, že je nesmysl, aby třeba vojtili 2 lidi jen proto, aby se prostřídali ... každá rehabilitace nebo terapi je asi nejlepší, když ji dělá jeden člověk, protože ví detaily, jak to bylo minule, jak se dítě tvářilo, jak reagovalo a může porovnávat a vidí tak posuny a reakce dítěte. To někdy ani slovy nejde sdělit.

Doufám, že to tu nevyznělo tak, že bych na muže chtěla hodit všechno, co doteď dělám s malou já.

Mně by jen stačilo, kdyby jsem mu mohla říct, co bych chtěla pro Ninu zkusit, probrali bychom to bez dohadování spolu, on by mi to s nadšením odsouhlasil, ještě mě pochválil, jak jsme šikovná, že jsem na to kápla, odvezl nás tam a přivezl nás zpátky .. to vše s radostí a úsměvem.  ;-) Jsem snílek, že? :-D

Taky jsou někdy věci, aktivity, které se mi špatně dělají samotné ... když dávám Ninušce pokyn u stolku, potřebuju být naproti ní. Ale taky potřebuju být za ní, abych jí pomohla můj pokyn vyplnit - vést jí ruce. Což bohužel nejde, nemohu se rozkrájet. :-(
Tady by se mi hodil manžel - je to pár minut denně. Bohužel, nedělá to rád ... tak to holt pytlíkuju sama.

Taky bych byla šťastná, kdyby neříkal Ninušce: "Uteč, máma tě jde zase mučit." Když připravuju stoleček s úkoly ... apod.

A tak. :-?

No jo, je to, jak to je.
O něčem se dá promluvit, o něčem to prostě nejde.

Každopádně: taťku jsem nám tu drobátko pomluvila, postěžovala jsem si ... ale lidi, mně se taaaak ulevilo, hned se cejtím líp!!! Je to možný?

Už se na něj druhý den jen usmívám, vůbec se nehádáme a já se cejtím, jako by ze mě spadlo centový závaží!!! O_O

Tak nám držte palce, ať mi (nám) to vydrží a ať si to tatínek přeci jen rozmyslí s tím Handlem a zůstane tam s námi (včera něco naznačoval, že  možná ... ale nechci to zakřiknout!).

A díky všem za reakce a za hlasování!!! :-)

30 Tuška | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 23:17 | Reagovat

Mášo, díky za nabídku :-) . Já taky doufám, že to nějak dopadne ...

Markéto, vidíš, tuhle souvislost tu zatím nikdo nezmínil. Myslím, že to spolu dost souvisí.
Taky na sebe nemáme moc čas ... a pak, když jsme pohádaní třeba kvůli terapii, pak to nejde hned se usmířit. Jsme z toho nervózní, že se to všechno samozřejmě přenáší i do partnerského vztahu (manžel je asi víc ;-) ) ... a tak trochu mi to někdy přijde jako začarovaný kruh. :-(

31 Silvie | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 12:37 | Reagovat

Ta anketa by me taky zajimala, ze jak je to ve vztahu muz a zena. Ale ja si stezovat nemuzu. Sice nejezdime na dovolenou ani nikam do restiky, uz sest let jsme spolu nikde sami nebyli ani doma  :-D . Na zacatku Tomiho potizi jsme meli tezke obdobi, ale bylo spis bolestne, nejak jsme se neumeli o Tomaskove nemoci normalne pobavit, natolik nas to zasahlo. Ale Miro si pak precetl knihu o pozitivnim mysleni a dokazal s epotom se mnou o svych pocitech, bolestech bavit. Myslim si, ze to hodne pomuze.
Luci, ja bych RD nemenila, ikdyz je to zrac penez, ikdyz je tu spousta prace, ale nedovedu si predstavit napriklad ty prvni roky, kdy Tomimu bylo neustale zle, jak bych s nim sla do ulic. takto jsm emohli jit na dvur a bylo to. I ted, kdyz je teplo leze po zemi a je spokojny.
S tim Handle, urcite tam zustane a JAna mu taky neco poradi.  ;-) ja prave treba z HANDle chtela po Mirovi, aby delal dve aktivitky, aby nebylo vse jen na me, ale vydrzelo mu to dva dny. Tomi ale stale nektere odmita, ikdyz na zacatku to vypadalo slibne a nechal si delat vsechny. Tak delam na sobe nebo terezce. Drzim vam pesti a hlavne aby jsi z toho mela dobry dojem. Jinak neboj se Jana si Ninku ziska, Tomaska si ziskala hned a nejvic se mu libil jeji manzel. Luci co tak rict svemu muzi co ti vadi? Myslis si, zeby to nepochopil? Miro uz tolik nefrfle, kdyz mu o necem novem reknu.

32 Anny | 27. ledna 2010 v 22:15 | Reagovat

Ahoj, poslala jsem ti mejl, tak když tak mrkni do pošty. A co se týče tématu, tak já holky přispět nemůžu, protože Tomáš na tenhle blog občas chodí... :-)

33 Andrea | 27. ledna 2010 v 22:42 | Reagovat

Lucko, můžu Tě v Praze ubytovat u kamarádky, bylo by to na Žizkově. Promysli, dej vědět. Můj muž je zvídavý a zlatý, jde do všeho se mnou. Ale vyhledávat musím já a plánovat také. Trochu mi vadilo, že striktně odmítal od narození cvičit Vojtu, prý nesnese pocit, že by tomu dítěti ubližoval. Námitky, že tomu dítěti vlastně prospívá, neuznával. Takže 2 a 3/4 roku Vojty bylo na mě, uff, doufám, že to skončilo. Bobat bude na oplátku na něm!

34 Tuška | E-mail | Web | 28. ledna 2010 v 8:11 | Reagovat

Anny, na mail ti odepíšu večer, díky.
:-)
Andreo, díky za nabídku! :-)

A vůbec strašně moc děkuju všem, kdo mi nabídly pomoc v Praze - ať už přespání nebo doprovod při přesunech. Děkuju vám, tady, i těm holkám, co mi poslaly mail.

Jste strašně zlatý, vůbec jsem to nečekala. Jen jsem si tak "postěžovala" na našeho tatíčka  :-? .

Já teda pořád doufám, že se nakonec přeci jen umoudří a uzná, že by to fakt bylo blbý, kdyby nás tam nechal "na pospas velkoměstu".

Myslím, že přes víkend to budeme muset rozštípnout, tak mi držte pale ... no a kdyby jsme to rozštípli blbě, tak se možná i někomu ozvu ... :-(  Ach, ach ...

35 Tuška | E-mail | Web | 8. února 2010 v 0:46 | Reagovat

Vyhodnocení odpovědí ankety:

Začnu od lidí, kteří se jí zúčastnili jen jako pasivní čtenáři:

Těch byla ze všech hlasujících (celkem z 89) jedna třetina (26 hlasů, 29,2%).
Ty tedy do celkového hlasování na dané téma nepočítám. ;-)

Hlasujících s dítětem se speciálními potřebami bylo tedy 63 ... rozebereme si tedy 63 tatínků.8-O

První 2 odpovědi, které znamenají aktivní tatínky (mohu jen závidět :-P), dělají z celkového počtu 63 hlasujících se začarovaným dítětem dohromady 15 hlasů.

Takže ze 63 tatínků 15 přistupuje k problémům dítěte (možná nejen) podle mě přímo ukázkově.
Podporují manželku při hledání vhodných aktivit a terapií, nechávají se informovat o úspěších dítěte (10 z těcho 15), někdy jsou dokonce v tomto ohledu i sami aktivní (5 z těchto 15).

Jedna velká skupina, vlastně v podstatě největší - 19 lidí - hlasovala pro odpověď číslo tři. Tedy pro tatínky, kteří jsou celkem vstřícní, moc se sice nezapojují, ale se zásadními problémy a aktivitami pomohou.
To je dle mě stále ještě skupina, která "celkem v pohodě".

Problematičtější odpovědi teprve přijdou:

V odpovědi č. 4 (a zřejmě nejen tam) mají tatínkové problém s přijetím problému, s postižení dítěte, nechtějí žádné aktivity, protože mají pocit, že jich není třeba, že dítě ze všeho "vyroste".
Zpočátku to vypadalo, že tu bude tak jeden hlas, ale nakonec jich bylo 5.

5. odpověď je trochu zvláštní. Vlastně jsem ji napsala na popud jedné maminky, samotnou by mě nenapadla. Tatínek aktivity celkem podporuje, nebo jim aspoň nebrání, ale jinak si dítěte moc nevšímá. Ne že by ho neměl rád, ale zřejmě mu nerozumí. Nakonec pro tuto odpověď hlasovali 2 lidé.

Dalších 10 hlasů je tu pro otce, kteří sice své dítě mají rádi, pohrají si s ním, ale o jeho vzdělávání a vývoj se moc nestarají.
Někteří se kvůli speciálním terapiím a výchovným postupům s manželkou i dohadují (3 z těchto 10) a další 3 (z těchto 10) dokonce považují tyto aktivity za mrhání časem a penězi!!!

Bohužel se našli i takoví otcové (3), kteří považují speciální dítě za přítěž a tudíž veškeré matčiny aktivity na rozvoj dítěte jsou dle nich nesmyslem.

No a nakonec je tu 9 otců, kteří se svou rodinou (s postiženým dítětem) již nežijí. Předpokládám, že většina zřejmě odešla (a žije). Ale je třeba možné, že to může mít i jiný důvod.  

Hlasovalo překvapivě dost lidí. Je vidět, že je to opravdu v rodinách různé.
Mně pomohlo to, že to "blbý" v tomhle směru není jen u nás a že nejsem sama, kdo musí stále o něčem přesvědčovat a něco obhajovat. :-?

Přeju všem, co to potřebují, ať najdeme vždy ta správná slova a důvody, kterými vysvětlíme své počínání.
A přeju všem, aby spolupráce mezi rodiči byla minimálně dobrá, když už není výborná!!!  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama