Po čtvrté na logopedii (39)

15. října 2009 v 15:20 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Včera jsem byla s Ninuškou po čtvrté v životě na logopedii.
Už jsem to málem vzdala a přijala mně mnohokrát podsouvaný názor, že když dítě nemluví, tak co by dělalo na logopedii, tam se řeč přeci napravuje!
Naštěstí, maminky na "Žlababě", včetně jí samé, mi to rozmluvily...


Přes naši speciální pedagožku jsem sehnala kontakt na paní logopedku, sice přes 40 km vzdálenou, ale velmi šikovnou, pracující i s hendikepovanými dětmi.

Dobře, že jsem to ještě jednou zkusila! Bylo to něco naprosto úžasnýho!!! Mám z toho strašně skvělej pocit, snad se hned tak nevytratí!!!

Ještě než se rozepíšu o včerejšku, zavzpomínám na naše předchozí zkušenosti.

............

Poprvé jsme s Nindou byli u naší jediné (tzn. šíleně přetížené) logopedky na okrese, když jí bylo 2 a čtvrt roku, protože vůbec nemluvila, ani nežvatlala.

Posadila si Ninu k sobě na vysokou točící židli a chtěla, aby dcera nandavala kroužky, vkládala puzzle a jiné podobné aktivity, což bylo absolutně mimo mísu, malá samozřejmě neudělala vůbec nic. Jen se vztekala a chtěla ze židle dolů.
Když viděla, že to nepůjde, propustila ji s tím, ať radši jde, aby si to tu nespojila se špatnými zážitky.

Pak nám oznámila, že u Niny musíme rozvíjet hrubou a jemnou motoriku a konstruktivní hru, protože to souvisí s řečovým vývojem.
Já se jí rozladěně zeptala, jak to máme jako dělat, když malá nechce. Nechce spolupracovat, nechce napodobovat, nula, nula, nic, nic.
Na to už mi úplně přesně neodpověděla, dala ale přeci pár doporučení.
Třeba abysme Ninušce koupili tříkolku (tu s tou rukojetí pro rodiče), aby viděla, že se dá na něčem vozit a potom třeba pochopí, že může jezdit na odrážedle a střídat na něm nohy a odrážet se jima a nepouštět řidítka ..., což do té doby nedělala.

Uposlechli jsme a tříkolku zakoupili (tedy vlastně ji zakoupili naši) v naději, že se malá díky tomu jednoho rozjede na motorce.
Ninuška z ní ale padala, nedržela se řidítek, courala nohy po zemi, nedržela je na šlapkách, ... takže tříkolka odpočívá ve sklepě. Na odrážedle dodnes neumí, tříkolku jsem teď ani nezkoušela.

Pak nás logopedka objednala za 3 měsíce. Je fakt, že bylo před prázdninami, ale přesto ... žádné konkrétní rady třeba o orofaciální stimulaci, jak dítko speciálně krmit apod., nám nedala ... vůbec nic.

..................

Pak jsem tedy vymyslela, že pojedeme do Brna na kliniku LOGO. To bylo naše druhé setkání s logopedií.
Vyčetla jsme na internetu, čemu všemu se věnují, rozvoj komunikace je to hlavní, jakýmkoliv způsobem, dokonce jsem zjistila, že si to tam maminky chválí, ... tak jsme vloni v srpnu vyjeli.

Manžel sice šílel, co že jsem si to zase vymyslela - do Brna!!!! Přes celou republiku! Ale my v té době neměli ještě žádná vyšetření, žádné diagnózy a tam byla možnost si domluvit týdenní pobyt. Viděla jsem v tom možnost pochopit Ninušku, porozumět si s ní, zjistit, co jí je, dát jí možnost komunikace.

Průběh celého vyšetření byl příjemný, dokonce nás šéfka kliniky vzala i ke kolegovi na foniatrii, kde zjistil, že Ninuška slyší, což už jsme ale stejně věděli. Bylo vidět, že se logopedka snaží, když jsme přijeli z takové dálky a navrhuje, abychom v říjnu přijeli s Ninou právě na diagnostický týdenní pobyt s tím, že zjistíme, jak by byla Ninda schopná a ochotná komunikovat.

Konečně!!! Konečně má o nás někdo zájem, říkám si, přesto mi to vyšetření připadalo trošku zmatené, ale nechtěla jsem tomu věnovat pozornost.

Paní logopedka nám řekla, že mi pošle zprávu mailem a potom, ať se s ní spojím a domluvíme ten pobyt.

Bohužel, žádná zpráva nedorazila a já už byla tak znechucená a otrávená, že jsem se sama prostě neozvala a z pobytu tím pádem také sešlo.

Dodnes nechápu, kde došlo k chybě, protože vím podle ohlasů jiných rodičů, že tam jsou opravdu dobří.
Možná jsme se měla ozvat já, ale ... nějak se mě dotklo, že paní nesplnila slib a neposlala tu zprávu.

A tím jsme na nějakou dobu s logopedií skončili.

...............

Třetí logopedická akce proběhla letos v lednu. Moc jsem se chtěla dostat k nějaké dobré logopedce a paní doktorka z foniatrie, kde jsme v prosinci loňského roku byly na kontrole, mi na ni dala kontakt a doporučení.

Pravděpodobně by nebyla špatná, ale byla z jiného SPC, než jsme začali navštěvovat my, a prý by to nedělalo dobrotu, aby neřekli, že jim přetahuje klienty, či něco podobného.
Že prý tam mají určitě své logopedy, ale kdybych někdy chtěla nějakou konzultaci, prý mám zavolat ... No, nějak podobně mluvila. Dala nám ale i tak spoustu rad a nápadů, jak malou motivovat ... a jeli jsme domů.
...............

Až teď, po tři čtvrtě roce od posledního pokusu, na počtvrté, jsem požádala speciální pedagožku z našeho SPC, jestli neví o nějaké dobré logopedce pro nás. Dala mi kontakt, objednala jsem se a včera jsme vyrazily.
Už při telefonickém rozhovoru s ní, jsem měla dobrý pocit, protože mi řekla, že má sice úplně plno a normálně by nás nevzala, ale vzhledem k těm problémům, které Nina má, nás přijme.

Po příchodu do ordinace jsem si měla Ninu posadit na klín, držet jí pevně ruce a nohy, protože si ji prý potřebuje vyzkoušet, tak aby se necukala.
No, cukala se stejně ... ale lidi!!!! Já slyšela Ninu poprvé v životě říct všechny samohlásky za sebou (doteď říká jen a a a a a) - takže pěkně - zazpíváme ááááá, pak ééééé, pak myšička ííííí, óóóóó a nakonec bubáka úúúúúú.

Jasně, že to Nina neřekla sama od sebe, ale paní jí prstama tak chytila a naformovala rty, že jak malá vzteky křičela, tak jasně a srozumitelně vydávala ze sebe tyhle zvuky - samohlásky.
Dokonce nakonec řekla z donucení i máma. To mi teda vyhrkly slzy do očí, že ji musíme takhle trápit a používat skoro násilí, abych od ní slyšela tohle slovo.

Potom logopedka dělala Ninušce masáž orofaciálního systému, prý něco jako vojtovka, jenže se masírujou svaly potřebné k mluvení. A ani to nemusí dělat rukama, ale má na to takový stroječek - vibrátorek.
To se Nině celkem líbilo a držela.

Jinak mi hned po chvíli řekla, že si myslí, že je malá autistka.

Dál, že podle ní není důvod, aby nemluvila, že k tomu má všechny předpoklady a že se jí podle ní prostě jen nechce.

Taky nám řekla, že jsme měli přijít už loni, že by to bylo mnohem jednodušší a že jsme přišli za 5 minut 12. Jak to že nás nikdo neposlal.

Tak jsme jí převyprávěla náš příběh. Fakt ale je, že nás opravdu nikdo neposlal na logopedii. Já si vše vždy vyběhávala sama a ještě se lékaři divili, když jsem si chodila pro žádanky, proč na logopedii, když Nina nemluví.

Podle ní by se teď s malou mělo pracovat intenzivně každý den. Příští týden jede na logopedickou konferenci, a tak se tam zkusí prý zeptat kolegyň z foniatrické kliniky, co by se s Ninuškou dalo dělat víc, zda by byl možný třítýdenní pobyt v Praze na Foniatrické klinice v Žitné ulici (dříve to bylo prý 6 týdnů, ale teď to pojišťovna zkrouhla na týdny 3).

Pokud by to tam z nějakého důvodu nevyšlo, zkusila by se prý domluvit s pojišťovnou, jestli by bylo možné s malou pracovat každý den u ní v ordinaci. Normálně totiž pojišťovna proplácí logopedickou návštěvu jednou za 3 týdny.

Ještě si s Ninuškou různě "povídala", ofocovala si lékařské zprávy, aby si je mohla prostudovat, probírala to se mnou,...
Doporučovala, abych Ninu nechala kousat do jablka, i když ho za chvíli zahodí, aby si procvičovala právě svalstvo kolem pusy, které souvisí s mluvením ... a podobně.

Po cestě domů a celý zbytek dne se mi zdálo, že malá pořád něco žvatlá, jako by se tam nastartovala k vyluzování zvuků. Opravdu byla hlučnější a zvukovější než jindy, více slabikovala, no prostě paráda!
Možná že je to hloupost, že to s tím nesouviselo, ale já ten pocit měla.

Teď jen, aby všechno vyšlo, aby se nám někdo opravdu nakonec věnoval, aby to vše neusnulo, jako už spousta věcí za posledních pár let.

Ale já teď věřím, že to klapne. Držte nám palce!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dana (s Betynkou) | E-mail | 16. října 2009 v 10:19 | Reagovat

Teda to je supéééér,moc vám to přejeme.To vypadá,že paní logopedku práce baví a opravdu "chce" pomáhat.Už jsme se taky setkaly s Betkou s hodně přístupy,ale vždycky je to o lidském faktoru - může být odborník vyhlášený a když práce nebaví,tak pomáhá stejně jenom napůl.Těším se na další výsledky. Ninuško, hezky mámě povídej! :D

2 Míša | 16. října 2009 v 10:50 | Reagovat

Držíme vám palce!!! Já jsem moc překvapená, že něco takového jde (doufám, že jo)!!! My jsme chodili s dcerou (je jí 6) na logopedii a logopedka říkala, že máme přijít i s Martinem (jsou mu 4, tehdy 3), že zkusíme něco na rozmluvení... Já jsem doufala, že nějaký zázrak existuje, ale Martin samozřejmě vůbec nespolupracoval a ten zázrak taky nebyl - měla jsem mu ukazovat obrázky zvířat a říkat např. haf, bů, bé,... Jako kdybych to nikdy nezkoušela, Martina obrázky neberou a nerozumí ukazování. Tak jsme pořídili figurky zvířátek. Já mu podám třeba ovečku, řeknu bé a Martin ji chytne a někam s ní šlahne. Prostě nic, nezájem. Tak jsme logopedii přerušili, protože jsem nabyla dojmu, že nic zázračného pro rozvoj řeči není. Martin má problém porozumět, že to slovo, které říkám souvisí s tím předmětem, který mu dávám. Myslela jsem, že na logopedii mají nějakou zázračnou metodu, jak mu v tom pomoct. Jestli jo, určitě dej vědět Tuško.

3 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 11:17 | Reagovat

No, já jsem teda taky překvapená a snažím se svoje nadšení brzdit, protože si právě říkám, že kdyby něco takového fungovalo - jako nastartovat mluvení, tak bysme asi my nebyli první případ a už bych o tom jistě někde slyšela.  :-x

Každopádně ale může logopedka dát určité informace a rady na to, aby se dítěti "procvičovaly mluvící svaly", mělo by hodně kousat - do čehokoliv a taky se snait to rozkousat (jídlo :-D.

Taky vím od jedné maminky, jejíž chlapeček ve 3 letech ještě dost slintá (což naše malá ale taky :-P), že se má utírat opatrně  a jemně oslintaná pusina, jinak se prý aktivují akupunkturní body, slintá prý pro to, že má hypotonický obličej (někdy, když mají děti hypotonický obličej moc, tak až vyplazují jazyk - což je taky sval a taky hypotonický, takže ho až nemůžou udržet v puse).

Jinak taky může logoped poradit, jak dítě které nemluví (a asi i slintá)krmit (to jsem taky od té maminky slyšela prvně - snad jí nevadí, že to tady cituju) - prý zásadně plastovou lžičkou (ne kov), dát mu to (tekutější věci - jogurt, kaše ...) do prostřed jazyka - položit tam tu lžičku, aby si samo tu potravu muselo rtíkama a prostě prací pusy vycucnout, taky by se neměly otírat lžičkou "fousy", taky by se mělo, pokud muto vadí, olízat samo. To vše podporuje právě posilování svalů kolem pusy.

Tak nějak jsem to pochopila, kdybys, Blanko, mohla doplnit nebo opravit, budu ráda - možná si to už špatně pamatuju!!! ;-)

4 Míša | 16. října 2009 v 12:05 | Reagovat

Třeba je to tím, že opravdových odborníků na ty naše děti je málo. A vy jste na takového zrovna narazili. Doufejme!

Naše Hanka na logopedii chodí kvůli hypotonii, což má u ní vliv především na výslovnost, ale i na sílu hlasu. Ona má ten jazyk dost neobratný, nedokáže třeba udělat čertíka, oblíznout si rty kolem dokola,... Kdo by řekl na co všechno to má vliv, ale musím říct, že se ta výslovnost spravuje pomalu. Asi s ní i málo cvičím a málo masíruju. Ony se dělají třeba i masáže štětcem kolem rtů, od nosu až k uším, jazyk se masíruje elektrickým kartáčkem, nebo i prstama, je toho dost, ale nevím, jak moc to pomáhá, musí se to dělat asi často. Ale to jsou cviky spíš na kvalitu výslovnosti, ne na to, aby se dítě rozmluvilo vůbec.

5 Monika | E-mail | Web | 16. října 2009 v 14:48 | Reagovat

Lucko moc přeju, aby to byla ta "pravá" logopedka pro Ninušku! Podle toho cos napsala se zdá že ano. My jsme tu "naši" našli taky až po delší době, jezdíme k ní něco přes rok. Žádný zázračný recept sice nemá, ale připravuje Járovi různé úkoly do krabic a hlavně nás úkoluje na doma. Jára totiž někdy spolupracuje výborně, jindy vůbec. Je hodně tvůrčí a vymýšlí si takové aktivity, aby Járu zaujaly. Má s tím spoustu práce navíc. Což je odpověď na otázku, proč takových logopedů není víc. Ono je jednoduché a rychlé naučit zdravé děti r/ř. Mají na to vyzkoušené metody, osvědčené pomůcky a výsledek je víceméně jistý. Ale rozmluvit postižené děti, to chce hodně lásky, trpělivosti a navíc hodně nápadů a taky odvahy jít na to jinak než obvykle. Našeho Járu nezaujme jen tak něco:-) U Járy je vlastně všechno "jinak než obvykle":-)

6 Markéta | 16. října 2009 v 15:40 | Reagovat

Ahoj,

Tuško - já k tomu krmení ještě přidám - tou lžičkou se na ten jazyk jako by přitlačí. To otírání pusy - látkovou plínou by se mělo jen jakoby kolem pusy ťupat nebo jak to napsat ???

7 Markéta | 16. října 2009 v 15:45 | Reagovat

Jo a ještě pití - dítko by se mělo co nejdříve naučit pít z hrníčku.

Beatka má ve dvou a čtvrt letech docela zkrácený horní ret a pusu pootevřenou (takže furt všechny trika a mikiny oslintané) a jazyk vyplazený. Takže má tu pusinku asi dost hypotonickou :-( A musím ji pochválit, už asi 14 dní z toho hrníčku pít umí - to jako že zvládne bez odpočinku vypít cca 90-120 ml nápoje. Před tím jsme zvládli po jednom hltu a než jsme se dostali sem, bylo to o moje nervy O_O Ale je u toho vidět, jak ten horní ret fakt musí makat. Takže kromě jezení napravovat i pití.

8 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 16:20 | Reagovat

No vidíš Markéto, to jsme zapomněla napsat.
Slyšela jsem, že pití z hrníčku s nápitkou hází dítě prý stále psychomotoricky zpátky, takže jak píšeš, by se mělo co nejdříve naučit pít z hrnku normálního.

My ale teda pořád máme ten uzavřenej hrnek!!! To jsme ostudy a hlavně, jestli to má fakt takovej vliv ... ty brďo!

Já právě u toho běsním, že se to snad malá nikdy nenanučí, pořád zlitá, tak zase zpátky sklouzneme k nápitce!

Ale když říkáš, že to jde a docela i rychle mi připadá (14 dní) ... musím se do toho zase pořádně opřít! A jdu na to hned!!!

Díky za připomenutí!!!  :-D

9 Míša | 16. října 2009 v 16:37 | Reagovat

Tuško nejsi ostuda, to my jsme větší... Ony ty děti raději pijí z těch hrníčků a plastových lahví od Jupíků a jiných. Naše Hanka má 6 a raději pije z lahve než z hrnku a taky víc vypije, proto jsem těm lahvím dala přednost - prostě pitný režim je důležitější. A Martin, ten je na lahvi závislý, i s ní spí. Takže Markéto s Beatkou máte můj velký obdiv. Jste moc šikovní.

Ale když je náš Martin ve vaně, pije z hrnku bezvadně.

10 Míša | 16. října 2009 v 16:56 | Reagovat

Mimochodem Markéto, jak teď chodím do školky, tak tam dětem nalévají do hrníčku pití tak sotva do třetiny, a ne všichni to vypijí, málokdo si přidá a to jsou děti 3 až 4-leté a nikdo z nich nemá hypotonii - takže Beatka je fakt jednička.

11 Míša | 16. října 2009 v 18:51 | Reagovat

Teď jsem si četla doporučenou stimulaci pro Martina do školky, ale i na doma. Máme systematicky odbourávat to, že dospělého dovede k žádané věci, či si ji bude brát sám. Učit ho postupně ukazovat, protože bez dovednosti ukazování není možné vytvořit alternativní způsob komunikace! Vlastně, když něco bude chtít, měli bysme mu vést ruku, aby na to ukázal, ne to vzal nebo nám tam položil ruku. Dále máme nacvičovat oční kontakt a reakci na jméno. To Marťovi celkem  jde, ale jestli máte zájem, můžu napsat, jak na to. Máme tu návod. Ukazování nám nejde...

12 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 19:44 | Reagovat

Já mám zájem!

Ukazování u nás neexistuje, oční kontakt jak kdy, vlastně jen když Nina něco chce a reakce na jméno také jak kdy. Když nechce, tak se můžu přetrhnout a nina se neotočí, nepřestane, nezastaví ...  8-O

13 Silvie | E-mail | Web | 16. října 2009 v 19:58 | Reagovat

Luci, moc vam preji, aby vam logopedicka byla prinosem. My chodili k logopedicce,  ukazala mi ruzne cviky, ale jak nato to mi uz nerekla. Tak ted budeme zkouset dalsi. Nikdo nam nerekl proc Tomi jeste nemluvi. Stale to davaji za vinu tem castym nehybnostem.  Piti z hrnicku nam jde, ale hrnicek drzim ja. Ja bych dodala k tomu co tu bylo napsano, ze je dobre pit i ze slamky. Ne cely den, ale aspon 150ml za den.  ;-)

14 Míša | 16. října 2009 v 20:45 | Reagovat

Nácvik reagování na vlastní jméno - vycházet z klasického podmiňování, tzn. párovat zavolání se zvukem zvonku nebo rolničky či bubínku - zvolit pouze jednu možnost. A postupovat takto:
- zazvonění = vyvolá otočení dítěte za zvukem
- zavolání jména + zazvonění = vyvolá otočení dítěte za zvukem
- zavolání jména bez zvonění = vyvolá otočení dítěte za zvukem

Uvedené se nenacvičuje současně, ale v jednotlivých úrovních. Od jedné k druhé se přechází teprve tehdy, je-li tato ve škole i doma plněna s 80% úspěšností. Nácvik by měl probíhat v klidnějším prostředí, osoba musí stát za dítětem 2-5m, mluvit jasně a klidně.

Oční kontakt posilovat zejména v situacích, kdy o něco žádá, když něco chce, počkám, až se podívá a teprve dostane žádané.

Ukazování nacvičovat v hodně motivujících situacích. Možná je dobré dát oblíbené věci z dosahu, aby si o ně dítě muselo říct a chytit ruku a prst vést. PS: Jedna asistentka mi říkala, že i když se Martin, když mu vedu ruku odvrací, že to má smysl, že to vnímá a učí se...

Když tak můžu napsat i jiné další doporučení v rámci individuální výuky.

15 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 20:58 | Reagovat

To je dobrý, to by mě nenapadlo s tou rolničkou. Ale co když se neotočí ani na rolničku?
Vím stoprocentně, že se Nina neotočí pokaždý na zvonek apod., no ale na 80%? - možná jo.
Vyzkouším to.

Teď jsem zrovna vedla NIně ruku a prst, když strašně před spaním toužila po dudlíku, kterej už byl připravenej na vzadu na stole  ;-)

Říkáš, Míšo, u toho ukazování něco? Nebo jen vedeš ruku? Já teda říkala něco jako: Co chceš? Co chceš? Dudlík? Krásně ukázala, tak na.

Když to člověk takhle napíše, tak to teda vypadá dost úchylně  :-D .

16 Markéta | 16. října 2009 v 21:32 | Reagovat

No jo - pití ze slámky je taky dobré, to jsem zase zapomněla já - dobře stimuluje retní uzávěr.

A asi jste mě holky pochopily špatně - Beatka pije z hrnečku (nebo Baby cupu), ale ten musím držet já. Kdybych jí to dala volně k dispozici, tak to chytne a otočí dnem vzhůru. Nám doteď prostě trvalo, než vůbec dokázala tím horním rtem tu tekutinu posouvat do pusy a zároveň polykat. A Tuško - stálo mě to hodně nervů a několikrát jsem toho na čas nechala a vrátila se k flašce.

Ale Beatka určitě časem zvládne i to samostatné pití z hrnku 8-)

17 Markéta | 16. října 2009 v 22:05 | Reagovat

Míšo -ty tipy jsou super, můžu se zeptat odkud jste?

18 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 22:12 | Reagovat

Jo a napiš prosím další doporučení, Míšo, jestli budeš mít čas a náladu.
Určitě mě (možná nejen mě) to zajímá!

Nápadů není nikdy dost  ;-) !

19 Máša | 16. října 2009 v 23:38 | Reagovat

Pište dál, je to moc zajímavé. Konečně jsem pochopila, čím může být prospěšný logoped nemluvícímu dítěti a jaké šikovné rady může rodič dostat. Nemáte někdo zkušenost s logopedií u hypertonického dítěte, které má neohebný jazyk a horní ret z opačného důvodu?
A tobě Tuško přeji, aby Ninuška žvatlala po každé návštěvě víc a víc.

20 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 23:52 | Reagovat

Máčo, to teda fakt nemám páru, zatím jsem se setkala jen s hypotoničtějšími dětmi, tak nevím ... třeba ale někdo bude mít nějaké poznatky. Uvidíme - samotnou by mě to zajímalo - jen tak ze zvídavosti  8-) .

21 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 23:53 | Reagovat

Mášo sorry!!! Tvé jméno jsem překroutila - překlepla omylem!!!! Omlouvám se! ???

22 Máša | 17. října 2009 v 10:30 | Reagovat

Náhodou ses trefila, Máča báječně pasuje k rozbředlému stavu mé tělesné schránky

23 Míša | 17. října 2009 v 11:11 | Reagovat

Jsem z vesnice u Vsetína, to je v okrese Zlín.

Tuško, taky jsem se musela zamyslet, co vlastně říkám, takže říkám: "Mami,dej!", "Mami,dej toto!", "Dej ham." Takže jsem si všimla, že většinou název neříkám, říkám "toto". Určitě by se mělo mluvit jednoduše, krátce a všichni, kdo s Ninuškou mluví, by měli používat stejný slovník.

Jak nám píšou: Pro děti s PAS je mnohem srozumitelnější stručný výraz, než rozvinutá věta. Není vhodné užívat zdrobněliny. Výraz je dobré užívat stále stejný u jedné činnosti (vyzuj, vysvleč,místo,sedni,ham,chyba,dost,práce,karta,atd). Dítě tomuto výrazu lépe porozumí. Je nutné, aby všichni zúčastnní pedagogové a rodiče užívali stejný slovník.

Podle doporučení máme upevňovňovat stávající jednostupňové pokyny, přidávat další základní pokyny, kterým porozumí např.: sední,vstaň, pojď ke mně, čekej, zůstaň, dones, dej, vezmi, hotovo, konec,....

Naučit ho pochopit zákaz - "ne, chyba" - to jsou slova, kterými se zakazuje. Třeba, když vás dítě bolestivě štípne, řeknete mu: "ne, chyba!" Důsledně vyžadovat plnění zákazu.

24 Míša | 17. října 2009 v 11:30 | Reagovat

Mášo, taky nemám zkušenost s hypertonií, ale laicky myslím, že ten jazyk je až moc tuhý a proto neobratný. A ty cviky pro jazyk můžou být podobné, ne ty, které jsou na posilovíní (jako tlačit jazykem do dřevěné špachtle), ale ty, které jsou na obratnost - třeba čertík, obkroužit jazykem rty napřed na jednu, pak na druhou stranu, vypláznout jazyk co nejvíc k bradě, k nosu, ke koutkům,dát lehce špičku jazyka za horní a dolní zuby, ... Jak to zvládáte?
A na ten ret by bylo dobré to štětečkování, to je příjemné. Já myslím, že to může uvolňovat....?

Taky bych řekla, že moje dcera je hypotonická hlavně proto, že v těhotenství jsem dlouho brala vysoké dávky hořčíku i v kapačkách - hrozil předčasný porod. Nemohl by hořčík trošku pomoct i vám na tu hypertonii...?

25 Míša | 17. října 2009 v 14:34 | Reagovat

Píšu další doporučení, které máme:
Nácvik samostatné práce a pracovního chování:
- má sedět při práci u stolečku a neodbíhat, délku pobytu na jednom místě určí tranzitní karta (např. houbička,drátěnka), kterou si tam dítě odloží a nebude si s ní hrát. Na konci činnosti říct "hotovo" a tleskat do rytmu. Úkoly by měly být zpočátku velmi krátké, aby je dítě bezpečně zvládlo (překládání,vkládání,navlékání na trn,třídění dvou komponentů). Úkoly by měly být plněny vždy zleva doprava a z vrchu dolů. Zpočátku je dobré využívat zejména úkoly v krabici rozčleněné na dvě části. Úkol vždy dokončit, když nechce spolupracovat, dokončit úkol s pomocí.

Houbičku používáme, aby jsme mu oznámili, že bude změna např. řekneme "změna" a ukážeme houbičku a pak předmět, který symbolizuje, co bude následovat např. ruličku od papíru - to znamená, že se půjdeme vyčurat. A krátce komentujem "Marťo jdeme čurat". To by mu mělo pomoct lépe přijímat změny.

Taky nám doporučili v rámci volné hry ve školce, pořídit míč na skákání (tyto děti rády skáčou), doma máme trampolínu - Martin rád hopsá.

Verbální vyjadřování
- vokální projev spojovat s určitým fyzickým úkonem, tento neopakovat, pokud dítě nevydá zvuk samo. Zkoušet rytmizovat, říkat říkanky, vytleskávat, hrát na dřívka, bubínek,... Zařazovat foukání - papír, peříčka, lehké míčky, bublifuk, nafukovací míčky, ... Při foukání procvičovat záměrné pozorování. No to pozorování by Marťovi ještě šlo, ale foukat ...? A vydat zvuk, když to po něm někdo chce ...? To jsem zvědavá.

Nácvik čekání
- u stolu, v šatně, u jídla, v umývárně,... Nedovolit odbíhání. Začínat katičkými časovými úseky. My používáme to, že Martinovi ukážeme vztyčenou dlaň jako plácačku a řeknem čekej. Dokud vidí dlaň, musí vydržet. Asi by tam měl mít i tu houbičku a vydržet, dokud neukážem houbičku a neřeknem "změna".

Zatím končím, napište i vy, co děláte a zkoušíte s dětma... :-D

26 Máša | 17. října 2009 v 23:12 | Reagovat

Míšo, ráda by ti na oplátku napsala něco z našich zkušeností, ale naštěstí pro nás, už jsme o něco dál a mnoho z toho, co popisuješ už nepotřebujeme (až na odbíhání od stolu). Šiklo by se nám to velice tak před 2 lety až 1,5 rokem. Koukám, kolik základních informací se k nám nedostalo. Znám jednu rodinu ze Vsetína, jezdí k nim paní učitelka z SPC Kroměříž, kdo pracuje s Vámi, že jste tak pečlivě vybaveni doporučeními?

Zaujalo mě, jak dáváš hořčík do souvislosti s hypotonií - to je tvá domněnka, nebo to tak skutečně funguje? Hořčík suplementujeme a se základními logopedickými doporučeními typu čertík marně svádíme boj už déle než rok, o to těžší, že úkolky a motivaci má kluk spojeny s papíry, obrázky a předměty na stolečku a vyplazování jazyka mu tam nějak nezapadá.
Chtěla jsem se tě zeptat, co si mám představit pod "vokální projev spojovat s fyz úkonem ..." a "při foukání procvičovat záměrné pozorování ..."? Uveď, prosím, nějaký příklad.

27 Jana C | Web | 18. října 2009 v 9:59 | Reagovat

Moc zajímavé! Velice děkuji maminkám za cenné info. Luci, to je skvělý s paní logopedkou. Držím palečky.  :-)

28 Míša | 18. října 2009 v 10:01 | Reagovat

Mášo, ale klidně napiš, jakým způsobem jste co zvládali, jak jste se třeba rozmlouvali... Kdy a jak malý začal mluvit a tak, to by nás taky zajímalo. A i to, co děláte teď.

My máme SPC Kroměříž taky a ty doporučení teď zaslali do školky v rámci integrace. Jinak na nás mají dost málo času, takže taky přesně nevím, jak vokální projev spojovat s fyzickým úkonem, budem si to muset ještě objasnit. Ono se bere v úvahu, že nějaké slabiky už říká, takže já si to představuju takto: Martin třeba rád skáče, dokud neřekne "hop", nedovolíme mu skočit? Tomu taky dost nerozumím... Ale s tím foukáním, by měl foukat např. do peříčka(to mu nepujde) a sledovat, kam letí. Nebo do bublifuku a sledovat bublinu...

Promiň Mášo, já přesně nevím, jakou diagnózu má tvůj syn, nevím, který příběh je tvůj. Pochopila jsem, že to bude autismus - takže chápu, že čertík a podobné úkoly s jazykem jsou obtížné...Pak vám zbývají ještě masáže, které bys dělala ty...

A o tom hořčíku v těhotenství v souvislosti s hypotonií jsem taky někde slyšela, asi na internetu o tom psaly jiné mamky. Já jsem byla 7 týdnů v nemocnici - jedla jsem tablety (nejvyšší dávky ze všech)+ dostávala jsem hořčík v kapačkách, nezabíralo to, stahy dělohy byly stále, tak mi nasadili ještě jeden lék v kapačce. Lékaři říkali, že na dítě to nemá vliv, ale kdo ví, ono se to dostane i do těla dítěte. Hořčík v kapačkách mívá i vedlejší účinky na srdce (některým maminám hodně bije), takže braly léky na sklidnění srdce. A po ránu jsme měly takový rozvolněný jazyk, což způsobilo tak trošku koktání, ale jen ráno. Takže podložené to taky nemám. Mimochodem děloha se mi tak zklidnila, že když začal porod (praskla mi voda), tak jsem neměla bolesti a museli mi je pro změnu vyvolávat... 8-)

29 Tuška | E-mail | Web | 18. října 2009 v 10:31 | Reagovat

Já jsem někde taky četla, že se maminky, které braly v těhotenství hořčík, shodly na tom, že mají hypotonické dítě, takže možná na tom něco bude.
I když jich samozřejmě bylo málo, aby se to mohlo nějak generalizovat  ;-) .

Jinak holky, moc zajímavé informace, pro nás sice ještě některé nevyužitelné, ale doufám, že na ně taky někdy dojde. :-|

Je to samozřejmě strukturované učení, o kterém jsem dříve měla pochybnosti, že je chci uplatňovat u Nindy (částečně i proto, že mám sama problémy s dodržováním režimu apod.  :-D ), ale dnes bych zkusila asi opravdu všechno, jen aby se malá někam pohnula (pokud možno dopředu  8-O )!!!!
Díky a pište dál!

30 Míša | 18. října 2009 v 11:16 | Reagovat

S tím režimem máme taky problém, a asi nebudeme samy. On se ten režim často dobře daří zavést až v těch školkách,... protože tam mají čas rozdělený na volné hraní, hraní nebo činnost podle paní učitelky, pak je svačinka, pohádky, pak se jde ve stejnou dobu ven,... Takže se to líp zavádí, protože mají celý den naplánovaný a většinou stejný, jen ty činnosti se trochu liší.

A doma mám pocit, že to ani není tak nutné, i když, jak mi jedna maminka psala, tak jo. Má se začínat s pár předměty - např. lžička symbolizuje jídlo,kostka - tzv. práci, botička - procházku, malá postýlka - spánek.

My jsme si na zeď nalepili koberec a na ty předměty suché zipy. Je tam i
Martinova fotka. Na boku je rulička a hrníček, protože wc a pití je často.

31 Máša | 18. října 2009 v 12:33 | Reagovat

Myslím, že režim dne je důležitý především tam, kde děti znepokojují změny činnosti a je problém je dostat od hry k jídlu, do koupelny, ven apod.
S tím jsme si dost užili, nejdřív mi psycholožka poradila (vlastně jediná rada, kterou jsme od psychologa dostali), že mám zkusit zavést minutku -kluka málem kleplo, zacpané uši, křik ... Časem se vytvořily pro každou změnu něco jako "zaklínadla" - "už je tu mlíčko" = odchod do postele apod. Nebudu popisovat mezistupně, protože každou chvíli to bylo jinak, jak se vyvíjel, tak staré přestávalo fungovat a nové ještě nebylo objeveno, až jsme se dopracovali k dnešní podobě, že stačí říct a je to. A když není, tak počítám a třetí výzva je s důrazem a to už ví, že přes to nejede vlak. A když se zhorší psychicky, tak vím, že musím upozornit předem "teď budeme dělat to, a pak to ..".
PS já brala hořčík od 4 tého měsíce, dávkování nebylo nejmenší, ale nejvyšší určitě ne.

32 Míša | 18. října 2009 v 13:50 | Reagovat

Nás taky učí, že dítě nesmí vyhrát. Tím se učí poslouchat.

Já jsem to s tím hořčíkem asi popletla. Ty reakce nebyly  asi na hořčík, ale na prášky, které se po těch kapačkách hořčíku dávaly, a to nevím, co to bylo. A tablety hořčíku, i ve velkém množství, nemají takový vliv. Když jsem čekala Martina, taky jsem byla na kapačkách, ale později a Martin hypotonii nemá. Tablety jsem taky brala asi od pátého měsíce, poprvé i podruhé.

33 Máša | 19. října 2009 v 12:34 | Reagovat

Já si včera vzpomněla, že prof Strunecká píše ve své knize, že předávkování hořčíkem nehrozí, protože se špatně vstřebává (rozumněj střevem). Předpokládám, že v kapačkové podobě je otázka vstřebatelnosti o něčem jiném.

Kdybych občas syna nenechala prosadit si svou, tak já už jsem pro permanentní vřískot v psychiatrické léčebně. Myslím, že v každém věku existuje pár priorit, na kterých si rodič musí stát a ten zbytek je kompromis.

34 Blanka | E-mail | 19. října 2009 v 15:03 | Reagovat

Ahoj Tuško,
ráda doplním,jak krmit 3 letého nemluvícího prcka s hypotonickým obličejem.Pamatuješ si to správně :-),co jsem ti psala,že nám poradila naše nová logopedka.Pokud dítě sliní a má stále pootevřenou pusinku - lžička s nabranou porcí potravy se má dát do středu jazyka ve vodorovné poloze,aby si to jídlo muselo horním rtíkem samo "sebrat" za lžičky,aby se zapojily svaly rtů.A náš syn opravdu zpočátku,když jsem to takto zkusila,čekal a nic,lžičku na jazyku...než mu došlo,že po něm asi chci spolupráci a slíznul to.Lžičku používat plast(ne kov).Pusinu otírat jen oťukáváním,lehce a ne setřít,jinak se aktivují akupunkturní body.Zkoušet dávat jídlo i do stran,na levo i na pravo(mezi zoubky a tváře)současně-na každou stranu trošku,aby si to dítě muselo jazýčkem "vylovit",tím posiluje svaly jazyka.Nechat ho kousat tvrdší kousky chleba(hlavně stoličkama).Dát mu např.rozinku nebo kousek(0,5 cm)sýru(eidam)a strčit mu to do stran(za zoubky).
A k pití z hrníčku s pítkem - logopedka říkala,že sání tekutin z takového typu hrníčku(a to se týká i Jupíka!)není pro dítě přínosné,dítě při tom dělá jazykem opakovaný pohyb vpřed-vzad a hází ho to psychomotoricky zpátky do kojeneckého období.Pití brčkem je o.k.Já to dělám tak,že dávám pít malému z normálního hrnečku,ale musím ho sama držet a pak hned odebrat,jinak ho vyleje.Do kočárku,do města,k doktorce,apod.bereme samozřejmě hrníček s pítkem(jinak to nejde).
Jak píše Míša s Martinem,trénovat oční kontakt a reakci na jméno jsme také dostali za úkol nacvičovat.
Logopedka říkala,že pokud dítě nemluví vůbec,má se na něj mluvit jednoslovně.Zní to děsně,ale něco na tom bude.Většina nemluvících dětí má i potížě s porozuměním mluveného slova.A můj syn se nyní vyjadřuje jednoslovně,tak na něj mám mluvit dvojslovnými větami:např."Podej kostku" nebo "Bude oběd","Venku prší","Pes štěká","Máma vaří","Táta spí",až dítě začně samo užívat 2-slovné věty(stačí i náznak slov-počátečních slabik),má rodič přidat třetí slovo,..Jinak se prý dítě v delších větách ztratí a neřekne nic,bude mlčet,maximálně zopakuje nějaké slovo z věty rodiče,které jeho mozek zachytí.To jsem nevěděla,snažím se na malého už 3 roky mluvit a mluvit... :-) a na tyto děti se musí "jinak".

Mášo,zeptám se ti,až půjdeme teď 2.11.na další logopedii,jak stimulovat opačný problém - hypotonický obličej a dám vědět.

Jinak o tom,že nadměrný příjem hořčíku v těhotenství způsobuje u dítěte hypotonii,jsem už četla.A musím napsat,že já jsem dostávala od 30.-35.tt mega dávky hořčíku do infuzní pumpy,a bylo mi z toho hrozně,mimo jiné i Gynipral a něco na bušení srdce.Některé porodnice se prý spíš přiklánějí tokolýzu a velké dávky hořčíku nepodávat a raději porodí miminko předčasně,než riskovat negativní účinky těchto léků pro plod.Asi to není příliš prozkoumaná léčba.
A ještě k motorickému vývoji mi logopedky říkala - ptala se kdy začal syn lézt,chodit,...říkala jsem že do 13 měs.jen ležel na zádech,lezení vynechal a pak se po 14 měs.rozchodil.Prý to není v pořádku a lezení ve správnou chvíli a dostatečně dlouhou dobu je důležité pro budoucí vývoj řeči a když dítě nelezlo nebo bylo v lezení/chození opožděné oproti "tabulkám" opožděné,je opožděná i řeč a je dobré dítě "nutit" lézt do zemi i ve věku 3-4-5 let,lépe se pak řeč rozvíjí.Tyto 2 věci spolu úzce souvisí.Takže doma "lezeme" po koberci :-).

Blanka

[33]:

[33]:

35 Míša | 19. října 2009 v 17:13 | Reagovat

Souhlasím s tebou Mášo, život je otázka priorit a být v pohodě určitě priorita je. Naše děti se také vyvíjejí a to, co  teď  dobrovolně nezvládají, třeba za rok půjde snadno a bez křiku. Martin dřiv, když chtěl na procházku, tak sedl na golfáče, a když jsem hned nešla, šíleně řval až ho slyšeli sousedi o pár domů dál, nechápal, že se potřebuju obléct. Vlastně vždycky vyhrál on, ale teď je "celkem" v pohodě. Trochu lépe respektuje "ne", i když ne vždy bez protestů.

Docela si nedokážu představit, že nějaké dítě tak dobře poslouchá, že neudělá nic, co mu není dovoleno. Znáte někoho takového nebo povedlo se to někomu z vás?

Ještě tu dopíšu pár doporučení, které máme:
Jemná motorika - pracovat s různými materiály, různých velikostí, stavět komín, zapichovat špejle do modelíny, stahovat kolíky z misky,navlékat na pevný návlek houbičky, pevná kolečka, zkoušet roztrhnout papír, třídit dva výrazně odlišné komponenty.

Hrubá motorika - učit kutálení s míčem, posílání autíčka, tleskat rukama do rytmu po dobu písně, říkanky.

Nacvičovat kousání tuhé stravy - sám ukusuje rohlík.

Sebeobsluha oblékání - podporovat, aby si sám nejprve věci vysvlékl - stáhl rukáv, stáhl rozepnutou košili, svetr přetažený přes hlavu, rozepnul zip od bodu, kde na něj vidí.

Umývání, užívání WC - zavést pravidelné vysazování, zpočátku po kratší době (co půl hodiny), aby se vysledovaly intervaly,kdy čurá. Po úspěchu, odměna. Učit s fyzickým vedením a krátkými verbálními pokyny, co má dělat.

Takže nic spešl ... O_O

36 Máša | 19. října 2009 v 21:28 | Reagovat

S tím hbitým odchodem jsi mi připomněla naše oblékací rituály, jak to neodsýpalo a nebylo zachováno přesné pořadí, věděl hned celý barák, že jdeme ven.

Náš malý má občas světlé chvilky, kdy skutečně bezproblémově poslouchá, bohužel je počítáme na pár týdnů v roce. Na druhou stranu mi umožňují dobře se orientovat, co je dílem autismu a co mými výchovnými chybami. Takže, když mi teď paní učitelka nasazuje psí hlavu, že ho rozmazluji a ještě názorně předvede jak nervně poskakuje, napřahuje ruce jakoby ji chtěl zastavit a vrtí hlavou, že ne, tak vím, že mohu být v klidu - tohle nejde na vrub rozmazlování.

37 Alena | E-mail | Web | 20. října 2009 v 23:56 | Reagovat

Lucko, s námi dělala tyhle stimulace logopedka v lázních a Klárka to neskutečně nesnášela(to by snad radši cvičila vojtovku), přitom doma orofaciální masáže děláme od narození, a to jí nevadí. Jinak spoustu těch věcí(vlastně všechny),co píší holky děláme taky(doufám,že do´konce týdne dám ke mě na blog článek o té specilální pedagogice, už to mám tak ze tříčtvrtin hotový). Držím Vám palce,aby to s tím pobytem na foniatrii vyšlo, a aby Ninuška "rozvázala"

38 Myshka | 21. října 2009 v 5:43 | Reagovat

Lucko! Jsem moc rada, ze uz zase mate logopedku a snad to bude tentokrat ta spravna volba!!!! Drzim palce, at jsou vysledky.
Nase slintani uz se skoro spravilo, i pusinka uz je zavrena, nevim, jestli to bylo prirozenym vyvojem (za 3 mesice ji budou 3), nebo cvicenim...
Jak uz jsem ti kdysi psala, hodne z toho, co psaly holky vyse
- podavat lzicku, tak aby se mala musela nahnout a jakoby jidlo sebrat
- pevnou stravu ke kousani podavat do strany
- pri cisteni zoubku cistit i horni patro, strany dasni (jakoby licka zevnitr), jazyk
- davali jsme kousat led, vykousavat pomeranc (increase his awareness of sensation in and around his mouth rika presne papir s instrukcema), to se mi zda, ze snad pomohlo nejvic.

Kazdopadne Tia neslinta (teda jenom trosicku), tricko ma suche a ted projevila zajem se sama krmit a docela ji to jde! Zazraky se deji.
Ovsem ty hysteraky, kdyz ji troska ukapne na tricko nebo se trosku polije, to uz je zase dalsi kapitola  :-( Zatim nevim, jak na to, aby pochopila, ze se nezbori svet, kdyz se pobrynda.

39 Myshka | 21. října 2009 v 5:50 | Reagovat

Jeste...jak popisuje Misa ty zastupne predmety, tak to je presne ono!
Takhle to je u Tiannky ve skolce.
Vzdy zacinaji s predmety (pokazde rano dostala do ruky lopatku, protoze zacinaji vzdy venku na hristi....mne to chvilku trvalo, nez jsem pochopila, co tou lopatkou mysli  :-D )
Az ma dite zvladnute predmety, tak teprve prechazeji na obrazky a zase nejdriv je to fotka, az pak obrazek (aby se naucily generalizovat).

Zase jsme zpatky u tech jogurty, jeste je ma Nina rada? Kdyz se nedari, aby reagovala na obrazek, co kdyby jste zavedli prazdny kelimek? Ze by jste ho dali na viditelne misto a ona se naucila ti ho prinest, misto poskakovani a pisteni pred lednici?
Jenom napad...vsak vis  ;-)

40 Míša | 21. října 2009 v 16:31 | Reagovat

Jak tu píše Myshka o tom jogurtu, vzpomněla jsem si ještě na jednu radu, kterou nám dala asistentka.

Uvedu příklad s tím jogurtem. Když bude Nina skákat před lednicí a vy budete vědět, že chce jogurt, tak je dobré, aby jeden Ninu vedl třeba tatínek s ní půjde a vezme ten nachystaný kelímek(zástupný předmět) a pomůže ho podat mamince. Maminka si ho vezme a otevře lednici a podá jogurt. Tak se to má učit i s fotkama nebo obrázky. Jeden dítě vede a druhý obsluhuje.. :-D Nám to teda moc nejde ...

41 Tuška | E-mail | Web | 21. října 2009 v 21:53 | Reagovat

Myshko,
jsem ráda, že se Tiannce zlepšilo slintání, teda že skoro vymizelo, to je fakt super!
To vykusování pomeranče si teda nedovedu představit, že by se naše malá o to vůbec pokusila - jak je někde větší překážka, tak to vzdá a radši si nechá zajít chuť.  :-? To asi Tie musí pomeranč moc chutnat!!! :-)

S tím kelímkem je to super nápad, i ta instruktáž, jak zaúkolovat tatínka - výborná, logická (určitě by se stejný postup osvědčil i tady stejně jako u kartiček). Máte pravdu, že my určitě musíme nejprve přes předměty, než fotky a obrázky.

Problém je v tom, že Ninuška změnila chutě. Jogurtů se asi "přepapkala" během svého "antiepileptického" půstu, teď jí jako prokopnutá. sice ne vařený, ale krajíců chleba je schopná sníst za den třeba 6 i víc!!! Už je to na ní o vidět, trošku se nám zase zakulatila   :-D .

Jogurty už ale nevedou, teď práve vede ten chleba, v současné době hlavně s paštikou.
Když ji vysadím do ledničky, aby si vybrala, co chce, sáhne po obalu paštiky. A já mám zase problém! :-?
Myslíte, že ho bere do ruky, že je takovej blejskavej a líbí se jí, nebo že opravdu má chuť na paštiku???

Fakt je ten, že ji má teď mnohem radši než sýr nebo máslo. Tak nevím, přála bych si, aby věděla, že je v tom paštika a sahala na krabičku proto, že na ni má chuť!!!
Možná bych teda mohla zkusit jako zástupnej předmět ten obal od paštiky, že?
Něco zkusím vymyslet.
Děkuju vám, holky, za typy!!!  :-)

42 Markéta | 21. října 2009 v 22:14 | Reagovat

Tuško,

já myslím, že dobře ví, že v tom ta paštika je ;-)Takže jo, noste obal od paštiky. A je to prima. Ony s náma ty naše opičky komunikují, jen je potřeba přijít na to jak  O_O

43 Míša | 22. října 2009 v 9:07 | Reagovat

Taky myslím, že Ninuška ví, že v tom je její oblíbená mňamka. Na to ty naše děti mají talent... :-D

44 Tuška | E-mail | Web | 29. října 2009 v 23:01 | Reagovat

Holky, my už asi nějakých 14 dní pilujeme pití z hrnečku bez nápitky. Nindě to jde nad (mé) očekávání dobře. Musím hrnek samozřejmě přidržovat, ale už hezky obkrouží pusinku kolem hrnku a neteče jí to všude okolo (skoro).

Jde jí to tak hezky, že si říkám, že už by jí to šlo určitě pěkně o pár měsíců dřív. Prostě, jak jsem si už často uvědomila, jsme ji zase podcenila.

Mám radost z téhle nové dovednosti, ale anvíc se mi i zdá, že je "zvukovější", víc se hlasově projevuje!!! Možná to s tím taky troch souvisí, že si trénuje svaly kolem pusy a nedělá jí takovej problém potom říkat slabiky...

No, nevím, třeba to s tím nesouvisí, ale obojí je fajn   ;-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama