Odříkaného chleba největší krajíc? (38)

14. října 2009 v 22:54 | Tuška |  O životě (bez Ninušky)
Často se mi v poslední době vkrádá na mysl tohle pořekadlo.


Ne že bych si někdy říkala, že hlavně nechci postižené dítě. To mě totiž nikdy ani ve snu nenapadlo. Byla jsem si naprosto jistá, že mé dítě bude zdravé ... a určitě minimálně do roka Ninuščina života, možná i déle jsem nepochybovala o tom, že tomu tak je.
Byla sice v prvním roce trošičku línější, ale to jsme dohnaly vojtěním ... a když udělala Ninda ve 14 měsících své první krůčky, zhluboka jsme si oddechla, že teď už máme vyhráno a už to všechno půjde vesele jako po másle.

Nikdy jsem nebyla pověrčivá, kromě toho, že jsem občas pro jistotu zaťukala na dřevo, případně na zuby, abych něco nezakřikla.
Nikdy jsem nemluvila posměšně nebo ošklivě o hendikepovaných lidech, ale když jsem nějakého zahlédla, vždy jsem byla ráda, že mě se to netýká.

No ... možná že to není úplně pravda, někdy jsme si určitě řekla, že takhle bych žít v žádném případě nechtěla a že takové dítě bych určitě nechtěla mít doma ... ale který teenager si tohle nepomyslí.

...........

Přesto si myslím, že jsem byla určitým způsobem neuvědoměle pyšná.
Když jsem začala studovat pedagogickou fakultu, chtěla jsem se dostat na učitelství pro 3. stupeň, to znamená pro střední školy.
Bohužel, nevyšlo to, ale dostala jsem se na 2. stupeň, a tak jsem tam šla. A poměrně úspěšně dostudovala. ... A celé studium jsem průběžně ujišťovala celou svoji rodinu a notovala si se svou kamarádkou o tom, že teda na 1. stupeň bysme teda vůbec, ale vůbec nešly, protože ty prvňáčci, druháčci, to je opravdu tragédie, nic neumí, všechno je musíš teprve pomalu a TRPĚLIVĚ naučit, jsou to takový malí usmrkánkové ... a zkrátka, na to bych já tedy absolutně neměla nervy.

To na druhém stupni, neřkuli na střední škole, se s žáky už přeci jen dá mluvit, už mají zažité určité chování a dovednosti ... prostě je to celkově o něčem jiném!

Po škole jsem nemohla najít místo a naskytla se mi možnost jít učit v našem městě za dlouhodoběji nemocného učitele - a teď se podržte - na prvním stupni ZŠ druháčky!!!

Já, která vystudovala češtinu a občanku, já, která jsem v posledním ročníku diskutovala v seminářích o sekundární literatuře k dílům poválečné české literatury, o veličinách světového dramatu a postmoderní filozofii jsem najednou měla vyučovat žáčky druhé třídy, kteří přes prázdniny zapomněli číst, psát a počítat.

Vidím to jako dnes a upřímně se za sebe stydím.
Vidím sebe, jak doopravdy nechápu, že zase tři čtvrtě třídy nevynechalo v sešitě řádku a lepí včerejšek a dnešek hned pod sebe, vidím sebe, jak zuřím, že zase skoro nikdo nenapsal do sešitu dnešní datum! Takovou základní věc, přeci!!!
Jak absolutně nechápu, že některé z dětí absolutně nechápou sčítání přes desítku!

Vidím sebe, a za to mě do dneška opravdu hanba fackuje, jak jsem jednomu takovému malému, pomalejšímu, roztomilému kloučkovi škrtla červeně celou stránku v sešitě, až jsem ji na jednom místě protrhla, za to, že ZASE nevynechal řádku. Navíc jsem ho prosím vyhodila za dveře, aby si tam promyslel, jak to má v sešitě vypadat.
Hned za 5 vteřin jsem věděla, že jsem to přepískla a bylo mi to hrozně líto, jak jsem na něj byla hnusná.
Dala jsme dětem nějakou práci a šla za ním. Tam jsem mu řekla, že mi ujely nervy, ale že na vynechání řádky nesmí zapomínat, protože pak je to strašně nepřehledný a ani on ani já se pak v sešitě nevyznáme. Že mi je líto, že jsem na něj křičela, že jsem to tak nemyslela a dala jsem mu pusu ... a šli jsme do třídy.

No prostě šíleně neprofesionální jednání od A až do Z. Tak nějak nebyl a nenabídl se nikdo, kdo by mi poradil a já se styděla se zeptat, jak na to.

Všechno se časem podá, i my jsme si s dětmi na sebe zvykly a ke konci roku jsem měla mnohem menší nároky na akurátnost a víc jsem kladla důraz na pohodu a atmosféru ve třídě. Myslím, že mě dokonce měly i rády. Jejich pan učitel se ale vrátil, uzdravený a já musela jít o dům dál ...

Kolikrát mě však napadlo, jaké vzpomínky a stopy jsme v nich zanechala svým neprofesiálním, laickým přístupem.

.............

Až teď, když vidím, jaká obrovská práce a trpělivost stojí za výchovou a vzděláním malého človíčka; dokonce človíčka, který je v pohodě, bez zdravotních problémů - strašně oceňuju práci učitelek a učitelů v mateřské školce a na 1. stupni.
Jsou to první lidé po rodičích, kteří dětem vtisknou určité modely chování a očekávání, kteří děti nejvíce ovlivní - jejich vztah ke škole, ke vzdělání, k životu, ke společnosti a jednoho ke druhému vůbec.

Už vůbec nemluvím o dětech, kteří svět a okolí vnímají jinak, netypicky, pro některé možná hloupě. Ti potřebují ještě chápavější učitele, ještě trpělivější lidi kolem sebe.
A já děkuju za to, že jsem se k nim tehdy nedostala, protože já bych tehdy taková nebyla.

.............

Pořád se mi tyhle vzpomínky honí hlavou.
Je to, že je moje Ninuška taková, jaká je, snad nějaká lekce, abych si tohle všechno uvědomila?

Nechtěla jsem učit malé děti, protože jsme věděla, že nejsem dost trpělivá. Teď se musím trpělivostí přímo obrnit, abych přežila.

Nevím ..., každopádně bych se tímto chtěla omluvit všem dětem, ke kterým jsem dostatečně trpělivá nebyla.

A slovy angličtinářky křičím: "I´m so sorry!!!"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Máša | 15. října 2009 v 8:25 | Reagovat

Zrovna včera jsem si vzpomněla, jak jsme se na učitelky z MŠ dívali dřív doma - jako na profesionálně postižené, které kontrolují manžela a středoškolský dorost, zda si před večeří umyli ruce. Dnes mají můj obdiv, zatímco já bojuji s jediným dítětem, ony dokáží zorganizovat celou třídu.

2 Martina | 15. října 2009 v 9:58 | Reagovat

Myslím, že jsi zbytečně sypeš popel na hlavu.Už je to déle co jsem četla Tvůj článek v archívu a tam jsi popisovala jak jsi připravovala doma různé pomůcky k učení pro kluky na"učňáku" a jaký jsi s tím měla velký úspěch a učení je dokonce bavilo.Spíš si myslím, že máš chvilku, kdy na Tebe všechno padá (to je normální), a hledáš důvod proč zrovna Ty máš holčičku co má nějaký problém.Hlavu vzhůru Tvoje stránky jsou super a Ty jsi pro Ninušku ta nejlepší máma na světě! :-)

3 Tuška | E-mail | Web | 15. října 2009 v 10:41 | Reagovat

No jo, Martino, snad na tom, co říkáš, taky něco je. Ale já na ty děti fakt docela myslím, navíc některé z nich dokonce učím teď u nás na střední škole!!!

No a taky doufám, že jsem přístup už drobet změnila. Teď by to se mnou snad druháčkové už neměli tak perný!  ;-)

4 Míša | 15. října 2009 v 15:27 | Reagovat

Tuško je moc dobře, že na ty děti myslíš. Ono to opravdu není snadné ani se standartním dítětem. Mě vždycky vytáčelo, když mě tchán vyčítal, že jsem dceru nenaučila před školou číst. Musím říct, že jsem to zkoušela, ale na to musí být dítě zralé. Nejde nám to tak snadno ani teď, když je dcera v první třídě. To bohužel tchán nepochopí... Považuje mě za neschopnou, jo kdybych byla učitelka...určitě bych to zvládla - podle něho. Taky mi často dával najevo, že Martin nemluví,protože ho to neučím... Omlouvá ho, že už je to starý pán...

5 Tuška | E-mail | Web | 16. října 2009 v 11:19 | Reagovat

No, Míšo, tak tchánovi povyprávěj o nás - já učitelka jsem, ale dítě mi nemluví, nerozumí, neukazuje ... natož aby četlo!  O_O

6 Alena | E-mail | Web | 18. října 2009 v 23:38 | Reagovat

Tuško, já mám teď druhačku doma. A jak to tak popisuješ, no jako bych viděla před sebou Anči sešity :-) , vynechává řádku jen občas, datum ovšem píše vždy(jednou ovšem vpravo a podruhé vlevo,dokonce i doprostřed se jí to jednou povedlo)...A když takových máš ve třídě kolem 20ti, no potěš :-) ,to abys ,měla nervy ze železa.
Sčítání přes 10 jí naštěstí jde samo od sebe :-) .

7 Lucka | 30. října 2009 v 22:36 | Reagovat

Ahoj Luci a Ninuško mám holčičku Justýnku 2 ,3/4 roku..zatím nemáme potvreznou žádnou diagnozu,malá je opožděná(fyzicky je v pořádku na 200%)Ale nemluví a je prostě trošku "jiná"..Sledujeme Tvůj webík a Ninušku...Tenhle článek co jsi ted napsala,jako by byl z mojí hlavy,přemýšlím uplně nad tím stejným jak jsem se moooc bála abych neměla "postižené" dítě a modlila se  v těhu aby moje děti byly zdravé :-( Také se za to ted hrozně stydím a nikdy jsem to nikomu neřekla a na tohle pořekadlo jsem uplně zapoměla ??? Přejeme hodně síly šikovné Ninušce a její silné rodině,obvzláště tedy mamince a držíme palce :-)

8 Lucka | 30. října 2009 v 22:42 | Reagovat

Luci ještě jsem chtěla připsat,že určitě nikdo si nepřeje aby měl postižené dítě a ty jsi určitě nic špatného neudělala,jen jsi chtěla aby dětičky měli upravené sešity:-)To já jsem se určitě"rouhala"mnohem,mnohem více:-(Ale zase si říkám,že my co ty postižené děti máme tak máme asi zvláštní uděl..a jiní by třeba nedokázali se o takové děti postarat,že my jsme ti silní,vyvolení jedinci kteří to dokažou co možná nejlépe:-)Přejeme hodně štěstíčka a musíme si říkat že všechno zvládneme..:-)

9 Tuška | E-mail | Web | 31. října 2009 v 21:32 | Reagovat

Ahoj Lucko,
děkuju za reakci, možná na tom všem něco je. Nevím ...

Můžu se zeptat, jestli máte u Justýnky aspoň na něco podezření - třeba jestli autismus, nebo něco úplně jinýho ... nebo netušíte vůbec?
Jak je Justýnka jiná??? Opravdu by mě to zajímalo.

Mně totiž připadá divný, že ta naše Ninda je taková taky zdravá (až na tu epi) a i pohybově je taková celkem šikovná ... pokud by opravdu měla takovou těžkou MR, jak to vypadá ...

Slyšela jsem totiž takový názor, že většinou děti s těžkou MR bývají i pohybově omezenější ...nevím, jak moc je to pravda.
Ono je to taky různé s tím pohybem u nás - Nina je hbitá a mrštná, všude si vyleze ... ale zase třeba na odrážedle neumí jezdit - to už podle mě zase víc souvisí s mozečkem, ta koordinace pohybů - držet řidítka, řídit je, odrážet se při tom nohama a ještě držet směr a sledovat, aby se do něčeho nenarazilo ...

Tak nevím, jestli spoustu věcí dělat nechce, nebo opravdu neumí! :-(

10 Míša | 2. listopadu 2009 v 12:09 | Reagovat

Ahoj Tuško! Taky jsem pořádné informace na netu nenašla, jaký je vlastně vývoj dítěte s těžkou MR. Nepřemýšlela jsi, jak tu píšeš, že první domněnka je ta správná, že Ninda je vlastně opravdu autík? Nebyla vlastně tohle ta první domněnka?

V sobotu byl v pořadu Koření autista, který má fenomenální fotografickou paměť, je malíř a dokáže namalovat úplně do detailu, co vidí, maloval New York, který viděl poprvé 20 minut z vrtulníku, plátno mělo 6 metrů. Malovat začal v 5letech, mluvit začal v 9 letech. Lékaři mu předpovídali, že nepovede samostatný život. Ale spletli se ... Takže nezoufejme, naděje umírá poslední, i když vždycky to asi takhle dobře nedopadne....

11 Tuška | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 23:17 | Reagovat

Míšo,
no pořád mě to drží. To, že Ninka je autík. Já si to myslím pořád. Ale zřejmě ne fenomenální  :-( .

Byla to naše první domněnka, máš pravdu. Ale psychologové to neviděli úplně na klasický autismus. Někde to tu píšu. Tak uvidíme za rok. Znovu se objednám, aby se na ni podívali.

12 Lucka | 23. listopadu 2009 v 15:17 | Reagovat

Ahoj Ninuško a Luci!!!!Měla jsem napsaný dlouhý článek a celé jsem si to smázla...Psala jsem ti Luci komentík do říjnového článku s názvem „Odříkaneho chleba největší krajíc“..Mám Justýnku starou 2 a 3/4 roku...Ted jsme objednáni k psycholožce,právě nevíme co malé je...cca od 10 měsíců se potýkáme se záchvaty typu:zmodrání(zblednutí),polykání trvání do 30s..malá je při vědomí,netřese se nic,klidně u toho chodí,někdy i vydává zvuk,reaguje,ale je vidět, že je jako by zaražená a zpomalená u toho záchvatu…Máme veškeré neurologické vyšetření i interní a vše OK.nikde nic nenašli…Malá po těch záchvatech normálně pokračovala ve vývoji…byla hrozně šikovná už v 6 měsících uměla paci,paci,tik tak , napodobit.. lezla v 7 měsících,chodit začala v roce..v 16 měsících vyšla i sešla schody bez pomoci…což umí s přehledem do teďmotoricky je v pořádku,od dvou let se houpe na houpačce bez opěrátka jen na desce…Prakticky nevím co je to boule,nepadá a nikdy nepadala(ťukám na dřevo)
Záchvaty máme pořád medikaci jsme odmítnuli,chtěli ji nasadit na sleplo a to my nechceme…
Malá je teda jak už jsem psala šikovná na veškerý pohyb,trampolína,houpačka,běh,lanové žebříky a spol.jinak reaguje na pokyny typu,jdeme umýt ruce,jdeme ven sedni si obujeme boty,jdeme spinkat,sedni si na židličku jdeme papat,běž se dívat na pohádku,hají,hačí,hop,ruce nahoru(při oblékání)jdeme se koupat,podej taťkovi,podej mamce..nechce moc nosit,ale jdeno prostě věci co normálně děláme tak zvládá…Má ráda naši pozornost,chce si pořád s námi hrát,oční kontakt v pořádku,na jméno reaguje i když někdy až na potřetí když je zabraná nebo nechce,ale vesměs jo…jinak reaguje dej mi ruku,neběhej, a takové ty základní pokyny někdy reaguje i na bež do kuchyně a něco mi podej(něco co zná)ale to se jí musí chtítNočník nic,sice asi chápe že plínka je fuj,ale čurá klidně do kalhot někdy se zadaří do nočníku to bych kecala,ale vesměs ne,jinak lžičkou se nenají,ale za to si můžu asi sama, chce krmit, když jí dám lžičku do ruky tak mi jí vrátí a chce krmit ode mě .
Slova nic moc,ham když jí a něco dává do pusy,mňam když je něco moc dobrý a chutná jí to,táta,někdy když odchází nebo se jí nevěnuje a ona chce,máma někdy,Dáda když hraje na CD dáda,někdy brr jako auto a aa jako haf,haf pes…jinak nás dotlači k tomu co zrovna chce..čokoládka,pití,jídlo,pohádka,písničky,houpačka,ven atd…ale neukazuje jen někdy na něco natahuje ruku…má ale zvláštní zálibu a to veškeré hrany stolu,židle všechny…nosí si na ně hračky a tak je jako by přes tu hranu přehýbá,ale dělá to jen když se nudí,kdybych si s ní celý den intenzivně hrála tak si na to nevzpomene že by to dělala..má ráda i hry na schovku,posílání autíčka,hází míček,píše čáry tužkou,ale to z donucení,ráda si s námi prohlíží knížky a u televize chce povídat co tam dělají nebo co se tam děje to miluje…z hrníčku se napije sama ale raději má slámku z té pije už od roku…jinak postaví komín ,kruhy na tyčku taky,puzzle a jiný věci ne…když něco chce bud si to donese a nebo nás k tomu dotlačí..Vydává zvláštní zvuky,jak hýkání,různé brblání(těžko se to popisuje)je hodně hlučná,říká i nějaká slova svojí hatlamatilkou,ale bez významu…Někdy i „zpívá“,tancuje často,umí paci paci,šel zajíček brázdou, kolo,kolo a různé hříčky jen napodobovat..jinak jako lidi nijak nenapodobuje…Jsme objednaní do aply ,ale ještě nemáme přesný termín a k psycholožce jdeme poprvé teď v prosinci..tak uvidíme já se bojím autismu..Právě taky nevím kam dále zajít a budu moc ráda za radu ..logopedie nebo nějaké to speciální centrum,potřebujeme se někam zařadit,malá potřebuje děti a já konzultovat problémy.
Koukám jaké dělá Ninuška veliké pokroky..je to šikulka a věřím ,že bude moc šikovná zdá se čím dál lepšíDržíme pěsti a budu moc ráda když se Luci a i vy ostatní ozvete,potřebuju konzultaci a pokecat Lucka s Justýnkou
:-)  :-)  :-)

13 Tuška | E-mail | Web | 26. listopadu 2009 v 0:04 | Reagovat

Lucko,
myslím, že ti odpovídali lidi na postižených dětech. A mám pocit, že i já něco ... ale abych nekecalaněkdy už ani nevím, co kde píšu a pak koukám!O_O

Budu vám držet palečky, aby šlo všechno lépe a lépe. Ale každopádně věř svým pocitům!!!
MYslím, že raná péče by byla dobrá volba, SPC nevím, jestli vás vezme bez dg., ale možná jo.
Sháněj info, jak malou rozvíjet, teda hlavně ty stránky, kde se ti něco nezdá. Nečekej, až to za 2, 3 roky někdo zasvěcený poradí!
S tím vyšetřením uvidíš. Určitě to dopadne dobře, ale i kdyby ne, tak zase budeš vědět, co se teda děje ... no, je to těžký.
Držím palce a myslím na vás!
Ozvi se, až budeš mít nějaké nové zprávy. Papa Lucka s Níňou.  :-)

14 Lucka | E-mail | 27. listopadu 2009 v 19:05 | Reagovat

Ahoj Luci a Ninuško:-)Jo,máš pravdu na postižené děti jsem psala a od té doby Vás právě s Ninuškou sleduju a koukám jakou máte super paní logopedku a jaké máte bezva ukoly:-)Né fakt všechno jsem od Vás hezky obkoukla a také jsem malé udělala zvířátka atd..jsem moooc ráda, že to sem dáváš,fakt to moc pomáhá,nám třeba určitě, my ještě nemáme diagnozu tak cvičíme zatím co kde najdu na netu:-) :-) Tak se mějte s Ninuš mooc hezky a budeme nakukovat jaké dělá Ninuška pokroky,je to velká šikulka :-)  ;-) pááá Lucka a Justýnka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama