Jak Ninuška přestala mít žízeň (2)

12. prosince 2008 v 20:55 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Bylo léto. Horko, pařáky, neskutečná vedra. Zkrátka děs a hrůza.
V tomto nepříjemném počasí, kdy ležíte v noci na posteli téměř "na ostro", s dekou odkopanou někde v nohách postele, mě napadlo, že má možná moje dcerka, tehdy ani ne dvou a půlletá, v noci žízeň.

Připravila jsem si tedy k posteli její hrneček a v noci, když se vzbudila, jsem jí nabídla čaj. Chňapla po něm a hltavě se napila. No výborně, udělala jsem dobře, určitě měla žízeň, proto se mi třikrát za noc budí. Gratulovala jsem si, jaká jsem vnímavá a empatická matka. Teď se bude mojí holčičce krásně spát, a co teprve mě! Ona se napije, bude spinkat jako dudek a já taky.
Uběhlo pár týdnů, čaj Ninušce v noci chutnal, a tak se místo jednoho hrníčku na polici nad mou postelí začaly objevovat dva. No co, k ránu už chybělo a já přece kvůli tomu nepoběžím dolévat pití do kuchyně. Ještě bych při tom malou vzbudila!


Uteklo však dalších pár týdnů, vedra pominula, v noci už jsme zase spali v pyžamech a přikrytí, ale Nindu žízeň neopustila. Jak je to možné? Ptala jsem se sama sebe. Není nějaká nemocná? Počet hrnečků u mojí postele se totiž rozrostl na tři a ráno navíc často už ani z posledního nic neteklo. Abych zabránila pláči a následnému úplnému probuzení, třeba v pět ráno, utíkala jsem ještě v noci dolít.
Nina se už tak vycvičila, že sotva se vzbudila, natáhla ke mě ruce a já ji vytáhla z postýlky. Případně, pokud už spala u nás v posteli, si sedla, ale v obou případech okamžitě obrátila hlavu k polici se zásobárnou čaje a tiše zírala. Neusnula a nedala se odlákat, dokud jsem jí prostě nedala napít.

Ptáte se, kolikrát za noc to bylo? No, když řeknu, že třikrát do hodiny, tak lhát nebudu. Zkrátka, Nina se mi budila každých dvacet minut, a to zhruba od jedné hodiny v noci až do rána, asi do půl sedmé.
Místo abych spala jako dudek, jsem začala chodit jako mátoha, a když v září stoupl počet hrnečků na mojí polici na čtyři - lépe řečeno tři její (víc jich totiž nemáme) a jeden normální, náš kameninový, ze kterého jsem k ránu přelévala drink do jejího s nápitkou - uvědomila jsem si, že s tím buď musím něco rázného udělat, nebo se zhroutím.

Ale co? Ona byla v noci opravdu nekompromisní a nápoj VYŽADOVALA (mluvit neumí, takže po svém - po chvilce pouhého sledování směrem k polici nastoupilo její a a a a a!, potom křik a nakonec poslední kalibr - pláč. Ze zoufalství jsme se s manželem rozhodli pro fígl - chceš pít? Tak na, ale vodu.
Čekala jsem, co se stane. Poprvé jí nabízím hrnek s vodou, Nina si lokne jednou, dvakrát a zarazí se. V tom hrníček vztekle chytne a už letí do kouta! Vzápětí usíná.
Při tomto prvním pokusu vypila tři čtvrtě hrnku za noc, druhý den už jen půl a napotřetí si za celou noc jen jednou jedinkrát lokla. Úměrně tomu se samozřejmě i budí - asi tak 3 - 4krát do noci.

Takže jsme zase na svém - já i ona. V současné době už ani hrneček do ložnice nepřipravuju, není to potřeba, dcerka v noci nepije. Až ráno, v kuchyni. A experimenty s čajíčkováním po nocích? Už nikdy víc!!!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama