Houpy sem, houpy tam (16)

6. března 2009 v 0:10 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Hlavním hrdinou dnešního článečku není Ninuška, ale její dědeček, můj taťka.

Ninuščin děda se s vnučkou v poslední době začíná stále více sbližovat. Když byla Ninda maličká, v peřince, tak ji sice měl rád, ale nějak asi nevěděl, co by s ní měl dělat. Ale už tehdy jí třeba hrál na kytaru.
Později zase byl trošku někdy problém s tím, že děda má hluboký hlas a navíc dost hlasitý, takže byly chvilky, kdy jsem měla pocit, že se Ninuška trochu lekla, když na ni promluvil.


Ale od určité doby je to její velký kamarád! Usmívá se na něj, jen ho vidí, prohlíží si ho soustředěně, nechá se od něj pochovat na klíně a zazpívat si písničku, a dokonce když vidí jeho portrét ve své fotogalerii, tak do něj začne ťukat (myslím, že na něj tak ukazuje) a děsně se na něj smát (asi radostí, že ho vidí, i když ne naživo). Samozřejmě že babička patřičně "žárlí"!

Celkově musím podotknout, že Ninuška je dost "na mužský"! Nejvíc se opravdu směje na dědu, ale pak i na pradědu a na strýčky.
Přemýšlela jsem, že to asi bude proto, že zrovna ti chlapi po ní většinou nic nechtěj, zatímco maminka, babička a prababička na ni stále mají nějaké požadavky, např.: "Pojď, Ninuško, postavíme komín.", "Pojď Ninuško, navlíkneme kroužky.", "A který klíče chceš? Tuty nebo tuty nebo tuty? Ukaž!", "Ninuško, pošli auto mamince. Tak, a zpátky!", "A jak dělá kravička, Ninuško? A kam jí dáme? Kam patří kravička? Áno, správně, sem patří kravička.", "A kde je éro, Ninuško? Pojď, dáme ho na místo, kam patří éro? Jů, slyšíš éro? No, ty jsi šikovná!!!", atd.

Každopádně děda se nezdá, ale i on si pro Nindu vymýšlí všelijaké úkoly, jenže úplně jiné, než my - učitelky. Tak například Ninuška u našich nejí chleba s paštikou normálně na jednom místě, ale nakrájený chleba na "ovečky" děda drží na talíři a dává je po jedné na roh stolu, rafinovaně pokaždé na jiný roh. Takže Ninuška musí běhat kolem stolu a chodit si pro sousto - přece nebude běhat za ní on! Náš děda ví, co je efektivita práce a pohybu! Funguje to skvěle, Ninuška neúnavně běhá pro kousky jídla, tedy pokud má dostatečně velký hlad - i ona ví, co je efektivní a co se vyplatí!

Další dědův fígl tkví v tom, že v rámci toho, aby Ninuška nevysypávala z misky jídlo, došel k názoru, že se miska musí upevnit. Koupil s babičkou k nim domů dřevěnou jídelní židličku se stolkem a vzápětí tento nový stolek provrtal a připevnil k němu šroubem plastovou mističku. Do ní se pak dá vložit stejná plastová miska (brčálově zelená - pro povzbuzení nálady) a tím pádem je zažehnán problém jídla vysypaného na zemi.
To byste koukali, jak byla Ninda překvapená, když poprvé šla kolem misky na stole. Jen tak "mezi řečí" misku chytla v úmyslu s ní šlehnout o zem a ejhle, mistička drží jako přibitá. Použila dokonce obě ruce a rvala ji vší silou, ale dědova práce je bytelná, miska odolala a Ninuška se musela vzdát.

Další kup prarodičů přinesl do Ninuščina života novou aktivitu, a to houpání. Koupili jí totiž dřevěnou HOUPAČKU! Děda ji připevnil mezi futra dveří z kuchyně do obýváku a těšil se, až se Ninda prvně zhoupne.
Musím říct, že je zajímavé, jak se i tohle Ninuška učí, a že jí to k mému překvapení zpočátku moc nešlo. Trochu se totiž asi bála, když jsme ji usadili do něčeho, co visí ve vzduchu. A když se to dokonce začlo hýbat! No potěš! Nevěděla, že se má držet po stranách těch provazů, že se tam nemá moc vrtět, aby nevypadla a tak dále, a tak dále.
Ale pomaloučku se s houpačkou skamarádila a teď už je úplný profík. Sama se sice nehoupe, ale vzorově se drží ručičkama, pohybuje se často v rytmu houpání, usmívá se a poslouchá, jak jí k tomu zpíváme, ale hlavně - vydrží se houpat hoooodně dlouho proti začátkům, kdy po 3 zhoupnutích už chtěla dolů.

Je toho hodně, co pro Ninušku dědeček vymýšlí, ale největší úspěch zatím udělal na poli básnickém. Nějak se mu nezamlouvala písnička, kterou Ninušce zpívám při houpání já - klasika - Houpy, houpy, kočka snědla kroupy .... Trochu dědu podezřívám, že si ji nějak nemohl zapamatovat a vždycky mu tam ty rýmy vycházely trochu divně.
Ale to by nebyl náš děda, aby si neporadil. Co se bude trápit s nějakou přihlouplou kočkou a koťaty, když si může vymyslet písničku svou. Musela jsem se smát, když jsem slyšela, jak ji zpíval poprvně a pak hned běžel si ji zapsat, aby ji do příště nezapomněl!!!


Pro představu ji tady uvádím. Škoda, že nejde napsat i nápěv, ale i ta slova stojí za to:

"Houpy sem, houpy tam,
to se krásně pohupuju,
houpy sem, houpy tam,
to se krásně mam.

Houpačka je muj kamarád,
když se zhoupnu aspoň stokrát,
houpy sem, houpy tam,
to se krásně mam."

Tak taťko, doufám, že jsem ta slova nepopletla a nezprznila tvé dílo! Každopádně musím říct, že Ninušce se to moc líbí a že si to zpíváme už spolu i doma, když ji houpu na klíně. Takže můžeš mít radost, písnička se ujala! A díky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel | E-mail | 6. března 2009 v 8:46

Tuško,

máte úžasného dědečka. Je skvělé, že Ninuška má kolem sebe lidi, kteří ji mají tak rádi. My máme bohužel prarodiče dost daleko. A Ninuška je fakt šikovná, to je vidět. S tím ukazováním je to stejné jako u našeho Tobíka, on také vždycky, když ho zaujme nějaký obrázek, na něj tak poťukává (na lidi ukazuje někdy taky, ale hlavně se mu líbí obrázky jídla, které má rád - třeba ředkviček, mrkve nebo jablek).

2 Jana Křivková | 6. března 2009 v 19:35

Ahoj Lucinko moc hezky jsi to napsala  to má  taťka radost viď  mějte se hezky dobrou noc papa teta

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama