Na Chodských slavnostech v hrnečku

16. srpna 2009 v 23:44 | Tuška |  Videa
V sobotu 15. srpna jsme vyrazili na Chodské slavnosti do Domažlic.
Je pravda, že by mě tam normálně nikdo nedostal ani párem volů - vedro, záplavy lidí, hluk, různé pachy jídel, nápojů, cukrovinek, včetně cukrové vaty a chodských koláčů. Přímo na pouti pak příšerný řev a změť různých šlágrů, které se valí z každé atrakce, pochopitelně z každé jiný!


Tentokrát jsme ale vyšli do davu proto, že nám přijela návštěva od Sokolova, která to všechno chtěla zhlédnout.
A tak jsme šli.

Původní obava z toho, že nebude kde zaparkovat, se nevyplnila, a my jsme zakotvili hned na první pokus.
Ninuška ušla asi tak 200 metrů a už natahovala ručičky, že chce nosit. Když jsme odmítli, začala si sedat na zem. Tak ji tatínek vzal do náruče a už ji z ní nepustil. Nemohl. Nenechala se pustit. S láskou jsme vzpomínali na golfky, které zůstaly doma.

Protože Ninuška po obědě (ehm ... po jogurtu ...) neusnula, zalomila to v tátových tlapách.



Když jsme se proplahočili náměstím se stánky a návštěva - bratranec s manželkou - sehnali chodské koláče a prohlásili, že mají opravdu dost, vyrazili jsme ještě jako na poslední štaci toho dne na pouť, aby se Ninuška taky trošku provětrala.

Protože jsme se namlsali na pouti u nás, těšili jsme se, že si to Nina užije.
A taky ano. Ona byla ve výborné náladě. Ale vzhledem k horku, jsme my (dospělí) zvládli atrakce pouze dvě.

Se mnou a s tetou Martinou byla Ninuška na malé horské dráze.
V zákrutách horské dráhy to pěkně škubalo a já měla strach, že s námi ten vozík vylítne ven. Zapřela jsem se nohama a křečovitě držela Ninušku. Při každé otočce jsem dostala ránu od šroubu, o který jsem byla opřená, do kolene. Ale Nina se bavila.
Celou dobu se usmívala, chvílemi stála, chvílemi seděla, což mi přišlo ještě horší, protože v tu chvíli měla hlavičku ve stejné výšce jako okraj vozíku a já jí ještě navíc strhávala víc k sobě, aby se do ní nebinkla. Ale jinak to bylo perfektní!







Druhou akci prožila Ninuška s tatínkem.
Posadila jsem je do kávových hrnečků. Že nevíte, co to je? Tak se podívejte na video.





Ty hrnečky se otáčely kolem své osy a ještě jezdily dokola.
Viděla jsem, že malá se usmívá a zdálo se mi vždy, že jim hrnek nějak zpomaluje, a tak jsem je vždycky, když jeli kolem mě, chytla za ouško a pořádně roztočila.

Manžel se na mě pronikavě díval a zdálo se mi, že potěšeně mrká. Tak jsem je zase chytla a zase je roztočila. A znovu a znovu ...
Když doba uplynula, vypotácel se z hrnečku bledý, roztřesený muž a veselá Ninuška. A já pochopila, že to nebylo spokojené mrkání, ale vyděšené koulení očima, abych už je proboha netočila!!!!

Prý se mu tam z toho dvojitého točení udělalo tak špatně, že nevěděl, chudák, jestli to vůbec dojede do konce.
To definitivně rozhodlo a šlo se domů.
Když už jsme seděli všichni v autě směr domov, byli jsme nejšťastnější lidé pod sluncem!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máša | 17. srpna 2009 v 11:01 | Reagovat

To je bezva, že si to Ninuška užívala. Náš mladík sice miluje pouťové atrakce v podobě vláčků, ale pokaždé, když v nich jede, tak s mimikou bez jakéhokoli výrazu a já závidím maminám, jejichž děti se radostně smějí, mávají a výskají. A jak Ninuška snášela ten hluk?

2 Tuška | E-mail | Web | 17. srpna 2009 v 12:46 | Reagovat

Mášo, Nina se teda taky dvakrát neprojevuje, že by výskala a jásala, to se stalo jen jednou na autíčkách - smála se nahlas a mávala rukama.
Jinak se jen nenápadně usmívá, podle toho poznám, že se jí to líbí.

Ten hluk ráda nemá. Dřív začínala být nervózní a třeba i brečet, Teď, jak se nechá pořád nosit, prostě zavírá oči a "usíná". Je úplně vláčná a "hypoaktivní", já to o ní teď teda říkám furt, ale ten hluk to ještě umocňuje, se mi zdá. 8-O

3 Máša | 17. srpna 2009 v 23:14 | Reagovat

To já poznám, že se mu to líbí jen podle toho, že odmítá vystoupit.

U nás zase hluk umocňuje neurotičnost. Kromě toho, že mu vadí některé zvuky je to asi i tím, že ho snadno přeslechnu a nejsem tudíž dostatečně promptní v plnění jeho potřeb. A tak rychle ztrácí toleranci a je permanentně vytočený.

A takhle hypoaktivní je Ninuška jen v exteriérech nebo i doma?

4 Tuška | E-mail | Web | 17. srpna 2009 v 23:46 | Reagovat

No právě i doma. Ona se sice hodně od loňska zklidnila, ale teď, potom, co jsme jí v dubnu začali dávat zde již zmiňovaný encephabol, se to ještě zvýraznilo.
Enc. už teda od července nebere, ale to velké zklidnění, až pasivita jí zůstaly.

Nechce venku vůbec chodit, pořád by se nosila, doma se stále povaluje po zemi, po gauči, po polštářích, které si různě stahuje, usíná sama v postýlce bez řevu. No prostě ji nepoznávám.

Dokonce, když doma procvičujem různé aktivity, tak dříve mi utíkala, teď, aby se toho zbavila, se třeba při navlíkání kroužků začne ukládat k spánku - zavírá oči, ulehá apod. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama