Prosinec 2008

Ninuška a dárečky (5)

31. prosince 2008 v 14:05 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Až teď se dostávám k tomu, jak vlastně proběhl náš Štědrý den. Musela jsem to totiž nejdříve strávit.

Nakoupili jsme Ninušce pod stromeček většinou samé didaktické a "potřebné" hračky a pomůcky. Dokonce jsem si to vypsala a s těmi poznámkami jsme pak chodili po obchodech a odškrtávali si, co jsme už sehnali.
Také babička dostala "nakázáno", co má pořídit. Myslím si, že jí to snad ani nevadilo, že byla ráda, že to nemusí vymýšlet. Samozřejmě, že se mezi naukovými věcmi objevilo i pár "normálních" hraček.
Abych řekla pravdu, nečekala jsem, že Ninuška bude s nadšením a zvědavostí netrpělivě trhat vánoční balicí papíry, aby odkryla, co je pod nimi. Natolik jsem realistická.

Další zajímavé knihy

31. prosince 2008 v 13:41 | Tuška |  Oblíbené či zajímavé knihy
PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA

Autorka: Kateřina Thorová

Psycholožka věnující se autismu nabízí vyčerpávající informace na téma syndromy autismu - včetně detailního vysvětlení rozdílu mezi dětským autismem, atypickým autismem, Aspergovým syndromem a dezintegrační poruchou.

Zajímavé knihy

30. prosince 2008 v 20:08 | Tuška |  Oblíbené či zajímavé knihy
VIZUÁLNÍ KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE V AUTISMU

Autoři: Andy Bondi, Lori Frost

Útlá knížečka pojednává o tom, co je to komunikace, jak je důležité pochopit smysl komunikace, o tom, proč je důležité rozumět komunikaci ostatních (porozumění), co se děje, když člověk (dítě) nemůže komunikovat (mluvit, porozumět), o vtahu mezi chováním a komunikací, o augmentativních a alternativních komunikačních systémech a o tom, proč je používat.

Jak se nám kupily diagnózy

29. prosince 2008 v 20:47 | Tuška |  Naše diagnózy, potíže a úspěchy
Moje dceruška Ninuška se narodila 21. 3. 2006, bylo to v úterý v 15.40 hod. Přišlo to o týden dříve než předpokládaný termín. Je to moje první dítě, první porod atd. Vše proběhlo v pořádku, až na to, že to na můj vkus mohlo trvat kratší dobu :-) (celý porod od prasknutí plodové vody až do konce trval 14 hodin). Jméno dostala po mojí babičce ze strany taťky. Od prvních okamžiků Ninuščina narození s ní nebyly problémy. Apgar skóre měla 9-10-10, žloutenku neměla, kříšená nebyla atd. Po počátečních obtížích při kojení jsme se sehrály a už v porodnici krásně papala, což jí trvá dodnes.

Kakám, kakáš, kakáme (4)

26. prosince 2008 v 1:08 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Ach to kakání, to je věc!

Není to žádná sranda. Nikdy jsem si nemyslela, že před svým 60. rokem budu muset den co den řešit tento zásadní problém. Nikoliv tedy můj, ale Ninuščin. Naše Níňa má s tímto procesem od malého malička docela potíže. Poměrně často trpí na zácpy, řekla bych, že to je dva ku jedné, tzn. 2 dny problémy s velkou stranou, 1 den pohoda, několikrát za den.

Jak se to projevuje? Velice živě a hlasitě. Za prvé - nočník nám nic neříká. Ani nemůže, jelikož Ninda u kakání musí nutně skákat a pobíhat za doprovodu charakteristických zvuků neomylně signalizujících, co se právě děje. Někdy to nazývám jejím "indiánským tancem". Tak nějak jsem si ho totiž vždycky představovala. Po určité době si přidřepne a tlačí. To je tedy ten lepší případ - indiánský tanec zabere a po chvíli - různě dlouhé - Ninuška opravdu do plenky udělá bobek.

V nemocnici (3)

23. prosince 2008 v 0:30 | Tuška |  O životě s Ninuškou
V pátek jsme se vrátily s Nindou z nemocnice. Trávily jsme tam předvánoční týden. Dorazili jsme chvatně do špitálu v noci z pondělka na úterý, protože Ninušku sklátila horečka - skoro 40 stupňů a dostávala z toho EPI záchvaty. V podstatě febrilní křeče, jenže jelikož je epileptik, tak se jí to zvrhlo do záchvatů.

Pokoušela jsem se ji doma ještě srazit - nurofen, zábaly, ale když mi v zábalu dostala další záchvat, poznala jsem, že to doma asi nezvládnem a hurá do nemocnice na dětský. Tam jí okamžitě píchli do žíly diazepam (proti křečím), kapačku a sráželi dál teplotu - střídání ibalginu s panadolem po třech hodinách, další zábaly, protože teplota ne a ne ustoupit, navíc proběhly i přes diazepam další záchvaty, takže ho dostala znovu, tentokrát rektálně.

Nevím, kde ho najednou vykutali, protože hned na úvod mi sdělili, že jí ho musí zavést žílou, protože rektální tu nemají, jelikož nejsou záchranka (škoda, že jsme si ho nevzali z domova, máme ho pro případ, že by se kupily záchvaty). Na to, že Ninušce propíchli žílu zvrchu na ručičce a parkrát ještě museli zarejdit jehlou jinde, aby to konečně vyšlo, byla Ninda celkem v klidu, už byla moc utahaná. Ale na druhou stranu, paní doktorka se snažila, ona má Ninuška ty žilky fakt dost neviditelný - ale stejně je to hrozný, takhle ji trápit.

Jak Ninuška přestala mít žízeň (2)

12. prosince 2008 v 20:55 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Bylo léto. Horko, pařáky, neskutečná vedra. Zkrátka děs a hrůza.
V tomto nepříjemném počasí, kdy ležíte v noci na posteli téměř "na ostro", s dekou odkopanou někde v nohách postele, mě napadlo, že má možná moje dcerka, tehdy ani ne dvou a půlletá, v noci žízeň.

Připravila jsem si tedy k posteli její hrneček a v noci, když se vzbudila, jsem jí nabídla čaj. Chňapla po něm a hltavě se napila. No výborně, udělala jsem dobře, určitě měla žízeň, proto se mi třikrát za noc budí. Gratulovala jsem si, jaká jsem vnímavá a empatická matka. Teď se bude mojí holčičce krásně spát, a co teprve mě! Ona se napije, bude spinkat jako dudek a já taky.
Uběhlo pár týdnů, čaj Ninušce v noci chutnal, a tak se místo jednoho hrníčku na polici nad mou postelí začaly objevovat dva. No co, k ránu už chybělo a já přece kvůli tomu nepoběžím dolévat pití do kuchyně. Ještě bych při tom malou vzbudila!

Věšet prádlo? Brnkačka!! (1)

11. prosince 2008 v 13:02 | Tuška |  O životě s Ninuškou
Rozhodla jsem se, že než pojedu k rodičům s naší Ninou na návštěvu, pověsím ještě prádlo. Je prosinec, ale svítí sluníčko, což je dost velký důvod vyvěsit si prádlo za panelák a ne ho sušit doma pod zamlženými okny.
Probém ale byla Ninda, moje hypotonická dcerka, která nám stále ještě moc nerozumí. Se škopkem plným prádla ze tří praček v pravé ruce a Ninuškou v levé jsem pajdala ze schodů. Ninda se sice snažila, ale pořád ještě ve svých 2 letech a téměř 9 měsících chodí do schodů i ze schodů přísunem vpřed. Nožičky zatím nestřídá.
Jak jsem řekla, Ninda se opravdu snažila do chvíle, než zahlédla, jak na mokrém prádle trůní v košíku kolíčky na prádlo. Od té chvíle s ní "nebyla řeč" - "a a a a a!" vykřikovala a sápala se po nich. Několikrát jsem cestou ze třetího patra musela zastavit a sebrat tu ponožku, tu kalhotky, které spadly z té kopy prádla a zároveň stále jednou rukou držet dceru vrhající se ze schodů dolů.