Návštěvnost (30)

3. července 2009 v 23:56 | Tuška |  Informace a podněty
V pondělí jsem nebyla doma, byla jsem na "výjezdním zasedání" naší školy. Nindu hlídaly v pondělí přes den babičky, večer si ji přebral manžel.
Vracela jsem se totiž až v úterý po obědě. Muž měl už volno, a tak hospodařili s Ninou sami.

Proč o tom mluvím?


Zrovna v pondělí, kdy jsem neměla šanci se podívat na internet, tedy ani na tyto stránky, padla v návštěvnosti Ninuščina blogu cifra 10 000. Než jsem stačila zareagovat, už je to k dnešku přes 10 300 návštěv.

Donedávna mě nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít. V prosinci, kdy jsem začala smolit svoje první článečky, jsem jen chtěla, abych si mohla utřídit své myšlenky, abych se mohla vypovídat z toho, co mě trápí. Tajně jsem taky doufala, že se možná přeci jen seznámím s někým dalším, kdo má podobné starosti.

Ještě jeden důvod se skrýval za tím, že jsem o mojí dcerce začla vyprávět.
Myslela jsem, že by to mohl být dobrý prostředek sdělování informací o jejím (a mém) stavu příbuzným a známým, kteří bydlí daleko od nás, a nejsme s nimi v každodenním kontaktu, jako třeba s mými rodiči.

Konkrétně jsem myslela na rodiče mého manžela, kteří, ač Slováci, žijí v Rumunsku. Doufala jsem, že jim jejich syn, který má možnost připojení k internetu v práci, sem tam něco vytiskne nebo aspoň povypráví, aby byli v obraze.
Jestli se tak děje, si nejsem úplně jistá. To už je však jiná věc. Já se jen snažila, aby měli informace, pokud chtějí.

Dále máme dost blízkých příbuzných, kterým náš osud také (snad) není lhostejný, v Praze, čili opět jsem myslela i na ně. Některé věci se těžko říkají po telefonu. A osobně, když se vidíme 3krát do roka, ještě hůř. Proto jsme volila tuto cestu.

Pak jsem dokonce zjistila, že to je výhodné v tom, že se to, co je u nás aktuální, dozví vlastně všichni, i ti příbuzní a známí, kteří žijí blízko nás, a já tak nemusím nic sáhodlouze vysvětlovat.

Jenže - ono to má háček!
Když se pak s nimi někdy sejdu a začneme si povídat, tak já zjišťuji, že ať začnu o tom, či o onom, vždy mě čeká stejná odpověď:"Jo, já vim, to sem čet(la) na blogu."

Pak je mi někdy líto, že už není nic nového, co bych jim řekla. Všechno na sebe "vykecám" tady. A tak jen poslouchám, co je nového u nich.

Neříkám, že návštěvnost blogu nesleduji. Obzvlášť v poslední době jsem nevycházela z údivu, jak ta čísla naskakovala.

A samozřejmě mě to moc těší. Těší mě, že se zřejmě opravdu našli lidé, kteří řeší podobné starosti, a dokonce stále častěji reagují na moje příspěvky! Moc vám všem děkuju.
I když to původně nebyl úmysl - psát pro "cizí", najednou už pro mě nejsou "cizí" návštěvníci mého blogu, i když jsem je nikdy neviděla. Každý váš komentář, každá vaše reakce mě nyní povzbuzuje v tom, co dělám.

Jeden z okamžiků, kdy jsem si všimla, že mi návštěvnost podezřele stoupá, byl v době, kdy jsem začala překládat články o epilepsii. Myslíte, že je to možné?
Pokud ano, vysvětluju si to tak, že epilepsie je takové onemocnění, které jde napříč tolika jinými chorobami a nemocemi a syndromy, že je zřejmě aktuální.

Zpočátku jsem se na to vrhla plnou parou, ale postupně mi síly ubývaly. Každopádně k dnešku mám přeloženo vše, co se týče typů záchvatů a epilepsií, kromě jednoho syndromu. To je ten nejdelší text na toto téma.
Na něj sbírám sílu už přes 2 týdny, ale stále se nemohu dokopat k tomu, abych začala. Je to opravdu děsně dlouhé. Slibuji ale, že se na to opravdu v co nejbližší době vrhnu a doufám, že do konce prázdnin se mi překlad podaří zveřejnit .

Ještě jednou vám všem děkuji za přízeň a doufám, že mi ji budete věnovat i nadále a že se i v budoucnu budeme spolu setkávat zde, na stránkách naší Ninušky .

Vaše Lucka - Tuška
PS: Toto je foceno přesně před 2 roky právě u rodičů v Rumunsku, kde se konaly křtiny naší Ninušky. Bylo jí tehdy 1 a čtvrt roku. Od té doby jsme tam s ní nebyli - mám strach - epilepsie apod.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana C | Web | 6. července 2009 v 17:48 | Reagovat

Ninda je šikulka a Ty taky, žes profesionálně zmákla celý měsíc. :-) Je vidět, že se Ninuška nenudí. Moc jí to sluší v čepičce, na koníkovi i v nových šatečkách. Docela mě zaujaly ty cviky na balonu. Jestli budeš mít chuť a čas, můžeš pro inspiraci pár nafotit? Už se těším se na další měsíc.

2 Jana C | Web | 6. července 2009 v 19:39 | Reagovat

Jujda, spletla jsem článek, měl to být komentík k fotodeníčku. To je tím, že to dycinky píšu na etapy kvůli Šíšovi, kterej tu na mě loudí pohádky na YouTube. :-)

3 Tuška | E-mail | Web | 9. července 2009 v 16:51 | Reagovat

Já to pochopila, Jani. A prosím tě, jak Šíša loudí pohádky? Normálně si o ně řekne?
Naše malá třeba loudí jogurt tak, že stojí před lednicí a křičí (protože bohužel nemluví). Šíša povídá?

4 Jana C | Web | 11. července 2009 v 0:28 | Reagovat

Ani slovíčko, jen mě tahá za nohu, nebo za ruku a vleče mě směrem k PC, kde se posadí do křesílka a čeká. 8-)

5 jankri | 25. července 2009 v 20:02 | Reagovat

Ahojky breberko, tak ja uz nebudu rikat, ze uz to vse vim z blogu a necham si to od tbe vypravet, ju? :-P  :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama