Jak jsme málem neodešly (7)

14. ledna 2009 v 14:38 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Moje dcera Nina, u níž máme podezření na poruchy autistického spektra (když to řeknu odborně), miluje spoustu věcí. Bohužel, jednou z nich jsou i KLÍČE. Nemusí to být jen svazek, počet prostě nerozhoduje, bere za vděk i "jednotlivcem".


Se svazkem klíčů chrastí nad hlavičkou a zespoda sleduje, jak se mydlí, zároveň poslouchá jejich řinčení. Pak s nimi náhle hodí na zem, což vydá jejím uším zřejmě velmi libý zvuk. Ne tak mým.

S jedním klíčem chodí po bytě, oťukává nábytek, televizi, strká si ho do pusy - ňami, ňami, ta kovová příchuť fakt musí mít něco do sebe!
No a nakonec ho taky zahodí. Takže se nám pobytě válí množství klíčů - od skříněk obývací stěny, od šatních skříní, od auta či od dveří.

Tahle její vášeň pro klíče se nám stala málem osudnou.

Před pár dny jsem vyrazila na návštěvu.
Tomu samozřejmě předchází připravit tašku s věcmi, které Ninda nutně potřebuje (a nesmím zapomenout mimo jiné na dudlíka, pití, hračku a piškoty), obléknout sebe (- jen napůl, protože mi je pak šílený vedro), obléknout ji (- což není teď v zimě žádná sranda, obzvlášť když to nesnáší a kope do mě, jak může), doobléknout sebe (- zatímco Nina pochoduje po bytě už v kozačkách), vzít deky do kočáru do jedné ruky, tašku přes rameno a Ninuščinu ručičku do druhé ruky a pomáhat jí ze schodů.

Tak to probíhá obvykle. Tentokrát to ale bylo jinak.
Ve chvíli, kdy už jsem stála před dveřmi našeho bytu, nabalená jako pumpa (venku bylo 10 pod nulou), s Ninuškou, pro kterou jsem si musela dojít až do obýváku, už za ruku, s rukama plnýma nutností do kočáru a na cestu, jsem se zděšením zjistila zásadní ztrátu.

"Kde jsou klíče?!" zaskučela jsem. Hodila jsem ještě jeden rychlý zoufalý pohled na věšáček s dalšími klíči vedle dveří, co kdyby náhodou. Ale bylo to jasné. Ani v zámku, ani na věšáčku, nejspíš někde na zemi, zarochněné v nějaké miniaturní skulině, možná už jsou pod podlahou, v záchodě, pod postelí či na nějakém podobném vhodném místě.

"Ninuško, kam jsi dala klíčky? Ukaž, ty lumpíku, ukaž." Ninda se na mě mile usmívá a funí. Asi jí je horko, stejně jako mně. Co horko! Vedro! Cítím, jak se začínám potit. Ale nejen teplem našeho domova, nýbrž i z představy, že klíče nenajdu a že se budem muset znovu svléknout a počkat až se vrátí domů táta z práce, což bude až po šesté večer.

Začínám se cítit stísněně, jakoby mi ten pocit, že z bytu prostě nemůžu, vyvolal klaustrofóbii. Začnu usilovně hledat s utkvělou myšlenkou, že to přeci není možné, ty klíče najít musím.

Hledám opravdu pod všemi postelemi, nakouknu za a pod rotoped (který v podstatě využívá jen naše Ninuška), juknu za gauč, nahlídnu na záchod a do koupelny, vysypu a prohledám bednu s hračkami, nadzvednu téměř každou věc v bytě, podívám se pod ni a dám ji zpátky na místo.
Nikde nic, zoufalá a zpocená si sednu v obýváku do křesla. Je to beznadějné, musíme se svléknout a opravdu zůstat doma.

Zvednu se a vtom mi pohled padne na skříňku. A nahoře na té skříňce, mezi pokojovou kytkou a proutěným košíkem, vesele trůní ony tak usilovně hledané klíče. No ano, vždyť jsem je tam ráno sama položila, když jsem je sebrala ze země, kam je Ninda zahodila. Aby se neztratily, pomyslela jsem si tehdy, pak je dám zpátky do dveří.

Tak sláva, po urputném hledání, proklínání života a vztekání se jsem klíče umožňující cestu na vzduch opravdu našla!! Ale muselo to být?!

Kdyby Nina měla jinou zálibu, kdybych jí ty klíče prostě nedovolila, kdybych je dala hned do dveří, kdybych měla lepší paměť, kdybych lépe hledala, kdyby.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monika | E-mail | 14. ledna 2009 v 16:17 | Reagovat

Dobrý den,

nedá mi to nezareagovat :-) Připomnělo mi to dobu, kdy byl syn malý. Náš Jára (atypický autismus) má také slabost pro klíče, jako malý si je nosil všude sebou, schovával je do různých skrýší. Odemykal a zase zamykal dveře , stále dokola a my ostatní jsme kolikrát nemohli ani ven ani dovnitř. Zajímavé je, že si pokaždé dobře pamatoval kde je má schované :-) Všichni doma jsme si v té době nosily klíče na šňůrce na krku. Jednou jsme byli v nemocnici a Jára v nestřeženém okamžiku schoval klíč od skříně s oblečením pacientů. Já nic netušila, sestřičky běhaly po oddělení a usilovně hledaly klíč, aby pacient mohl jít domů, až pak mi došlo, že je to práce Járy :-) Hned je přinesl, schoval je v herně mezi kostky. Další oblíbená "hra" byla propojování kabelů a prodlužováků, a kbelíky :-) Jako malého ho hračky, stavebnice a normální dětské hry vůbec nezajímaly.

2 Tuška | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 23:17 | Reagovat

Díky, Moniko, za komentář. Potěšil mě.

Můžu se zeptat, jestli ty klíče Járu časem pustily? A jestli jo, tak kdy? Jak dlouho se můžem ještě těšit z této "hry"?

Doufám, že pro mě máte "pozitivní" zprávu! :-D

Lucka

3 Monika | E-mail | 15. ledna 2009 v 14:46 | Reagovat

Klíče jsou u Járy stále oblíbené, moc rád odemyká a zamyká dveře u domu i u auta, má rád hračky na klíče... už je to ale celkem normální zájem. On je technický typ, v létě mi vzal tajně klíče od auta a já si toho všimla až když jsem slyšela startovat auto! Naštěstí zapomněl na ruční brzdu, jinak projel vraty :-)

Nebojte se, Ninušku zaujmou časem jiné věci :-)))

Mám na Vás prosbu, pokud máte materiály k Handle terapii, mohla byste mi je prosím poslat. Já zatím moc nepochopila o co jde, jestli jsou to cviky nebo masáže. Jinak mohu doporučit masáž chodidel, poradila nám to arteterapeutka, Járovi se moc líbí, masíruji ho před spaním a prý jsou dobré, aby si uvědomil svoje "já".

Vím že Vás zajímá program Son Rise - dnes vyšel v Instinktu článek o 6l chlapci s DA a o Son Rise

4 Tuška | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 15:24 | Reagovat

Moniko, Ráda Vám materiály o handle pošlu, ale napište mi sem Váš mail. Já nemám outlook a nejde mi to tak, abych klikla na E-mail tady v komentářích.

Objeví se mi vždy zpráva, že tuto operaci nelze provést, protože výchozí poštovní klient není správně nainstalován. To je ale divnej systém, co?

A děkuju za info!

Lucka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama