"A bude chodit Ninuška do školy?" (26)

16. května 2009 v 23:30 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Dnešní návštěva mých rodičů byla jiná, zvláštní.
Přinutila mě poprvé nahlas říct věc, kterou samozřejmě tak nějak vím.
Mluvíme o ní doma, když je to nutné, ale používáme různé eufemismy, jako např. Ninuška má problémy, potíže; je pomalejší; potřebuje víc času; nerozumí tomu, nechápe to; potřebuje speciální přístup; musíme jí pomáhat; je šikovná a snaží se, jenom ...; musíme počkat, až ...; je trochu jiná apod.
Nebyla to pro mne nějaká rána, jako že bych si něco najednou uvědomila. Ale myslet si to a říct to nahlas je někdy nejen těžký, ale taky zvláštní.


Byla jsem se projít po vesnici s dcerkou a s Anetkou; to je devítiletá skorodcera mého bratra, mám ji ráda, je to taková všudybylka, ale hodná a šikovná holčička; znám ji vlastně od jejích 3 let.
Jen jsme ušly pár kroků, Anetka mi položila opatrnou otázku: "Luci, a Ninuška je postižená nebo co?"
Rozhodně jsem to nečekala a překvapeně jsem odpověděla: "Nooo ..., asi jo ..., vlastně ... je, Anetko."
"A co se dělá s postiženejma dětma?" Vyzvídala Any dál.
"Co by se s nima dělalo. Vyrůstají doma v rodině stejně jako normální zdravý děti." Já na to.

Anetka se zamyslela a po chvilce pokračovala: "A jak je postižená? Jako že nemluví?"
Chvíli jsem uvažovala, jak odpovědět: "No, to taky a celkově je taková pomalejší a dýl jí trvá, než se něco naučí oproti ostaním dětem, víš?"
Rozhovor pokračoval dál; něco Anetce moc leželo na srdci: "A kdybych byla postižená já, co by se se mnou stalo?"
"Anetko, ty postižená nejsi, ani nebudeš. Postižený jsou děti buď od narození - jako třeba Ninuška, anebo po nějaké nehodě, třeba v autě. Ale ono není postižení jako postižení, Anetko. To může být buď tělesný - jako že třeba někdo nemůže chodit a je na vozíčku, nebo je člověk pomalejší, tak rychle mu to nemyslí, anebo může mít postižený smysly - jako je zrak nebo sluch, takže třeba někdo nevidí nebo neslyší. To všechno jsou různý druhy postižení. A je jich ještě mnohem víc." Obsáhle jsem jí odpověděla.

Už mě ovšem čekala další "záludná" a přitom absolutně dětsky nevinná otázka: "A bude chodit Ninuška do školy, když nemluví?"
Tady už jsem se nenechala zaskočit: "No, to víš, že bude, do školky i do školy. Pro postižené děti jsou různé speciální školky a školy, víš?"
"Ale já si stejně myslím, že Ninuška bude mluvit, Anetko. Vím, že některé děti začaly mluvit třeba v šesti, nebo i v devíti letech!" Dodávám.
"Cože! V devíti?" Moje odpověď Anetku zjevně překvapila.

Pravděpodobně jsem na čas uspokojila její zvědavost a dál jsme se na toto téma už nebavily.

Dnešní návštěva u našich byla však zvláštní, ale mile zvláštní, ještě jednou věcí.
Když jsme přišly z venku, natáhla jsem se s Anetkou na koberec. Ninuška kolem nás běhala a naši byli ještě venku na dvoře.
Anetka do mě začala hučet: "Pojď cvičit!" A chtěla po mě dělat sklapovačky, že mi je bude počítat!!! No hrůza.

Další její přání bylo ještě mnohem drsnější; chtěla, abych udělala 10 kliků a pak hejbala nohama vleže na boku, jeko že si je posílíme.
Nejdřív jsem byla líná a nechtělo se mi nic dělat. Upřímně, cíleně jsem necvičila minimálně, co je malá na světě (když nepočítám cviky na zavinování dělohy a posilování svalů pánevního dna, protože jsem se bála inkontinence).

Ale nakonec, světe, zboř se, já do toho šla a byla to docela sranda. Anetku pobavily hlavně moje, říkejme tomu tak, "kliky".
To se mě však lehce dotklo a navrhuju jí: "Chceš si zacvičit, jo? Tak teď ty podle mě!"
A začala jsem odpočítávat a rychle vzpomínat na svoji poměrně dlouhou éru aerobiku. Vybavila jsem si některé krokové variace i kraťoučké sestavičky (o dvou, třech cvicích) - rozehřály jsme se, za mého počítání zaaerobikovaly, pak jsme si protáhly svaly a uvolnily se. Ke konci jsem už sotva popadala dech !

Měly jsme dokonce i diváka kromě Ninušky - moje mamka přišla z venku a nevěřila svým očím, čeho že to jsem schopná.
"Tys mě nikdy neviděla cvičit aerobik, mami?" Ptám se.
"Ne, neviděla, ale byly jste dobrý, to bych nezvládla." Pochválila nás.

A ještě jednou jsem ten den Anetku pobavila. "Luci, ty jsi zpocená???!!!", nevěří a může se smíchy málem počůrat.
"No, a ty ne?"Ptám se, zatímco funím jako parní lokomotiva a leje ze mě, jako bych vykydala hnůj všem taťkovým kravám (má jich přes 30).

Nebyla, opravdu nebyla zpocená. Vypadala jako po největším relaxu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika | E-mail | Web | 17. května 2009 v 10:31 | Reagovat

Lucko školou se netrap, ta je ještě daleko! To ukáže čas...Jára už má za sebou odklad školní docházky, půjde do přípravného ročníku spec. školy a stejně pořád nevím, jestli jsem rozhodla správně. Mám ještě rok přípravky na rozhodování. Pokud se ale nerozmluví, tak do integrace nepůjde. Dítě může být integrované i v případě, že nemluví. Dřív jsem také netušila, že se může naučit číst i psát, když neumí mluvit...To mi moc pomohlo. Dala jsem si cíl, že to Járu prostě naučím:-)
Na aerobic jsem chodila před tím, než se u Járy projevil autismus v plné parádě. Sice ho neumím,byla jsem pořád v protisměru, ale moc mi pomáhal po psychické stránce. Chodila jsem domů sice fyzicky vyřízená, ale spokojená. Plánuju, že zase začnu, zatím ale nemám energii někam vyrazit a taky mi naskákala kila...zlenivěla jsem a stále to odkládám:-(
Obdivuji tvoje články o epilepsii, vůbec jsem netušila co je forem a že se může projevovat tak různě. Díky za ně.
Mějte se hezky, Monika

2 | 17. května 2009 v 19:35 | Reagovat

Ona možná nejdůležitější byla ta otázka "a co kdybych byla postižená já".  POkud je ta holčička "vyženěná" tj. předtím žila s maminkou sama, a teď vidí, že s Ninuškou zůstáváš doma dýl, tak si klade logicky otázku, jak by to bylo, kdyby byla v takové situaci ona se svou mamkou - její maminka patrně musela do práce, aby je uživila, když byly samy? Je to jenom moje spekulace, ale někdy ty děti z neúplnejch rodin takto uvažujou. Možná ji ujistit, že kdyby to bývalo nutný, tak i s ní by mamka zůstala doma, jak dlouho by bylo potřeba.

3 Tuška | E-mail | Web | 17. května 2009 v 21:33 | Reagovat

Pš, je to fakt, že je vyženěná a že je její mamka pracovně dost vytížená. Ale víceméně od jejích 3 (možná o něco málo dýl) let spolu můj brácha s její maminkou žijou a loni v létě se tedy i vzali.
Je to ale zajímavý, ten tvůj názor, to mě nenapadlo, že by jí mohlo jít o tohle. Spíš jsem myslela, že má trochu strach, že by taky někdy mohla být postižená.
No, kdyby na to ještě někdy přišla řeč, zkusím ji o tom nenápadně ujistit. Díky.

4 Tuška | E-mail | Web | 17. května 2009 v 21:39 | Reagovat

[1]: Moniko,
co se týče sportu, kil apod., je to u mě to samé. Někdy cítím velkou chuť si jít zacvičit, ale tak nějak ztrácím odvahu, že nebodu stíhat, že budu trapná apod.... - jednak - a potom mám zažité, že když už se sportuje, tak to chce určitou pravidelnost. Jít na cvičení jednou 2 krát týdně, naladit se a pak bum - jednou za 14 dní, to mě taky odrazuje. A u mě by to tak bylo, protože jak má manžel směny v práci, tak je 3 dny doma a 3 dny 12 hod v práci a navíc jednou 3krát na denní  a pak 3krát na noční. Takže někdy by to vyšlo dobře a mohla bych i 2 krát do týdne, ale další týden by to třeba nevyšlo ani jednou. A to mě nebaví. :-?

5 Jana C | Web | 17. května 2009 v 22:25 | Reagovat

To jste si holky pěkně zacvičily. :-) S Anetkou je legrace. Naše Eliška se nás také ptá na různé věci o bráškovi. Všechno trpělivě vysvětlujeme. Budeme dělat všechno, co je v našich silách, aby se Šíša v tomhle pro něj podivném světě neztratil. Jako Ty pro Ninušku. :-)  Děkuji za krásný komentík u Šíši. Brzo odepíši, ale dnes jsem byla shodou náhod cvičit aerobik s kamarádkou a jsem zralá do hajan.[:tired:] Opravdu to,jak psala Monika, určitým způsobem nabíjí. Doporučuji všem. Dobrou noc.

6 Tuška | E-mail | Web | 19. května 2009 v 23:03 | Reagovat

Jano C, nemůžu se dostat na Šíšův web - už 2. den. Chce to po mě, abych se přihlásila, já bych se klidně i přihlásila, ale jaksi nemám ještě vytvořený účet a ten mi tam nejde udělat!!! Jsou tam políčka jen pro už přihlášený!!!! Co s tím?

7 Vegard | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:42 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama