Jak jsem měla sociální návštěvu II (23)

28. dubna 2009 v 20:57 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Absolvovala jsem to tedy znovu. A obávám se, že to asi bude "nekonečný příběh".


Poprvé jsem žádala o příspěvek na péči (PnP) a mimořádné výhody v prosinci před Vánoci a sociální pracovnice nás navštívila kvůli šetření v místě bydliště v lednu (o této návštěvě píšu zde).
Na začátku dubna nám přišlo vyrozumění, že Ninuška nárok na příspěvek na péči nemá a z průkazů jí byl přiznán pouhopouhý 1. stupeň mimořádných výhod - průkaz TP (který je víceméně k ničemu).

V rozhodnutí stálo, že Nina je dobře pohyblivá, má epilepsii a pomoc potřebuje hlavně při komunikaci. Matka (tedy já) prý sleduje, že se Nina nevyvíjí jako stejně staré děti. Při rozhodování se sociální pracovnice shodla s výsledkem lékařské posudkové služby úřadu práce, která Ninu posoudila dle jejího zdravotního stavu.

Zkrátka a dobře, nelze Ninušku dle zákona toho a toho považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.

Po těchto informacích jsem řešila problém, zda se odvolat, nebo nechat proběhnout lhůtu na odvolání (15 dnů) a požádat znovu.
Vzhedem k tomu, že Ninuška už mezitím oslavila třetí narozeniny a navíc máme k dispozici několik nových lékařských zpráv (2 psychologické a pak propouštěcí zprávu z neurologického oddělení z FN v Krči), ze kterých už bylo konečně s definitivní platností zřejmé, že Ninuščin zdravotní stav a vývoj je opravdu závažný, rozhodli jsme se, že podám novou žádost.
(Při odvolání by se posuzovalo vše k tomu datu, kdy byla ona žádost podána, a proto by se nové zprávy nebraly v úvahu a vlastně ani Ninuščin věk by se v tom neprojevil - posuzovala by se jako dvouletá - tedy na spoustu úkonů by ještě "nedosáhla".)

Lékařské zprávy jsem předala pediatrovi, tak doufám, že je náležitě využije. No, a já sama jsem se tentokrát připravila na svou v pořadí již druhou "sociální návštěvu" o moc lépe , než na tu první.

Díky radám některých maminek z "Postižených dětí", jsem si stáhla z internetu (konkrétně od Moniky - www.ojarovi.estranky.cz , v info) úkony, které se posuzují při této záležitosti. Ke každému úkonu, který se vztahoval na Nindu (některé se hodnotí až od 5, 6, a více let) a který se mi zdál, že by jej nezvládla, jsem napsala NEZVLÁDÁ a svými slovy vysvětlila podrobně proč. Ve finále jsem jich ze 17, které se Ninušky týkaly, napočítala 15.
Škoda, že jich nebylo 16, protože pro 3. stupeň závislosti (a tím pádem pro větší přípěvek) potřebuje žadatel (tedy Nina zastoupená mnou) nezvládnout více než 15 úkonů. Ale ty zbývající 2 jsem už vážně nevěděla, jak bych vysvětlila, opravdu je Ninda víceméně zvládá.

Nevím, jestli mi je všechny uznají, i když je moje vysvětlení jednoznačné a jasné. Ovšem to si myslím já. Jestli si to budou myslet i na úřadě, to se nechám překvapit.

Čekala jsem, co mi na můj elaborát paní řekne (mimochodem, paní je stejný ročník jako já) a kupodivu to vzala velmi dobře. Ve chvíli, kdy se začala ptát: "Nají se Nina sama?", jsem ji zadržela se slovy: "Počkejte, prosím vás, já jsem se na vás trošičku připravila, a když dovolíte, tak tady pro vás něco mám". A podala jsem jí těch 10 secvaknutých stránek (vážně toho bylo 10 stránek!). Úřednice si je prohlížela mezitím, co jsem k tomu podávala vysvětlení, o co vlastně jde, a pak povídá něco jako: "No to je fajn, takhle kdyby na nás byli připravený všichni, ... Tak to se tu nebudem zdržovat, já si to v práci projdu a kdyby bylo něco nejasnýho, tak vám zavolám".

Docela jsem byla příjemně překvapená, jak rychle a bez problémů to celé proběhlo.
Chvíli se obě paní ještě pokoušely mluvit na Ninušku, která na ně skoro nereagovala, nakonec to vzdaly a vyrazily o dům dál.
Mezi dveřmi mi "ta moje" úřednice ještě povídá: "To víte, kdyby to byl dospělej, tak bych si to od něj nevzala, ten by si tam mohl navymýšlet věcí, ale takhle u dítěte, stejně si s ní nepopovídám...". Já na to: "No, já doufám, že jednou jo". Načež ona omluvně, že tak to nemyslela, ale i kdyby malá mluvila, stejně by z ní asi moc nedostala. Asi se lekla, že se mě to dotklo, ale já to tak nebrala . ...A byly pryč.

Tentokrát neříkala, že to nevidí a že maximálně 1. stupeň a podobě, jako při předchozí návštěvě. Teď ještě záleží, co napíše pediatr.

A také hlavně, jestli posudková lékařka uzná za vhodné lékařské zprávy, které máme. Říkám to proto, že jsem se dozvěděla, že APLU vůbec neuznávají, s tou je špatná spolupráce a Krejčířovou - ta je taky z Prahy? - od tý to taky nechceme, a vůbec všechny zprávy z Prahy jsou pro ně zřejmě podezřelé a nejlépe by bylo nechat dítě vyšetřit u jednoho ze dvou pro ně důvěryhodných zdejších psychiatrů.
To, že se obě lékařky i speciální pedagožka ve svých závěrech víceméně shodly, asi nic neznamená.

Opravdu mi nejde na rozum, jak někoho posudkáři mohou a jiného nemohou uznávat. Člověk se trmácí s dítětem k vyhlášeným a uznávaným odborníkům, aby se dozvěděl, co jeho dítěti vlastně je, obrží od nich lékařskou zprávu a nakonec se dozví, že tam jel zbytečně a možná ještě bude muset tahat dítě k dalšímu lékaři!

Uvidíme, uvidíme, uvidíme, jak tohle všechno dopadne. Dám sem určitě vědět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tuška | E-mail | Web | 29. dubna 2009 v 14:38 | Reagovat

Musím dodat, že jsem si obzvláště po dnešku poopravila o naší paní ze sociálky mínění.

Byla jsem tam donést ještě jeden papír ke zkopírování a ona mi povídá, že si ty moje poznámky prošla a že to všechno nechala, jen v jednom případě trošku poupravila. Podle ní to vychází na dvojku - prý jako minule!!!! Takže ona mi i minule navrhovala dvojku! To mě překvapilo.

Prý ale teď záleží na posudkovém lékaři, který prý může klidně dát čtyřku nebo nulu.
A dodala, že tahle dávka je celkově dost nelogická - žádáme o ní u nich, na úřadě, ona to vyřizuje, ona jde do rodiny na šetření, ona sepisuje, co dítě zvádá a co ne, ona píše rozhodnutí, ale o výsledku víceméně rozhodne posudkář, který to dítě ani nevidí a ona se jeho rozhodnutí musí podřídit.

Tak asi tak. Asi nakonec bude docela dobrá, ta naše paní - horší už to bude s posudkářkou. :-D

2 Monika | E-mail | Web | 29. dubna 2009 v 18:28 | Reagovat

Lucko budu držet palce, ať to tentokrát vyjde! Bohužel to, že posudkáři neuznávají zprávy z APLA je celkem běžné, nechápu jak si to mohou dovolit. Naopak dobře slyší na MR, naše pediatra ho tedy ve zprávě zdůrazní.
Nás šetření čeká zítra, přijde k nám paní v 9 hodin. Sepisování mě čeká teď a nějak se mi do něho nechce. Raději jdu číst tvoje stránky a hle, téma mě pronásleduje i tady:-)Celou dobu se snažím o optimistický pohled na Járovo postižení a teď mě čeká opak, sepisovat všechno co nezvládá. Tentokrát se také připravím a hlavně budu bojovat. Předtím jsem doufala, že se Jára natolik zlepší, že se nebudeme muset nikoho doprošovat. Teď už budu bojovat, taky jsem je na sociálním upozornila, že se případně odvolám:-)

3 Žlababa | E-mail | Web | 6. května 2009 v 14:38 | Reagovat

Tuško, nechceš mi dát pokračování toho "sociálního" příběhu zase na web? Myslím, že to dost lidí zajímá jak to vlastně v reále probíhá.

4 Tuška | E-mail | Web | 11. června 2009 v 0:06 | Reagovat

Dostali jsme přiznaný průkaz ZTP/P, což je fajn. Zato PnP, tady jsme ostrouhali. Nina dostala jen 1. stupeň!!! Asi se budu odvolávat. Určitě máme minimálně na dvojku.

5 Tuška | E-mail | Web | 4. července 2009 v 0:06 | Reagovat

Do třetice všeho dobrého, podala jsem třetí žádost (nyní o zvýšení) během půl roku (a to na radu úřednice). Máme jednu novou zprávu, která jen potvrzuje ty ostatní, tak uvidím.

Chci prostě stupeň závislosti 2, pokud nám to ani teď nevyjde, tak se definitivně odvolám a pokud ani odvolání nevyjde, vzdám se toho Pnp, protože jednička je pro mě vysloveně nevýhodná finančně.
To krácení rodičovského příspěvku je fakt děsnej nesmysl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama