O ručičkách a spánku (9)

23. ledna 2009 v 22:02 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Musím pořád myslet na to, co mě napadlo dnes večer, když jsem Ninušku koupala.

Vždycky u koupání, respektive sprchování, pronáším věty typu: "Tak, umejeme ručičky, mydlíky, mydlíky, umejeme bříško, zádíčka, ručičky nahoru - umejeme pod páždím,..." atd., prostě jako každá jiná máma, když provádí očistu svého dítka.


No a dnes, jako ostatně mnohokrát před tím, jsem začala prozpěvovat naše různé oblíbené písničky. Když jsem se dostala při mytí k Ninuščiným ručičkám, zanotovala jsem: "Ručičky nebojte se, vy dělat nebudete, ...".

A v tom mi to došlo.

Co když to není jenom písnička - odrhovačka, ale v našem případě velká pravda. Co když Ninuška opravdu nebude ve svém "dospělém" životě pracovat, lépe řečeno nebude moci pracovat. Kdo ví, jak na tom bude, jak moc bude samostatná.

Zvláštní je, že mě to dřív při téhle situaci a téhle písni nenapadlo. Až dnes. A jakkoli se snažím být vždycky pozitivní a nevidět věci černě, spíš naopak, vidět vše v tom lepším světle, tak dnes se mi tahle protivná myšlenka vkrádá na mysl celý večer.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Možná je to tím, že mám už dva dny hlubokou spánkovou deprivaci. Naše Ninuška se totiž rozhodla, že jí stačí spát v noci pouhých 7 hodin místo obvyklých 10 - 11, a nějak mi to zapomněla dát vědět dopředu.
Takže teď vstáváme ve 3 ráno, do půl čtvrtý se ji snažím ještě uspat, čemuž se Níňa úporně brání, no a nakonec to vzdávám. Ve 330 vylézáme z postele.

Já včera vztekle (se slovy "to se tak někdo má, že může spát do pěti" směrem k manželovi, kterému budík zazvoní v 5, aby se připravil na denní směnu), dnes s pláčem, že to přeci není možný.
Ninuška vstává s nadšením a elánem. Viditelně se těší na nový ještě do tmy tmoucí ponořený den.

Bohužel, maminka je na tom podstatně hůř.

Takhle brzy ráno prostě nejsem schopná fungovat, takže polehávám, no, v podstatě i podřimuju a Ninuš kolem mě běhá. V kapse svetru mám připravené rozinky a piškoty, a když začně povykovat moc, jeden pamlsek jí dám. Tím se na chvíli zklidní. A tak to pokračuje zhruba do 6 hodin, kdy se vzchopím a začnu trochu žít. Ninda to vítá s radostí. Hurá, maminka obživla, z mrtvolky se stal zase živý tvor.

A co bylo od Ninušky nejpodlejší? To, že mi to nenahlásila dopředu. Já jsem totiž to ráno, kdy jsem měla poprvé budíček takhle brzo, šla spát až v půl jedný v noci!!! Druhý den jsem už byla chytřejší a zalehla v 10.

Takže dobrou noc, já jdu spát. Kdo ví, na kolik hodin to bude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarmila M. | E-mail | 28. ledna 2009 v 21:42 | Reagovat

Lucko,

už to nemůžu jen tak přejít, takže ti musím říct, že jsi ta nejlepší maminka, jakou si Ninuška může přát.......MOOOOOC TĚ OBDIVUJU!!!Přeju hrozně moc trpělivost a životního optimismu, který na veřejnosti rozdáváš po hrstech a nikdo netuší, jak těžký to všechno máš!!!

2 Tuška | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 22:33 | Reagovat

Mockrát děkuji za poklonu, ale já mám někdy pocit právě opačný. Že už toho jako všeho mám plný zuby.

Taky mi připadá, že bych toho mohla pro dcerku dělat víc a jen moje lenost mi v tom brání. No ale to snad připadá občas každýmu, utěšuju se.

Ale ještě jednou díky.

3 Hanka | E-mail | 31. května 2009 v 21:20 | Reagovat

Ahoj,
pročítám vaše stránky a mrazí mě, kolik věcí mi připomíná naši Adélku. Jen snad s tím rozdílem, že vím velmi dobře, co je počátkem všech problémů, se kterými se potýkáme. Prodělala meningoencefalitidu v novorozeneckém věku. Následné diagnozy postupně přicházejí a některé zatím visí ve vzduchu. Už má přiklepnutý Westův syndrom, zrakovou poruchu a těžkou psychomotorickou retardaci. O nočním buzení a časném ranním vstávání vím taky své. No a když jsem si pročítala ten dotazník o Rettově syndromu, tak mám vážné obavy...
Tak přeju, ať je líp, ať se nepotvrdí nepříjemné diagnozy a ať se někdy taky vyspíš.

4 Hanka | E-mail | 31. května 2009 v 21:21 | Reagovat

A já už jdu taky raději spát  ;-)

5 Tuška | E-mail | Web | 31. května 2009 v 23:17 | Reagovat

Hanko, ten Rettův syndrom je dost vzácná genetická mutace. Myslím, že člověk vidí víc, než opravdu je. Sama vždy vidím znaky a projevy všech možných diagnóz, o kterých právě čtu.

Jestli teěto zajímá, mám v článku, myslím, že Výsledky z vyšetření dr. Krejčířové, napsaný link na to, co to je RS.

A k tomu Westově syndromu, já mám tady o něm taky přeloženej článek z anj. Mysíš, že to odpovídá tomu, co tam píšou, tomu, co jsem přeložila? Je to pod názvem Infantilní spasmy (Westův syndrom).
Nikoho s touto dg. odobě neznám a zajímalo by mě, jestli nepíšu bludy.

Přeju krásnou  a klidnou noc tobě i Adélce!!! L.  [:tired:]

6 Tuška | E-mail | Web | 31. května 2009 v 23:20 | Reagovat

JO, vidíš, a ani jsem se nezeptala kolik Adélce je let.
I my máme těžkou psychomotorickou retardaci (už i mentální), malý jsou už 3 a ještě ani slovíčko, ani SMYSLUPLNÁ slabika, navíc nerozumí zatím naší řeči - na pár vyjímek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama