Vivat diazepam! (8)

19. ledna 2009 v 23:55 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Tak jsem si opět užila!

A nebýt DIAZEPAMU, kdo ví, kde bychom s dcerou zase byly.
Máme ho doma jak v pilulkách, tak v tekutém stavu v tubičce, která se zavádí rektálně a má působit téměř stejně rychle jako injekce.


Jde o to, že naše hnedle tříletá dcerka Ninuška trpí EPILEPSIÍ. Léčí se na ni od června 2008, ale bohužel, stále ještě není její epi kompenzovaná, což znamená, že stále ještě má Ninda každý měsíc několik záchvatů - naštěstí jsou malé (petit mal).
Několik znamená kolem 10. Nejméně měla 4 za měsíc (třeba ve dvou dnech), nejvíce jich bylo skoro 30 - naštěstí jen jeden měsíc).
V posledních 3 měsících se počet zmenšoval, ale teď už jich zase měla víc.

No a s tím souvisí chvála diazepamu.

Působí totiž jako tlumič záchvatů (a křečí všeobecně), v případě, že se rozjedou. Bylo mi doporučeno, abych jej aplikovala (tedy ten rektální), pokud se Ninušce nakupí minimálně 3 záchvaty v krátkém časovém úseku. Nejdřív jsem se bála ho použít, dokonce jsem měla nutkání jeho užití oddalovat, ale manžel mě naštěstí přesvědčil.

Bohužel, naše Ninuš je opět tou výjimkou, která po něm (ve dne) neusne, kterou prostě vůbec neskolí. Naopak, po jeho aplikaci má naše dítě velkou touhu chodit a běhat a skákat....jenže ono to nejde.
Diazepam totiž působí opravdu téměř okamžitě a Ninuška je po něm jakoby ve stavu opilosti. Kam se na ni hrabe její maminka po lahvince vína!
Takže Ninuš nechodí, ale vrávorá, neběhá, nýbrž zakopává, a neskáče, ale padá. Chudák!
Samozřejmě, že ji nenechám vrávorat, natož zakopávat či padat. Snažím se ji udržet na klíně, co to jde. Jenže ona se kroutí a utíká. Když už to jinak nejde, tak ji nechám chvíli se projít, ale držím ji zezadu za triko či za kapucu.

Pilulky diazepamu máme doma proto, aby se preventivně zabránilo možnému (pravděpodobnému) záchvatu z horečky. Pokud se Nině teplota zvedne nad 37, 5 °C, měla by sníst jednu piluli a samozřejmě já musím srážet teplotu, aby se pokud možno nerozjela horečka.

A proč tak najednou diazepam vyzdvihuji?

Souvisí to s nedávnou příhodou, kterou jsem prožila s Ninuškou sama, manžel byl totiž na noční.
Po čtvrté hodině ráno se zničeho nic probudím Ninuščiným pomlaskáváním. Okamžitě je mi jasné, že má záchvat. Vždy u toho mlaská a chvěje se po celém těle. Vezmu ji do náruče a nechám záchvat odeznít. Připadá mi nekonečný. Po chvilce se Ninda začne čílit, což je známka toho, že je po všem. Broukám jí do ouška a opět obě usneme.

Jenže za chvilku se vše opakuje. Další (pro mě nekonečný) záchvat. Jsem hodně ospalá, ale tohle mě téměř dokonale probere. Během 15 minut dva záchvaty?
Opět spolu usneme, teď už mám ale strach, co bude dál, a spím jen lehoučce, jen napůl. V duchu mě už napadá právě diazepam, mám jí ho dát, nebo ještě počkat? Rozhodla jsem se, že ještě posečkám, pokud přijde ale ještě jeden záchvat, nebudu na nic čekat.

Samozřejmě, že jsem se dočkala, a to velmi brzy. Během pětatřiceti minut prodělala Ninuška 3 záchvaty, v noci, když je v klidu, nic ji neleká a nevyrušuje (nebo možná právě proto?).
Není na co čekat. Manžel tu sice není, aby mi ji pomohl přidržet. Musím si pomoci sama. Ninuška zas spí, já opatrně vyskočím z postele a pomalu běžím do obýváku pro lék.
Po cestě zpět roztrhnu obal a v ruce mě chladí lahvička s tekutinou, do které vkládám všechnu svoji důvěru.
Svléknu Nindu, která se začíná budit, ale stále je ještě v pospánku, odšroubuji uzávěr a aplikuji. Jedním stiskem palce a ukazováku se musí vyprázdnit naráz celá lahvička a nepouštět, aby se tekutina nenasála ze zadečku zpět do lahvičky.
Potom je ještě potřeba přidržet Ninušce zadeček (její kmínky) u sebe, aby lék nevytekl, či aby ho nevytlačila. Mezitím musím odložit prázdnou lahvičku a jednou rukou tedy držet Ninušce zadeček a druhou její nohy, aby se nemrskala. Potom jí mohu zase dát plenku, obléci ji a doufat, že už bude vše v pořádku, že lék zabere.

Jsem tak vyčerpaná obavami, aby se to podařilo, že lehce protestující Ninušku opět nějak uspím (na štěstí je noc a její chodící nálady na ni nepřišly) a sama padnu za vlast. Přesto se ale pořád budím a kontroluju ji. Naštěstí vše pro tentokrát dopadlo dobře, zvládla jsem to na jedničku a pevně doufám, že už to nebudu muset nikdy absolvovat znovu.

To jsem si tedy opravdu užila!

Musím ale opakovat: VIVAT DIAZEPAM!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tuška | E-mail | Web | 22. ledna 2009 v 21:52 | Reagovat

Bohužel, za 2 dny (včera) jsme museli diazepam použít znovu, tentokrát přes den, přesněji k večeru, takže po něm už rovnou předčasně usnula, o hodinu a půl dřív.

A bohužel se Ninuška cítila druhý den být vyspalá už ve 3 hodiny ráno. Do půl 4. jsem se ji snažila uspat, ale marně. Takže jsme ve 3. 30 vylezly a já záviděla tátovi, že může spát až! do pěti (před půl 6 odchází totiž do práce).

Super ne?

Tak teď to jdu dospat!! Dobrou noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama