O příchylnosti našich "miláčků" a žárlivém taťkovi (45)

7. ledna 2010 v 0:16 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Tak nevím, co s tím.
Zjistila jsem, že taťka nám žárlí. A to na mě! Normálně ho štve, že má zase Nina svoje obdobíčko, běhá za mnou jako pejsek a nedá beze mě ani ránu.

Nic speciálního jsem pro to neudělala. Po pravdě řečeno mě to trošku obtěžuje a s klidným srdcem a úlevným výdechem bych dceru na chvíli předala otci. Bohužel, ona o něj momentálně nestojí.


Hádejte, čím to její chování je!
Včera jsem se od manžela dozvěděla, že za to můžu já!!! Já, prosím! Já, která bych Ninu BEZ VÝČITEK a s RADOSTÍ odevzdala tatíčkovi třeba na celý den a nemusela bych je ani vidět!

Prý se s ní moc mazlím a uspávám ji a chovám ... a pak k němu nechce jít!

"Milý tatínku, není to tak, jak říkáš! A pěkně mě těmahle řečma štveš!
Je to prostě zase jedno z jejích obdobíček, už jej párkrát měla. Jenže ty máš krátkou paměť!"

Navíc, ... nechovám ji a nemazlím se s ní víc, než jindy. Ale ono to u dětí, alespoň u mého - začarovaného - podle mě je jako u psů. Promiňte mi to přirovnání, ale je to tak.

Vzpomínám si dobře, že když jsem byla malá a naši měli chovnou stanici boxerů a průběžně 1 až 3 psy v baráku, taťka je cvičil, hrál si s nimi, ale i přísně trestal za jejich prohřešky (třeba za útěk při procházce za zajícem a návrat až v pozdních večerních hodinách).
A to někdy tak přísně, že je honil po dvoře s klackem v ruce a oni strachy zalézali pod auto. Já jako holka to snášela těžce a bylo mi jich líto. Je fakt, že to mělo účinek a pes už pak neutekl.

Mamka jim připravovala a nosila žrádlo. Ve chvíli, kdy jim ho přinášela, by jí ruce utrhali a vypadalo to, že milovanějšího člověka nemají.

Koho si tedy myslíte, že vítali, když přišel domů, na koho radostí skákali, koho olizovali, koho prostě měli radši? Přísného páníčka nebou hodnou paničku?
Ano, tipujete správně, radši měli taťku.

Myslím, že přesně tak je to s dětmi.

Nevím, jestli to platí i u dětí zdravých, s těmi bohužel moc zkušeností nemám. A připouštím, že tam se možná může časem, jak rozum berou, projevit určité prospěchářství ve smyslu mám rád právě trošku víc toho, kdo mi zrovna něco dá nebo dovolí.
K tomu naše Nina ještě nedospěla po mentální stránce, v tomhle směru je úplně nevinná. Na druhou stranu bych si přála, aby jednou byla takhle "fikaná", byl by to v jejím myšlení dle mě dost velký posun.

Ale u začarovaných (ten termín se mi fakt líbí) dětiček, konkrétně u mojí dcerky to přirovnání s pejsky platí stopro.

Jsem to totiž já, kdo ji nutí dělat to, co ji nebaví - "učit se", jsem to já, kdo ji obléká do a svléká z těch hnusných zimních hadrů, byla jsem to já, kdo s ní cvičil nepříjemnou vojtovku, jsem to já, kdo jí čistí zuby a češe vlasy, jsem to já, kdo jí zakáže nějaké "nevhodé" jídlo, jsem to já, kdo ji nutí chodit, protože si nechce definitivně strhat záda, já ji taky denodenně sprchuju a utírám a přebaluju xkrát za den, vysazuju neúspěšně na nočník, a tak dále a tak dále ...

Taťka se s ní neučí, protože od toho Nina utíká, obléká jí většinou jen boty a zimní bundu, což už není tak odpuzující, cvičit s ní nikdy nechtěl, protože u toho Nina plakala, k jídlu by jí dal ochutnat vše, na co se dceruška zadívá a místo chození ji nosí.
Čistit zuby jí tatínek nechce, protože to Nina nemá ráda, stejně jako česání vlasů. Sprchuje ji a přebaluje, jen když není zbytí - když jsou doma sami. A to je málokdy.

Suma sumárum, taťka s Ninuškou většinou dělá jen to, co ji baví, to, při čem se směje, zkrátka to, co má ráda.
A přesto všechno dcerka vítá mně, když přijdu domů, má svá obdobíčka, kdy chce být jen se mnou a jen já ji uklidním. Čím to?

Ta paralela se psy mě v poslední době napadla mockrát - přísný páníček, "přísná" maminka a přesto je ti naši "miláčci" mají rádi!

_______________________

Abych nebyla k tomu našemu taťkovi nespravedlivá, vím, že když je potřeba, o Nindu se bez problémů postará, absolutně nemám strach mu ji svěřit, ba naopak, jsem klidnější, když je s ním, než když je .... třeba u babiček (sorry, babičky).

Ale problém je podle mě v tom, že tatínek má pocit, že jsem moc přísná a on by Nině povolil všechno. A taky v tom, že mu připadá, že po práci nebude dělat přece "mojí" práci za mě - tzn. starat se o Ninu. Prostě se mu už nechce hejbat - ani ji třeba osprchovat.

Jenže!
U nás nastala od Nového roku velká změna - taťka přestal dělat dvanáctky a přešel normálně na osmičky přes týden a víkend volný. Takže teď se už v půl třetí kotálí doma a myslím, že se budu muset pokusit mu trošku změnit morálku!

_________________________

No ... ještě že ten náš blog nečte, tenhle článek by asi nerozdejchal!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša | 7. ledna 2010 v 9:12 | Reagovat

To je hezký článek... :-D To můj manžel nedělá ani to, co tvůj. On mi akorát tak umí radit, jak to mám dělat, ale, že by vzal něco za mě....taky mě to občas štve. Vždycky je unavený z práce a stará se přece o údržbu domu.... o auto, jo a nakupuje... Takže děti, když něco chtějí, jdou automaticky za mnou.

2 Tuška | E-mail | Web | 7. ledna 2010 v 9:52 | Reagovat

Míšo, radit ten můj umí taky, někdy mi přijde, jako by to bylo jeho druhé povolání 8-O .

A asi jsem se už včera naštvala a napsala tenhle článek, protože když jsme jeli večer od našich, kde si on dal pivo a já řídila domů, tak jsem zjistila, že se mi zasek zip u kapsy od bundy, kde jsem si nechala klíče od auta. Manželova reakce? "Proč to zapínáš, pane bože?!"
Takovou konstruktivní otázku fakt miluju.
Kdybych kapsu nezapla a klíče mi vypadly a ztratily se, hádej, co by mi řekl.
Už ho slyším: "Proč tu kapsu nezapínáš, když víš, že v ní máš klíče!!!?"
Někdy mě vážně silně točí - náš fotřík Petřík!  ;-)

3 Sikorka | E-mail | Web | 7. ledna 2010 v 10:42 | Reagovat

U nás teda holky mají rádi přísnou maminku, ovšem ještě raději hodného tatínka :-D .
Jinak náš taťka je taky výborný poradce. Ví,jak bych měla všechno dělat jinak,lépe..
U nás se neustále řeší úklid-uklízím málo, uklízím nekvalitně,a nevedu k uklízení holky...a on chudák,aby to pak dodělával(asi tak 1xměsíčně luxuje v patře).
A na konstruktivní otázky, na ty má přímo vysokou školu:-),to je ale jak tak na to koukám asi všude. A já se přiznávám,že takové ty otázky typu klíče, už ani neřeším. ...prostě je vypouštím.

4 Olga | 7. ledna 2010 v 16:06 | Reagovat

Tak u nás dlouhodobě vede tatínek. Právě proto (asi), že je vzácný a mnohem měkčí než já, která celý den prudím. A já teda nežárlím, protože Vojta nejde bez táty spát a spát s Vojtou v jedné posteli je zážitek podobný tomu, který má brambora při okopávání :-P , takže není moc co závidět. Radit umí náš taťka celkem dobře, to ano, i když to nepřehání a je s ním řeč, je věčně v práci, to taky (půl třetí odpoledne je pro mě rajská hudba), ale zase zastane dost práce. Za to mu patří moje vděčnost. Vezměte si, že bojujeme (s Vojtovými problémy) 13 a celkem už víc než 16 let. Takže to chce i trochu praxe a některé věci se zajedou a poddají. :-)

5 Markéta | Web | 7. ledna 2010 v 18:27 | Reagovat

Taky se nám občas tahle obdobíčka střídají, kupodivu náš tatínek nežárlí. To je asi tím, že máme ještě jedno dítko, které toho využije, že tatínek má "více volna" a dostatečně ho zaměstná.

Lucko - a co si (když máte tatku více doma) najít nějaké cvičení (třeba jogu na bolavá záda :-D ) nebo jinou aktivitu a udělat si odpoledne/večer pro sebe. Ty si odpočineš od obou a tatínek si Ninušky dostatečně užije a třeba pak bude taaaak unavený, že mu na žárlení nezbude sil :-D

6 Agnes | E-mail | 7. ledna 2010 v 18:54 | Reagovat

Já si myslím, že to je jenom období. Lukášek to taky mívá. Když byl menší, tak byl upnutej jenom na mě na taťku se ani nepodíval. Teď je to naopak. Celej den se o něj starám, učím se s ním, chodíme se psem na procházky a všechno dobrý. Příjde večer taťka z práce a Lukáš se z něj může poprdět. Nejdříve tátu táhne do pokojíčka aby si s ním pohrál a mě vyšoupne za dveře a zavře. Pak jdou spolu dopracovny na taťkův počítač, ale to mě nevadí,má aspoˇtak hodinu klid.

7 Mikyna | 7. ledna 2010 v 22:55 | Reagovat

Mam dve zdrave dcerky - temer 4 roky a temer 2 roky. Takze mam fakt co delat. Na spoustu veci, napr.na nalestenou podlahu a peci o svuj make-up :-) jsem rezignovala. Ta mladsi je doslova jako tornado bez pudu sebezachovy. Tahle obdobi mame taky. Starsi dcera do nedavna tatinka okate nesnasela, nekdy se na ni nesmel ani podivat. Ted se to pomalicku otaci, z tatinka se stava jeji princ, zenich a div ne buh! :-) Tak si aspon mazlim tu "zbylou" - mladsi. :-))) Tusko, Tvuj blog sleduju, stejne jako Zlababarnu. Jednu dobu jsem se moc bala prave o mladsi predc.narozenou dceru... Tak jsem nasla Tebe a Ninu, sleduju Vase novinky a pokroky a ta starsi rada kouka na Ninuscina videa. Drzim palce na tu genetiku. Chapu spravne, ze pripadne dalsi detatko prijde k projednani po vysledcich?

8 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 8:56 | Reagovat

[7]: No, v podstatě ano, s rozhodnutím o dalším mimi čekáme, máme strach. Ono to totiž není jen to, máme v rodině ještě jedno postižení, tak se asi bude zkoumat, jestli to spolu souvisí. Ještě jsem to tu nepsala, možná někdy ...
Díky, Mikyno, za milou reakci. :-)

9 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 9:02 | Reagovat

Je fakt, že to jsou často obdobíčka, určitě to znají všude, ať v rodinách se zdravými nebo postiženými dětmi. Jednou děti táhnou za tím, jindy za oním.

Ale nemůžu si pomoct, když jde do tuhého a malá má nějaký VELKÝ problém, tak ať má období tatínkovské nebo dědečkovské, zachránit potřebuje stejně ode mě. :-D
A taky si to pamatuju ze svého dětství, já i brácha (neohrožený hrdina kolem 6 - 10 let), jak nás něco píchlo, musela pomoct maminka, a JENOM maminka. I když jinak byl brácha s taťkou a s dědou jedna ruka. :-D

Zajímalo by mě, jestli je to jinde jinak. (Vyjma rodin, kde existuje jen tatínek, to asi něco jiného.)

10 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 9:08 | Reagovat

[5]: Markéto, asi je fakt, že když jsou 2 děti, je to zase jiné. Když jedno stávkuje, tak druhé se s dotyčným baví. Takže to není tak markantní. ;-)

Ono to s těmi osmičkami je tak, že má jeden týden ranní od 6 do 2. A druhý týden odpolední od 12 do 8 večer. Jsme rádi, že to takhle vyšlo, protože když jdu v po a ve st dopoledne do práce, tak babička aspoň ob týden nemusí chodit, nebo aspoň ne na celou "šichtu". ;-)

K tomu cvičení UVAŽUJU o něm už dlouho, samozřejmě, jen se k tomu dokopat. A jóga? Asi by byla dobrá, ale u nás jsme malé město a nevím, jestli se tu něco takového provozuje. :-?

Ale co letos udělám každopádně a je to závazek do nového roku - objednám se na masáže a budu pravidelně chodit!!!!! Mám už záda dost odrovnaná. Tak snad aspoň trochu pomůžou.

11 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 9:12 | Reagovat

Jo a včera jsme zase usnuly až po 11. Chtělo se jí strašně spát, ale vždycky vyskočila už ze spánku a začala strašně křičet a vztekat se a skákat! O_O

Nevěděla jsem, co jí je, zkoušely jsme jíst, pít, nic nechtěla ... bříško ... taky se mi zdálo, že nebolí ... nevím.

Přišlo mi to, jako by se bála usnout, hrozně se jíchtělo, oči zavírala, ale nutila se probudit. Vzala jsme si ji pak už i na ruce - vsedě, pak spolu do postele ... xkrát jsme musely vylézt ven ... až nakonec nějak usnula, ani nevím jak. :-(

12 Míša | 8. ledna 2010 v 9:17 | Reagovat

Genetika je velmi složitá, když se to vezme z toho úhlu, že se vlastně dědí dispozice k nemocem,obezitě,ale i k charakterovým vlastnostem, tak by se z toho dalo usuzovat, že je genetické skoro všechno. Kromě úrazů a působení vnějších vlivů. Já myslím, že třeba u nás je jistá genetická dispozice, protože máme v mojí i manželově rodině schizofrenii. Ale myslím, že by se na genetice nic nezjistilo, protože se, aspoň myslím, zkoumají jen ty známé genetické poruchy, kdy se ví, např., že na tom a tom chromozomu mají lidé se stejnou poruchou stejnou vadu. Ale už se nezkoumají různé malé změny na chromozomech, podle kterých by se dalo usuzovat třeba zrovna na náš problém.

13 Míša | 8. ledna 2010 v 9:54 | Reagovat

Holky sorry, odbočila jsem nějak z tématu. U nás u dětí vedu já, ale, když dceru kritizuju, tak se spiklí s tatínkem a dostanu přednášku, že nemám Haničku kritizovat - je totiž citlivá a já ji tím snižuju sebevědomí. Takže má tatínka ochranáře.

Jinak před vánoci jsem je po dlouhé době nechala s tatínkem, jela jsem dokoupit dárky. Martinovi jsme pro jistotu přichystali brambůrky, protože, když zůstane doma beze mě, tak ten čas tráví tím, že mě po celém domě hledá. Nedokáže pochopit, že můžu odejít bez něho. Ale dětem se to líbilo, táta si s nima hrál na hoňku.... :-) Takže bych sama měla vyrazit někam častěji... ;-) Taky to potřebuju...

14 Mikyna | 8. ledna 2010 v 21:29 | Reagovat

Jů to já taky. Jedu nonstop, ta malá strašně špatně spí, takže když to vezmu kolem a kolem, vlastně jsem čtyři roky nespala. :-))) Myslim, že je jedno, jestli máte začarovaný dítě, nebo dítě jak podle šablonky tzv. standardu. Ty ochranářské pudy nás-maminek fungují pořád. Stačí, aby v noci něco šustlo (třeba rejsek) a už jsem vzhůru. Takže ve výsledku je to jedno, jestli mi dítě jenom "kňučí" ze spaní, nebo hopsá v postýlce a huláká na lesy. Máma je zkrátka vzhůru a postupně se z ní kvůli nedostatku spánku stává zombík. :o)))

15 Mikyna | 8. ledna 2010 v 21:31 | Reagovat

(někdy si tak toužebně představuju, že dostanu k narozeninám poukaz na víkend v hotelu. Nemusí to být žádné lázně. Jenom tam prostě přijdu do pokoje, převlíknu se do pyžama, oblečení kopnu do kouta a budu spááááááááááááááááááááááát...)

16 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 23:31 | Reagovat

[12]:
Míšo, to je zajímavý, manželovo pravej bratranec má taky schizofrenii. O_O  

Ale to není to, o čem jsem psala, to je takvej bonus  :-D .

17 Tuška | E-mail | Web | 8. ledna 2010 v 23:32 | Reagovat

[15]: Já bych taky klidně několik dní spala! Sama, ve velký posteli, abych se mohla pěkně rozvalit!!!

18 Sikorka | E-mail | Web | 9. ledna 2010 v 0:06 | Reagovat

Ještě k tomu usínání. Klárka spí relativně dobře(nebudí se, maximálně k ránu, to se napije a spí dál). Ale když přestala spát po "o", v nedávné době, tak měla takový jakoby přehozený režim. Usnula ve svou obvyklou dobu večer(v půl osmé), a pak se za chvilku probudila(vypadalo to,že spí "jako" po obědě - a nemohla hned tak znovu zabrat). No, upravilo se to samo, ale bylo to,brrr.
Ještě k tomu spaní. Před Vánocemi bylo zrovna takovéhle období,to přestávání se spaním po "o",tak jsem si přála k narozeninám buď víkend v posteli(vleže,bez dětí, zcela sama) nebo teda digifoťák. Jak to dopadlo, víte(jo,jo, mám ten digifoťák :-) ).
A někdy reaguje na větší změny počasí. A na úplněk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama