Tonicko-klonické záchvaty (typy záchvatů)

29. dubna 2009 v 23:01 | Tuška |  Epilepsie
Jak vypadají?

Tady je typický příklad z pohledu rodiče:
"Tyto záchvaty mě děsí. Trvají sice jen jednu, dvě minuty, ale připadá mi to jako věčnost. Často mohu říci, že na Heather jde jeden z jejích záchvatů, protože se chová svéhlavě a je rozmrzelá.

Vždy to začíná nepřirozeným výkřikem. Potom se skácí a vypadá to, jako by každý sval jejího těla byl aktivován. Její zuby jsou sevřené, je bledá a posléze lehce promodrá. Krátce poté, co upadne na zem, sebou její paže a horní část trupu začnou škubat, zatímco její nohy zůstávají více či méně nehybné, strnulé. Toto je nejdelší část záchvatu. Nakonec vše přestane a ona upadá do hlubokého spánku."

Jak dlouho trvají?

Obecně 1 - 3 minuty. Tonicko-klonický záchvat, který trvá déle než 5 minut, vyžaduje s největší pravděpodobností lékařskou pomoc.
Záchvat trvající více než 30 minut, nebo 3 záchvaty bez normální periody mezi nimi, signalizuje nebezpečný stav zvaný záchvatový status epilepticus. Ten vyžaduje ošetření první pomocí.

Více informací

Tento typ je ten, na který většina lidí myslí, když slyší slovo "záchvat". Jako starší termín se používalo slovo "grand mal". Jak vyplývá z názvu, kombinují se zde charakteristiky tonických a klonických záchvatů.
Tonická fáze nastává první: všechny svaly znehybní, strnou. Vzduch je nucen projít mimo hlasivky, což zapříčiňuje výkřik nebo sténání. Osoba ztrácí vědomí a padá k zemi. Může si pokousat jazyk nebo tváře, takže z úst mohou vycházet krvavé sliny. Osoba může trochu zmodrat ve tváři.
Po tonické fázi nastává klonická část záchvatu: Paže a obvykle i nohy sebou začínají rychle škubat a rytmicky se ohýbají a uvolňují v loktech, kyčlích a kolenou. Po pár minutách se škubání zpomalí a nakonec přestane. Kontrola nad močovým měchýřem a útrobami (střevy) se někdy ztrácí v momentě, kdy se tělo uvolňuje. Vědomí se navrací pomalu a osoba může být ospalá, otupělá, zmatená, rozrušená a rozechvělá nebo skleslá a deprimovaná.

U koho se objevují?

Postihují jak děti, tak dospělé.

Jaké jsou perspektivy?

U dětí, které prodělaly ojedinělý tonicko-klonický záchvat, riziko, že jich budou mít více, závisí na mnoha faktorech. Některé děti z epilepsie vyrostou. Klonicko-tonické záchvaty bývají často drženy pod kontrolou antiepileptiky. Mnoho pacientů, kteří nemají už rok či dva záchvaty, vysadí postupně léky a zůstávají dále bez záchvatu.
Riziko, že se záchvaty budou u člověka opakovat, závisí například na tom, zda pacientovo EEG vykazuje epileptické vlny, nebo zda lékař nalezne nějakou abnormalitu při neurologickém vyšetření.
Děti s negativním epileptickým nálezem na EEG a normálním výsledkem vyšetření, které měly tonicko-klonické záchvaty, zůstanou v 70% bez záchvatu i bez medikace. Úměrně k tomu to je méně než 30% u dětí s pozitivním epileptickým nálezem a abnormálním výsledkem vyšetření. Všechna tato čísla jsou zde příznivější než u parciálních (fokálních) záchvatů.

Co jiného by to mohlo být?

Některé neepileptické (psychogenní) záchvaty připomínají tonicko-klonické záchvaty. Nejjistější způsob najít rozdíl, je video-EEG monitoring. V některých případech může mít tatáž osoba jak tonicko-klonické, tak neepileptické záchvaty.

U lidí, kteří omdlévají, se mohou občas rozvinout tonické nebo klonické pohyby. Tyto pohyby jsou však vzácně tak intenzivní nebo dlouhé jako tonicko-klonický záchvat.

Jak je stanovována diagnóza?

Typický tonicko-klonickýc záchvat je obvykle jednoduché rozeznat. Lékař bude chtít detailní popis záchvatů. EEG a další testy mohou pomoci v ověření správné diagnózy a v naznačení příčiny záchvatů.












 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama