Když se geny perou

16. února 2009 v 23:32 | Tuška |  Informace a podněty
Dnes jsem ve Víkendu na Nově viděla zajímavou reportáž o tom, že spolu matčiny a otcovy geny v nenarozeném plodu bojují o to, které budou mít převahu. A výsledkem tohoto "souboje" mohou být různé duševní poruchy, jako například autismus, schizofrenie a další! Je to nějaká nová teorie.


Pak jsem si vzpomněla, že v časopise Reflex č. 4 vyšel článek, který se takto jmenuje a který jsem si chtěla už dříve přečíst, ale nějak jsem to nestihla.
Protože mě toto téma zaujalo, vyhledala jsem si text na internetu a kousek si dovolím citovat. Zároveň zanechávám odkaz na celý článek na stránkách Reflexu.

"V každém dítěti mezi sebou válčí dědičné informace rodičů. Pro zdravý vývoj jeho mozku je enormně důležité, aby žádná ze stran výrazně nevítězila. Pokud má jedna z nich výrazně navrch, hrozí, že se u něj rozvine DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ.

Taková je základní myšlenka nové, velice ambiciózní teorie duševních poruch. Jejími autory jsou kanadský evoluční biolog Bernard Crespi a britský sociolog Christopher Badcock. Publikovali ji ve vědeckých časopisech The Journal of Evolutionary Biology a Behavioral and Brain Sciences, populárně ji shrnuje článek Benedicta Careyho v The New York Times (10. 11. 2008) a v International Herald Tribune (13. 11. 2008). Podle některých renomovaných odborníků je velmi pravděpodobná a poskytuje vědcům skvělou příležitost pro tvorbu hypotéz, jež by údajně mohly změnit psychiatrii nejvíc od Freudových časů.

IMPRINTOVANÉ GENY
Její největší přínos spočívá v tom, že se na činnost genů dokáže podívat jinak než pomocí tradičních termínů dědičnosti, kdy se sleduje striktně geneticky podmíněné chování a mutace, jež ho mění. Ústřední místo v ní má jistá část genů, jichž je několik stovek a neplatí pro ně Mendelův zákon, podle kterého je jedno, jestli tu či onu vlohu dědíme od otce, nebo od matky. Odborně se jim říká imprintované a potomek je od jednoho z rodičů dědí v aktivní formě, od druhého pak v inaktivní.

Klasickým příkladem je gen pro růstový faktor IGF2. Plod jej dědí od obou rodičů, avšak aktivní v něm bývá obvykle pouze otcův, protože ten nenese žádné náklady těhotenství, pouze z jeho výsledku těží. V jeho nejvlastnějším biologickém zájmu jsou tedy co nejvyživenější a nejvzrostlejší potomci. Matčin růstový gen je chemickým markerem "umlčen", neboť veškerou námahu s vyživením a porodem co největšího počtu dětí nese její tělo, vede tudíž s plodem v děloze boj o zdroje. Problémy se objevují při zdědění obou aktivních nebo neaktivních genů. Dojde-li na první případ, přicházejí na svět děti s porodní váhou v průměru o 50 procent nad normál.

Imprintované geny sehrávají důležitou roli i při vývoji a fungování mozku. Ty, které dědíme v aktivním stavu od matky, nám umožňují "vnímání lidí", jejich úmyslů, přesvědčení, tužeb, citů. Geny předávané potomkovi v aktivním stavu otcem zajišťují "vnímání věcí": objektů, vzorů, systémů, patří sem schopnost konstrukce a manipulace. Vyrovnaná mysl má od každého něco, nazvěme ji mentalistická. Převezmou-li však nadmíru otěže matčiny geny, může jejich aktivita přerůst v psychózy, jako je bipolární porucha, deprese či schizofrenie, což Badcock pojmenoval jako hypermentalismus. V opačném případě hrozí propuknutí autistické škály poruch, kdy je "vnímání lidí" jakoby "v poloze vypnuto", a je tudíž hypomentalistické. Z uvedeného jasně vyplývá ambice nové teorie. Autismus a schizofrenie podle Badcocka s Crespim představují opačné konce spektra, do kterého spadají ne-li všechny, pak určitě většina psychiatrických a vývojových mozkových poruch. Byl to právě Christopher Badcock, kdo si všiml, že neschopnost autistů porozumět druhým a vcítit se do nich je přímým opakem schizofrenikových utkvělých představ, že je neustále někým bedlivě sledován." ...
Celý text si dočtěte zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama