Říjen 09 (1. 10 - 7. 10.)

7. října 2009 v 23:54 | Tuška |  Fotodeník
1. října
_____________________________________________________________________

Ve čtvrtek jsme ještě ráno pobývaly s mamkou v nemocnici v Krči, ale už pro nás táta jel. Huráááá!

Těším se domů. stavěli jsme se ještě u tety a strejdy v Praze, nabrali tátova bráchu a jeli konečně fakt domů.



2. října
_______________________________________________________________________________

1. den doma po pobytu v nemocnici. Je to bomba. Uvařeno máme od včerejška - taťka se snažil nám to ulehčit. Je na nás moc hodnej - někdy - dodává mamka .


Proto jsme vyrazily na návštěvu k mojí prababičce.



U trafiky jsem se zastavila - prej to je znamení, že zrovna u kupy čtiva, asi budu jednou velký čtenář, doufá máma.

Chacha mami, ty máš teda nápady.







Podívejte se mi laskavě na pusu a vysvětlete mamince, že zase řeší nesmysly.

Pořád se mi tam vyráží nějaký lišej, nebo vyrážka nebo něco takovýho - ráno dobrý, světlý, jen taková mapička a do večera to zrudne a je to jako živý.

Nejdřív mi máma před pár týdny zlikvidovala všechny plastový hračky a plastový věci (PETky, obalové materiály, ...), které jsem s obrovskou chutí stále ožužlávala ...

To teda přehnala, doma najednou nebylo do čeho kousnout. No síla ... ale já jsem šikula a vždycky někde něco vykutám.

Hned se to ohromně zlepšilo, ale pořád se to průběžně vrací, i přes toto opatření.

Mně to ani nepřijde ... ale má máma zase novou teorii.
Prej jak málo jim, tak nemám žádný vitamíny z ovoce a zeleniny, který teda fakt nejim, no. A tohle je prej výsledek!

Myslíte, že je to možný? Já už mám strach, s čím přijde zase zítra - už teď vím, že ve čtvrtek jdeme ke kožní ... ach jo.






Před koupáním si ještě chvilku pohraju s koníkem ... pak můžem jít do vany.




3. října
_____________________________________________________________________________

Po ránu se kolem 9 hodiny povaluju po křesle, ...



A taky takhle.


Najednou musím seskočit a drobátko zatlačit ... jojo, to je jeden z posledních dnů, co to ještě jde ... bude hůř!







Odpoledne se válím i po mámě. Moc si to obě užíváme. Je to taky na pá dnů naposledy, co se mazlím, pak mi naši totiž zvednou antiepi léky a já zas budu jak mrtvolka.









4. října
_____________________________________________________________________________

K polednímu odcházíme všichni ke strejdovi Honzovi, který nás pozval na oběd. Snad si naši pochutnaj - jí jíst nebudu.











Máš to doma strýčku pěkný, takový neokoukaný, musím to všechno prozkoumat.







Hmmmm, gauč ujde ...







Po obědě si s tátou poměřujeme ruce. To má táta velkou packu, co?






Po obědě jsme vyrazili do Polžic. Táta totiž po cestě z Krče samostatně koupil 30 kg zelí a teď se ho naši chystají nakrouhat a máma pak bude dokonce šlapat!

Zatím mě tam hlídá babička a prababička, kterou jsme tam vzali s námi.




Zapomněli jsme na čepici - mám ale rýmu a taky jsem měla teplotku, tak mi babi půjčila parádní šátek.
Mám to dobrý, co? Jako paruku, že?



A tady mě už prababička vede domů. Babi věší prádlo.



Maminka šlape zelí!!! Chachacha, vypadá u toho srandovně. Ta bude mít teď tak čistý nohy!





6. října
_____________________________________________________________________________


Táta má volno a už dopoledne spolu děláme blbiny. Aspoň na chvilku jsem se nechala vytrhnout z té mojí antiepi letargie, jak říká mamka. Jak to asi myslí?





Taťko, jsi opravdu kámoš!






Taky máma se snaží, jenže s tátou to bylo zábavnější!
Pusť, už mě to vůbec, ale vůbec nebaví!!!!








7. října
_____________________________________________________________________________


Hned jak se probudím a možná vyčůrám, moje první cesta vede do kuchyně k lednici. Tam si sednu na zem a čekám, až mi dají najíst.

Dnes se mamka s taťkou rozhodli, že mi ráno nedají ten nový lék - jen večer. došla jim už zase prý trpělivost s tím, jak se chovám - nebo spíš nechovám - máma to hodnotí jako hrůza. Zase už prý vůbec nereaguju.

Já nevím, co by teda chtěli, abych dělala nějaký opičárny?



A hele, já jím piškot! No to se zdá divný i mě! Máma s tátou tleskají. Že by ten lék?







Asi fakt jo. Je mi dnes nějak líp. Mám víc energie, už neprosedím celý den na gauči a nekvedlám se tam. Jenom chvílema.

Nějak víc dneska naše vnímám. Není to špatný.

Odpoledne mě mamka vzala ven do parku. Byly tam tety - máminy kamarádky s dětma. Zase stejná parta .






Mamka mi trochu vyčítá, že zase soukromničím a nevšímám si dětí. Ale co mám dělat, mě to baví bejt sama. Tak co.







Mám prý dát pozor, abych Kubíkovi nesnědla vozítko. Ale já jen ochutnám, mami!
Prej z čeho mám ten lišej - máma si do mě nezapomene nikdy rejpnout!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dana (s Betynkou) | E-mail | 11. října 2009 v 13:22 | Reagovat

Tak jsem se zase dojala,ano taky tleskáme (kdykoliv Betka strčí do pusy něco jiného než běžně),nedávno jsme vypadali jako blázni celá rodina - radovali jsme se,že baští bebe sušenku!!!Krásné fotečky,vidím,že chodíte ven taky s kočárkem...Je mi moc líto,že teď tak bojujete s tou epi(znám to od sebe, jsem epi od 14 let),ale samozřejmě u takhle malýho děťátka se to nedá srovnávat. Snad už se Vám konečně podaří najít nějakou dobrou kombinaci. Napsala jsem komentář s odpovědí na Žlababin blog.Mějte se krásně,ať se Ninušce daří co nejlíp :-)

2 Tuška | E-mail | Web | 11. října 2009 v 23:17 | Reagovat

Dano, četla jsem na Žlababě váš příběh. Pohlaď za mě Betynku, musíte být všichni moc silní, abyste to zvládli.

Člověk si pořád stěžuje, že tohle není a tamto není tak, jak chce. Jasně, že chceme, aby se děti rozvíjely, jak nejrychleji to jde ... ale nejhorší pak stejně je, když mají nějaký fyzický problémy a bolesti.

U nás ty záchvaty, ty mě pak dostávají nejvíc. No a vy tedy několikrát za zimu na JIPce, to musí být hrozný koukat na toho drobečka, jak je na tom zle, viď?

Moc vám držím palce, aby vás to tuhle zimu nepotkalo.

Ale k tomu vývoji Betynky - když mi někdo řekne, že dítě mluví ( i když jen 20 slov), tak u mě má "vyhráno"! A to, že rozumí řeči a obrázkům, to je taky moc důležitý.
Doufám, že už se to u nás taky brzo probudí!  ;-)

Díky za reakci, Dano. Myslím na vás a zase se někdy ozvi, jak na tom jste a tak vůbec!!!
Lucka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama