Myšlenkové pochody naší dcerky ... (31)

10. července 2009 v 23:59 | Tuška |  O životě s Ninuškou
V současné době mám(e) nějaké "horší" období. Tím myslím, že se mi pořád zdá, že naše Nina nědělá vůbec žádné pokroky. Že úplně ve svém vývoji stagnuje.


Celý den by jen seděla na gauči a odrážela se od něj zády nebo se jen tak povaluje po zemi a po již zmiňovaném gauči. Je pořád tak nějak malátná, nic ji nebaví, jako by to ani nebyla ona.

S chutí na pití je to lepší, zato s chutí k jídlu je to spíš stále horší. Nevím už, co mám dělat. Vařené jídlo nyní už vůbec nechce jíst. Chleba si dá jen k snídani a výjimečně odpoledne. Kdysi milované piškoty, ovoce a přesnídávky úplně odmítá, a jediné, co může jsou jogurty, bohužel.

A protože mám strach, že přestane jíst úplně, tak jí je dávám ... A hrozně mě to štve, protože nejsem velký fanda mléčných výrobků!
Jak vím, že chce jogurt? Prostě si stoupne před ledničku a pokřikuje. Někdy vzteky otevře mrazák, když dlouho nejdu.

To, jak do ní rvu každé ráno a večer léky na epilepsii, o tom se snad nemusím šířit ... Je to boj!

A přitom ... Ještě před několika týdny to byl největší jedlík pod sluncem, a to od miminka!
Nevím, co se děje. Encephabol jsem jí vysadila, je to teprve týden, možná se to upraví později, pokud to nechutenství ovšem způsoboval.

A proto mě překvapilo to, co Ninuška předvedla před pár dny:

V koupelně si vylezla na schůdky, které vedou k vaně (jsou dva), aby si ukořistila svůj šampon na vlasy.
Podařilo se, uchopila jej, otočila se a chtěla slézt. Já ji schválně nechala, nepodala jsem jí ruku, abych viděla, jak s tím vypořádá. Bylo na ní totiž znát, že se bojí slézt dolů.

V jedné ruce držela šampon a druhou se chytla vany. Zkoušela dát jednu nožičku dolů, o schod níže, ale jak říkám, bála se, opora jednou rukou se jí zdála být nestabilní. Dala nožičku trochu dolů ze schodu a zase ji vrátila. Znovu - dolů a nahoru. Přendala si šampon v rukách, ale ani to jí nepomohlo. Opět zkouší - nožička trochu dolů a zpátky nahoru.

Kouká po mně, jako že by brala pomoc. Ale já jen na ni volám: "No, Ninuško, chytni se pořádně a dej nožičku dolů, neboj, nespadneš!"
To se jí zřejmě dotklo, že jí jen radím a skutek utek. Pokusila ještě jednou o sestup z těch vanových výšin a pak se najednou rozhodla.

Zahodila šampon na zem pod schody. Jasně jsem viděla, že jí tam neupadl, ale že ho opravdu schválně ZAHODILA. Mírně se předklonila, chytla se levou rukou vany, pravou rukou koše na prádlo a pomalu slezla dolů, na zem. Tam si sebrala odhozený šampon a hrdě vypochodovala z koupelny okusujíc onen vybojovaný šampon.

Opravdu mě tento její myšlenkový pochod potěšil, ba přímo nadchl, ještě snad nikdy nic tak promyšleného neudělala.

Musela si zřejmě říct:
"Tak se šamponem v ruce to nesejdu, to se bojim, že spadnu. Když ho ale hodim na zem, můžu se chytnout i druhou rukou. To už na zem dolezu, to už mám vyzkoušený. No, a jestli mi máma ten šampon nesebere, tak si ho pak na tý zemi zase vemu. Dobrý, ne?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana C | Web | 11. července 2009 v 0:14 | Reagovat

No to je super. Vidíš, že se vývoj pomaličku někam sune. Moc Vám přeji víc takových úspěchů - myšlenkových pochodů. :-) S jídlem to bude doufám, jen období a zase se to zlepší. ;-)

2 Tuška | Web | 13. července 2009 v 21:58 | Reagovat

Jani, ale hoooodně pomaličku!  :-(

3 Hanka | E-mail | 4. srpna 2009 v 11:21 | Reagovat

Ahoj, musím říct, že s jídlem je na tom naše Adélka (2 roky) podobně. Donedávna byla "žrout" a musela jsem ji krotit, protože se jen pomalu dostává z těžké nadváhy. Zatím nechodí, ale leze. Takže toho pohybu zatím je míň. A najednou, skoro ze dne na den, jako by začala vnímat chutě - najednou pusinka pevně sevřená. Toto ona nechce. Přestala úplně jíst teplá jídla. Trochu se zhoršila i s ovocem. Zato chlebíček a jogurtíky, to zatím baští. Zatím pije sunar a i ten najednou občas nedopije. A léky na epilepsii do ní nacpat s nějakou baštou je najednou velký problém. Každý den jsem šťastná, že jsme to teda zase zvládly.

4 Tuška | E-mail | Web | 8. srpna 2009 v 0:03 | Reagovat

Hani, už jsem ti psala na skype, ale je to stejně zvláštní, jak se mění chutě těm našim drobečkům, nebo spíš jak jim mizí ... :o)
Snad bude zase líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama