V nemocnici (3)

23. prosince 2008 v 0:30 | Tuška |  O životě s Ninuškou
V pátek jsme se vrátily s Nindou z nemocnice. Trávily jsme tam předvánoční týden. Dorazili jsme chvatně do špitálu v noci z pondělka na úterý, protože Ninušku sklátila horečka - skoro 40 stupňů a dostávala z toho EPI záchvaty. V podstatě febrilní křeče, jenže jelikož je epileptik, tak se jí to zvrhlo do záchvatů.

Pokoušela jsem se ji doma ještě srazit - nurofen, zábaly, ale když mi v zábalu dostala další záchvat, poznala jsem, že to doma asi nezvládnem a hurá do nemocnice na dětský. Tam jí okamžitě píchli do žíly diazepam (proti křečím), kapačku a sráželi dál teplotu - střídání ibalginu s panadolem po třech hodinách, další zábaly, protože teplota ne a ne ustoupit, navíc proběhly i přes diazepam další záchvaty, takže ho dostala znovu, tentokrát rektálně.

Nevím, kde ho najednou vykutali, protože hned na úvod mi sdělili, že jí ho musí zavést žílou, protože rektální tu nemají, jelikož nejsou záchranka (škoda, že jsme si ho nevzali z domova, máme ho pro případ, že by se kupily záchvaty). Na to, že Ninušce propíchli žílu zvrchu na ručičce a parkrát ještě museli zarejdit jehlou jinde, aby to konečně vyšlo, byla Ninda celkem v klidu, už byla moc utahaná. Ale na druhou stranu, paní doktorka se snažila, ona má Ninuška ty žilky fakt dost neviditelný - ale stejně je to hrozný, takhle ji trápit.


Dodnes ale nechápavě kroutím hlavou nad tím, jak tam pracuje laboratoř. Manžel ještě v noci, než nás tam zanechal a odjel domů, odnesl náběry Ninuščiny krve do laboratoře, která se nachází cestou k východu - po několikátém zazvonění prý konečně vylezla ospalá paní, ještě celá pomačkaná ve tváři a převzala krev.
Druhý den jsem se dozvěděla, že Ninušce vyšly hrozně vysoké zánětlivé márkry a že je tedy nějaký problém, protože na to vypadá "moc zdravě", i když mě přišla nemocná až běda. Prostě se hledal ten zánět, ale nenašel se. Tak tedy moč.

Doporučili mi, aby se Ninuška vyčůrala do nočníku, aby mohli moč poslat do laborky. Když už mě asi potřetí vyzvali k tomuto úkonu, sdělila jsem paní doktorce, jak na tom jsme. Že se nám to asi nepodaří, protože každý nočník je u nás dílem náhody, jelikož to malá neum. Máme totiž podezření na autismus. Naštěstí paní doktorka i sestřičky byly chápavé a v tomhle směru fajn a okamžitě bez problémů Ninušce nalepily pytlíček. To bylo to dobré,... jenže, odpoledne přišla sestřička, že prý musí Nindě nalepit pytlíček znovu, protože u té první dávky došlo k dekontaminaci. Já se ptám:"Jak k dekontaminaci?" "No, prostě se jim to rozlilo", sděluje mi sestřička. Já jen lapám po dechu, je tohle možné? To se stane zrovna u malého dítěte, které neumí na nočník a musí se mu lepit pytlíky, které jsou při sundavání dost nepříjemné. Nedá se svítit, jdeme na to znovu.

Nakonec se dozvídám, že prý se ten rozbor moči povedl přeci jen udělat z té první rozlité várky, protože trochu zbylo a stačilo to. Takže druhé lepení bylo úplně zbytečné! Moč tedy nakonec byla v pořádku, výtěr z krku taky, tak kde je ten zánět???

Nuž, další den jsem vyzvána sestřičkou, abych se pokusila odchytit Ninuščinu moč do takové jakoby plastové zkumavky s uzávěrem (nevím, jak se to odborně nazývá), prý si to pan doktor přeje. Musím se začít smát, jak mám tohle provést? Nina už byla živější, teplota se snížila na únosných 37 něco a rozhodně nebude v klidu ležet rozbalená a čekat, až začne čůrat, abych já mohla chytat. Abych se přiznala, ani jsem se o to nepokoušela a sestře jsem po chvíli řekla, že "mi to nejde". Tak prý nevadí, dáme pytlíček. Dodnes nechápu, co to mělo znamenat.

Moč opět v pořádku, tak kde je ten zánět???

Z ničeho nic přijde doktorka a povídá, že když je Nina až na tu teplotu celkem fit, tak jedině snad, že se stala CHYBA v LABORATOŘI, a já dodávám - OPĚT! Musí tedy Ninušce nabrat krev znovu (mezitím jí nabírali krev i kvůli krevnímu obrazu a biochemii, ale tohle je něco jiného). Tak tedy další odběr. Ten se nakonec ukázal jako v pořádku. Takže opravdu, ten první nějak v laboratoři pokazili.

A já se ptám, jak je to vůbec možné? U jednoho dítěte tolik chyb - jak s krví, tak s močí, co to tam je za ODBORNÍKY? Co kdyby šlo o něco akutního - třeba při nehodě, při náhlé operaci? Nevím, nechápu, jen vrtím hlavou.

Další věc, která mi vrtá hlavou - proč nám nikdo nikdy neřekl, že když se Ninušce zvýší teplota, máme jí dát PREVENTIVNĚ DIAZEPAM? Možná by mě taková otázka ani nenapadla, kdyby mi moje mamka nevyprávěla, že její kolegyně má syna, který má EPI aktivitu na mozku, ale nikdy žádný záchvat naštěstí neměl. Nicméně, byli poučeni, že jakmile se mu zvedne teplota, mají mu dát okamžitě diazepam jako prevenci záchvatu z horečky.

To nám - kteří se setkáváme se záchvaty naší dcery poměrně často, nikdo nesdělil. Což mi připadá dost zvláštní a ano... nazvala bych to jako zanedbání ze strany neurologa. Až teprve nyní jsme byli poučeni, že pokud se Nině zvedne teplota nad 37,5 stupňů, máme jí dát diazepam, pokud by přesto byl záchvat, máme jí podat diazepam rektálně, kdyby ani to nestačilo, či by byly další problémy - zvracení, potíže s dýcháním..., máme okamžitě volat rychlou záchrannou pomoc. Jestli jsem to tedy všechno dobře pochopila. A navíc samozřejmě srážet teplotu - to jsem si tam přidala sama.

Takže když to shrnu - celkový přístup personálu - byli milí, usměvaví, ale cítila jsem, že plní jen své povinnosti, ale nad jejich rámec se nikomu nechtělo. Proč taky, jsme pacienti, kteří za chvíli odejdou, ne? Dokud na tom malá byla dost špatně, tak kolem nás opravdu lítali, ale jak se stabilizovala a dokonce jí byla vyndána kapačka, sdělila mi sestřička, že už nemusím zvonit,když něco potřebuju, že malá už není na kapačce, takže mohu přijít za ní.
Což mě docela překvapilo, protože když jsem tam s ní byla před zhruba 2 roky, naznačily mi tenkrát sestry, abych se s ní neprocházela po chodbě (byla hrozná vedra a slunce nám pražilo do pokoje!!!), protože prý vedle v pokoji má dítě průjmy, tak aby to malá třeba ještě nechytla. Pochopila jsem a už jsem s Ninou tehdy ven nevylezla.

Prostředí bylo pěkné, hlavně proto, že to je nově postavená nemocnice (nemá ani 3 roky), takže sprcha, záchod a televize na každém pokoji je samozřejmostí. Hračky pro děti jsme měly k dispozici, i když naši malou nějak zvlášť nezaujaly, ale to není jejich vina. Návštěvy mohly chodit v podstatě kdykoliv během celého dne. No a to, že jsem tam mohla pobývat celý den a noc s Ninou, je pro mě už taky úplně samozřejmé a neumím si představit, že by Ninuška byla v takovém stavu beze mě, protože upřímně řečeno, je na mě docela dost závislá.

Čili jediné, co mě opravdu rozhodilo, byla práce té laboratoře, občas nesmyslné požadavky a potom to, že jsme nevěděli, co bychom o teplotě u Nindy opravdu vědět měli.

A závěr? Viróza. A já dodávám - "jako prase". A pořád nám bohužel trvá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama