Reflexní lokomoce neboli Vojtův princip

11. září 2009 v 23:13 | Tuška |  Terapie
Vojtova metoda (jinak metoda reflexní lokomoce) je léčebná tělesná výchova na neurofyziologickém základě.


Využívá poznatků, že pohyb se děje v pohybových vzorech, které jsou vrozené. Vojtova metoda tyto pohybové vzory provokuje (navazuje) z určité polohy těla drážděním určitých spoušťových zón (dráždění vzniká tlakem na periost, fascie, protažením svalů).
Používá-li se toto specifické cvičení pravidelně, lze dosáhnout velmi dobrých výsledků u mnoha diagnoz.
Princip reflexní lokomoce může při včasné aplikaci zabránit patologickému motorickému, event. i mentálnímu, vývoji.

Vyškolený fyzioterapeut zaučí i rodinné příslušníky,aby se docílilo větší úspěšnosti v léčbě.

Vedle vlivu na pohybové ústrojí působí Vojtova metoda také na senzitivní vegetativní, nervový systém včetně psychické složky. Ovlivní tedy kromě motoriky i změny plusové frekvence, krevního tlaku, dýchání, periferního prokrvení.

Prvky této metody využijeme i při postižení páteře (např. vertebrogenní obtíže, paraplegie apod.), kde vyprovokováním pohybových vzorů jinou metodou neovlivnitelných, dochází ke zlepšení nebo i vyléčení.

Zakladatelem metody je pan MUDr. Václav Vojta, který vybral již popsané reakce dítěte na pohyb a ověřil si, že tyto reakce vypovídají o kvalitě pohybového programu každého dítěte a nazval je "polohovými reakcemi". Znamená to, že náhlá změna polohy dítěte vyvolá vždy typický pohybový projev.

Počátky metody sahají do přelomu 50. a 60. let. Pravdou je, že se MUDr. Vojta nesetkal u nás s uznáním, naopak byl nařčen ze šarlatánství.
V padesátých letech emigroval a jeho knihy vycházely především v Německu. Velkou popularitu získala zvláště jako metoda terapie pro děti ohrožené nebo již postižené dětskou mozkovou obrnou.

Celkem bylo popsáno 7 polohových reakcí, které se využívají v diagnostice, a současně s primitivní reflexologií a vývojem dítěte se hodnotí stav pohybového projevu daného dítěte.
Na základě těchto znalostí můžeme hodnotit pohybové poruchy i u dospělého jedince.
Diagnózy vhodné pro Vojtovu metodu:

Děti
:

1. ICP (=infantilní cerebelární paréza) - je též známá pod zkratkou DMO (=dětská mozková obrna), což je nesprávně neboť nejde o úplnou obrnu
2. Těžká a středně těžká centrální koordinační porucha (CKP).
3. Asymetrická poloha.
4. Tortikolis -vazivová přeměna, zkrácení zdvihače hlavy - m..sternocleidomastoideus.
5. Periferní parezy - ztráty hybnosti.
6. Spina bifida - rožštěp páteře.
7. Myopatie - onemocnění svalů.
8. Artrogrypoza, skolióza, chybějící svaly - podpůrná terapie.
9. Jiná neurologická onemocnění.
10. Dysplazie kyčelní.
11. Vadné držení těla dětí i dospělých.

Starší děti a dospělí:

1. Infantilní centrální porucha.
2. Congenitální a získané periferní parézy (např. po úraze).
3. Myopatie.
4. Skoliózy a kyfózy - podpůrná terapie.
5. Kontraktury kloubů - včasná terapie.
6. Získané centrální poruchy po zánětu mozkových blan.
7. Tranverzální léze míšní.
8. Funkční omezení pohybů po výhřezu ploténky.
9. Cévní mozková příhoda.
10. Roztroušená skleróza.
11. Jiná neurologická onemocnění.
12. Syndrom zmrzlého ramene (periartritida).
13. Pes eguinovarus congenitus.
14. Vadné držení těla dětí i dospělých.
15. Vertebrogenní obtíže - bolesti, blokády.
16. Bolesti hlavy - způsobené špatným postavením krční páteře.


_____________________________________________________________________________


Vojtovou metodou se nazývá celý "Aktivační systém CNS (=centrální nervová soustava)", který obsahuje 3 základní složky:
  • Vývojová kineziologie
  • Diagnostika
  • Terapie
Prostřednictvím terapie Vojtovou metodou - tzv. reflexní lokomocí, je možné vracet (směřovat) do funkce svaly, které člověk při svém pohybu nedokáže vědomě používat.

Reflexní lokomoce aktivuje oslabené a nepoužívané svaly a umožnuje souhru protilehlých svalových skupin. Využívá k tomu vrozeného pohybového programu CNS, který je při poruše funkce blokován.

Aktivace se provádí v modelech reflexní otáčení a reflexní plazení, drážděním spouštových zon a není při ní žádoucí vědomá spolupráce pacienta, vybavuje se z podvědomí.
Oslovuje svalové skupiny a jejich řazení tak, aby nedocházelo k sekundárním změnám a nabízí CNS nové, kineziologicky správné pohybové uspořádání.

Jedinečná je v tom, že se s léčbou pohybového systému (při včasné diagnostice) může začít již v novorozeneckém období.
U dětí se terapii pod odborným vedením fyzioterapeuta učí rodiče a doma ji několikrát denně provádějí. Délka jedné cvičební jednotky se pohybuje kolem pěti až dvaceti minut, záleží na věku dítěte.

U dospělých jedinců s ICP (DMO) je cílem terapie zmírnění obtíží a udržení stávajích pohybových funkcí. Obnova funkčních dovedností není, podle možností, vyloučena. Záleží na věku, typu postižení a vitalitě.
Při lehčím onemocnění (např. vertebrogenní potíže) je možné obtíže minimalizovat. K vlastní terapii je zapotřebí druhé osoby, která je rovněž pro domácí vedení aktivace instruována fyzioterapeutem. Dávkování je zcela individuální.

Vojtova metoda je v České republice rozšířená a známá, ale přesto péče o dospělé pacienty někdy zůstává skrytá. Zaznívají nezasvěcené hlasy, i z řad odborné veřejnosti, že Vojtova metoda je jen pro děti. ...

Další webové stránky o "Vojtově metodě" - http://www.rl-corpus.cz/

_____________________________________________________________________________

Ninuška samozřejmě taky "vojtila" (a vojtí dodnes, ale už jen tak lážo plážo).

Začali jsme ve 4 měsících kvůli hypertonii (vyšší svalový tonus), konkrétně měla hypertonicko-hyperexcitabilní syndrom, a lehké CKP (centrální koordinační poruše).
Posléze hypertonie nějak přešla v hypotonii (nižší svalový tonus), konkrétně v centrální hypotonický syndrom.

V roce a půl jsme přestaly cvičit, ale vrátily se ke cvičení v jejích skoro 2 a půl letech, protože se mi zdálo, že se jí zhoršila chůze - chodí často o širší bázi a zdálo se mi, že i chodidla začala vtáčet trochu dovnitř.

S určitými přestávkami tedy cvičíme už zase rok, ale jak jsem psala, teď už to trochu "flákáme". Už ji totiž neudržím, takže jsem přes prázdniny jeden cvik úplně vynechala a cvičily jsme jen ten pro mě lehčí.

No a teď se zlomenou ručičkou máme úplný útrum. Na RHB se dostaneme nejdříve v říjnu (tedy po 4 měsících). Jsem zvědavá, co nám tam řeknou.

K vojtovi ještě přidáváme posilování nožiček a také zádíček a bříška na míči. To vše formou hry.
A v neposlední řadě chodíme jednou týdně i na RHB plavání, které je podle mě Ninušce obrovským přínosem, nehledě na to, že vodu přímo MILUJE!

Na rehabilitaci:

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama