Ukázka z knihy Mentální retardace od Ivy Švarcové

24. dubna 2009 v 22:35 | Tuška |  Oblíbené či zajímavé knihy
Tuto knihu jsem již přečetla.
Nesplnila úplně moje očekávání, ale rozhodně nebyla nezajímavá.
Myslela jsem si, že bude trochu víc zaměřena na postupy a metody práce s mentálně opožděnými dětmi, jak a s čím začít, k čemu se snažit dospět, jak namotivovat děti, aby spolupracovaly apod. Prostě jsem čekala více praktických věcí.


Místo toho jsem tam našla dost teorie (která je samozřejmě také důležitá a zajímavá - hlavně pro nováčka v tomto oboru), příkladů ze zahraničí (týkaly se ale spíše ústavní péče), integrace těchto dětí do vzdělávacího procesu a společnosti vůbec, současného systému vzdělávání a výchovy dětí s MR, jeho změn, apod....

Ráda bych tu ale ocitovala úryvek z kapitoly 13 s názvem: Výchova dítěte s mentální retardací v rodině (dojal mě k slzám , ale vy nebrečte! ):

"...Narození mentálně postiženého dítěte bývá považováno za velmi traumatizující skutečnost, někteří autoři považují zejména narození těžce mentálně postiženého dítěte za jednu z psychicky nejbolestivějších událostí, která může člověka v životě potkat.
Ve svém dítěti už před jeho narozením většina lidí vidí pokračovatele sebe sama a celého svého rodu, dědice všech svých schopností a dobrých vlastností.
Do dětí vkládáme své naděje, očekáváme od nich splnění svých tužeb a přání a naplnění smyslu svého života.

Poznání rodičů, že s jejich dítětem "není něco v pořádku", pro ně obvykle znamená velký šok. Radost a naději zpravidla vystřídá úzkost, strach, obavy, pocit studu a nezřídka i pocit viny za to, že právě jejich dítě není takové jako ostatní.
Většina lidí se totiž domnívá, že mají "právo" na zdravé dítě, a v narození postiženého dítěte vidí obrovskou "nespravedlnost". Bývá těžké rodičům vysvětlit, že právo na zdravé dítě - bohužel - nikdo uzákonit nemůže a že příroda bývá mocnější než lidská spravedlnost.
Pocitem křivdy nad narozením postiženého dítěte se člověk musí protrpět. Nakonec by však měl najít sílu přijmout dítě takové, jaké je, a snažit se je vést a vychovávat tak, aby jeho život byl co nejšťastnější, nejpřirozenější a nejlidštější.
Rodiče dospělých mentálně postižených "dětí", kteří se smířili s osudem a přijali těžký úkol vychovávat mentálně postižené dítě, nebývají nešťastni. Ve svém dítěti velmi často nacházejí tu nejoddanější lidskou bytost, která je nikdy neopustí, nezradí, ale ani záměrně a úmyslně nezarmoutí.

Skutečnost, že se narodilo postižené dítě, zastihne většinou oba jeho rodiče zcela nepřipravené. Nevědí a nechápou, co se s jejich dítětem stalo, nevědí, jak bude jeho vývoj pokračovat a co všechno je v životě čeká, nevědí, jak s dítětem zacházet, jak s ním jednat, jak je vychovávat.
Bohužel je stále ještě nedostatek kvalifikovaných a dostatečně citlivých odborníků, kteří by mohli pomoci rodičům v řešení mnoha složitých, ale i zcela praktických každodenních problémů.

Ne nadarmo se říká, že postižení dítěte znamená postižení celé rodiny. Rodina s postiženým dítětem se musí vyrovnat i s různými předem nepředvítalenými reakcemi svého okolí. Někteří přátelé a známí odejdou. Třeba ani ne proto, že by byli zlí, mohou být pouze zaskočeni situací a nevědí, jak reagovat na dítě ani jak se chovat k rodičům. Rodiče postižených dětí bývají přecitlivělí a mohou i zcela nevinnou poznámku nebo dotaz pochopit jako netaktnost a projev bezcitnosti.

I na netaktní a necitlivé poznámky si však musí časem zvyknout, zejména tehdy, pokud je dítě vzhledově odlišné a budí bezděčnou pozornost svého okolí. Na druhé straně se však setkávají s chápavými a dobrými lidmi, kteří jim pomohou, ať už dobrým slovem nebo skutkem, v situacích, v nichž se budou cítit bezradní.

Pro vývoj dítěte je velmi důležité, aby se rodiče dokázali vyrovnat se všemi změněnými okolnostmi a zaujali k němu pozitivní postoj. ..."

Zdroj: Švarcová, I.: Mentální retardace, Portál s. r. o., Praha 2001, 1. vydání, s. 132. - 133.

Jak jste tuto těžkou situaci prožívali či prožíváte vy? Jak reaguje okolí? Co známí a příbuzní? A co tatínkové? Jaké máte zkušenosti, ať už má vaše dítě hendikep v jakékoliv oblasti? Podělte se o své zážitky, dobré, i ty horší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nonah | E-mail | 12. března 2015 v 19:15 | Reagovat

Dobrý den, článek se mi moc líbí, jednoho to zkrátka zasáhne. Ninuška je velmi krásná holčička, veselá, usměvavá, očividně spokojená a šťastná. Držím palečky a do budoucna přeji jen to nejlepší!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama