1. září (35)

2. září 2009 v 20:44 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Pro mě jako pro učitelku by měl být den 1. září dost významný.


Jenže už jsem čtvrtým rokem na mateřské, a ačkoliv do práce chodím, je to pouze na 2 dny v týdnu, a tudíž samozřejmě nejsem třídní učitelka.

Proto se mne toto datum v poslední době až tak nedotýká. Jen mi je vždy jasné, že prázdniny bohužel definitivně skončily a i já zase vyrazím do "rachoty". Myslím, že toto obrazné pojmenování je výstižné, protože ve škole je začátkem září rachot všude, kam vaše oko dohlédne a ucho doslechne.

Pro mě letošní úterý 1. září ale bylo maximálně významné a nikdy na ně nezapomenu. Postarala se o to, jak jinak, moje dcera.

Ráno jsem se v poklidu nasnídala spolu s Ninuškou a vydala se na toaletu. Pro jistotu jsem ji i otevřela (byly jsme doma samy), abych slyšela, co se děje. Zdálo se mi, že tam Nina nějak funí, a tak volám: "Ninuš, pojď sem, pojď do koupelny!"

Najednou slyším tupé žuchnutí, nečekám ani, až začne řev a vybíhám z koupelny do obýváku. Po cestě jsem se málem přerazila o kalhoty, které jsem měla stále u kolen. V běhu se zapínám a už ji vidím. Ninuška leží na zemi za gaučem a brečí.
Hned mi bya jasná situace. Křeslo nebylo odšoupnuté od gauče, což se zdí a skříní vytvořilo čtverec, a Nindě tam do vzniklého prostoru spadl uzávěr od pitíčka. Zřejmě se tam za ním natahovala ... až BUCH ... a byla na zemi ... tedy na parketách.

Vytáhla jsem ji a utěšovala. Po 15 minutách jsem viděla, že je to jiné, než jindy. Vzhledem k tomu, že má snížený práh bolestivosti, takže i když se dost někde ťukne, chvilku zabrečí (někdy ani to ne), otřepe se a běží dál.

Dnes to bylo opravdu jiné. Plakala dost dlouho. Pak mi začala na rukou usínat, přitom se ale zase budila a vždy začla pofňukávat. Bála jsem se, že se uhodila do hlavičky.
Musíme do nemocnice, rozhodla jsem se a zavolala to manželovi. Ten se mě nejprve snažil přesvědčit, že to nic nebude, že zase bude malá v pohodě, pak přitvrdil a obvinil mě, že zbytečně šílím, že nemůže teď zrovna odejít z práce.

Já jsem ale viděla, že to je dnes na sto procent jiné, a nakonec jsme vyjeli. Abych to zkrátila, v nemocnici jsme strávili 3 hodiny.
Z dětského nás poslali na úrazovou chirurgii, kde jsem po 15 minutách zazvonila na zvonek (malá nám usínala), aby nás už konečně vzali, a byla jsem navíc za hrdinu dne, protože tento úkon zřejmě toužilo vykonat všech minimálně 30 lidí, co tam s námi čekalo, ale nikdo se neodvážil. Myslím, že někteří měli dost velké bolesti, a přesto tam museli čekat už hoooodně dlouho.

Poslali nás na rentgen lebky. Ta byla v pohodě. Paní doktorka Ninušku zběžně prohlédla a shledala, že je zřejmě v pořádku, ale vzhledem k anamnéze ji poslala k naší dětské neuroložce, aby se na ni pro jistotu podívala. Já jsem upozornila, že se mi zdá, že když ji vezmu v podpaží, tak se malá zkroutí, že ji to asi bolí. Nějak se to přešlo, už ani nevím, co lékařka odpověděla.

Před ordinací neuroložky jsme museli počkat, malá definitivně usnula. V ordinaci jsem ji musela probudit, koukala jako čerstvě vyvoraná myš, ale reagovala úplně normálně jako jindy.
Reflexy a další neurologické srandičky byly v pořádku. I ručičkama uchopovala lékařčino kladívko oběma stejně. Tedy v pořádku, nic jí není, pravděpodobně úlek.
Už jsem se začala radovat, že jsem asi opravdu plašila zbytečně, když v tom jsem si všimla, že na mě Ninda natahuje ručičky - pochovat, ale pravou ručičku držela u tělíčka, zato levou měla pěkně nahoru.

Vzala jsem ji za tu, kterou šetřila, a ona se opět zkroutila bolestí. Zase jsem na to upozornila lékařku. Ta tomu tedy naštěstí věnovala pozornost a poslala nás pro jistotu na rentgen i s pravým ramínkem.

Se snímkem jsme opět štrádovali na nám už známou chirurgii. Podávám lékařce snímek s kůstkami naší Ninušky se slovy: "Tak jsme tady zase s ručičkou, ale ono to asi nic nebude, malá už je klidná, asi to má jen naražený."

Bohužel, můj tip na diagnózu tentokrát nevyšel. Lékařka se podívala na snímek a povídá: "No, má to zlomený."
"Cože? Zlomený?!" Úplně jsem až vykřikla překvapením. To jsem tedy vážně nečekala.

Ale ano. Prý tam je malá nerovnost, což podle ní bude zlomenina. Kosti ale sedí na sobě, nejsou rozlezlé, ani to nemá nateklé. Tak si říkám, že to snad bude jen naštíplé.

Ach jo, ještě že jsme do té nemocnice jeli.
Tak maličkou ortézku na Nindu ani neměli, o sádře se naštěstí neuvažovalo, a tak jí šikovný pan na sádry znehybněl ručičku na bříšku, aby byla v klidu, takovou punčochou, kterou jí ovázal kolem tělíčka. V pátek za ním jdeme znovu na dotažení.

Je v tom chudinka nemotorná, ale docela rychle si zvyká na to, že má jen jednu ručičku.
Schválně jsem si ji vyfotila, tak se můžete podívat, jak si Ninuška užívá :o(
















A jak si užívám já, o tom ani nemluvím. Bojím se otočit se k ní zády, aby na tu ručičku nepadla. Trnu před každým prahem a hrbolkem, aby nezakopla, a lituju, že jsem šla na ten pitomej záchod.

Teď máme navíc utrum se všemi terapiemi, "sporty" i "učením". Ještě jednou a naposledy: Ach jo.
Jediné, v co doufám, je, že je maličká a že se jí kostička rychle zahojí a brzy bude moci ty "obvazy" odhodit!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monika | E-mail | Web | 2. září 2009 v 22:31 | Reagovat

Tedy to je smůla:-(  To je dobře, že jste se nenechali na pohotovosti odbýt. Moc přeju Ninušce, ať se jí ručička rychle uzdraví, dobře sroste a hlavně ať jí nebolí!
Jára padá taky pořád,zatím se mu nic vážnějšího nestalo, až se divím, protože pořád vymýšlí bláznivé kousky.Má u sebe svého andělíčka strážníčka,chudáček se pěkně nadře!

2 Tuška | E-mail | Web | 2. září 2009 v 23:45 | Reagovat

To jsem si do včerejška (s tím andělíčkem strářníčkem) říkala, Moniko, taky.

Dnes už ta tak úplně neplatí. I když, jak mi řekla moje mamka, nikdy nebůže být špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

A je to svatá pravda. Teď teprve vidím, jak byla Nina už samostatná oproti teď, když ji pořád pro jistotu zase pořád vodím za ručičku, aby třeba nespadla zase na tu stejnou stranu  :-D

3 Dewey | 3. září 2009 v 6:27 | Reagovat

Lucko, teda, vlastně to byla klika!!!! A vítej do klubu matek-pruditelek, které mají "jen" pocit, že něco není v pořádku, a ono to tak je. Často si říkám, když takhle něco odhadnu, jestli to je ten andělíček, nebo intuice, nebo jak tomu říkat :-)
Ninušce držím palce, aby to rychle srostlo.

4 Tusinovski Maria | E-mail | 3. září 2009 v 7:34 | Reagovat

Luci slunicko moje, ted si to tady ctu a rika si ach jo tez s Tebou .Je mi to lito a je mi s toho smutno citim s Tebou .Nedokazu si predstavit jak to mala bambulka ted vse zvlada..Musim Ti jeste jednou rict a rikam to celemu svetu jak si Te nasmerne vazim a obdivuji Te.Svagrinko moje drzim palecky a mam Vas moc rada .objimam a pusu posilam Maruska

5 Renata | E-mail | 3. září 2009 v 8:04 | Reagovat

Luci,i já přeji Ninušce ať se jí ručička rychle uzdraví-chudinka malá.To je dobře,že jste do té nemocnice jeli!!!Moc Vás všechny zdravim a těšim se,až se konečně zase uvidíme!!! :-)

6 Jana C | Web | 3. září 2009 v 8:32 | Reagovat

Beruška malá. :-(  To je mi líto, ale bude to zase dobré a zvládla jsi to skvěle mamko. Budete teď s Ninuškou trošku odpočívat a ručka se určitě brzo pěkně zahojí. :-) Mějte se moc hezky holky. Sluníčkový den Vám přejeme.     :-)

7 Tuška | E-mail | Web | 3. září 2009 v 13:15 | Reagovat

Holky, já vám všem děkuju za komentíky. Ono to vždycky potěší. Zítra jdeme na úpravu tý konstrukce, co má Ninda na sobě. Kdyby to aspoň neměla moc dlouho!

Maruško,já na tebe taky moc myslím a posílám to do tý Ameriky pusu a hodně síly! Ale ty to zvládneš, já tě znám. Hlavně ať už jsi na Vánoce zase zpátky doma! :-)

8 Gábi | E-mail | 4. září 2009 v 6:06 | Reagovat

Holky držte se,at se to co nejdřív Ninušce zahojí.
Jiřík měl zlomený prst a tak vím ,co to obnáší,ale tohle si neumím představit.
Jířa by to nesnesl mít uvázaný.
Tak to zvládněte a at to dobře sroste. :-)

9 Markéta | 4. září 2009 v 23:38 | Reagovat

Auau - tak at jí to bambulce malé rychle sroste. A po "zdravotních" prázdninách zase hurá do práce.

10 Silvie | E-mail | Web | 6. září 2009 v 12:51 | Reagovat

Ahoj Luci, akorat ctu co se vam prihodilo. Jste statecne. Ninusce preji, aby se ji rucka brzo zahojila a mohla si dat tu konstrukci dolu, jiste je to nepohodlne, a byt opet samostatna jako driv. Tobe hodne trpelivosti. Hezky den Silva

11 Tuška | E-mail | Web | 6. září 2009 v 15:13 | Reagovat

Díky za přání!!!!

V pátek jsme byly na kontrole. Nic jjí zatím neupravovali, protože jí to adrží docela dobře.

Rentgenolog potvrdil, že je to opravdu zlomené v krčku.
Příští pátek půjdem na kontrolní rentgen a možná úpravu (dotažení) těch obvazů.
Bude to mít prý 3 týdny!
Lidi, ještě to není ani týden (až v úterý)!!!! :-?

12 Myshka | 7. září 2009 v 4:37 | Reagovat

Ach jo, to je teda smula  :-( Kde se zrovna toulal ten jeji andelicek straznicek, kdyz se to stalo...
Aspon, ze je statecna a rychle si na to zvykla.
Nejhorsi je, ze to zase vsecko zpomali. Jeden krucek dopredu, 3 kroky zpatky, ach jo, ach jo.  :-(
Drzte se holky!

13 Tuška | E-mail | Web | 20. září 2009 v 12:04 | Reagovat

V úterý 22.9. jdem Ninušce sundat tu fixaci! Už se děsně těším!!!! Bude zase volné obě ručičky! ;-)

14 Tuška | E-mail | Web | 23. září 2009 v 21:00 | Reagovat

Ninuška má ručičku od včerejška zase volnou. Je vidět, že si ji trochu šetří. Celý den vstávala opíraje se jen o levou ruku, pravá jí úplně volně visela  :-) .
Když seděla na gauči, tak si pravou ručičku držela na bříšku, jako by ji tam zase měla zafixovanou.

Ale pomaloučku ji zase začíná používat.

Po hračkách sahala jen levou, dnes občas použije i oravačku, pokud to není příliš vysoko. Má totiž ručku asi trošičku zatuhlou v ramínku a možná i v lokti, takže to pomalu rozhýbává.

Já jí to přiležitostně míčkuju a poušíme na to teplou sprchu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama