Canisterapie

11. září 2009 v 23:57 | Tuška |  Terapie

Co je to canisterapie

Pojem Canisterapie je složen ze slov "Canis - pes a terapie - léčení".
Existuje však mnoho způsobů jeho překladu: "Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou" (L. Gajdová), "Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka" aj.


Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50-tých letech 20. století.
U nás se začala pořádně rozvíjet po roce 1990.

Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech.
Psychologové, psychiatři a neurofyziologové využili tyto poznatky a zavedli již před více než patnácti lety do režimu dne cílevědomý a pravidelný kontakt se živými zvířaty jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří.

V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj.

Canisterapie je jednou ze složek zooterapie, která se provádí i s jinými zvířaty, např. s kočkami, králíčky, morčaty apod.

V roce 1990 vznikla mezinárodní organizace IAHAIO (International Assosiation of Human-Animal Interaction Organizations), která sdružuje jednotlivé národní organizace zabývající se výzkumem na poli vztahů mezi člověkem a zvířetem a podporující myšlenku jejich harmonického soužití a odpovědného přístupu ke zvířatům.

Podle zaměření dělíme canisterapii na:
  • aktivity za pomoci psa, kde se pomocí přirozeného kontaktu člověka a psa a zaměřujeme na zlepšení kvality života klienta a obecnou aktivizaci
  • terapii za pomoci psa, která je cíleným kontaktem, kde nasměřování a úkoly určuje odborník (fyzioterapeut, psycholog, speciální pedagog apod.) a canisterapie se tak stává podpůrnou metodou celkové rehabilitace klienta
  • vzdělávání za pomoci psů, kde pedagogové využívají pozitivní vliv psů na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky.

Na co vše může být práce při canisterapii zaměřena ?
  • na rozvoj citových schopností (hlazení,mazlení, komunikace se psem,…)
  • na rozvoj rozumových schopností (cílená hra, rozšiřování slovní zásoby,...)
  • na rozvoj pohybových schopností (jemná, hrubá motorika, házení míčků,…)
  • relaxaci (vliv na psychiku a duševní rovnováhu klienta)
Ať už se ale jedná o kterýkoli typ canisterapie, ke všem je potřeba příprava ze strany canisterapeutického týmu.

Léčebné účinky canisterapie

Všechny druhy canisterapie mají zásadní význam pro klienty. Není neobvyklé, že canisterapeut a jeho pes jsou pro klienta jedinou "návštěvou z venku" a suplují tak roli rodinných příslušníků. Kromě pozitivních psychických účinků, které známe ze společenské formy canisterapie (AAA) lze canisterapii využít jako podporu léčby konkrétních zdravotních problémů (AAT).

Jak canisterapie léčí?

  • rozvíjí hrubou a jemnou motoriku,
  • podněcuje verbální i neverbální komunikaci
  • rozvíjí orientaci v prostoru a čase
  • pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
  • rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
  • působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci
  • na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu
  • zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze a motivaci

Canisterapeutičtí klienti

Canisterapie má výborné využití pro tělesně postižené (nejčasteji DMO, LMD, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postižené, pro klienty v rehabilitaci a jinak nemocné.
U autistů pozvolným a dlouhodobým působením může pes plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím.

Věková škála klientely je opravdu široká od kojenců po seniory v nejrůznějších prostředích - sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, ale třeba i v rodině klienta.

Klienty mohou být také lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci. Například
jsou evakuováni mimo domov v důsledku přírodní katastrofy, nehody nebo teroristického útoku, lidé momentálně přebývající v azylových domech apod. V těchto případech se canisterapie využívá především k odbourání stresu.

Pro provozování cílené terapie je vždy za potřebí kromě psovoda (canisasistenta) a jeho psa také odborník, který vede klienta - terapeut.

Polohování se psy

Polohování se psy je patrně nejznámější canisterapeutickou metodou, přesto mnoha lidem není jasné, na čem se tato metoda zakládá. Zde je alespoň základní přehled účinků.

Jak vzniklo polohování

Metoda polohování existuje ve fyzioterapii už dlouho, konkrétně od 50.let 20. století, kdy americký osteopat Dr. Lawrence Jones spojil v hypotézu dva empiricky zjištěné poznatky:
  • Polohováním těla či jeho části do polohy komfortu dojde k výrazné redukci patologické proprioceptivní aktivity myotatického reflexního oblouku a tím ke zlepšení funkce svalově kloubního systému.
  • Jako indikátor léčby a monitor její úspěšnosti je používán bolestivý bod (Tender Point) příslušející k hypertonickému svalu. Tender point se může nacházet buď v blízkosti dysfunkčního svalu, či dokonce na opačné straně těla (zvláště u bolesti zad ventrálně).
Laicky řečeno, vychází z principu, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu.
U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy (na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod.).

Kvalifikovaný fyzioterapeut ví, jak může klientem manipulovat a jaké cíle tím sleduje. A právě v hlavách fyzioterapeutů se zrodila myšlenka zapojit do polohování psy a položit je vedle klienta tam, kde normálně leží podpůrné polštáře.
Role fyzioterapeuta je proto při polohování se psy nezastupitelná.

Typy pacientů

Největší výsledky polohování se psy jsou vidět u tělesně postižených, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem.
Stejného principu bylo ale s úspěchem využito u pacientů s nemocemi způsobující svalový třes (např. Parkinsonova choroba). U těchto typů pacientů se křeče či třes nedají zastavit existujícími léky a jinými fyzioterapeutickými metodami.
Pokud tyto přece jen zabírají, mají negativní vedlejší účinky nebo nízké procento úspěšnosti. Ani polohování se psem není všemocné, ale pokud křeče či třes ustanou alespoň na čas, je to ohromný úspěch ... a bez vedlejších účinků.

Působení tepla

Nejdůležitějším důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je patrně teplo.
Pes má teplotu o jeden stupeň Celsia vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část těla špatně prokrvuje (např. mají stále studenou jednu polovinu těla), velice přínosné. Tito lidé mají většinou velice citlivou pokožku a na vyhřívací dečky nebo lahve reagují negativně.

Teplotu vnímáme každý jinak, podobně jako když dáte malému dítěti napít čaj a ačkoli jste ho předtím zkusili a zdál se vám příjemně teplý, dítě si může stěžovat, že je příliš horký. U psů tento problém odpadá.
Přesto neobyčejně vysoká úspěšnost canisterapie v poměru s běžnými typy prohřívání naznačuje, že samotným teplem to není.

Pes je živá bytost

Pes, jakožto živá bytost, je v tomto procesu nenahraditelný. Pacient reaguje nejen na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a srdce. Všichni víme, že každé relaxační sezení začíná slovy: "Z hluboka se nadýchněte".
Rytmus dechu je tedy nástrojem k uvolnění. Na canisterapii je krásné, že ke zklidnění a zpravidelnění dýchání dochází spontánně. Pacient se sám "naladí" podle psa, aniž bychom k tomu museli pacienta vést (tam, kde je velká komunikační bariéra by to ani nešlo).

Zejména jsou-li pacienti nevidomí, jsou pro ně dalším stimulem dotek srsti, pro ně neobvyklý přirozený psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a naopak teplý, mokrý jazyk psa. V této kombinaci je pes opravdu jedinečný.

Stimulace a motivace

Díky všem těmto stimulům má pacient velkou motivaci ke spolupráci. Toho lze využít k podpoře dalšího fyzického či psychického rozvoje. Typické je například, že pacienti s ochrnutou částí těla tuto část nejen "necítí", ale zcela ignorují, jako by nebyla jejich. Zapojením metody "porovnávání" psího těla a lidského ("Kde má pes tlapičky? Kde máš ty nožičky?") se zlepšuje porozumění vlastnímu tělu.

Psa lze také přiložit podél necitlivé či nepohyblivé části těla tak, aby byl pacient motivován se k němu dostat a pohladit si ho. Přitom si pacient uvědomuje existenci této části těla a případně s ní je ochoten i cvičit nebo pohybovat dle instrukcí fyzioterapeuta.
Odměnou je mu pak dosažení kontaktu se psem.

Výsledky jsou vidět

Při polohování dochází k fyzickým zlepšením, která jsou viditelná a prokazatelná. Vědeckých studií je zatím nedostatek, ale důkazy jsou změřitelné - pacient natáhne spastickou ruku, narovná se, třes nebo křeč na určitou dobu ustanou atd.
Pacientům, jimž křeč v břiše znemožňuje se přirozeným způsobem vyprázdnit (a jsou tedy odkázáni na pravidelné klystýry), se dávají před canisterapií čisté pleny a kontrolují se po skončení - a obvykle bývají plné.

Málokdo ze zdravých lidí si dokáže představit, jaké je to pro pacienta v tomto stavu vítězství ... a pro tým, který o něj pečuje.
Možná si dá časem někdo tu práci tyhle výsledky kvantifikovat pro vědecké účely, ale pro každého, kdo má zdravý rozum a měl možnost je vidět, není pochyb o tom, že polohování funguje výborně.

Relaxace se psy

Techniky, známé z polohování lze ale úspěšně využít i pro zklidnění klientů fyzicky zdravých. Může se jednat o obyvatele domovů seniorů, dětských domovů, osoby v léčení ze závislostí apod., lze je využít při léčení celé škály psychických poruch, při nichž by pacientovi prospěla relaxace.
Lze předpokládat, že i pacienti, kteří jinak nejeví zájem o relaxační sezení, by měli motivaci, pokud by jim byl společníkem pes.

Ačkoli polohování a relaxace se psy může na fotografii vypadat podobně, u relaxace není nutně přítomen fyzioterapeut, který by klientem manipuloval.
Naopak se očekává, že klient je schopen se pohodlně usadit sám a pak je pes přiložen podél klienta. Se zvýšenou opatrností lze tuto techniku využít i u klientů se sklony k agresivitě, přičemž je nutné klienty postupně navykat. Příležitostí je opravdu mnoho.

- na těchto stránkách naleznete další informace.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eva | 12. září 2009 v 10:55 | Reagovat

Můžu potvrdit, že nejen pes, ale i další zvířátka mají pozitivní vliv na zdravotně postiženého človíčka. Verunčino první slůvko bylo haf, protože máme doma pejska, pozná kočku i ptáčka, protože je má doma naživo, obrázky jí moc neříkají. Také jsme si nedávno pořídili osmáky. Chodíme je spolu krmit, Verče se zlepšila jemná motorika, jak se jim snaží dávat nějakou dobrůtku. Povídá si s nimi, zvoní na zvoneček v kleci, hladí je.

2 Eva | 12. září 2009 v 11:08 | Reagovat

Verunka má špatnou jemnou motoriku. Dlouho jí trvalo, než dokázala vzít do ruky bonbónek. Snažila se ho dát do pusy, ale nedokázala ho pustit, jak jí prstíky neposlouchaly. Zalíbilo se jí krmit naši fenečku Belinku, ale pamlsek nepustila, stejně jako bonbónek. Belinka jí sama od sebe začala olizovat prstíky, až nakonec Verča pamlsek pustila. To byl pro nás velký pokrok :)))
Také ji baví česat Belinku, chodit na procházky atd.

3 Tuška | E-mail | Web | 12. září 2009 v 15:07 | Reagovat

Evi, dík za milou reakci.

Popravdě my ještě se zvířátkama moc zkušeností nemáme. Nina si jich buď vůbec nevšímá, nebo naopak - začne se po nich sápat, šahá psovi do pusy apod.

A našich pes je ještě moc mladej a nevybouřenej, děsně skáče, i když si chce jen hrát, mám prostě strach, že si Nina dobrovolně nechá ukousnout ruku nebo, že ji Nelyna v zápalu radosti poškrábe, povalí a Nindu to spíš odradí ... Tak nevím. :-(

4 Eva | 12. září 2009 v 20:59 | Reagovat

No, Verunka dává Belince taky dost zabrat, takže to není vůbec ideální vztah :( Máme kokršpanělku a Verča ji věčně tahá za uši, za chlupy, nebo ještě hůř ji chytne za kůži a drží. Belča pak, chudák, kňučí, nebo i zavrčí, ale nic neudělá. Taky mám strach, ale nechci ty dvě od sebe oddělit. Belinka je, bohužel, jediná věrná Verunčina kamarádka :)

5 ELVA HELP | E-mail | Web | 5. října 2010 v 21:58 | Reagovat

Zdravíme Vás !
Výborné stránky !
Specializace na metodu canisterapie přímo pro autisty a také o asistenčních psech pro autisty -  info najdete zde:

www.autismusapes.estranky.cz

:-)

6 ELVA HELP | E-mail | Web | 5. října 2010 v 22:01 | Reagovat

Pokud dítě chytne psa za srst či kůži a stiskne v pěst - existuje tu naprosto funkční a nestresový postup co dělat - najdete ho zde:
www.autismusapes.estranky.cz

Věřte že potom pes, dítě i Vy budete v klidu a bez kňučení a nepochopení "co je špatně?"...

Mnoho štěstí přeje ELVA HELP o.s.
A.Tvrdá
[4]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama