Úkoly z logopedie

20. listopadu 2009 v 23:02 | Tuška |  Terapie
Konečně se mi podařilo připravit jeden z úkolů, které nám zadala paní logopedka.

Jde o obrázky zvířat na A4, které jsem si od ní půjčila, okopírovala a doma pak vybarvila. Musím spravedlivě přiznat, že mi s tím vybarvovaním hodně pomohla moje babička, protože obrázků bylo 20.


Následně mi je moje mamka nechala zalaminovat. Chvilku to trvalo, protože jsme objednávali laminovací fólie. Ale výsledek je nakonec moc pěkný. Teď ještě, aby to fungovalo. Aby Ninda spolupracovala.

Jak tedy probíhá toto cvičeníčko?

Vezmu 4 obrázky a položím je na zem v dětském pokojíčku, na druhou stranu než je stoleček.
Řeknu Ninušce velmi výrazně, s přehnanou artikulací, s tím, že se snažím, aby se na mě dívala: "Ni-nuš-ko, vez-mi o-slí-ka a po-lož ho na sto-lek. Ni-nuš-ko, vez-mi o-slí-ka a po-lož ho na sto-lek." Pěkně dvakrát, aby to bylo jasný (kéž by pánbu dal!).

Pak jdeme spolu za ruku, k obrázkům a při tom ještě říkám dokola: "Vez-mi os-lí-ka, Ninuško, kde je os-lík".

Dojdem na místo, já ukazuju prstem na osla (ona sama by ji zatím ještě nevzala - doufám, že se to změní!), trochu ji táhnu rukou, za kterou ji držím, dolů, aby se drobet ohnula a zaměřila můj prst. Přitom stále dokola: "Vem os-lí-ka, Ninuško".

Nina se k mému překvapení hezky sklání a bere oslíka. V tu chvíli já a pak opakovaně celou cestu ke stolku: "Vý-bor-ně, máš os-lí-ka. Dá-me os-lí-ka na stůl, pojď."

A jdeme. Někdy obrázek drží celou dobu, než dojdem ke stolku, někdy ho upustí po cestě. Tak ho zase seberem a jdem dál.

U stolečku říkám: "Po-lož, Ninuško, os-lí-ka na stůl, po-lož, Nino." Pokud nechce pustit, položíme společně.
Potom chválím, jak je šikovná, hezky položila oslíka.

A nakonec vezmu osla do ruky, ukážu jí ho: "Os-lík, Ni-no,os-lík, to je os-lík." Snažím se, aby se na něj aspoň jednou koukla.
Pak si ji posadím na koleno, chytnu jí pravou rukou pusinku za tváře ukazováčkem a palcem. Levou rukou si vzadu na jejím týle její hlavu zafixuju, aby s ní nemohla hýbat a aby měla oči zhruba ve výšce mojí pusy a výrazně a pomalu říkám: "Osl-ík dě-lá ííí-ááá, ííí-ááá, os-lík dě-lá ííí-ááá, ííí-áááá."

Ona sice ne stoprocentně, ale velice často, upřeně kouká na moji pusu (vcelku jí nic moc jiného nezbývá ). Občas teda uhýbá očima, ale většinou vždy aspoň na část mého projevu čučí.

Jde totiž prý o to, že Nina vůbec nenapodobuje pohyby pusou (nejenom!), prý pohyby jejími mimickými svaly jsou nula.
A to proto, že se na lidi a jejich pusy nekouká, že je vůbec nesleduje. Takže je potřeba ji na chvilku "přinutit" se podívat, jak otvírám pusu.

Na závěr ji chválím a dávám jí rozinku, kterou s chutí slupne ... a jdeme pro další obrázek.

Kočka dělá samozřejmě mňau, kráva búúú a opice hu-hu-hu-hu-hu.



Nafotila jsem ty 4 obrázky, se kterými začínáme, tady jsou:





A ještě jednotlivě:
















Jako další věc, kterou s ní už dělám je spojování prstíků.
Palec se dotkne ukazováku, prostředníčku, potom prsteníku a nakonec malíčku ... a zpátky. Na obou rukách.
Nina to samozřejmě nedělá sama, ale mám jí to dělat já - vezmu jí ty její prstíčky a prostě je sama spojuju. Musím si k tomu ale vymyslet nějakou říkanku, aby se to lépe dělalo.
Neznáte nějakou?

Dále máme každý den kreslit.
Nině to nic neříká ... tak držíme tužku spolu a kreslím s ní. Každý den několik kruhů ... kolo kolo mlýnský ... no, moc ji to nebaví.

Ještě jeden úkol nám paní dala, ten napíšu příště. Ještě nemám nafocené obrázky, taky aby to bylo i s dokumentací .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena | E-mail | Web | 20. listopadu 2009 v 23:54 | Reagovat

Básnička:
(vezmi si její ruku a říkej)
Hádej hádej tatíčku,
(ted jí přejeď po prstíčkách a po dlani)
kolik já mám prstíčků?
(A ted vem ten její paleče a říkej)
Ukaž ručku, (a postupně přikládej paleček k palečku)spočtu hned,
jako já máš prstů pět.
(my totiž děláme totéž, poradila nám to logopedka v lázních a i sp.pedagožka). A na pojmenování zvířete(i tohle děláme hooodně podobně-akorát zdá se mi,že 4 zvířata najednou je hodně-my míváme 2-3,které teda obměňujeme)používáme ještě gesto-a taky se soustředím, aby se mi dívala na pusu(naštěstí se jí to líbí). A přeháníme, připadám si jak "hérečka" :-) . A taky máme doporučené pojmenovávat jednoslovně(bez té omáčky okolo, aby snáze porozuměla)
Příklad....(dávám Klárku na nočník)....a říkám: Nočník(ukážu jí ho), mlčím!!!!(to mi jde teda ztuha :-) )a usazuju Klárku....a až teď vydávám další pokyn...."čůrej"(pro ní je to k pochopení jednoznačně snažší,než kdybych jí řekla...čůrej do nočníku..to by si nespojila s tou činností-poradila nám to sp. pedagožka, a opravdu, zdá se mi poslední dobou,že malá rozumí čím dál tím líp, dokonce i sama naznačuje.
Ještě ti uvedu další příklady naší komunikace:
Auto-jedeme-školka
           -nakoupit
Kočárek-ven-na procházku
Hrnec-vaříme
atd.
A stejně se občas zapomínám a mluvím na ní pěkně zeširoka.
Obrázky jsou úžasné!!!!!! Ale mákly jste si, to je fakt, já bych se s nima nemachala,ač mi vyrábění baví, na tohle nemám, vzala bych vodovky, a hezky jednobarené by to měla ;-) .

2 Silvie | E-mail | Web | 20. listopadu 2009 v 23:58 | Reagovat

Luci super ukoly. Takove mi nikdo nikdy neradil. Nenii treba tech obrazku napoprve moc? Zvlada to Ninka? Ja bych jeste doporucila si namalovat rty vyraznou rtenkou. Tomi napriklad kouka na pusu bez problemu a  tak mi zvucky zvirat nerekne. :-( Na rikanku nejakou kuknu.

3 Markéta K. | 21. listopadu 2009 v 8:29 | Reagovat

Ty obrázky jsou krásně vymalované!!! Tak hlavně aby to Nince šlo.
Zkusila jsem vygooglit nějaké prstové říkanky.
http://www.kubesova.cz/prstikove_rikanky

Něco měl taky Vodňanský ve sbírce Šlo povidlo na vandr, ale na to si nemohu vzpomenout. Začínalo to "jedna dva tři čtyři pět - kdo z nás první kaši sněd?" Ale dál nevím.

4 Alena | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 11:07 | Reagovat

Ještě mi napadlo na to kreslení-my máme taky trénovat-pastelku vzteky odhazovala-tak jsme vzaly vodovky-štětec-a jde to líp-samozřejmě,že s mojí velkou pomocí. Tady máme tu kreslící kuličku-to jí baví jak kdy(snažím se,aby sama, nooo, někdy čáru udělá-u ségry si to mohla zkusit na zeď-to se jí líbilo, to by snad zvládla i pastelku, doma ne, zatímco jsme byly v lázních taťka vymaloval). A koupily jsme(v lázních jsme zkoušely a bavilo) takovou tu magnetickou smazávací tabulku-to přiložené razítko dá na ní sama, a i s tou tužkou se docela kamarádí(zase tedy pomáhám, hodně) a pak smazáváme-to jí jde úplně samo.

5 Míša | 21. listopadu 2009 v 11:22 | Reagovat

Nám na to kreslení taky doporučili pořídit tu kuličku, říká se jí SES kulička, pod tímto názvem se dá na internetu najít. Kreslením se podporuje rozvoj mluvení, je to řízeno ze stejného centra v mozku. Jinak, když jsem se ptala, jak podporovat napodobování, bylo mi řečeno, že celkem nic moc není, že to musí dozrát...

6 Markéta | 21. listopadu 2009 v 13:54 | Reagovat

Ahoj,

no jste teda šikulky šikovný - a jestli jsi takhle vymalovala 20 obrázků tak klobouk dolů - já na tohle využívám už barevné obrázky z netu :-) Něco podobného děláme taky - teď chodíme "nakupovat" - obrázky jsou vystříhané z letáků supermarketů (chleba rohlíky Brumík ...).

S tím kreslením - ta SES kulička je dobrá, dětem se dobře drží, tu malá používá ráda. S tužkou má problém, že ji dává dost vodorovně s podložkou. Jinak doporučuji spíš voskovky než pastelky - dítě nemusí tolik tlačit aby byla vidět čára.

A taky jsme začínali malovat na vodorovnou plochu - přidělala jsem na zedď velký balící papír, jinak IKEA prodává i takový držák na roli papíru a myslím, že by se to dalo použít i na zeď a nebo jsou i tabule, kde se dá na jednu stranu přidělat role papíru.

Existují i omalovánky (sice dražší,ale občas zainvestuju) kdy se plocha potírá jen štětcem namočeným do vody a barvy se tím zvýrazní - když jsem byla dítě podobné psané s azbukou jsme kupovali na blešáku :-) To se mým dětem taky líbí, malá se teda hlavně učí trefit štětcem do kelímku s vodou :-)

Tak tolik od nás výtvarné aktivity.

7 Markéta | 21. listopadu 2009 v 13:56 | Reagovat

Jo ještě - nechápu proč ukazuješ na krávu když berete oslíka :-o

8 Tuška | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 18:21 | Reagovat

Tak jsi mě dostala, Markéto!!! Nejdřív jsem vůbec nechápala, co tím myslíš. Pakm jsem si to pomalu přečetla ... a opravila!!!  :-D  

9 Markéta | 21. listopadu 2009 v 19:47 | Reagovat

:-)

Jinak teda moc hezky napsaný článek.
Ještě jak dlouho a jak často zhruba tohle zkoušíte?

10 Tuška | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 21:37 | Reagovat

Aleno, dík za básničku, je dobrá!!! Budu ji říkat.
Malá s tužkou není vůbec kamarádka. Tu magnetickou tabulku s tužtičkou a tiskátkama, ale absolutně nic jí to neříká. Připadá mi, že tu čáru tam ani nevnímá. To už spíš někdy spíš vidí tu na papíře. S velkou slávou jsem tu tabulku koupila ... a nic  :-( . Ale to je tak vždycky se vším.

Tu kuličku s voskovkama sháním už minimálně půl roku. U nás v papírnictví ji nemají a ani mi ji neseženou ... na netui jsem ji taky nenašla v žádným "papírovým" obchodě, asi jsem se blbě koukala, ale docela jsem ji hledala intenzivně! :-?

No a teď , jak jsem zadala ses kulička ... super, vypadlo plno odkazů. Takže si ji stopro objednám!
Díky, Míšo!!! :-)

11 Tuška | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 21:46 | Reagovat

Markéto, teď chci koupit teda tu kuličku, když už jsem ji konečně našla. Ale to malování na zeď nebo na stojan, je dobrej nápad!

Na ty prstové říkanky se musím mrknou, Markéto K. Neviděl jste někdo na žalababě v obchodě ty knížky s říkankama na prstíky a na tělo? Neznáte je? Docela mě láká je koupit.

Jo a cvičíme to chvíli. Teprve  2 nebo 3 dny!!! Ale překvapila mě , že docela šla bez většího vztekání. Dala jsem si úkol, že to budem cvičit 2x denně. Včera to vyšlo, dnes ne  :-? , ale budu se snažit!  ;-)

Co se týče počtu obrázků, ty 4 mi poradila logopedka. Ale taky vidím, že jsou zbytečný. je jich asi moc. Budu dávat jen 3.
Po jaký době je obmějuješ, Aleno? Každý den jiný, nebo třeba po týdnu?

Díky holky za rady!!! Pomohly mi! :-)

12 Alena | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 23:45 | Reagovat

Lucko,obměňuju většinou,když si vzpomenu :-) a nebo když se mi zdá,že malou ty co má, už neberou-tak po 14ti dnech. A vždycky se snažím tam nechat jeden z předchozích tří(mám kočku,psa a koně,...pak dám třeba kočku, žábu a ptáka, ...pak třeba zase ptáka, psa a krávu,...a tak pořád dokola). A někdy děláme jenom dva. A někdy má "zásek" to neuděláme nic...(to to s ní zkusím znovu třeba za 2 hodiny,a když ani to ne, tak až další den). ..A děláme to tak jednou denně(6x v týdnu)-v sobotu totiž neděláme nic, máme zasloužené volno:-).
Kuličku jsem kupovala někde v Plzni-myslím,že někde u náměstí,..ale nejsem si jistá jestli v papírnictví nebo v hračkárně a nebo na trzích..
A taky nám jde všechno líp,když je to vodorovně:-))).

13 Markéta | 22. listopadu 2009 v 14:22 | Reagovat

Lucko,

já to dělala tak, že jsem jednak pasivně ukazovala - malá seděla na klíně nebo v židličce, aby nemohla zdrhat :-) - to jsem ukazovala 10 obrázků za sebou vždy promíchané v jiném pořadí, bez zbytečných řečí okolo - prostě jen PES KOČKA KRÁVA..., tam jsem odměnovala jeden obrázek z deseti po pěti dnech. Malá to zpočátku ignorovala, ale pak se chytla ateď prohlížení obrázků miluje.

Výběr - začínali jsme na 2 obrázcích z těch deseti (přece jen takhle měla větší šanci na úspěch :-)), pokaždé jsem nabízela jinou dvojici. Když měla úspěšnost cca 80-90%, přidala jsem třetí obrázek. Te´d vybíráme ze třech až čtyřech, pokud dám více je pro B. těžké udržet pozornost a prohlídnout všechny, aby vybrala správný. Pak to "odflákne" a podá ten, co má zrovna nejblíž.

A snažíme se "pracovat" pět dní v týdnu - o víkendech je u nás dost velký chaos, navíc dost často výletujeme.

14 Míša a | 22. listopadu 2009 v 19:55 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tak si myslím, že obrázky se používají u dětí, které nemluví, ale rozumí ukazování. Pokud dítě např. nerozumí, že slovo "máma" je máma, přesto, že je s ní 24 hodin denně a je na ní závislé nebo pokud neví, že slovo "láhev" je jeho láhev, přesto, že se od ní celý den nehne, jak by mohlo pochopit, že obrázek na papíře je kráva... ? Navíc, když ho obrázky nezajímají. Doufám, že se na mě nebudete zlobit, budu jen ráda, když mi to vyvrátíte. Takže pište, jak vám to funguje... ;-)

Jinak,taky si máme nafotit rodinu, každého zvlášť a dítěti udělat album a ukazovat - to je máma,táta, ... i třeba domácího mazlíčka vyfotit.

15 Alena | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 20:31 | Reagovat

Míšo, taky máme vyfocenou rodinu-nebo používám album- a říkám: táta-a ona "ukáže" -plácne na fotku,kde táta je(ještě sleduju, jestli jen tak neplácá a opravdu se dívá,tam kam plácá). Taky někdy když děláme výběr z více možností,tak se kouká na to,co má, ale ukazuje to druhé-(v tom jí musím pořád kontrolovat,jestli se kouká co dělá:-)). Jak ale zjistíš,že dítě,které nemluví nerozumí??? (oni koliktrát trpaslící ví mnohem víc,než si myslíme:-).
Markét, i my děláme bez zbytečných řečí okolo(už jsem to tu asi psala) a deset obrázků-gratuluju-to je sen:-)), my už se takhle učíme druhý rok a jsme maximálně na 4!(a to se musí fakt zadařit).
Obecně:-)): taky děláme,že máme třeba vyfocených 5 pejsků(je na to perfektní to žlababino pexeso)a k tomu jednu kočku a říkám, ukaž pejska, ukaž ještě pejska(nebo jenom ještě)a ještě pejska.
Na úkoly musí být malá v židličce(teď máme tu novou od Otto Bocka s terap.stolečkem-ta je na to super)a já musím sedět před ní(jinak to nejde).

16 Eva | 22. listopadu 2009 v 21:26 | Reagovat

Verunce obrázky ze začátku také nic neříkaly a to jsem měla pečlivě vymalované logopedické kartičky. Lepší je začít s hračkami. U nás se osvědčil pejsek a kočička, navíc ty lze spojit s živými zvířátky, které máte na farmě. Já bych oslíka nechala na později a když už, tak bych místo něho dala kravičku bů, nebo pipi. Pak bych časem plyšáka vyfotila a přirovnávala plyšáka s fotkou. A maximálně dvě zvířátka, někdy více není lépe.

17 Eva | 22. listopadu 2009 v 21:48 | Reagovat

Jinak Verunka začala používat citoslovce zvířátek, když např. štěkal pejsek, tak jsme si povídali, že pejsek dělá haf haf, volali na kočičku čiči, nebo slyšeli u nás na vesnici kravičku a Verča mě časem sama upozorňovala, že slyší bůbů. Ve městě se chodíme dívat na vláček, který dělá šš, nebo jede auto brmbrm nebo tůtů. Tím chci říct, že aspoň pro nás bylo lepší spojit si zvuky s konkrétní věcí, než s obrázkem :)

18 Míša | 23. listopadu 2009 v 8:27 | Reagovat

Jo, holky přesvědčily jste mě, určitě má smysl s dětmi na tom pracovat, ale je to snadnější, když už dítě ukazuje. Evo, to jsou taky dobré tipy. Nám taky logopedka doporučila pořídit figurky zvířátek, když se obrázky neujaly.

Aleno to s tím pexesem se mi taky líbí, to, že tam máš více pejsků a třeba jednu kočičku, aspoň poznáš, že dcera ví, jak pejsek vypadá a nemá to jen nacvičené podle jednoho obrázku.

Asi to doma máte, ale na Maxíkových hračkách a jinde určitě taky mají docela hezké dřevěné vkládačky zvířátek - farmu a ZOO. Líbí se mi, že to není zbytečně moc barevné, jak některé vkládačky bývají. Myslím, že se to taky hodí, děti můžou vkládat a ještě si procvičit citoslovce.

19 Míša | 23. listopadu 2009 v 8:43 | Reagovat

Já si myslím, že jakmile dítě rozumí ukazování, začne si dávat do souvislosti slovo s věcí, na kterou ukazujeme. Náš Martin lépe rozumí slovům, které vyjadřují pohyb jako jdi, dělej, sedni si, utíkej, ... S těmi předměty, na které ukazujem je zatím  problém, a to, i když mu je podáme do ruky.

Když jsem Marťu učila na nočník a on se vyčural, předvedla jsem, že mám z toho radost a ukázala jsem mu nočník, že to je "aa", a že Martin je šikula. Martin začal říkat slovo aa a já jsem se radovala, že už bude umět na nočník. Jenže jsem zjistila, že pro něho slovo aa znamená, že se mu máma věnuje a má z něho radost. Takže, když chtěl, aby jsme z něho měli radost, volal na nás "aa". A vydrželo mu to hodně dlouho.  :-)

20 Olga | 24. listopadu 2009 v 13:14 | Reagovat

[14]: Tyhle obrázky jsou trochu o něčem jiném. V podstatě je to dělané právě na děti, které moc nekomunikují (i když můžou, samozřejmě) a neukazují (tj. větší hendikepované děti a zdravé úplně malinké děti). Podporuje to rozvoj mozku a synapsí (protože se obrázky ukazují po kategoriích "zpřízněných" objektů - savci, hudební nástroje, stromy, květiny...všechno, na co si vzpomenete). Dítě si obrázek prostě uloží v hlavě, podobně jako fotografii a k tomu "zvukový záznam" toho, co je na obrázku. A jak se dítě rozvíjí a objevuje svět, najednou třeba potká pejska a vybaví si, co se naučilo. Prostě je to metoda, jak děti, kterí toho zatím moc neumějí, něco naučit a zároveň nutit jejich mozek, aby pracoval a tím se rozvíjel. Ukazování ("zkoušení") je možné, ale vůbec ne nutné. Zejména se nedoporučuje, pokud to dítě bere jako stres. Dítěti prostě věříme, že se to naučilo (a ono se to opravdu naučilo).
A tímto moc zdravím Markétu, jste holky šikovný:-)

21 Míša | 24. listopadu 2009 v 14:38 | Reagovat

Olgo, takhle jak to píšeš to zní přesvědčivě... Ale funguje to za předpokladu, že dítě je schopno abstrakce - že pochopí, že pes může být i živý i na fotce i nakreslený. A s tím, jak se píše v knížkách mají děti s autismem problém. Proto se volí postup opačný od živého psa, přes figurku, fotku až k obrázku, který je až poslední. Individuálně to jistě může být i jinak...

22 Olga | 25. listopadu 2009 v 15:51 | Reagovat

[21]: Přiznám se, že knížky o autismu příliš načtený nemám - tedy kromě Fabric of Autism, který se snažím překládat.
Nevím, jestli je náš Vojta typický autista nebo netypický, diagnózu máme ofiko DMO v širším smyslu, ale autirysy tam určitě byly. A fungovalo to na něj. Až překvapivě, spolu se čtením. Začal rozumět řeči, a to tak, že změny nastaly rychle.
Vyzkoušejte, uvidíte. Nemáte co ztratit.
Přeju hodně úspěchů :-)

23 OLga | 25. listopadu 2009 v 15:52 | Reagovat

Ještě malou poznámku: ty karty s obrázky musí být co nejrealističtější. Takže žádné zjednodušení, karikatury apod. A taky tam nesmí být pokud možno žádné pozadí.

24 Jitka | E-mail | 25. listopadu 2009 v 21:46 | Reagovat

Taky používáme obrázky od logopedky u kterých je samohláska nebo slabika či citoslovce přímo napsané. Třeba pejsek jak přeskakuje kmen "HOP", nebo kluk u doktora s otevřenou pusou "Á". Letadlo taky myslím "Á".Myška "Í",když jsme s tím začaly s Danulkou tak to docela brzy opakovala (a to ještě neměla ani kochlíka).
Jinak ty knížky s říkadly o kterých píše Žlababa jsem prohlédla u nás v knihkupectví, nakonec se mi víc líbila ta s pohybem celého těla Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky a tu měli pouze na kupičce pro školku a už jí mám objednanou, měla by být každým dnem tak se na ní těším. Danulka má prsty rozcvičený až moc, tím jak stále ještě užíváme znaky.
Taky jsme ze začátku hodně používaly tabuli z IKEA - s rolí papíru, tam si Danča čmárykovala, po nástupu do SPC - tedy návštěv SPC kdy nás zásobovala pedagožka různými nalaminovanými skládačkami opatřených vzadu magnetem jsme využily stranu magnetickou. Teď už jsme jí dlouho nepoužily, asi na ní ale brzy dojde. Danulku baví kreslit křídama, že si to může sama houbičkou smáznout a kreslit či psát nanovo.
Tak ať vás to holky baví, pokroky na sebe nenechají jistě dlouho čekat :-)

25 Tuška | E-mail | Web | 25. listopadu 2009 v 23:37 | Reagovat

[14]:
Ono je to s tím porozuměním těžké a zajímavé.
Na první pohled se zdá, že Nina nerozumí ... ničemu.
Neudělá, co po ní chci, neotočí se na zavolání, ... ale opravdu nerozumí? Nebo nemůže ... nebo nechce?!

Když jí babička řekla ve chvíli, kdy načuhovala do skříňky a držela se za dvířka: "Pozor na prstíky!" tak k našemu velkému údivu obloukem odtáhla ruce a nechala skříňku být.

Když jí prababička při hlídání řekla dvakrát: "Pojď, Ninuško, půjdeme pracovat." Nina se začala pokaždé válet po zemi v obýváku.
Když po chvíli řekla: "Pojď, půjdeme si hrát." Nina s ní ochotně šla za ruku do svého pokojíčku.

Tak jak je to vlastně s tím jejím porozuměním?

Proč na dej, vem, podej, ukaž, ... nereaguje a na tamta slova reagovala?

Netroufnu si říct, že když nereaguje na slovo máma, že neví, kdo to je, že mu nerozumí. To v žádném případě.
Navíc, když s ní nosím obrázky zvířat ke stolečku, neprocvičuju s ní jen to, aby poznala zvířátka, ale i právě i ty pokyny - vem, polož - apod.

Souhlasím s tím, že méně bývá více a že mívám velké oči, ale i já se pořád učím.

Po rozhovoru s Janou Babtie (HANDLE) se mi do žil zase vlila nová energie, která už trošku opadala.

Poslechla jsem její rady ... a přesvědčila se, že Nina opravdu rozumí víc, než stačí dát najevo!

Znamená to, že jsem se hoooodně zklidnila (teda aspoň se o to snažím!
8-O ) a mluvím na NInku pomalu a jednoduše (víc než předtím, nebo spíš dávám si víc pozor) neopakuju to stokrát a pokaždé jinak a hlavně ČEKÁM.

Paní Jana mi řekla, že spousta lidí nemá šanci za celý dokázat, že rozumějí, protože jim to trvá dlouho, než si to v hlavě přeberou a proto, než se dostanou do akce, že to za ně často někdo jiný udělá.

Já jsem Nině, která si hrála se šnekem (který zpívá), např. řekla: "Dej mi šneka, Nino." a čekala jsem. Kdy se dlouho nic nedělo, zopakovala jsem to.
Nina se koukla pomaloučku na šneka, pak na mě, pak zase na šneka ... a PODALA mi ho!!!

Můžu vám říct, že jsem měla slzy v očích!

Takže tak. Obrázky podle mě jo.

26 Míša | 26. listopadu 2009 v 9:11 | Reagovat

Vím, že většina z vašich dětí nemá diagnózu autismus, takže to, co tu píšu pro vás neplatí. S těmi obrázky taky souhlasím a nikoho neodrazuju. Jen podle knih o autismu je kreslený obrázek nejvíce abstraktní - nejvíce vzdálený realitě. O lidech s autismem se říká, že jsou hyperrealisti - takže se učí poznávat od reálných předmětů k obrázkům. Ale to zas tak moc nesouvisí s rozmluvením... A to, co tu o těch obrázcích píše Olga taky platí, protože autisti se rádi často zaměří na detail, proto by obrázky měly být jasné.

Tuško potěšila jsi mě, že i odborníci si myslí, že naše děti rozumí víc než se nám zdá... :-D Já bych taky řekla, že ty naše děti to třeba jen v mozku nedokáží spracovat tak, aby reagovaly...

Jinak zase tady budu psát něco z knih o autismu - pro autismus je typický negativismus, to znamená, že často nechtějí spolupracovat. Třeba by to mohlo souviset s tím, že Ninuška někdy reaguje a někdy ne... 8-O Rozumí, ale nechce zrovna dělat, co se po ní chce...

Jsem ráda, že teď děláte takové pokroky.  :-P

27 Eva | 27. listopadu 2009 v 13:22 | Reagovat

Lucko, je opravdu nejlepší na dítě mluvit pomalu, používat citoslovce, hodně gestikulovat a přehánět. Ninuška mi připomíná Verunku asi před 1,5 až 2 roky. Každé dítě je jiné, jedno chápe obrázky, druhému musíme víc pomoct, ale my, mámy, stejně nakonec samy přijdeme na to, co je pro toho našeho drobečka nejlepší a jak ho správně motivovat.
S Ninuškou bys měla pracovat přesně tak, jak píšeš o tom hrajícím šnečkovi. Hračka, se kterou pracujete, by měla Ninušku zaujmout, takže vše blikací, hrající, vše, co si může pohladit, pomazlit se, nebo ochutnat :) Nebo například kostky, bouchneš dvěma o sebe a hned to vydá zvuk, který výrazně okomentuješ, že třeba kostky dělají buch buch atd. Pak se třeba Ninušky zeptáš, kde je kostka, nebo dej kostku. Totéž děláme s botama. A taky že boty patří na nožičky a dělají ťapy ťap a Verunka je tak zaujatá, že mi pak boty na příkaz podá. Myslím si, že obrázek tak Ninušku zatím nezaujme jako hračka. Taky musíš veškeré dění doma komentovat, když něco spadne, tak to udělalo bác, když Ninuška skáče na gauči, tak dělá hop, když se Ninušce něco podaří, tak si zatleskejte, když Ninuška papá, tak dělá ham atd., ale to vy, holky šikulky určitě děláte. To je podle mě to nejdůležitější, co teď můžete dělat, aby se zlepšila Ninuščina komunikace.
Nedávno jsem sepisovala Verunčinu pasivní slovní zásobu a nestačila jsem se divit, kolik toho Verunka zná. Zjistila jsem, že má Verunka pas.sl.zásobu kolem sta slůvek, i když vlastně až na pár citoslovcí nemluví.
To by bylo dobré i pro vás, kdyby sis zavedla nějaký malý notýsek a zapisovala si tam slova, kterým Ninuška rozumí a ta pak častěji opakovala :)

28 Olga | 28. listopadu 2009 v 9:30 | Reagovat

Ahojte!
K negativismu: náš Vojta často nechce dělat to, co už ví, že mu nejde. Ono není moc příjemné pořád selhávat, to by se nelíbilo ani nám, žejo.
S tím šnekem jste to, myslím, zvládly výborně. Podle mě to je přesně vono, oč tu jde. Já jsem taky někdy netrpělivá, Vojta   má někdy problém najít v hlavě to správné slovo, aby odpověděl. Jana BAptie žto s ním umí a dostane z něj neuvěřitelné věci. To je strašně důležitý pro mě, protože mu zase začnu víc věřit, že není "mentálně retardovaný" nebo snad dokonce hloupý, jen je velice dezorganizovaný a má to nepředstavitelně těžký. A tak je to, myslím, u všech našich dětiček.
Jo, a ty obrázky - optimální jsou samozřejmě fotografie:-).
Papa :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama