Dobrovolný léčitel (43)

7. prosince 2009 v 0:05 | Tuška |  Terapie

Naše Ninuška je náš dobrovolný léčitel. Prý.

Zajímá vás, co to znamená? Když moje terapeutka, ke které chodím na odblokování, poprvé pronesla tato slova (bylo to někdy v červenci), byla jsem z toho zmatená. Pokusím se to vysvětlit, úplně laicky, tak, jak jsem to já pochopila.


Děti jsou totiž dobrovolní léčitelé svých nejen rodičů, ale víceméně rodů. Záleží, jak moc se v té které rodině nakupilo za generace problémů a bloků, nevyřčených křivd, vin a trápení.

Jde totiž (prý) o to, že každá duše si vybírá, do kterého vyvíjejícího těla v mámině bříšku vstoupí. Každá taková duše má tady nějaký, předem daný úkol a cíl. Jde zřejmě o jakýsi růst a vývoj těch duší, které se v našich tělech a pomocí našich životů pokouší směřovat k nějaké nejvyšší metě, jestli k dokonalosti? nebo blaženosti?, to přesně nevím.

Každopádně je běžné, že človíček, který se narodí, přesně ví, co tady na Zemi má za úkol. Kdyby miminko mohlo mluvit, pravděpodobně by nám to se stoprocentní jistotou řeklo. JENŽE ... životem v naší společnosti, kde nefunguje telepatie, ale řeč a slova, rozum, nikoliv intuice, tím, že je dítě nuceno se přizpůsobovat pravidlům a mantinelům, víceméně aby přežilo - aspoň zpočátku (mám hlad, něco mě bolí - musím křičet - to tam nahoře duše nemusela, a tak to někdy někomu trvá déle, než mu to dojde), pomalu a postupně zapomíná na ten svůj cíl a úkol. Někdy ze své cesty sejde úplně, někdy se jí podvědomě drží, ani neví proč.
Někdy si člověk, když opravdu chce, rozvzpomene.

Ale to jsem se dostala trochu mimo.
Zpět k dětem - "dobrovolným léčitelům". Ono to totiž souvisí s tím cílem života tady na zemi.

Někdy se totiž (prý) stane, že je v rodech nenarozeného dítěte nahromaděno tolik problémů a bloků za celé předchozí generace, jež by mohly v nejhorším případě třeba vést i k zániku rodu.
Proto se duše nahoře rozhodne, že tu rodinu uzdraví.

Všechny ty bloky totiž zůstávájí s tou rodinou. Člověk (tělo) umře, ale křivdy, provinění, neštěstí a strachy zůstávají jako nehmotné energie a konkrétní rodiny se drží třeba po staletí. A to nemluvím ani o tom, že se může občas objevit i nějaká ta kletba, ... prostě už je toho na jednu rodinu trochu moc.

V tom přijde nové dítě s duší, která se předem rozhodla, že na sebe ty bloky vezme. Rodinu tím očistí, uzdraví, aby mohla fungovat dál a sama sobě pomůže tak, že se posune ve svém vývoje notně dopředu, protože to musí být pěkná fuška ... ale samo dítě se nevyvíjí úplně standartně, jak by taky mohlo, s takovou zátěží!

Jenže pro duše, pro ně to neznamená vcelku žádný problém, těch dejme tomu 80 let života na Zemi je proti věčnosti tam nahoře úplný houby.
Pro duše je to jeden malý ozdravný proces. Bohužel, pro rodiče "dobrovolného léčitele" to je celoživotní rána - proč zrovna naše dítě musí léčit nějaké prohřešky našich předků????

A co to vlastně je, ty energetické deficity nebo přebytky, které krouží kolem našich rodin. Co je zavinilo?

Tak třeba konkrétně u nás (u obou rodin, ode mě i od manžela) to byly bloky prý hlavně z nedostatku citů, nebo spíš neprojevování lásky.
Může se to stát tak, že někdo někdy někoho moc miloval a nečekaně, předčasně o něj přišel (o dítě, o partnera, ...) - ve válce, úraz v lese při kácení stromů, umrznutí, prostě jakákoliv nehoda. Pak se takový člověk může uzavírat do sebe a už nikdy neprojevovat své city svým nejbližším. Důvodem je to, že se bojí ukázat, že někoho má rád, aby o něj zase nepřišel.
Tak si to radši třeba ani nepřipouští, že někoho miluje, rozhodně to nedává najevo, protože z toho má strach.
Čili, ty city tam jsou, jen neprojevené ... ale okolí si myslí, že tam nejsou, ... že je nemá jejich nejbližší rád ... a teď se hledá důvod ... (sebe)obviňování ...
A hlavně, ten blok se přenáší v rodu dál, i když už tam není ta konkrétní situace, která ho zavinila, jde to napříč generacemi a lidi se tak chovají, ani neví proč, je to v nich - to jsou ty energie! (Prý)

Další věcí, která u nás (prý) způsobila několik bloků. Ztráta majetku.
Někdo někdy přišel o majetek, o peníze, zůstala obrovská křivda. Tahle negativní energie se nese v rodě dál.

Dále tam naše terapeutka třeba viděla blok v podobě nenaplněné touhy po studiu. Z různých důvodů. Nejčastěji asi finančních. Někdo z rodiny (mé či Petrovy) moc chtěl studovat, měl na to, ... ale bylo hodně dětí, nebyly peníze, byla potřeba každé ruky, ... prostě studium se nekonalo. A máme další velikou křivdu, která se nad námi zřejmě taky vznáší.

To byly asi ty 3 největší bloky, ale od každého několikrát, v různých dobách.

Já mám kořeny z taťkovy strany na ukrajinské Volyni (sídlo volyňských Čechů) a jednak z mamčiny strany v Čechách.
Petr, aby toho nebylo málo, pochází z hornatých částí Rumunska (rumunští Slováci), původně přišlí z Polska.
Tedy, oblasti, kde byl život mnohem těžší než tady v Čechách. Kde k takovýmto tragédiím mohlo docházet velice lehko.

No a teď, přišla Ninuška, která je tedy mnohem chytřejší, než my všichni, která se rozhodla, že naše rodiny těchle problémů zbaví, abysme mohli fungovat dál. Možná nás nezbaví všeho, je toho taky na jednu duši moc. Ale aspoň něco odebere. (Prý)

Terapeutka mi zdůrazňuje, že se ale nesmíme zlobit na své předky, že nám tu nechali takovou "nadílku", oni nám ji tu nenechali schválně. Nepřáli si, abychom za ně trpěli.
Oni sami zřejmě trpěli, měli problém, jenže bohužel, nevzali si je s sebou do hrobu, na onen svět, protože to nejde, energie zkrátka zůstávají na tomto světě.

Jistě jste si všimli, že píšu často slůvko prý. Ano prý. Já totiž nevím, ... připadá mi to pro mě, pro mámu, moc drsné. Z hlediska věčnosti to asi opravdu není až tak velká tragédie, ale z hlediska mého krátkého života, ve kterém chci stihnout vychovat dítě a vidět, jak je šťastné, jak má svoji rodinu a jak všechno klape ... z tohoto hlediska mě žádná věčnost nepřesvědčí.

Přesto mě to však vede k úvahám, jaký tedy je ten MŮJ původní cíl cesty? Čím se můj život, ta moje cesta, změní nebo naplní, když budu vychovávat své speciální dítě, které je možná moudřejší než já?

Nemám ještě odpovědi na tyto otázky. Dojdu k nim, nedojdu k nim? To ukáže cesta.

---------------------------------------------------------------

Nakonec jen malé povzbuzení. Moje terapeutka tvrdí, že můžeme Ninušce pomoci. Můžeme jí odlehčit a odebrat některé ty energie, které její vývoj tolik brzdí.

Prvotní ale stejně je, že tomu musíte chtít věřit (pokud tomu ještě nevěříte), jinak to nemá smysl. Někde se exponovat a v duchu si říkat - to je blbost.

Nejprve tedy "srovnala energie" mně, abych byla vnímavější, aby se u mě probudila intuice, se kterou se všichni rodíme, ale kterou už nám rozum dávno všem utloukl.
Pak mi "srovnala čakry" - lépe řečeno, já jsem si je pod jejím vedením srovnala sama.

A nakonec mě naučila posílat pozitivní energii Ninušce, což mohu dělat sama doma, kdykoliv bude Nina unavená, ne ve své kůži, po záchvatu ... apod. Nyní by se měla Ninka cítit dobře, vitálně a bezpečně.
Fakt je ten, že se podle mě takto opravdu v poslední době cítí. Netroufám si však tvrdit, čím konkrétně to je.

Dále se budeme snažit zaměřit na její komunikaci. Ale to až při nějakém příštím sezení.

Tak nám držte palce, ať dáme všem těm negativním energiím na frak.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikorka | E-mail | Web | 7. prosince 2009 v 7:06 | Reagovat

Lucko, článek opravdu zajímavý,opravdu pěkný. Určitě je v něm velký kus pravdy,alespoň v tom,že každý tady na světě máme svoje místo.A stejně mi místy z něho až mrazí.
Ale:ukaž mi rodinu,kde se žádná tragédie nestala(taková neexistuje),ukaž mi rodinu kde od počátku byly zbohatlíci a nikdo nepřišel o majetek a kde se všem splnilo,to co si přáli...To asi těžko.
A co potom ty rodiny,kde se narodí speciální dítě a rozpadnou se(a že jich je dost)? Lucko,až pojedeš příště,zkus se prosím na to zeptat(zajímal by mě i léčitelky pohled na tohle).
A jak by bylo snadné svést na Romanovo mami(mojí tchyni),že je to tím,že málo projevuje lásku....Jak snadné by to bylo svést na mojí mami,že se jako desetiletá holka nevyrovnala se smrtí staršího bratra, jak snadné by bylo podle toho, co říká léčitelka, někoho obvinit, bohužel(samozřejmě,že nikoho neobviňuji,to je jasné).
Jestli ale vám tato terapie zabírá a Ninuška se po ní zlepšuje,proč ne.

2 Míša | 7. prosince 2009 v 9:06 | Reagovat

Mě se to taky líbí... Takže Marťa náš rod přišel vyléčit... Myslím, že to vážně potřebujem... Ale pro mě je dost těžké zbavit se své vlastní negativní energie. Odpustit křivdy,.... chtěla bych to umět.

Třeba se naše děti narodily, aby nám ukázaly, že nejdůležitější je láska. Ne vystudovat vysokou školu a vydělávat hodně peněz,... To jejich priorita asi nikdy nebude a naše už taky ne....

Tuško,to je od té kinezioložky?

3 Lucka | 8. prosince 2009 v 21:21 | Reagovat

Luci to je velice zajímavé,přečetla jsem to jedním dechem :-) Něco na tom bude,znáš to pořekadlo"A víra tvá tě uzdravila"Myslím ,že člověk by měl něčemu věřit..je jedno čemu a proč hlavně aby to pomáhalo,těším se na další články na tohle téma moc mě to zajímá...jak se prosím posílá ta energie? ;-)  :-D

4 Tuška | E-mail | 10. prosince 2009 v 17:17 | Reagovat

Lidi,
chci vám odpovědět, mám k tomu nějaké dodatky, ale nemám počítač!!!!

Prý ho mám totálně zahlcený, takže si počkám ještě pár dní, musí mi ho celý přeinstalovat  :-(

Píšu od mamči. Tak zatím a doufám, že se zase brzy ozvu ze svýho!

5 spoon | Web | 15. prosince 2009 v 20:54 | Reagovat

hele a ty tomu veris? Ta terapeutka je psycholozka? Je v CR bezne ze terapeut je 'alternativne' zameren? Pises ze mas sama jeste dost otazek takze ses nekde na 'pul cesty'? Mne osobne spiritualni temata zajimala kolem puberty, dneska uz jsem zrejme utvorena osobnost a vicemene realistka. Pokud bych pripustila ze energie zustavaji a duse se prevteluji do tel, pak by me zajimalo jak dite s postizenim 'leci' sve rodice a svuj rod - protoze z laickeho pohledu mu naklada jeste vetsi naloz a neprimo tom prispiva ke kolapsu vztahu/deformaci jinak harmonickych osobnosti. :-?

6 Tuška | E-mail | Web | 15. prosince 2009 v 23:44 | Reagovat

Tak jsem zpátky ...

To je otázek, jejejej, myslím, že nebudu umět na všechny uspokojivě odpovědět!
Nejsem terapeut, ba dokonce ani laik, který se tím zabývá dostatečně dlouho. Čtu a přemýšlím o tom teprv pár měsíců ... a času na čtení je tak málo!

Za prvé:
Ano, Míšo, to je ta kinezioložka (takže ne psycholožka, spoon).
Ale není to zřejmě klasická kineziologie, která používá ten tzv. svalový test, kdy vás terapeut "oždibuje" prsty na svalech. Ona pomáhá pomocí terapie nebo jak to nazvat, která se nazývá CESTA.

Momentálně čtu knížku od paní Ann BAYS ?? (snad to píšu takhle z hlavy dobře), která se přímo takhle (Cesta) jmenuje. Až ji dočtu, napíšu o ní víc.

Taky mě moc zaujala knížka, kterou jsem už přečetla a chystám o ní podat info (ale čte ji teď brácha), od Zdeňky Jordánové: Tvoje dítě jako šance pro tebe.

Ta je opravdu skvělá, zajímavá, no prostě, kdo si ji přečte, stopro tam někde najde sebe, případně své různé příbuzné .. a hlavně mu dijde spouuusta věcí!

Za druhé:
Spoon, jestli tomu věřím nebo ne? Zatím nevím jistě. Ale to, že se tím zaobírám v mysli, jezdím k té paní, čtu knihy na toto téma ... opravdu mě to určitým způsobem oslovuje.
Jestli je to tím, že mám Ninušku, která je taková, jaká je, nebo jestli bych se k tomu dostala, i kdyby to tak nebylo, těžko říct.
Zatím pořád váhám. POkud totiž na tohle přistoupíš, nese to s sebou sice spoustu vysvětlení, ale také velmi nepříjemných prohlédnutí a uvědomění si "životních lekcí", které jsou nám ustědřovány a ze kterých bychom se měli poučit a ne je opakovat. A to může být někdy obtížné  a těžké.:-(

Za třetí:
Spoon, tvoje úvahy jsou logické, ale pro mě těžké odpovědět. Jak jsem to pochopila já?
Dítě (potažmo duše, která do něj vstupuje) léčí svůj rod právě tím, že na sebe bere ty negativní energie, které se kolem rodu hromadí a mohly by jej i prý zahubit.
Z hlediska časového vnímání oněch duší je jeden život tady na zemi chvilka, takže jim to nepřijde jako taková rána, kterou prožívají rodiče, když zjistí, že jejich dítě je postižené a celý život zřejmě bude.

Nevím přesně, na koho jsi myslela kolaps vztahu - na dítě nebo na rodiče?
Každopádně, na to odpověď nemám. Někteří rodiče to ustojí, jiní ne.
Zeptám se na to příště terapeutky.

A vůbec pokud máte nějaké dotazy ohledně tohoto tématu, klidně je napište, já si je poznamenám a příště (v únoru) se terapeutky zeptám, jak by to ona vysvětlila. ;-)

Za čtvrté:
Aleno,
ale to je právě ono. Všude něco je, nikde není nic idální, i ti zbohatlíci mají své 13. komnaty apod. Takže ono je je všude co "léčit", všude je co hojit.

Není rodina, kde by se nestala nějaká tragédie ... a přece každá tragédie se odrazí v životě každé rodiny a nechá po sobě stopu. A podle téhle teorie ty stopy nemizí po vymření účastníků "tragédie", ale zůstávají jednak určitě ve vzpomínkách potomků a pak v těch "energiích".

A hlavně - jistě nikdo nechce nic na nikoho svádět, každý člověk, ať je poznamenán jak je poznamenán, se snaží chovat, jak nejlépe v dané situaci může.
¨
Právě moje terapeutka mi zdůrazňovala, že se na své předky nemáme a nemůžeme zlobit za to, co nám tady někdy nechali za spoušť v energiích. Nenechali nám ji tady schválně. Nevěděli o tom, jinak to prostě neuměli. Kdoví, co mi tady necháme svým potomkům. O_O

Za páté:
To, co tady říkám, si už minimálně z poloviny domýšlím na základě toho, co jsem načetla. Je to ovšem mezi námi děvčaty!!!
Rozhodně se necítím kompetentní vysvětlovat tyto problémy "mezi nebem a zemí". Berte to, prosím, jako úvahy někoho, kdo se tím začíná zabývat a zatím v tom má chaos!   ;-)
Díky!

7 Máša | 16. prosince 2009 v 15:00 | Reagovat

:-!  :-!  :-|  :-P  :-x  :-?  :-?  :-(  ;-)  8-O  :-D  :-(  :-(  :-)  :-(  ;-)  ;-)  :-D  8-O  ???  ???  :D  [:tired:]  [:tired:]

Omlouvám se, Sokolík chtěl vidět, jak to udělá smajlíky

8 Míša | 16. prosince 2009 v 15:57 | Reagovat

Ahoj Tuško! Klidně uvažuj a přemýšlej, mě toto téma taky baví, i když se tomu věnuju spíš jen povrchně. Někde jsem četla, že když se na člověka lepí smůla a potkávají ho samé nepříjemné věci, tak se mu tak dává na jevo, že ve svém životě musí něco změnit. Jo, kdybych já tak věděla co a jak...?  8-O

Četla jsi už článek na Dobromyslu o tom, jak dítě rozmluvit pomocí terapie Son-rise? Řekla bych, že je to lepší metoda než ta s těma obrázkama... ;-)

9 Máša | 16. prosince 2009 v 21:01 | Reagovat

Já na této filozofii vidím 2 pozitivní věci. Ta první je, že dává životu s postiženým dítětem vyšší smysl. Pokud se s tím rodič ztotožní dává mu to do ruky "berličku" s níž se mu snáze prochází všemi těžkostmi, které tento úděl přináší. Je to podobné jako s vírou a dalšími filozofiemi.

Ta druhá pozitivní věc na tomto úhlu pohledu řeší moji námitku, že cena za očištění rodu apod. v podobě epilesie, úzkostí a jiného fyzického či psychického utrpení dítěte mi připadá příliš vysoká. Stačí přijmout teorii, že pro duši je to nepatrný časový úsek.

A jestli tato filozofie odlehčí někomu v těžkých chvílích, pak je to pro mě dobrá filozofie. Nejde o to lhát si do kapsy, ale mít možnost se opřít o něco, čemu věříme a co nám dává smysl.

10 Tuška | E-mail | Web | 17. prosince 2009 v 0:20 | Reagovat

To je asi to ono  :-D .
Občas člověk potřebuje nějaké to vysvětlení, PROČ to je všechno tak, jak to je.
Tato teorie je ale možná pro většinu z nás dost kontroverzní, nejsme možná zvyklí se odpoutat od rozumu nebo logiky nebo jak to nazvat.
Přitom podle mojí terapeutky právě ono rozumno, které je do nás od malička "hustěno" jaksi ubíjí nebo odsouvá, oslabuje naši intuici, duchovno, emotivnost ...

I když, asi bych neměla mluvit za "většinu" ... tak to tedy beru na sebe. ;-)

Pro mě je tento důvod postižení dítěte zatím taky ještě ne úplně přijatelný.
Ale každopádně si myslím, že když budu mít své energie a čakry v rovnováze, ničemu tím neuškodím, možná právě naopak.

Navíc je to hodina, kdy jsem SAMA, bez rodiny, kdy se někdo věnuje výhradně MNĚ, kdy se bavíme o tom, co MĚ zajímá, zkrátka ... pohodička.
A navíc pocit, že něco dělám pro sebe, pro malou, možná pro celou rodinu taky není k zahození. :-D

Příště bychom se měly pokusit podpořit Ninu v mluvení či komunikaci ... snad rozproudíme energie v hrdelní čakře, která vyjadřuje naši řeč, mluvu, ale i naše ticho ...  :-x
No, uvidíme!

Také se k paní chystám na tzv. rodinné konstelace, které by měly pomoci ve vzájemném pochopení se ... zřejmě. Ale o tom můžu něco psát, až tím projdu, takže až příští rok! :-P

11 Alexandro | E-mail | Web | 19. června 2012 v 15:19 | Reagovat

To je alespoň o něčem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama