Malé srovnání

5. dubna 2009 v 8:34 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Abych splnila slib, dovolím si tedy malé, a podotýkám, že laické (a hlavně rodičovské), srovnání psychologického vyšetření u Dr. Krejčířové v Krči a u Dr. Thorové v APLE. K oběma jsme jeli s tím, že máme u dcerky podezření na PAS.

Nejprve k závěrům z obou vyšetření.

To od Dr. Krejčířové si můžete přečíst zde. Jen pro rychlost - dle ní nejde o PAS, ale o prostou (středně těžkou) MR, pokud se ovšem vyloučí z genetického vyšetření podezření na Rettův syndrom.

Výsledky vyšetření v APLE (na začátku zprávy):

Pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná při těžkém psychomotorickém opoždění
(k uzavření diagnózy kompenzace epilepsie, navýšení mentálního věku, výsledky genetického vyšetření).
Sociálně komunikační kontakt a neverbální komunikace silně omezené, v propadu oproti celkové úrovni chování (9 - 12 měsíců), projevy atypické pro prosté mentální opoždění.
Mentální věk a adaptivita v rozmezí čtvrtého trimenonu (což nevím, co je).
Hrubá motorika 18 - 24 měsíců.

A závěr (na konci zprávy):

Tříleté děvčátko s nekompenzovanými četnými epileptickými záchvaty a těžkým psychomotorickým opožděním celkového vývoje. Adaptivní chování na úrovni čtvrtého trimenonu, jemná motorika okolo roku, hrubá motorika na úrovni mladšího batolete. Vývojové potíže v sociálně komunikačním kontaktu jsou větší, než by odpovídalo prostému psychomotorickému opoždění, proto diagnosticky uzavírám aktuálně jako nespecifickou pervazivní vývojovou poruchu.
Neverbální komunikace je výrazně omezená, nepoužívá komunikační prostředky na úrovni mentálního věku. Sociální chování atypické, nekonzistentní, základní sociálně emoční kontakt s rodiči vytvořen, sociálně komunikační a imitační dovednosti jsou výrazně v repertoáru omezené a jsou pod úrovní čtvrtého trimenonu. Pohybové stereotypie, pozornost nepružná, rigidita v reaktivitě.
Kontrolní diferenciálně diagnostické vyšetření po závěrech z genetiky, vývojovém pokroku (cca za 2 roky) a kompenzování epilepsie.

Co se týče Ninuščina mentálního věku se obě dámy v podstatě shodly. Ono je zatím asi jedno, jestli je k tomu přidruženo ještě něco jiného, nebo ne. Časem se uvidí.

U Dr. Krejčířové jsme byli všeho všudy hodinu a půl (i s anamnézou, s testováním a sledováním dcery). Skoro na nic se neptala. Malá byla po 3 záchvatech (zvažovali jsme, jestli tam vůbec máme jít, protože s ní nebyla žádná "řeč", ale už jsme byli před branami Krče a objednání k ní trvá skoro 3/4 roku ...tak jsme šli).
Ne že by byla nepříjemná, to ne, ale jako matka mám už v sobě radar, kterým cítím, jak kdo přistupuje k mému dítěti. A její přístup byl velice strohý, přísný, vůči tak malému dítěti mně trochu nepochopitelný. Celé to testování její úrovně mi přišlo zbytečné (v APLE na totéž přišli pouhým pozorováním dcery). Nesnížila se k Ninušce, nenahnula se k ní, nepohladila ji a snad se na ni ani neusmála.

A ještě jednu výhradu k paní doktorce mám - připadalo mi, že ji z nějakého, možná dobrého, důvodu napadla diagnóza (mám na mysli Rettův syndrom) a jako by se pak snažila na to všechno "napasovat" - všechny ty další znaky tohoto onemocnění.
Nejvíc mě dostalo, když jsem se ve zprávě dočetla, že měla Nina bohatší hlasové projevy před objevením epi, zatímco pak zmizely a dnes jsou jen sporadicky. Tady vidím jasnou snahu o napasování na "regres", poměrně důležitý znak u RS. Ale to není pravda, tak to opravdu nebylo! Přitom jsem jí to povídala.

Já nevím, co ukáže genetika, třeba se, nedejbože, opravdu objeví, že paní doktorka měla pravdu, ale tady mi jde o přístup! A o to, jak poslouchá, co jí rodiče říkají a co sama chce vidět.
Celkově byl její přístup "profesionálně" chladný.

Vzpomínám si, že když jsme tam přišli, musela jsem si dceru vzít na klín ke stolu, aby hned na začátku dělala ty testové úkoly. Pak teprv jsem ji mohla vypustit seznámit se s prostředím.
Dle mého názoru, který vychází pouze z mých zkušeností matky s (ne zcela standartní) dcerou, to mělo být právě obráceně. Nina se nedokázala na nic soustředit a vyskakovala mi z klína nejen vinou nálady po záchvatech, ale i nervozitou z nového prostředí, které neměla čas prozkoumat.

V APLE jsem strávila 2 a půl hodiny jen na anamnéze, kdy se mě dopodrobna vyptávali na všechny detaily těhotenství a Ninuščina porodu a života.

Za týden jsme tam potom jeli i s dcerou na samotné vyšetření, které vedla Dr. Thorová. Tady jsem viděla velký rozdíl v chování lékařky k dceři - sedla si k ní na zem, nechala se obejmout, dostala od Niny "facku", nabízela jí různé hračky (kterých tam bylo ohromné množství), sledovala, jak dcera reaguje, jak uchopuje, snažila se jí vyhovět v jejích přáních (když malá křičela, že chce bublifuk, foukala jí bubliny apod).

Pak nás poslala zpět do čekárny, mimochodem také plné hraček. Zdůrazňuji to, protože u Dr. Krejčířové v ordinaci nebyly téměř žádné a když si Nina tedy chtěla vzít něco z jejích "testových pomůcek", dostala kázání, že tohle se brát nesmí (myslím, že Nině bylo úplně jedno, co jí ta paní říká, a myslím, že to paní doktorka mohla předvídat).

Poté nám doktorka nabídla a uvařila dokonce kávu a sama si to šla všechno sepsat, aby prý na nic nezapomněla. Pak si k sobě pozvala ještě mě na doplnění konkrétních drobností a nesrovnalostí a nakonec se šla podívat do čekárny, jak Nina bude reagovat na JAKO odchod rodičů a také se šla mrknout na schodiště, jak chodí ze schodů a do schodů.

Celkem jsme na vyšetření strávili 2 hodiny. Dohromady s anamnézou to dělá 4 a půl hodiny, kdy se nám věnovali.

Ještě je tu jedna věc, kterou bych chtěla zmínit. Možná je to úplná hloupost, ale i lékařské zprávy se v délce mezi sebou dost lišily. Dr. Krejčířová nám poslala zprávu na 3/4 stránky, zatímco v APLE byla zpráva dlouhá 4 a půl stránky plných pro rodiče zajímavého popisu dceřina chování, odhadu jejích schopností, zařazení jednotlivých složek její osobnosti do věkové kategorie apod. (Dr. Krejčířová to tam měla taky, abych jí neublížila, ale velmi stručně).

Nechci zastírat, že některé věci možná souvisí s tím, že v APLE se platí za vyšetření poplatek 2500 Kč.
Na druhou stranu jako rodiče jsme z tohoto vyšetření měli, i přes všechny nevalné závěry, dobrý pocit. Lékařka měla profesionálně "vřelý" přístup jak k dítěti, tak k rodičům.

Nechci také nikomu ubírat na prestiži a tím méně na odbornosti.
Vše, co zde zmiňuji, jsou moje soukromé názory matky, která už se svým dítětem absolvovala bezpočet různých vyšetření a která může tedy srovnávat to, jak se kdo dokáže k dítěti přiblížit a pochopit ho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monika | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 18:20 | Reagovat

Dobrý den Lucko,

dr. Krejčířovou neznám, jen jsem četla na ni chválu od jiných maminek. Pokud by testovala našeho Járu za popisovaných podmínek, tak by dopadl daleko hůř než LMR v Aple. Určitě by nespolupracoval a výsledky by byly katastrofální.

Ze zprávy z Aply, která je opravdu podrobná a výborná, těžíme snad všude.  Ve spec. MŠ mu na připravují IVP na míru právě podle zprávy z Aply. Určitě  za "investování" peněz stojí:-)

Ninuška je šikovná, Jára byl v jejím věku netestovatelný, ani by si nesedl ke stolu.

Monika

2 Iva | E-mail | 6. dubna 2009 v 19:12 | Reagovat

Zdravím Lucko,

když to tak čtu, tak by náš Štěpán (DA, střed. MR - 4 roky) neudělal vůbec nic. Byli jsme na vyšetření v Aple u MUDr. Ryšánkové a s přístupem jsme byli spokojeni.

Vůbec se nedivím, že nechtěla spolupracovat, když se neseznámila s prostředím.

Iva

3 Olga | E-mail | 7. dubna 2009 v 14:56 | Reagovat

Ahoj Tuško,

tohle je prostě období, které musí každý rodič s "nestandardním" dítětem prostě ustát. My už to máme za sebou, ale když si na to vgzpomenu, ještě teď mě bolí žaludek. Náš Vojta by ve 3 letech prostě vůbec nespolupracoval. On totiž tehdy ani nechodil, jenlezl, do ruky NIC nevzal, natož aby plnil nějaké úkoly, a NIC ho nezajímalo, natož aby křičel, že chce bublifuk. V Krči jsme byli taky, ale jak se pí psycholožka jmenovala, to fakt nevím. Byla docela mladá (je to asi 10 let). Vyšetření byl standard, kostičky a tak. A Vojta (byly mu 2 roky) - NIC. Ale co si pamatuju, jediná tahle paní nám (pravděpodobně, radši jsem to nerozebírala) cosi naznačovala, co mohlo snad být o institucionalizaci. Protože se na nás tak podívala a ptala se: "A co budeme dělat?". Mě to tehdy vůbec nenapadlo, co tím mohla myslet, tak jsem řekla: "No co, budeme se snažit." A šli jsme.

Dnes je Vojtovi 12, zdaleka není na svůj věk a zdaleka nejsme u konce, ALE: mluví a často i k věci, o věci si říká ŘEČÍ, rozumí všechno, co mu říkáme, rád se učí - třeba věci s prvouky pro 2. třídu, je velmi sociabilní (neboli společenský, ale ty jsi vlastně angličtinářka:o), má rád humor.

Přidávám se tedy k Monice (kterou tímto zdravím, strávily jsme spolu víkend na HANDLE kurzu:o), že je Nina vlastně moc šikovná. Takže nevzdávat a bojovat a hlavně věřit ve schopnosti dítěte. Ony tam někde jsou, jen se to musí vzít za správný konec.

Jo, mimochodem, trimenon je období 3 měsíců.

Papa Olina

4 Olga | E-mail | 7. dubna 2009 v 14:59 | Reagovat

Přečetla jsem si po sobě svůj elaborát a zhrozila jsem se: mimo jiné opravuji: Z prvouky. Já samozřejmě vím, paní učitelko, že s 2. pádem se pojí předložia Z :o)

Ahoj

5 Eva | 13. dubna 2009 v 13:01 | Reagovat

Ahoj Lucko,
čtvrtý trimenom je věk 9-12 měsíců.
Jak jsem už psala,k Dr.Krejčířové se také chystáme,ale přemýšlím,zda to má smysl.Verča také potřebuje citlivý přístup,aby ji někdo pohladil a usmál se na ni,tím se pravděpodobnost její spolupráce zvyšuje :) Je to tím,že takto malé a postižené dítě nechápe,že něco MUSÍ udělat,tím pádem nespolupracuje.No,nevím,kde najít vhodného kl.psychologa pro Verču.

6 Tuška | E-mail | Web | 13. dubna 2009 v 13:16 | Reagovat

[5]: Ahoj Evo,
já bych řekla, že byste to u ní měly zkusit. To, co tady píšu, jsou moje postřehy, ale nechci tím nikoho odrazovat. Třeby zrovna bude mít doktorka "lepší" náladu a padnete si do oka :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama