Věšet prádlo? Brnkačka!! (1)

11. prosince 2008 v 13:02 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Rozhodla jsem se, že než pojedu k rodičům s naší Ninou na návštěvu, pověsím ještě prádlo. Je prosinec, ale svítí sluníčko, což je dost velký důvod vyvěsit si prádlo za panelák a ne ho sušit doma pod zamlženými okny.
Probém ale byla Ninda, moje hypotonická dcerka, která nám stále ještě moc nerozumí. Se škopkem plným prádla ze tří praček v pravé ruce a Ninuškou v levé jsem pajdala ze schodů. Ninda se sice snažila, ale pořád ještě ve svých 2 letech a téměř 9 měsících chodí do schodů i ze schodů přísunem vpřed. Nožičky zatím nestřídá.
Jak jsem řekla, Ninda se opravdu snažila do chvíle, než zahlédla, jak na mokrém prádle trůní v košíku kolíčky na prádlo. Od té chvíle s ní "nebyla řeč" - "a a a a a!" vykřikovala a sápala se po nich. Několikrát jsem cestou ze třetího patra musela zastavit a sebrat tu ponožku, tu kalhotky, které spadly z té kopy prádla a zároveň stále jednou rukou držet dceru vrhající se ze schodů dolů.


Konečně jsme se dostaly dolů za barák. Pověsit prádlo samozřejmě není žádný problém, pokud kolem vás nepochoduje dítě s podezřením na autismus. Před několika měsíci jsem se radovala, že mi Ninda venku už vlastně vůbec neutíká. Bohužel musím konstatovat, že to asi souviselo s jejím celkovým zklidněním. Dnes jsem zjistila, že opravdu ne, neutíká mi. Pouze nenápadně a pomalu odchází do dáli.
Takže jsem vždy po pátém zavolání: "Ninuško, lumpíku, vrať se! Ninuško, zpátky! Nino!!!"
musela nastartovat a odchytit ji před tím, než vejde do silnice nebo spadne do rozmoklého pískoviště.

Když jsem asi po patnáctém odběhnutí prádlo chvatně dověsila, rozhlédnu se a vidím Ninu, jak se kousek od silnice ráchá v louži. Běžím k ní se škopkem sebraného zavlhlého prádla a zachraňuji ji před usednutím do louže. V tom se mi však zvrhává košík s kolíky a ty se sypou a sypou všude kolem. Nindě se zablýsklo v očích a už se po nich vrhá.
Nezbývá než jednou rukou sbírat kolíky z mokré země a druhou držet Ninu, která si to se 4 kolíčky v rukou a dvěma v puse štrádovala zpět do louže. A tak jsem sbírala veškerý rozsypaný materiál a dalších několik kusů prádla, které vypadly ze škopku, když do něj Nina začala vztekle mlátit špinavým klackem, protože jsem ji nehodlala pustit z dosahu. Nakonec to vše završila tím, že si sedla na zem těsně vedle té její louže.

Rázně jsem ji postavila, popadla tu hromadu prádla, kolíky, Ninu za ruku a vyrazily jsme. Nikoliv domů to všechno odnést. Na to už jsem opravdu neměla nervy - štrachat se zpět do schodů a pak zase dolů. Prádlo jsem prostě strčila do kufru auta, Ninušku do autosedačky a vyrazily jsme směr naši, kde jsem mohla aspoň na chvíli trošku polevit v pozornosti. (I když taky ne tak úplně, a to kvůli jejich novým kamnům, ale to je zas na jiné vyprávění.)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanča | Web | 11. prosince 2008 v 13:12 | Reagovat

Nezbývá, než popřát pevné nervy, a hlavně si přát, aby bylo vše co nejvíce v pořádku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama